mataaskorice přečtené 352

Pohoršovna 2014, Daniela Fischerová

Rozhodně netradičně napsaná knížka. Líbí se mi její originalita, vsuvky, vysvětlivky, odbočky, kombinace písem. Nelíbí se mi, že je občas pro děti možná až moc drsňácká a krapet vulgární, naopak dospělý čtenář se trefnými eufemismy (nahrazujícími slovník zkušeného dlazdiče) Ježibejby místy válí smíchy.... celý text

Návrat z vánočních prázdnin 1983, Hana Pražáková

Příjemné, nenáročné čtení. Kniha o vztazích, komunikaci, o tom, jak k některým lidem přistupujeme s jistými předsudky a vlastními očekáváními, aniž bychom se zeptali, jak na věc pohlíží oni.... celý text

Moje sestra Tilly 1982, Hans Weber

Mně knížka nepřijde tak špatná. Vše je vlastně o jedné rodině Lerchů - mamince, tátovi a sedmi sourozencích a jejich neuvěřitelné sounáležitosti a láskyplném poutu. Děj je vyprávěn jednou z pozice nejstaršího ze sourozenců Honzy a jeho sestry (čtvrté v pořadí) Tilly. Ti dva k sobě mají blízko. Ale vřelý vztah, ohleduplnost, laskavost a pochopení je zřejmé u všech členů rodiny vzájemně. Děje v knížce není zase vlastně tolik, myslím, že tu jde hlavně o atmosféru rodiny, která se vymyká běžným poměrům nejenom počtem dětí, ale i jistým zázemím a nadstandardními vztahy. Takto početná rodina není možná bohatá ve smyslu materiálním, ale oplývá nesmírným bohatstvím právě díky naplněnosti vztahů v tomto nejužším společenství. A některé pasáže stojí za pozastavení. V podstatě v duchu dnešních motivačních a seberozvojových knížek se tam dá narazit na kupu obecných pravd a mouder: "... Už nám asi trochu stárneš," řekla Tilly. "Podle čeho se to pozná?" zeptal jsem se a sedl si k nim. Tilly řekla tiše: "Jsou věci, které nás obtěžují, a věci, které nás zajímají. V průběhu let toho, co nás obtěžuje, pořád přibývá a toho, co nás zajímá, pořád ubývá." Jenom ten, kdo už nemá žádné plány, je doopravdy a nenávratně ztracen. Bylo mi zima, choulil jsem se a poslouchal naše kroky. Poprvé mě napadlo, že jsme sami pány svých kroků a že nám nikdo neřekne, kam máme jít.... celý text

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou 2003, Arnošt Lustig

Skvělá novela Arnošta Lustiga. Myslím, že není od věci u tohoto díla vědět, jaké bude rozuzlení, což je u takto známé knihy asi časté a snad i odrazující (proč to číst, když vím, jak to dopadne). Ale právě díky této znalosti si čtenář intenzivněji uvědomuje Brenskeho sarkasmus, manipulaci až výsměch, jeho absolutní bezcharakternost až zrůdnost ukrytou za vlídností a jednáním solidního člověka. Nacisté narcisticky z pozice vyvolených obhajují své rasové zákony, ba dokonce s politováním konstatují, že jsou k jistým opatřením právě podřadnými donuceni. Často se setkáme se slovem likvidace, ačkoli použitým dvojsmyslnou formou. Šílená je představa absolutní moci nacistů, jejich stoprocentní informovanosti o každém jedinci. A jejich moc a um ze získaných informací co nejvíce vytěžit (případně je takticky, manipulativně využít k jakémukoli jinému účelu). Zatímco skupina amerických Židů představuje víru (v moc peněz), naivitu a popírání viděného a slyšeného, dvě postavy z tábora - krejčí a rabín zastupují ty, "co už vědí". Jsou ztělesněním utrpení, poslušnosti, upozaděné víry,pro kterou v každodenní lavině smrti není místo. Kniha je jiná - není to vysloveně výpravná záležitost týkající se holokaustu jako hromada knih, s kterými se teď roztrhl pytel. Je více jinotajná, metaforická, obrazná. Ale stejně hrůzná.... celý text

