martin1695
přečtené 292
Homo Deus: Stručné dějiny zítřka
2017,
Yuval Noah Harari
V knize se recyklují a jiným způsobem podrobněji rozvádějí témata naznačená v autorově předchozí publikaci Sapiens a několik nových (např. idea dataismu) přidává. Poměrně přesně je popsáno to, o co jde současnému člověku - o falešné zbožštění, ovšem nikoliv tím způsobem, že se očistí o toho, co je například v dílech východokřesťanských autorů nazýváno vášněmi, aby se osvobodil a dospěl k theosis, ale tak že rozšíří do maximální možné míry své fyzično a existenci v tomto světě. Autor vytahuje různé anekdotické historické události a namátkou vytažená zjištění současné vědy, aby nakresil poměrně povrchní náčrt toho, co můžedle autora nahradit údajně překonané náboženství a stávající politický a ekonomický systém, českému čtenáři může připomínat více ozdrojovaného Ludvíka Součka. Tím, že autor úplně vyřadil ontologickou otázku, člověka chápe jako soupravu biologických algoritmů a fakta současnou vědou neověřitelná považuje z principu za nepravdivá, se mu daří tvořit čtivý, ovšem z podstaty dosti labilní konglomerát na sebe navazujících zamyšlení. Bohužel už několik let po svém vydání je kniha v řadě pasáží zastaralou a poměrně velké množství postulátů se ukazuje už nyní jako mylných a poplatných době vzniku. V knize se recyklují a jiným způsobem podrobněji rozvádějí témata naznačená v autorově předchozí publikaci Sapiens a několik nových (např. idea dataismu) přidává. Poměrně přesně je popsáno to, o co jde současnému člověku - o falešné zbožštění, ovšem nikoliv tím způsobem, že se očistí o toho, co je například v dílech východokřesťanských autorů nazýváno vášněmi, aby se osvobodil a dospěl k theosis, ale tak že rozšíří do maximální možné míry své fyzično a existenci v tomto světě. Autor vytahuje různé anekdotické historické události a namátkou vytažená zjištění současné vědy, aby nakresil poměrně povrchní náčrt toho, co můžedle autora nahradit údajně překonané náboženství a stávající politický a ekonomický systém, českému čtenáři může připomínat více ozdrojovaného Ludvíka Součka. Tím, že autor úplně vyřadil ontologickou otázku, člověka chápe jako soupravu biologických algoritmů a fakta současnou vědou neověřitelná považuje z principu za nepravdivá, se mu daří tvořit čtivý, ovšem z podstaty dosti labilní konglomerát na sebe navazujících zamyšlení. Bohužel už několik let po svém vydání je kniha v řadě pasáží zastaralou a poměrně velké množství postulátů se ukazuje už nyní jako mylných a poplatných době vzniku. Celkově nepřináší nic zásadně nového a objevného.... celý text
Život jurských otců
2004,
neznámý - neuveden
Autor zůstávající v anonymitě (stejně jako mnozí ikonopisci které také známé jen podle díla a nikoliv dle tváře a jména), předkládá svým spolubratřím, skrze které se dostalo toto literární dílo až k nám jako "tři (eucharistické) chleby" život tří opatů (igumenů) - v našem prostředí málo známých galských svatých: Sv. Romana Sv. Lupicinia Sv. Eugenda Povaha sv. Romana je popisována jako velice mírná a dobrotivá, trpělivého ke každému bratru a věřícího v možnost obrácení do poslední chvíle. V tomto přístupu se odlišuje od svého mladšího bratra, sv. Lupicinia, jehož přístup je více striktní a nebojí se zasáhnout, aby "oddělila zrna od plev". V asi 35 letech sv. Romanus odchází do "pouště" - v tomto případě do pohoří Jura, kde přebývá jako poustevník na místě u jedle a studánky. Po příchodu dalších bratří a přebývá na různých místech, ale z toho většinou v klášteře Condadisco. Ze shovívavosti k poutníkům, aby mohli