Martica přečtené 231

Paměť dívky 2023, Annie Ernaux

A mně se vlastně to filozofování autorky nad sebou coby mladou nezralou dívkou moc líbilo. Přemítání o svém mladickém počínání, chování, vnímání světa, hledání sama sebe a svého místa ve světě, o dojmu, jakým působila a působí na okolí. Vůbec mi to nepřipadalo jako motání v kruhu. A názor, že je to kniha o ztráně panenství, mi připadá přehnaně zjednodušující.... celý text

Až uvidíš moře 2022, Scarlett Wilková

Dva a půl. Kniha se zajímavými informacemi o vlně řeckých uprchlíků, kteří zakotvili v Československu, u mě jako beletrie moc nezabodovala. Vyprávění mělo jakýsi až reportážní styl, který by se možná hodil do hlavního tématu nějakého periodika, ale mně tam chyběly emoce. Respektive děj by i emotivní byl, ale podaný je tak nějak odtažitě, že já jako čtenář jsem necítila žádnou účast. Jako bych se dívala z okna na naprosto cizí lidi. Od dobré knihy očekávám víc.... celý text

Mluviti stříbro 1982, Antonín Bajaja

Moje srdeční záležitost. Uznávám, že knihy Antonína Bajaji nejsem schopná hodnotit objektivně, takže jednoduše jen dávám plný počet bodů, protože jsem si to prostě užila, jako vždy.... celý text

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky 1994, J. R. R. Tolkien

Neviditelné kořeny 2023, Hynek Čapka

Bavilo i nebavilo. Linka z baťovského Zlína je podařená; byť mám fenomén Baťa pěkně proklepnutý a mohla bych tady mít spoustu výhrad, tak musím uznat, že v beletrii je to v pořádku a faktické chybky mi nevadí. Bylo to čtivé a zajímavé. Mě osobně zaujala i druhá rovina, ta listopadová. Trochu tendenční, ale proč ne, je to přece román. Úsměvné, až směšné mi připadalo vykreslení absolutně kladných a absolutně záporných hrdinů. Vymydlení Tomáš s Anežkou měli skoro svatozář, naopak zlí a oškliví komunisté s mastnými vlasy a vykotlanými zuby málem až smrděli z knížky ven. Co jsem ale nezvládla vůbec, byla smršť radosti, uhlazenosti, laskavosti a šťastných náhod v závěru románu. Bylo toho trochu moc.... celý text

Nikdo není sám 2022, Petra Soukupová

Obvykle tento typ literatury, kdy ze sebe hlavní postavy jen v první osobě chrlí svoje problémy, moc ráda nemám. Ale tato kniha se mi hodně trefila do noty, asi proto, že Petra Soukupová mě obecně dost baví a že sama začínám okoušet slasti sendvičové generace. Autorka to popsala dost trefně, Veroničino "už nemůžu" je tedy pro mě velmi sugestivní, uvěřitelné a deprimující. Nebylo to příjemné čtení, ale dost mi vlezlo pod kůži.... celý text

Myšky v kuchyni 2015, Saira Shah

Kniha, u které za půl roku nebudu absolutně vědět, o čem byla. Zezačátku se mi líbil popisný, až reportážní styl vyprávění. A ačkoliv mi byla okamžitě nesympatická hlavní hrdinka, která zřejmě až do porodu byla zvyklá, že jí vše vychází, a naivně to považovala za důsledek své vlastní píle, od knihy jsem si hodně slibovala a opravdu mě zaujala. Nicméně po čase se to dost zhouplo, jednání Anny se mi zdálo někdy naprosto nelogické až šokující. Některé její zkraty mi přišly vzhledem k situaci pochopitelné, jiné ale dost přitažené za vlasy, no a některé až nereálné. Takže je to u mě tak půl na půl, žádné velké wow se nekonalo.... celý text

Vombat Jirka zachraňuje 2021, Eva Papoušková

Dlouhá trať 2020, Viktorie Hanišová

Umí! Bravo! Jako většina zde hodnotících i já napíšu, že povídkám zrovna neholduju, ale tyto se moc povedly. Viktorie Hanišová je opravdu mistryně přirozeného vyprávění a krásného jazyka.... celý text