Třinácté komnaty našich prezidentů 2013, Václav Junek

Tohle se hodnotí vážně těžko ... Procházím jiné knihy od autora tady na Databázi a vede si - co se hodnocení týče - vesměs dobře. Trochu jsem se zarazila u úvodu k Miloši Zemanovi, kde autor zmiňuje obavu, že by se vzhledem k současným nuancím mohl odvrátit od objektivity, které se až dosud držel. To mi přijde podivné, protože celá kniha je souhrnem dedukcí, tezí, odhadů, subjektivních dojmů, úvah co by - kdyby. Vlastně to možná ani nemusí být na škodu, protože kniha nemusí být nutně odborným nebo populárně naučným kouskem, nemusí být nutně encyklopedií ani učebnicí. Kniha může být úplně klidně jednou velkou osobní úvahou nad stavem věcí současných i minulých. Tato konkrétní kniha si neklade za cíl být odbornou publikací, takže brát objektivnost/subjektivnost jako jediné měřítko kvality je asi blbost. Některé úvahy nejsou úplně od věci a přiměly mě přemýšlet nad danými souvislostmi z jiného úhlu pohledu. Nicméně: obsahově se neztotožňuji s mnohým, včetně občasné dehonestace té které osobnosti. Dále mi vadí styl textu, komplikovaná souvětí, neustále za sebe se řadící předložky, rétorická klišé - forma textu je celkově stavěná spíše pro ústní prezentování než pro písemnou podobu. Proto se čte fakt nic moc. Zkusím se podívat po jiných - na Databázi kladně hodnocených knihách autora. Zajímá mě, v čem tkví ten propastný rozdíl.... celý text

Poly a námořník 2001, Cécile Aubry (p)

Jednoduchý příběh netradiční party kamarádů, složené ze dvou dětí, koně a námořníka. Začátek je slabší, připomněl mi nekonečnou řadu na vlas podobných "ňuňu" knížek o ztraceném koťátku a chundelatém králíčkovi atd., ale brzy se děj rozjede a z knížky se nakonec stane docela milé počtení. Pro dospěláka poměrně přímočaré a předvídatelné, ale milé.... celý text

Růženka, ta má nápady! 2000, Christine Nöstlinger

Růženka je opravdové dítě - s jeho vnímáním světa, s jeho představami, s dětskými sny a plány do budoucna. Autorka dokáže pohlížet na svět očima dětské reality a to se mi na knížce líbí nejvíc. Jinak co se děje týče - nečekejte nic závratného, napínavého, složitého. Jedná se o kratší epizody, to hlavní ale není dějovost ale právě dětský svět, přičemž někdy vypluje na povrch taková ohlazenost charakteru, když člověk dospěje - jako když se ohladí valounek v řece. Tak nějak z nás vyšumí přímočarost a upřímnost dětského vyjadřování, jednoduchost nazírání na věci a zároveň umění pozorovat a vidět.... celý text

Rose a ztracená princezna 2012, Holly Webb

Druhý díl se mi zdá přeci jen napínavější než jeho předchůdce. Zápletka se tedy alespoň rozvíjí oproti prvnímu dílu pozvolna už od počátku. Jinak je Rose na tom u mě někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami - mě zase snobské a upjaté prostředí dvora a měšťanstva versus služebnictva - potažmo dětských sirotků tak nějak nebere. Ale svět kouzel a to, jak se Rose učí svůj dar ovládat, je téma atraktivní - pro dítě a snad i dospěláka - mě nevyjímaje.... celý text

Sobectví 1989, Helena Šmahelová

Sobectví mě osobně moc nebavilo. I ten vztah Lukase a Tamary mi přišel takový podivný, spíš vztah otce a dcery (ve všech rovinách krom sexu). Ale to, že se Šmahelová umí parádně zhostit psychologie postav, je fakt. Nálady, rozpoložení mysli, pohnutky, přetvářka, taktika a (ne)takt, niterná přání a nesoulad v představách Lukase, Tamary, Líza, která už za léta života s nevěrným manželem zjistila, jak si muže udržet pro sebe, vše z řádků autorky plyne a sděluje, co sdělit má.... celý text

Stíny nad Notre Dame 1973, Herbert Schauer

Skvělá knížka. Čtivá od A do Zet. Je to napínavé a zároveň se čtenář dozví řadu zajímavých věcí z historie. Nicméně mi vytanul na mysli postoj Francie při dohodě v Mnichově. Jenže... po bitvě je každý generál. Sílu extrémního nacionalismu (nejen toho německého) bylo tehdy nejspíš těžké odhadnout. To, o jak propracovanou síť kontaktů na mezinárodní úrovni se jedná, se začalo ukazovat pozvolna.... celý text

