Majdule přečtené 430

Otrávený pohár / Smrt mučednice 2011, Vlastimil Vondruška

První příběh - Otrávený pohár - je vlastně variace na záhadu zamčeného pokoje. Mrzoutský a unaveny Jiří Adam z Dobronína opět prokáže brilantní úsudek a schopnost vidět souvislosti. Potěšil mě prvek humoru. Smrt mučednice je méně akademická, ale ani skutečně komplikovaná zápletka nesvede Jiřího Adama z cesty. Méně humoru a více akce. Opět příjemná oddechová četba bez vedlejších ambicí zato na vysoké úrovni.... celý text

Tykev a náhrdelník 1996, Robert van Gulik

Soudce Ti je silná a charismatická osobnost a je takovým i v tomto příběhu. Tady sice chvilku tápe, ale přijde všem tajemstvím na kloub právě včas. Osvědčí nejenom důvtip a talent na vyšetřování, ale i moudrost a skromnost. Je to postava vnitřně mimořádně konzistentní, s velkým citem pro etiku, a přitom to není žádný studený a nudný panák. Napadá mě, proč takové postavy působí věrohodně jen v příbězích z minulosti? Byli by směšní? A ještě poznámka, je to docela dost akční příběh. 90 %... celý text

Měsíční svit ti sluší 1997, Mary Higgins Clark

Clarková nabízí dobrý a napínavý příběh. Sází na krátké kapitoly ohraničené pevně daným časovým úsekem. Do děje nás uvede v nejkritičtějším okamžiku, aby se vrátila na začátek událostí, které ke krizi vedly. Umně stupňuje napětí, nabízí několik podezřelých, ale ani kapitoly, v nichž nahlížíme do mysli vraha, nám blíže neodhalí jeho totožnost. Příběh je vlastně psán jako filmový scénář, střihy na různé postavy stupňují dramatično, ale neumožní přílišné rozkreslení postav, kterým potom chybí hloubka. Dobrá oddechovka. 70 %... celý text

Dívka, která kopla do vosího hnízda 2010, Stieg Larsson

Tenhle komentář píšu až po druhém přečtení, takže se nejedná o první dojmy. Třetí díl začíná poměrně úzce, soustředí se na pár postav a jejich dějové linky, postupně ovšem děj mohutní a absorbuje další a další postavy. Do hry se zapojuje prvek tajných služeb, jasně se vymezí „bojové“ linie a příběh se opět rozpíná. Víc než detektivka to v téhle fázi je společenský (ve smyslu sociální a politický) román. Příběh graduje k soudnímu procesu a nabírá hodně rychlé tempo. Samotný proces a prostřihy do něj jsou strhující, napětí koluje písmenky a já jako čtenářka cítím zadostiučení. Následuje epilog, který uzavře alespoň některé aspekty příběhu. I když alespoň mě (a věřím, že nejenom mě)napadá, že pro Sally to teprve přijde. Jak by asi hrdinka tohoto typu obstála v životě podle norem? Ještě, že je to jenom papírová postava, muselo by to pro ní být jinak velmi těžké … Napadá mě ovšem i první kritická připomínka. Proč se autor o některých věcech rozepisuje až do absurdních detailů, zatímco jiné velkoryse přehlíží? Jak například Kalle doplnil některé mezery ve svém příběhu? Celkově jsem ovšem nenašla chvilku, kdy bych se nudila, nebo snad přeskakovala stránky … škoda, že tahle jízda končí.... celý text

Sloni mají paměť 2008, Agatha Christie

Ve své podstatě poetický příběh dávné záhady, která ovlivňuje životy zúčastněných ještě mnoho let poté. Hercule Poirot je opět skvělý, dokáže se probrat vzpomínkami „slonů“ a neomylně najde v jejich vyprávění odraz pravdy. Podle mého názoru je právě vyprávění „slonů“, tedy lidí, co si pamatují, největší devizou příběhu. Je zajímavé sledovat, jak se pravda v jejich myslích mění, ale přesto nechává svůj nevědomý otisk. Detektivka, která neklade žádný velký důraz na akci, ale dokáže pobavit.... celý text