získávat na jeho hrobě skrze působení Boží síly uzdravení od svých nemocí a vášní byl na své přání pohřben mimo zdi kláštera. I v tomto se odlišuje od sv. Lupicinia, který byl pohřben za klášterními zdmi. Jeho svátek je 28. února. Sv. Lupicinus je představen jako mnich tvrdých zásad, s důrazem na pravidla, bratr sv. Romana. Když se rozmáhá nepravost mezi mnichy a ti propadají požitkářství a obžerství, vyžádá si vařit prostou kaši z neprosívané, nesolené a nemaštěné ječné mouky po několik dní, a když ti kterým se nepozdává odejdou, vrací se mnišská kuchyně k původnímu, a tak se oddělují mniši kteří v klášteře jsou kvůli hledání věčné blaženosti od těch, co přišli jen kvůli hmotným požitkům. I on však měl dar rozlišování, jak vidíme na příkladu jemného přístupu k vyléčení bratra, který kvůli pýše upadl do stavu tělesné nepohyblivosti. Celý život nepil vodu a to ani na smrtelném loži, pouze ji jakými způsobem vstřebával skrze kůžu. Léčil slovem i modlitbou a dovedl ke spásy bratry i mnohé laiky. Sv. Eugendus, jehož život je překládán jako třetí, byl od mládí člověk svatého života, v 7 letech vstoupil do kláštera byl synem kněze, co se ale sám knězem nestal (v tomto je jeho duchovní život specifický - stal se pouze opatem, duchovenskou funkci nezastával), s okolním světem byl ve styku pouze písemně, zůstával za zdmi kláštera a zemřel ve věku 60 let po chorobě trvající 6 měsíců. Měl dar vidění do lidských srdcí i vidění ve snech. V publikaci nacházíme zmínky o některých rysech galské zbožnosti prvního tisíciletí. Je jí například léčba posedlých skrze dopisy a psané modlitby (se kterou se setkáváme i v životě sv. Martina). Dále je za běžnou četbu v mnišském prostředí pokládán život sv. Antonína Velikého a život sv. Martina (spolu s Dialogy z pera sv. Sulpicia Severa). Sv. Martin je zde vzpomínán opakovaně: Skrze modlitbu ke sv. Martinovi jsou bezpečně přivedeni bratři cestující do daleké končiny pro sůl a sv. Martin skrze zjevení promlouvá ke sv. Eugendovi: "Nepamatuješ si, že jsi je skrze modlitbu svěřil právě mne? Tvou modlitbu jsem vyslyšel a hle, ty kterés mi poručil ti ve jménu Kristově navracím bez úhony." (volně citováno). A ještě jeden zázrak, podobný události popsané v životě sv. Martina, kdy unikl z oratoria, kde propukl požár. Místo v klášteře Condadisco, kde je uchováván u hlavy postele olej od sv. Martina je ochráněno spolu s bratry od ohně a vyhořelý klášter je po obnově dvojnásobný (podobně jako byla vynahrazena ztráta Jobova).... celý text
Racek
1984,
Richard David Bach
„Čím to je,“ dumal Jonathan, „že nejtěžší věc na světě je přesvědčit racka, aby byl svobodný? Půvabné lyrické dílko o svobodě a hledání nedosažitelné dokonalosti... celý text
Ratajský les
2016,
Aleš Palán
Vyprávění plyne v ich formě. Pro vytvoření napětí se využívá postupu, kdy se střídají dějové linky z let 1952, 1958, 2014 / 2015 s tím, že aby se vygradovalo napětí, závěr končí v současnosti roku 2015 a začínají promlouvat postavy, které do té doby byly pouze pozorovány. Místy je vyprávění psychologicky velice věrohodné a silné, můj dojem trochu kazí to, že někde jako by si autor práci trochu usnadnil a postavu, pro kterou už nemá využití (doslova) odklidil. Některé pasáže jsou za mě dále natolik syrové, že by snesly ještě editaci. Celkově má dílo spád a pro řadu čtenářů jistě otevře oblasti a témata, nad kterými běžně nepřemýšlí, méně výrazný dojem román zanechá v tom, kdo moderní historii padesátých let dvacátého století relativně zná a už s některými formami jejího uměleckého ztvárnění přišel do styku.... celý text
