Mamosvain
přečtené 168
Máj
1954,
Karel Hynek Mácha
Tohle bylo moje první setkání s K. H. Máchou. A musím se přiznat, že neodolám budoucímu přečtení nějakých jeho dalších děl. Četl jsem to jako povinnou četbu (zrovna na to je docela výhodná i délka knihy), ale upřímně, dějově i literárně mě tahle kniha uchvátila mnohem více, než jsem čekal. Pravda, užitý jazyk mne místy míjel a některým veršům jsem pravděpodobně porozuměl jinak, než bylo zamýšleno - ale taková už často poezie bývá (a ještě k tomu je Máj z období národního obrození). Ale i když jsem místy smyslu skrytému za slovy nerozuměl, způsob psaní ve mně vzbuzoval širokou škálu pocitů - přesně, jak Mácha chtěl. No a nakonec samozřejmě dějová linka, která sice v tomto díle není hlavním bodem, ale přesto dodává ději mnohem hlubší témata, kterých se dotknout. Měl jsem přečteno za jedno odpoledne a byl jsem nadmíru překvapen. Doporučuji, klidně i za povinnou četbu.... celý text
Mechanický anděl
2015,
Cassandra Clare (p)
Tak tohle mě prostě nechytlo... Nástroje smrti mě sice dost zabraly, ale tohle šlo naprosto mimo mě. Ale možná mě už tenhle žánr prostě jen opouští. Každopádně věřím, že mnoha ostatním se tahle knížka líbí a budou si chtít dočíst série. Já mezi ně bohužel nebudu patřit.... celý text
Království popela
2019,
Sarah J. Maas
Ohodnotit Království popela bude asi stejně tak náročné, jako přinutit se tuhle knížku dočíst. Sarah J. Maas mi vícekrát pomohla dostat se ze "čtecí krize" a jsem neskutečně moc vděčný za všech osm knih z téhle série. V průběhu těch dvou a půl let, co jsem tuhle sérii četl, jsem si oblíbil snad všechny postavy počínaje Aelin (Celaenou) a Dorianem, přes Manon a Chaola až po dokonce i Darrowa. I když mi asi každá z nich aspoň jednou šla na nervy, všechny jsem si je zamiloval a s čistým srdcem můžu říct, že mi budou hrozně moc chybět. I ty postavy, u kterých mi déle trvalo, aby mi přirostly k srdci (nebo byly záporné), jsou naprosto nádherně stvořené a já nemám, co autorce v tomhle směru vytknout. Příběhově jsem si minimálně jednou (závěrečný boj) trochu nebyl jistý, kam tím Sarah míří, ale zakončení je naprosto velkolepé. Pravda, možná jsem očekával o trochu víc ztrát, ale nemůžu říct, že bych si stěžoval. :) S osmi díly je tohle asi ta nejdelší knižní série, kterou jsem zatím přečetl (a nevím, jestli se někdy k delší ještě odhodlám), čímž si Skleněný trůn vytváří ještě jedno, poslední, speciální místečko v mém srdci. Obvykle píšu na konec svého hodnocení i doporučení k přečtení, ale myslím si, že každý, kdo sérii dočetl až sem, nebude ani v nejmenším váhat, jestli si Království popela má přečíst. Děkuju moc za Skleněný trůn... celý text
