Majdule přečtené 430

Vražedná akademie 2014, Martin Olczak

Co mě na téhle severské krimi baví asi nejvíc, je to, že vůbec není severská (nic proti sociálním krimirománům s hlubokými osudy a úvahami a depresivní atmosférou, taky je čtu). Olczak nabízí "jen" solidní detektivku s bizarním námětem, motivem pachatele i modem operandi, která rozhodně pobaví (i když nejspíš nezasáhne). A kdyby si autor odpustil závěrečné, z mého pohledu trochu laciné, koketování s náhodou, bylo by to o jednu hvězdu víc, protože jinak je to neotřelá knížka, která mě bavila. Zajímalo by mě ovšem, podle jakého klíče si autor vybíral nobelisty v úvodu kapitol. 70 %... celý text

Přechodné dokonalosti 2012, Gianrico Carofiglio

Pokud čekáte akci, napětí a dobrodružství, pokud jste ctitelé komplikovaných zápletek, tak to není kniha pro vás. Spíš než detektivka je to psychologický román, kde vražda je jen okolností. Ale sympatický hrdina s nepříliš velkým sebevědomím a velmi rozvinutým vnitřním světem příběh zabydluje řadou vzpomínek, postav a okolností. Čtivé, jemně melancholické. Dobře napsaný román, který vás zahalí jemnou mlhou smutku a který rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Pohlednice smrti 2012, James Patterson

Zpočátku mě tahle detektivka neuchvátila. Padouši byli až přepjatě démoničtí, hlavní hrdinové nesympatičtí. Nakonec to byla docela napínavá detektivka na nedělní odpoledne. Hrdinové se stali sympackými, našli k sobě cestu a padouši byli zlikvidováni. Nic z toho tak úplně nezvedlo nějak zásadně úroveň knihy, ale úroveň mého potěšení ano.... celý text

Pravda o markýzi S. 2013, Sabrina Jeffries

Já byla nadšená, kniha mi v těch pošmourných ledových lednových dnech zvedla výrazně náladu. Model, který autorka zvolila, postupné sbližování dvou nepravděpodobných milenců, kde figuruje uzavřený a emocionálně zraněný muž a velkorysá, otevřená a milující žena, patří k mým nejoblíbenějším. Dobře vymyšlená zápletka, čtivé, příjemné.... celý text

Dějiny světla 2013, Jan Němec

Není to snadná kniha. Chvílemi je emočně náročná, chvílemi budí rozpaky nad hlavním hrdinou, ale vždy je poutavá, burcující a fascinující. Je náročná i z hlediska formy. Du-forma je nejenom neobvyklá, ale zpočátku ztěžuje soustředění. Jenže jakmile si čtenář zvykne, zprostředkuje mu právě tato forma až intimní zážitek. Pocit napojení na Františka Drtikola "jakoby z jeho hlavy" je velmi silný. Velmi mě bavily exkurze do fotografování a jeho historie, byť o tom (a možná právě proto) houby vím. Mrzelo mě, že děj je až příliš zkratkovitý, ale vzhledem k rozsahu jaký pokrývá, to snad ani jinak nejde. Těšila jsem se (a byla zklamána) na fabulaci důvodů Františkova vstupu a setrvání v KSČ. Chvíli jsem to považovala za autorův strach před uvěřitelností, ale nakonec jsem dospěla k názoru, že to v dějinách světla ve Františkově životě důležité není. Já je totiž vnímám jako cestu od snahy zachytit viditelné světlo (a zakonzervovat jej) až k světlu vnitřnímu, které jeho život rozzářilo vlivem buddhismu. A z tohoto pohledu je v příběhu všechno, co je potřeba. Co ovšem oceňuji nesmírně, je plasticita a uvěřitelnost, s jakou autor Drtikola oživil. Uvědomila jsem si to při čtení jeho skutečných dopisů Elišce uprostřed knihy. Vždyť čtenář věří, že je psal ten František, se kterým se na stránkách knihy seznámil. Co víc ještě dodat? 90 %... celý text