Barbar Vok 1948, Jiří Mařánek

Závěrečný díl trilogie se mi líbil nejméně. Možná pro život Vokův, který se v knize tak nějak motá dokola v neustálém koloběhu: milenky, budování velkolepých staveb, dluhy, možná se mi už zajedl styl Mařánkův. Nicméně jsem ráda, že jsem si připomněla osudy Petra Voka, dozvěděla se něco nového a musím říct, že v závěru knihy mi Vok - zvlášť v kontrastu s intrikářstvím, prospěchářstvím a přetvářkou císařského dvora a šlechtictva obecně - byl pro svou živočišnost, solidárnost s druhými a upřímnost i sympatický.... celý text

Pepina Uličných 1974, Karel Michl

Kniha pojednává o životě dětí (snad v meziválečné době) na venkově. Poukazuje hlavně na chudobu některých a to až s jistou naturalistickou drsností. Z takové nuzné rodiny je i Pepina Uličných. Setkává se s posměchem dětí, když má ve škole zavšivenou hlavu. Jako chudobné děvčátko, jehož otec každý měsíc propije výplatu, se potýká s mnohými starostmi i s ostudou, se kterou si druzí na rodinu ukazují prstem. Osud děvčátka jede také v jakýchsi naturalistických kolejích - v duchu sociální determinace se Pepina v bídě rodí a v bídě umírá. V doslovu Karel Michl uvádí, že kniha má mládeži přiblížit, v jakých nuzných podmínkách žily děti dříve a o co lépe se mají teď, v době poválečné. Je pravdou, že Michl byl pedagogem a s dětmi z nejnižších vrstev se při své práci také setkával. Krom motivu venkova a sociálních problémů nejnižších vrstev se zabývá nářečím Chrudimska, kterým nechává promlouvat své postavy. Přestože Pepinin příběh je baladický, tragický, najdou se v textu i vtipné pasáže - zejména v kapitole o dědečkovi - jeho verze pohádek okořeněná jaderným nářečím nemá chybu.... celý text

Tajemství ztracené holčičky 2021, Simona Nečasová

Knížka včera přišla, dnes je dočtena. Trošičku bych poupravila stylistickou stránku textu a dialogy, které by mohly být živější, věrohodnejší. V dialozích bych ubrala na až lehce knižní formě vyjadřování, působí to krapet kostrbatě. Takže drobná výtka k textu samotnému - mohl by působit méně slohovkově. Taky mi úplně nesnedly časté nápisy: "Pomoz mi!" utvořené z kdečeho, třeba z poletujících můr. Mnohdy umí být méně násilný akt daleko víc strašidelný. V poslední době se mi líbilo dávkování napětí třeba v Karikově Trhlině - přestože se nestane nic zásadního, žádná okatá poselství z onoho světa, má člověk strachy stažené půlky. Nicméně to jsou fakt jen takové drobné postřehy, na čem bych - být autorkou - příště více zapracovala. A doufám, že nějaké příště bude. Knížka je napínavá, čte se sama, příběh baví. Líbí se mi, že se děj odehrává na českém venkově, nabízí čtenáři blízké prostředí a dotýká se obyčejných českých venkovských lidiček. Děkuji za příjemné počtení.... celý text

Skok přes kůži 1977, Stanisława Płatówna

Knížka se mi četla velmi dobře, stránky ubývaly, ani nevím jak. Místy ze stránek čpí jistý moralismus, ten navíc podtrhuje zastaralý styl vyjádřovaní a striktně spisovná podoba jazyka. Knížka má už letos ale padesát let, takže na určitou úroveň archaismu má už nárok. Čte se ale dobře, naší Husákovské generaci (a starší) přinese něco z nostalgické nálady, je to taková retro oddychovka.... celý text

Poslední stránka deníku 1983, Pierre Boileau

Netradičně koncipovaná detektivka. V podstatě spíš deník, ze kterého detektivní zápletka tak nějak vyplyne. Zajímavá a poučná sonda do pocitů člověka pokročilého věku. Jojo, kolikrát je člověk na roztrhání, když to na něj ze tří stran volá: "Mamiii", když neví, co dřív, když by ten den potřeboval nafukovací... Ve stáří na tu svou "užitečnou" fázi života, kdy byl na tolika frontách potřebný, nejspíš bude vzpomínat.... celý text