Vyměnit vodu květinám 2021, Valérie Perrin

Tahle kniha je tak... francouzská. Pokud vás Francouzi nebaví a nad francouzskými filmy, kde se za zvuků tahací harmoniky a křupání baget míhá jeden podivín za druhým, spíš kroutíte hlavou, raději ji nečtěte. Zároveň je ale dost zajímavá a taky zákeřná. Začátek se totiž odvíjí pomalu a ve zvláštním hřbitovním poklidu, kdy se necháme uchlácholit tlacháním hřbitovní partičky v kuchyni správkyně hřbitova, u které předpokládáme, že je podivínka prostě jen proto, že má za sebou trauma dětství bez rodičů a trauma ze špatného výběru partnera. Uděláme si předčasný závěr, že Filip je ničema a parazit, kterého měla Violette vykopat ze svého života nejpozději po narození dítěte. Zlobíme se na ni, že to neudělala. A na autorku, že pustila do světa další knihu, která je plná životů zpackaných tím, že si někdo vybral za životního partnera vola a pak to s ním vydržel 30 let nebo rovnou až do smrti. Jenže pravda je, jak už to tak bývá, trochu jinde. A mně se právě hrozně moc líbilo to postupné odkrývání předchozích událostí a taky povah jednotlivých hrdinů. To, jak se děj postupně vrstvil a jak košatěl, jak do něj zasáhla tragédie, jak se román místy měnil až v detektivku. Najednou jsem s údivem zjistila, že moje naprosté opovržení Filipem se v nestřežený okamžik změnilo v obrovskou lítost a pochopení. Všechno do sebe krásně zapadlo. Tuto knihu bych si rozhodně chtěla přečíst v originále a hurá, já můžu, takže si ji jdu objednat. Mě to totiž tak strašně vytáčelo, ta nedotaženost v překladu a taky dvoukolejnost překladu jmen. Tak sakra, buď je přeložím všechna, nebo je nepřekládám vůbec a vyřeším to poznámkou pod čarou, jak se to dělalo dřív (já osobně se přikláním k té druhé možnosti). A to se týká i křestních jmen. Proč se změní Philippe Toussaint na Filipa Dušičku, ale Violette Toussaint se na Fialku nezmění? Když už bizár s přeloženými jmény, tak pořádný, ať to má grády. Tím ale nechci hanět překladatelku, je to práce šílená, kterou obdivuju. Ale měly si to holky v redakci trochu víc nechat projít hlavou. Takže hvězdičku strhávám právě za zmíněné mezery v překladu (za což autorka nemůže) a za děsně patetický příběh Irène a Gabriela (za což autorka může). To už bylo trochu moc i na frankofila.... celý text

Dcera je dcera 2022, Mary Westmacott (p)

Zajímalo mě, jaká bude královna detektivek v jiném žánru. Trochu ufňukaná. Dobře se to četlo, nebylo to úplně zlé, ale po dějové stránce mě kniha trochu zklamala.

Valdštejn a Lukrecie 2011, Ota Filip

Eleanor se má vážně skvěle 2017, Gail Honeyman

Nečekala jsem, že se mi tato kniha bude tak těžce hodnotit. Anotací, obalem a začátkem totiž působí jako jako prvoplánová oddychovka pro ženy na dovolené, potom ale přijde smršť ambivalentních emocí. Co to vlastně vypovídá o mně, že je mi tak nepříjemné číst o osobě, jako je Eleanor? Vždyť je vlastně taková čistá. Tak proč je pro mě její jinakost tolik odpudivá? Její trauma mě zasáhlo tak, že bych jí chtěla přát, aby se jí život obrátil v něco lepšího, ale ta série dost trapných příhod, které asociální žena vlastní i nevlastní vinou prožívá, mi tak trhá žíly, že mám chuť s ní zatřepat a poslat ji k psychiatrovi. Aby se dala dohromady. Ale co to vlastně znamená, dát se dohromady? Opravdu stačí podívat se na svět z jiného úhlu pohledu, vyrovnat se s traumatem, obléct se mainstreemově a začlenit se? Musíme se všichni nutně tak nějak zařadit, abychom cítili štěstí? Konec mě úplně neuspokojil, ale spousta otázek mě při čtení napadala a dráždila, takže dávám nakonec docela silné 4 hvězdičky. Anotacím nevěřte, řachanda o podivínce se podle mě nekoná.... celý text

Osmý život (pro Brilku) 2020, Nino Haratischwili

Do téhle knížky jsem se úplně zamilovala a po jejím přečtení mám chuť všem mým letos hodnoceným knihám strhnout hvězdičku dolů. Sága mě pohltila, smekám klobouček nad její promyšleností a propracovaností. Od jejího dočtení už jsem zvládla pár dalších knih, přesto jsou ve mně příběhy Stasie, Christine, Kitty, Kosti a Darie pořád živé. Jinak se hodně ztotožňuji s komentářem Fénix56 (21. 12. 2022), tak se nebudu opakovat. Prostě až do perestrojky naprostá pecka.... celý text