Písečná bouře 2006, James Rollins (p)

Řemeslně dobře zvládnuté, atraktivní a z pohledu thillerů ne tolik využívané téma arabské historie, výborně načrtnuté postavy a děj, který letí z nebezpečí do nebezpečí bez chvilky oddechu pro čtenáře nebo postavy. Co víc si můžeme přát od thilleru? Já jsem rozhodně byla spokojená. A mám-li hledat důvod proč mě úvodní příběh Sigma Force uchvátila o něco méně než Sangvinisté ... Možná, že té akce bylo až moc, o malinký chloupek, který potřebuji k prožívání. Možná, že prostor, který autor věnoval jednotlivým postavám byl trochu nevyvážený, na začátku žijeme Karou a na konci ji letmo zmíní. Ale ústřední postavy, které nejspíš půjdou sérií dál jsou vykresleny věrohodně a poutavě, takže konec hledání chlupů :)... celý text

Zločin na Bezdězu 2015, Vlastimil Vondruška

Standardně dobrý díl, který řadím k těm z lepšího průměru série. Osobně mě velmi potěšily odkazy do minulosti, účast celé Oldřichovi rodiny i všech pomocníků. Dětský prvek pro mě byl osvěžující. Charaktery obou Oldřichových dětí jsou hezky načrtnuty a jejich pátrání mělo tu správnou míru uvěřitelnosti vzhledem k jejich schopnostem a možnostem. Cenou za pátrání přímo na Bezdězu, za komplikovanou zápletku i množství vyšetřovatelů bylo potlačení Oldřichovy role, což mě mrzelo. Mám za to, že díly, které se soustředí přímo na Oldřicha a jeho práci, jsou nejlepší. Ale jako všechny Vondruškovy knihy to krásně odsýpalo a dobře se u toho odpočívá.... celý text

Smrt lorda Edgwarea 1993, Agatha Christie

Snad jediná z detektivek ACH, kterou jsem nejdříve viděla ve vynikajícím podání Davida Sucheta, než četla. Knižní předloha je ovšem také vynikající . Důmyslná zápletka, kdy zjevný pachatel nemohl být pachatelem, rafinovanost zločinu i Poirotova nejistota namíchali čtivý a napínavý koktejl, a to dokonce i tehdy, když pachatele znáte z filmu.... celý text

O kousek dál napravo 2011, Fred Vargas (p)

Ze tří evangelistů se tady setkáváme jen se dvěma, ale jsou opět zajímaví, trochu teatrální a přitažliví. Celkově jsou postavy tím největším plusem příběhu, jsou milé a vybočují z řady. Samotný příběh je trochu zmatený, vnitřní monology, stejně jako rozuzlení jako by patřila spíš na jeviště, byť je zápletka docela uvěřitelná. Možná to není úplně top příběh, ale bavil mě. 70 %... celý text

Vražda na faře 1998, Agatha Christie

První případ slečny Marplové mě získal spíš pomaleji, chvilku trvalo, než jsem byla vtažena. Možná proto, že mnou milovaná Jane Marplová je zde na začátku vylíčena v nelichotivém světle jako stará drbna vyžívající se v neštěstí druhých. Jak se ale její obraz posunoval, zvyšoval se i stupeň mého nadšení. Zápletka byla, jak jsme ostatně zvyklí, důmyslná, rozuzlení nečekané. Znovu a znovu musím obdivovat invenci této autorky.... celý text

Tajemství katakomb 2014, Tom Egeland

Tak tahle knížka to je doslova jednohubka. Spíše než thiller je to young adult. Čte se lehounce jako peříčko, baví, ale stopy nezanechá. Plusem jsou pro mě vysvětlivky hlavního hrdiny, které pomohou doplnit chybějící znalosti. Líbilo by se mi to ve 14? Už to neumím odhadnout. 70 %... celý text