Rudý démon 2011, Čchiou Siao-lung

Druhé setkání a opět skvělý zážitek. Tentokrát snad méně detektivka, protože Čchen pátrá po věcech z hluboké minulosti, a vraždy, které ho potkávají, se dějí vlastně mimoděk, ale o nic méně napínavý příběh. Navíc opět fascinující svět Číny v polovině devadesátých let, něco jako kukátko do Zakázeného města. Bonusem je i skvěle vylíčená atmosféra „doby temna Číny“, tedy Kulturní revoluce, která přinesla utrpení milionům Čínanů. Skvělé!!! Snad budou překlady přibývat.... celý text

Hadí doupě 2002, Agatha Christie

Tahle detektivka patří do mého soukromého top 10 Agathy Christie. Stísňující atmosféra „křivého“ domku a osobnost zavražděného povyšují zápetku do vyšší ligy. Navíc jsou výborně načrtnuty hlavní postavy, pár tahy dokáže ACH věrohodně vykreslit různé, uvěřitelné typy osobností. A překvapením je i rozuzlení, nebo spíš odvaha autorky k nekonvečnímu (nezapomeňme, že to Christie psala v době, kdy ještě existovala tabu) řešení.... celý text

Kosti na popel 2008, Kathy Reichs

Tempe v Kanadě řeší rozchod s Ryanem a rozvod s manželem, se kterým už dlouho nežije. Na pozadí svých osobních potíží pak řeší případ mnohonásobných vražd a zmizení mladých dívek. Současně se před ní otevře nálezem starých kostí i příběh z její vlastní minulosti. Kniha má spád, je skutečně napínavá. Zápletka je komplikovaná, ale sledovatelná. Navíc se mi velmi líbí exkurze do úvah Tempe, její vnímání světa je osvěžující svou jasností a vnitřní poctivostí. Malinko mi vadí až moc velká náhoda spojující Tempyin a Ryanův případ, i když samozřejmě náhody se stávají. A taky to jaký prostor je na počátku věnován některým vedlejším dějovým liniím, aby byly vzápětí zcela opuštěny. Jistě, nejspíš nebyly významné, ale pak se kolem nich zase nemuselo napsat tolik slov.... celý text

Zapletení 2011, Zygmunt Miłoszewski

Vynikající zápletka, motiv rodinných konstelací dodávajících jí na zajímavosti, hlavní hrdina prokurátor Teo Szacki, který se cítí na 50, ale vzápětí zjistíte, že je mu 35, vtipné dialogy a nám blízká mentalita lidí se společnou minulostí, to vše namíchal autor do čtivého koktejlu, který vás udrží v napětí. Bonusem navíc jsou reálie Varšavy a života v ní. Po přečtení téhle knihy opět o něco víc chápu tvrzení, že Poláci rádi trpí. Příběh se ve svém vyvrcholení vrací k bolestným okamžikům našeho společného vědomí (zkušenost se socialismem) a i když bychom rádi věřili, že u nás je to jiné, nejspíš není. Zapletení je prostě syrový, hluboký a přitom zábavný román, který je vlastně náhodou taky detektivkou (ale skvělou). A na rozdíl od hlavního hrdiny, já doufám, že tenhle příběh pokračování bude mít.... celý text

Karibské tajemství 2009, Agatha Christie

Slečna Marplová v akci - to je Karibské tajemství. Zbavena obvyklých výhod známého prostředí se probíjí případem netypicky tápavě, ale nakonec ji vrah samozřejmě neunikne. Jen mě mrzí, že přeci jenom jedné vraždě nedokáže zabránit, i když je to oběť, které nikdo neželí a která se sama provinila. Motiv skleněného oka je malinko „jednoduchý“, jindy slečna Marplová vyřeší případ na základě mnohem důmyslnějších postřehů, ale příběh se čte lehce a příjemně. Navíc jedna z postav připraví slečně Marplové ještě jeden pozdější případ, a to je určitě bod plus. 75 %... celý text

Mrtví v rodině 2011, Charlaine Harris

Tenhle díl ukončí několik dějových linek a hodně se věnuje peripetiím vztahu Sookie a Erica. Autorce se daří držet napětí a zábavu ve všech pokračováních. Navíc se její knihou čtou lehce jako peříčko.... celý text

Dáma z komparzu 2010, Inna Rottová - Mirovská

Spíš průměr, dost ukecané, samý výslech a hypotéza. Nejvíc mi ovšem vadilo, že byla oběť a vražda vlastně každému jedno včetně vyšetřovatelky. Ta to vyšetřuje jako intelektuální hru a snaží se dokázat, že na to má. A mám neodbytný pocit, že v pohádkách pro dospělé je motivace touhou po spravedlnosti nezbytnou ingrediencí.... celý text

Tři mušketýři 1951, Alexandre Dumas, st.