Dva krůčky po mokrém písku 2012, Anne-Dauphine Julliand

Neskutečně smutná a bolestivá knížka. A přesto obrovsky posilující a optimistická. Má v sobě tolik moudra, pokory, síly a naděje, které dokáže poznat člověk ve chvílích nejtěžších životních příkoří a tím nemoc a ztráta dítěte rozhodně je. Je zvláštní, že ta největší bolest dokáže v člověku paradoxně odkrýt nejniternější smysl existence, pokoru, plné vědomí života a smrti v jejich pravé podstatě, smíření, které je spíš prozřením. Je mi strašně líto všech, kteří si museli takovou životní zkouškou projít. A zároveň obdivuji jejich sílu. Moje dcera bojovala o život ve svých šesti týdnech. Svůj boj vybojovala, i když má od sedmi týdnů stomii. Míra utrpení s autorčinou zkušeností se ale nedá srovnávat (ačkoli autorka sama nabádá: "nesrovnávejte míru utrpení" , člověk přeci jen ten rozdíl vnímá. Není totéž, jestli dítěti trhají zub nebo jestli bojuje s onkologickým problémem...). Náš boj byl mnohem kratší a nesrovnatelně snazší, přesto jsme jako rodiče stáli před velkou životní prověrkou, osobnostním posunem, další, dosud největší lekcí pokory. Rodina autorky zvládla a zvládá situaci s obdivuhodnou sílou, vírou a láskou. Kniha se čte sama, pořád se u ní brečí, člověk chtě nechtě srovnává a říká si, že naprostá většina toho, co vnímáme jako obrovskou překážku, problém, nepohodlí, nespravedlnost, co nás činí nabubřelými a rozladěnými, jsou vlastně úplné banality. Vlastně mi tahle četba přišla mnohem přínosnější než knihy o osobním rozvoji - není jenom o utrpení jedné rodiny, ale i o tom, co z životní moudrosti bylo těmto lidem skrze bolest odhaleno.... celý text

Kouzelný týden 2003, Marcia Willett

Tohle bylo fakt hezké, milé čtení. Trochu se zlobím sama na sebe, že jsem klesla ke čtení pro ženy, ale asi přišel čas si ten život něčím osladit. A taková nenáročná zamilovaná četba je míň destruktivní než kilo čokolády :-) Ale teď vážně: místy - zvlášť v těch sladkých pasážích, je znatelná jistá sentimentálnost, nicméně se mi líbí pestrá škála charakterů a jejich věrohodné vylíčení. Navíc stránkami zcela znatelně prostupuje atmosféra britské krajiny i povahové rysy Britů (zvlášť starších dam). Žádná vysoká literatura, ale jako čtivá oddechovka pro ženskou, co chce zkrátka "vypnout", super. Po filmu tohoto typu bych ovšem nesáhla. Pokud by byl zpracovaný stylem Rosamunde Pilcher, zaručeně by ztratil to nejvíce nosné ze své hodnoty, a to právě rozbor charakterů - zejména v případě do sebe zahleděné Seliny.... celý text

Rose 2011, Holly Webb

Knížku jsme četly s dcerou před spaním. První cca dvě třetiny byly děsná nuda. To mě teda ale hrozně nebavilo a v duchu jsem se omlouvala dceři, co jsem to vybrala. Pak ale jako by to byla úplně jiná knížka. Najednou se plytký popis ubohých dětí v sirotčinci a škrobených mravů měšťanského služebnictva přehoupl v docela drsný horor pro děti. Ta poslední třetina byla fakt napínavá a zachránila do té doby dost zoufalý dojem z četby. Dcera mi dneska u snídaně říkala: "Mami, já jsem si dlouho myslela, že ta Rose je docela nudná knížka..." Tak koukám, že dojem jsme z toho měly zcela totožný.... celý text

Petr Kajícník 1973, Jiří Mařánek

Původně jsem chtěla dát hvězdičky tři, jenže já k těm hrdinům vždycky nějak přilnu... Takže: knížka mě bavila o krapet míň než předchozí díl, přesto jsem byla napjatá, jakým směrem se bude osud Petra Rožmberka ubírat. Historické romány mě všeobecně zajímají (ostatně jako dějiny samotné), takže ne kdovíjaké nadšení, ale určitě spokojenost.... celý text

Dívka, již jsi tu zanechal 2015, Jojo Moyes

Jojo, dá se. Je to teda hlavně velká romantika, ale čtivá, napínavá, zejména v poslední třetině, kdy se obě dějové linie vzájemně prolínají a dotvářejí tak jeden společný celek. Jako když stavíte puzzle a postupně zacelujete zbývající díry. Jedna z knih, která se četla skoro sama a v bleskovém čase.... celý text