Potíže v zálivu Pollensa 2011, Agatha Christie

Sbírku povídek nesmrtelné ACH nespojuje žádný vnitřní motiv, což koneckonců nevadí. Kromě dvou závěrečných také nabízí to, na co jsme u této autorky zvyklí: esprit, napětí, inteligenci. Radost číst. Povídky Pes na prvém místě a Květ magnólie jsou žánrovým ukročením a podle mě berou sbírce plné hodnocení.... celý text

S vlčí hlavou v erbu 2011, František Niedl

Další ukázka autorské excelence Františka Niedla. Poprvé v příběhu používá retrospektivu, kdy čtenáře od bodu nula zavede na počátek událostí, aby následně onen bod nula nechal vyvrcholit v napínavém a hluboce uspokojivém finále. Za jeden z největších kladů autora považuji to, s jakou láskou o svých hrdinech vypráví. Musejí si ledasčím projít, někdy dostanou rány, z nichž se těžce vzpamatovávají jak oni, tak čtenáři, ale oba (hrdina i čtenář) nakonec dojdou zadostiučinění. Niedl navíc velmi obratně pracuje s historickými kulisami, které samozřejmě především slouží příběhu, ale dokáží si uchovat věrohodnost. Velká radost!... celý text

Poirot a já 2015, David Suchet

Nemám příliš v oblibě životopisné knihy, o to více mě (a velmi mile) překvapila právě tahle. Důvodem ke koupi byla moje láska k herci, seriálu i literární předloze. A díky knize vím, že je to pouto osudové a vůbec ne náhodné. Seriál je totiž výsledkem tvořivé a velmi poctivé práce, neústupné lásce k postavě a úctě k autorce. Odhodlání a posedlost vizí, s nimiž Suchet Poirota ztvárnil, jsou obdivuhodné, stejně jako to, že v zájmu postavy potlačil autor i některé instinkty herce k přežití. Psáno je to velmi čtivě, lehce, autor dodržuje i gradaci kapitol a zůstává tam jen kapka naivity, snad aby čtenář nezapomněl, že knihu píše herec, ne spisovatel. Jediné, co mi vytrvale lezlo na nervy je titul dáma Agatha, jistě je to správný překlad, ale my jsme prostě zvyklí na lady ... :)... celý text

… a pak ji políbil 2012, Laura Lee Guhrke

Osvěžující, pěkně plynoucí romance o samostatné dívce, která si splní sen, aniž by vlastně tušila, že jej má. Hlavní hrdinka má tu správnou míru odvahy, hrdina šarmu a příběh pikantnosti, aby byl ideálním čtením na chvíle oddechu.... celý text

Cestující do Frankfurtu 2015, Agatha Christie

Jedna z nejslabších knih velké autorky. Popravdě jsem ji dočetla se sebezapřením (z úcty k Agathě a taky proto, že ji sbírám a je mi hloupé mít ve sbírce něco, co jsem nečetla). Nepřesvědčivá zápletka, nedostatek věrohodných postav, které by posouvaly děj, spousta prázdných slov. Jako politický thiller je to bezzubé, knize chybí ukončení i ujasnění. Řada nesmyslných otázek, na které ovšem nedostaneme ani ty nesmyslné odpovědi. No co, autorka měla už svůj věk a i mistr tesař se někdy utne. A třeba to vystihlo ducha doby, kniha se prý držela na seznamu bestsellerů půl roku. Aspoň se to tradičně lehce čte.... celý text