Vydařený návrat po dvaceti letech. Příběh, který jsem jako dítě milovala, má pro mě pořád šmrnc a eleganci, je zábavný, výborně se čte, umí dojmout i rozesmát. Jediné, co se změnilo, jsem já. Najednou vnímám D'Artagnana spíš jako nezralého klučinu s přehnaným sebevědomím. Athose jako snobského chlápka, který svou uzavřeností škodí zejména sobě. Aramise jako okouzlujícího pokrytce a Porthose jako trochu jednoduššího chvastouna. A co hůř, ten mnou nenáviděný Rochefort se vlastně v ději moc neprojevuje, a když, tak buď plní rozkazy a při setkání s D'Artagnanem si ho (celkem pochopitelně) moc nevšímá, stvůru tedy nepřipomíná. To samé Richelieu, kterého vnímám spíš jako šikovného politika. Snad jen král je pořád stejný slaboch. Tak si říkám, jak je budu vidět za dalších dvacet let?... celý text

Zloději zelených koní 2001, Jiří Hájíček

Neuvěřitelně čtivé, slova snad sama skáčou do mozku a věty letí. Ovšem nikdy jsem s knížou nezažila to, co se Zloději zelených koní. První polovinu knihy jsem doslova fyzicky nechtěla číst, protože bylo zřejmé, k čemu to směřuje. Dávkovala jsem si to po kouscích. A když se nachýlilo, zase jsem nechtěla se čtením přestat. Co bude s Pavlem dál, zajímalo mě. A konec? Vlastně geniální. Naše mysl, myslím, že to platí i obecně, nesnáší nedokočené příběhy. A tak si ho v mysli každý dopíše sám. Já tam vidím naději. Pavel prošel katarzí, je očištěn od dobrého i zlého z minulosti a připraven pro novou naději. Snad ..... celý text

Oživovateľ 2014, Seth Patrick

Můj první dojem z této knihy: znepokojivé! Scény s oživováním v sobě mají silný potenciál, vzbuzují strach i fascinaci. To, co cítíme v pozadí, přitahuje i děsí. Příběh sám je poté zajímavý v obou liniích, jak v Jonahově, který se potkává s něčím, čemu nerozumí, tak Danielově a následně Annabelině, kteří jsou v ději "osobně" zainteresováni. Autor má cit pro plynulost, takže kniha se navíc dobře čte. Největší slabinou tak paradoxně je to, co mi jí osobně umožnilo dočíst až do konce. Autor totiž po chvíli katarze, kdy vzbudí očekávání a strach, servíruje doslova velkorysé porce oddechových pasáží. Zachází pak do takových detailů, že ztratí švih a právě ono napětí a spád. Příběh postupně nabude podoby konspirační teorie, na což ovšem já docela slyším, a po polovině zrychluje do skvěle gradovaného závěru, který navíc zcela otevřeně slibuje pokračování. To vše se přičítá autorovi k dobru. Škoda jen, že lépe nevyužil ten naznačený potenciál čtenáře chytit a vytáhnout na světlo skutečný děs. 70 %... celý text

Dokud nás smrt nerozdělí 2016, Amanda Quick (p)

Přesně jak jsem předpokládala, mě tato kniha potěšila a pobavila. Příběh Calisty a Trenta je víc dobrodružný a detektivní, než milostný. A musím autorce vzdát hold. Skutečně jsem na řešení záhady nepřišla, i když mi ledacos "nesedělo" a dávno vím, že postavám v detektivkách se nesmí věřit, že si všechno musíte "ověřovat" v dalším běhu děje. Každopádně pro mě je Amanda Quick na špičce žánru historických romancí s něčím navíc.... celý text