Babička pozdravuje a omlouvá se 2015, Fredrik Backman

Jsem velice zklamaná. Celá Říše před procitnutím pro mě byla k uzoufání nudná a ke čtení oněch pasáží jsem se donutila jedině v naději, že pohádkové vyprávění bude mít nějaký stěžejní význam pro reálný příběh. Dlužno dodat, že nakonec ani moc nemělo. Celé to na sebe bylo našroubované tak uměle, až mi to kroutilo palci u nohou. A ten reálný příběh? Moc reálný vlastně ani nebyl, protože jediné uvěřitelně popsané postavy jsou Alf a chlapec se syndromem. Zbytek lidí jsou prostě karikatury. Příhody k neuvěření. Babička, jeden den schopná přelézt plot do ZOO, druhý den umírá na pokročilou rakovinu? Babička, která svou vnučku miluje nade vše, je schopná zaúkolovat ji po smrti tak, až ji ohrozí na životě? Babička superhrdinka, zachraňující životy a nemající strach říct na plnou pusu i nelichotivé pravdy, se nedokáže lidem omluvit do očí nebo poslat omluvné dopisy přes notáře? Děvče, které sežralo všechnu moudrost světa, neví, čím se krmí pes? Bývalý voják, který bez problémů vyslídí ve válce nepřítele a který má jistě spoustu konexí, několik let není schopný najít svou vlastní rodinu? Psycholožka, která si neumí zajít za odborníkem? Ředitel školy, který omlouvá šikanu? Jako by Backman zkoušel, co všechno mu po úspěchu s Ovem u jeho čtenářů projde.... celý text

Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů 2009, Mary Ann Shaffer

Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Kniha je to miloučká a pěkňoučká, ale po předchozí úchvatné četbě (kniha Dokud vás nenajdeme) mi prostě Spolek připadá místy nablblý. Zaujal mě popis ostrova Guernsey a jeho osudy během druhé světové války, zbytek byl ovšem trochu naivní. Některé postavy byly velmi zajímavé a svérázné, bavily mě, mám ale trochu výhrady právě k hlavní postavě Juliet, která měla být asi brilantně bystrá a svá, ale na mě chvílemi působila jako snadno ovlivnitelná slepice. Odpočinkové čtení, ale jak už tu někdo psal - nechápu, proč se kniha stala bestsellerem. (A taky nechápu, proč když na Databázi knih napíšu dlouhou pomlčku, tak se mi změní na spojovník, nebo rovnou úplně zmizí.)... celý text

Šití jako životní styl 2020, Petra Davídková

Kniha Šití jako životní styl má ambice stát se jakousi Biblí pro všechny, které šití baví nebo mají chuť s ním teprve začít. A dle mého názoru se knize skvěle podařilo tyto ambice naplnit. Petra Davídková dělá vše s velkou pečlivostí a je to vidět i na její překrásné publikaci: promyšlená struktura, precizní návody, fotografie lahodící oku, čistý styl, minimalistická a vtipná výzdoba (stehy, nitky, vlnky). Obrovským bonusem je pak střihová příloha, která skvěle poslouží začátečníkům, ale s trochou inspirace obsažené v knize ji rozhodně využijí i pokročilí, kteří se nebudou bát úprav a variací. Oceňuji používání přesných odborných termínů, tabulku velikostí i slovníček pojmů, radost mi udělaly i tři textilní záložky. Tuto knihu můžete číst jako beletrii od začátku do konce, nebo se věnovat jen vybraným kapitolám, obojí vás bude bavit. Nejsem začátečník a internetové střihy Petry Davídkové si musím, upřímně řečeno, až příliš upravovat kvůli své nestandardní postavě, přesto jsem si knihu ráda zařadila do své knihovničky, mám z ní radost a věřím, že mi ještě vícekrát udělá dobrou službu. Rozhodně ji doporučuji.... celý text

Matčina hra 2019, Sandie Jones

Od chvíle, kdy vstoupila na scénu Poppy, jsem začala tušit, že vítr vane z jiného směru, než jsem se dosud domnívala. A už mě to tolik nebavilo. Ale do té doby to bylo naprosto brilantní!... celý text

Dokud vás nenajdeme 2021, Deepa Anappara

Kniha plná krásných kontrastů: naivní styl vyprávění dítěte, ovšem o velmi těžkém tématu; do prostého dětského pohledu místy vložená košatá pověst, která je jako vytržená z Tisíce a jedné noci; bída a špína indického slumu, odděleného horou odpadků od třpytivé čtvrti pro boháče. Opravdu velmi magické vyprávění s náročným závěrem. Hluboce jsem si to jako čtenář užila, po dočtení cítím velkou beznaděj.... celý text

Mladší sestra III 2014, Jane Austen

Netuším, kde přesně převzala rozepsaný román Jane Austenové její neteř, nicméně v tomto třetím dílu už jsem moc zalíbení nenacházela. Přesně od zjevení a věštby mladé krásné cikánky mi dílo začalo připadat jakési plytké a červenoknihovní. I ty dramatické zvraty (smrt/nesmrt) mi přišly dost přitažené za vlasy, ubylo vtipných postřehů a duchaplných rozhovorů. Už to prostě nebylo Austenovské. První dva díly se mi líbily mnohem víc.... celý text