Sedmikostelí 2001, Miloš Urban

Urbanovo Sedmikostelí je psáno zvláštním, velmi obrazným jazykem, plným poetických přirovnání a situačních črt. Mnoha znaky odkazuje ke gotickým románům, byť jejich znaky pitoreskně upravuje k obrazu svému. Po poutavém začátku sledujeme retrospektivně osudy hlavního hrdiny, outsidera a smolaře neschopného navázat plnohodnotný vztah a trpícího komplexem z vlastního jména. A právě tady ztrácel příběh dech a atraktivnost. Navíc když se příběh vrátí k podstatě, působí častěji než je únosné nedotaženě a dokonce nevěrohodně. Nevěřila jsem hrdinovi, žánru ani příběhu. Můj dojem vylepšilo zakončení, sice nebylo uvěřitelnější než zbytek příběhu, ale bylo čisté a stylové. Ale je tu něco, co tuhle knihu vytahuje z průměru. Autorův geniální cit pro místo. Jeho popisy Prahy jsou doslova milostným vyznáním a současně pozvánkou k návštěvě jedné magické pražské čtvrti.... celý text

Uzol 2012, Dominik Dán

Moje první setkání s autorem, kolem kterého jsem docela dlouho kroužila. A dlužno říct, že to bylo setkání, které ve mě zanechalo stopu. Krátké, gradované kapitoly zdůrazňovaly skutečně poctivou expozici příběhu. Ta je i bez očividného zločinu poutavým čtením. Tahle zvláštní kombinace moderního thilleru a britské detektivní školy kupodivu funguje velmi dobře, k originálnímu mixu navíc přispívá lakonická uštěpačnost, kterou příběh oplývá. Dohromady to vytvořilo trochu hořký (myslím, že zejména pro pamětníky) koktejl společenského románu šmrncnutého kriminálkou. Z tohoto pohledu lze navíc Uzel brát jako skutečný iniciační román, kdy mladý muž musí projít předepsaným rituálem a zkouškou, aby se mohl stát součástí společenství dospělých mužů. Protože přesně to sledujeme. Přerod pochůzkáře Krauze v detektiva poznamenaného nutnou deziluzí, vhledem, akceptací až po nalezení svého místa v systému. Nakonec žádný z kriminálních činů, který se v příběhu odehraje, není důležitý, či dějotvorný, sám o sobě, ale spíš jako prostředek zasvěcení.... celý text

Utajené zápisníky Agathy Christie – Jak se rodily její detektivní příběhy 2010, John Curran

Jasně fanouškovská záležitost, protože kniha předpokládá znalost a zaujetí pro královnu detektivek. Přečetla jsem je, v dlouhém časovém úseku, jako klasickou knihu a rovnou říkám, že to není ideální přístup. Mnohem lépe funguje, když si vezmete jednu z detektivek a najdete si detaily. To je pak teprve vzrušující čtení. Takže co kromě lásky k Agathě potřebujete? Rejstřík. Díky za to, že je tak dobrý. (75 %)... celý text

Neklidné kosti 2015, Mel Starr

Málokdy se můj postoj ke knize změní od natěšení přes rozčarování až k nadšení. U téhle se mi to stalo. Přistupovala jsem k Neklidným kostem natěšeně a byla rozčarovaná stylem vyprávění, nevyhovovala mi ich forma vyprávění. Ale Hugh de Singleton mé pochyby i odstup rozpustil jako slunce sníh. Hlavní hrdina si mě postupně získal, jako málokterá literární postava. A skutečně výjimečně se pak setkám s postavou, již bych mohla bezezbytku ctít a obdivovat, jako právě zde. Hugh se pro mě stal živoucí postavou a středobodem děje. Vše jsem vnímala a měřila jím jako hlavním aspektem. A to je současně největší předností a slabinou knihy. Protože když se Hughem nepotkáte, vyšumí i celá kniha. Protože je to poklidný, nekontroverzní příběh, který rozhodně nestaví na napětí a dech beroucí zápletce. Jako detektivka to šlape, má logiku, nabídne i překvapení a zvrat v pátrání. Přesto mám pocit, že čtenář, který si nezamiluje Hugha de Singleton a jeho cit pro lakonické, trefné hlášky, bude se trochu nudit. Já se ovšem zamilovala a právem zamilované ženy je být nekritická.... celý text