Druhé město 2005, Michal Ajvaz

Je to zvláštní kniha, zajímavá, trochu neskutečná, snová. Ale taky malinko zbytečně ukecaná a manýristická. Často mi při čtení přicházel na mysl Eco a jeho vášeň pro znaky. Zdálo se mi zřejmé, že také Ajvaz propadl sémiotice. Vykroužené věty a komplikovaná souvětí vzbuzují podobný pocit jako architektura. Jako by autor slova nepsal, ale stavěl. Základní půdorys je odvážný a přitom působí křehce, jenže jeho nestabilita je jen zdánlivá. Základna je natolik stabilní, že unese i manýry ozdob slovních projevů Druhého města, kde se opulentně vrší slova a významy bez zjevného smyslu. Bez problémů jsem se pohybovala v našem i druhém městě, skřípalo mi to ovšem v přechodech. Ta až směšná nevědomost našeho města a nenávistný postoj toho druhého, kterým vlastně přiznával soupeři převahu referenčního bodu... V tomhle mě ale zase nadchl konec, ale nechci prozrazovat víc. Osobně si druhé město ráda odpustím, jeho apokalyptická atmosféra světa skrytých obrazů, světa nonsensu, mě děsí. A přesto i já ve svém spořádaném světě vím, že jsou taková místa... prostor pod kuchyňskou linkou, poslední police ve skříni s módními hadříky... svět okrajů, který míjím a který žije svým vlastním životem. Ne, já se na tenhle výlet nevydám. PS A musím zmínit nádherné snové obrazy Pavla Čecha, které knihu doprovázejí.... celý text

Kritik 2016, Peter May

Jak se zdá, pan May nemá rád kritiky, druhý díl akt, druhý mrtvý kritik, tentokrát vína. Zůstal i motiv pomsty (opět trošku nevěrohodné) a silných rodinných pout. Samotná detektivní linie mě tentokrát příliš nebavila, její odhalení bylo až příliš založeno na náhodě a jako minule snad až překotně ukončena. Ale Kritika nedrží děj, jsou to postavy a cit pro atmosféru. Sympaťák Enzo neztratil nic ze své přitažlivosti a ostatní zase charakter načrtnutý pár slovy. A ohledně atmosféry... Myslím, že jsem nikdy nečetla sugestivnější popis pitvy. Ale drobná příhoda pomůže ke sdílení ještě lépe. Jedu teď v únoru autobusem, čtu si, zvednu oči a mám ten hrozný pocit, že jsem se propadla králičí norou. Venku je přeci silná zářijová bouřka, ještě před chvíli jsem cítila ozón a slyšela ty proudy vody vody na oknech, jaktože tedy sněží? Nebylo to úplně příjemné, ale poklonu autorovi, který Vám takový zážitek dopřeje.... celý text

Dumasův klub 2000, Arturo Pérez-Reverte

Dumasův klub, příběh lovce knih, je psaný poutavým stylem. Svět bibliofilů je stejně tvrdý jako svět velkého obchodování. Ožívající Dumasovy románové postavy mu sice dodávají nádech neskutečna, ale smrt, touha vlastnit a posedlost jsou reálné dost. Kniha mě v počátku vtáhla stylem i dějem, byť emočně jsem cítila jistý odstup. Ten se ovšem s proplétajícími se nitkami a příchodem záhadné ochránkyně hrdiny zcela rozplynul. Románové postavy dostaly kontury z masa a kostí a gradace příběhu mě zcela uspokojila. Mimochodem tahle kniha obsahuje snad nejkouzelnější popis mužného selhání, jaký jsem kdy četla :-). A čtenáři mužského pohlaví nebojte, hned na následující stránce dojde na vítězství.... celý text

Muž v mlze 1977, Agatha Christie

Výběr povídek Agathy Christie Muž v mlze představuje soubor dvaceti povídek s pěti nejznámějšími detektivy slavné autorky. Ani jedna z povídek není slabá, z tohoto pohledu se jedná o velmi vyvážený soubor. Je zajímavé, jak lze z tohoto souboru vypozorovat sklony autorky k určitým typům řešení, detektivních zápletek vůbec i k určitému stylu vyprávění. Autorka tak například bez ohledu na „použitého“ detektiva ráda vsází na jeho schopnost prohlédnout skrz zdání a jít k jádru věci (schopnost vlastní velmi často dětem), stejně jako v povídkách ráda používá odstup detektiva od děje. Tedy, že je mu případ vyprávěn, aniž by se jej přitom osobně zúčastnil. Ke všem povídkám je možné se vracet, neboť nestaví apriorně na napětí, ale spíš na spisovatelském umu a důmyslnosti zápletek.... celý text