mi-380
přečtené 1928
Mrtvý úsměv
1970,
Ross Macdonald
Macdonald nám prostřednictvím Lew Archera, toho mírnějšího následovníka slavného Phil Marlowa, připomíná, že krásné dívky nemají lehčí život než ostatní, spíš naopak. Pro čtenáře, co rádi americkou drsnou školu a rádi se potloukají kolem L.A. uprostřed dvacátého století, jde o povinnou četbu. 85 % (zatím 35 hodnotících s průměrem 71 %) … Válely se tu potrhané časopisy a zmačkané noviny, nedopalky cigaret a špinavé nádobí. Mísa hnijícího ovoce se hmyzem přímo hýbala. Pokojové květiny povadly a uhynuly. Pavučiny splývaly ze stropu ve špinavých závojích. Římská vila osvobozená Vandaly. … „Nejsem zámožná žena.“ V jejích kruzích to patrně znamenalo, že si své milióny může spočítat na prstech jedné ruky.... celý text
Smrt v bazénu
1971,
Ross Macdonald
Neradostné putování odvrácenou stranou poválečného Západního pobřeží. Plastický popis nočních podniků vysávajících lidskou energii, peníze i charaktery, a stejně přesný popis narušených vztahů na cestě do zatracení. Detektiv Lew Archer je důstojným pokračovatelem Philla Marlowa - umístěním děje, ich formou, neústupnou poctivostí a hlavně břitkou sebeironií. Po letech přečteno podruhé, odebírám jednu hvězdu, ale stále jsem na slušných 80 %, Macdonald bez problémů drží krok se současnými autory. (24 hodnotících je na průměru 81 %). … Muž v zrcadle byl velký, měl placaté čelo a vychrtlý obličej. Jedno jeho šedé oko bylo větší než druhé, rozšiřovalo se a kolísalo jako oko svědomí; druhé oko bylo malé, tvrdé a prohnané. Stál jsem chvíli nehnutě, upoutaný vlastním zkresleným obličejem, pokoj se proměňoval jako pomocná kresba při psychologickém testu. Byl jsem na chvíli ten člověk v zrcadle, stínová postava bez vlastního života, která jedním velkým a jedním malým okem zírala špinavým zrcadlem do špinavých lidských životů ve velice špinavém světě.... celý text
Pohyblivý terč
1995,
Ross Macdonald
Občas sáhnu po detektivce nebo thrilleru. V těch současných mi často něco chybí. To něco nalézám v téhle staré Americe made in Hammett, Chandler, Macdonald a spol. I při druhém čtení po letech musím nechat všech pět pohromadě. 90 % (aktuálně 14 hodnocení s průměrem 74 %). … Ruce jsem měl svázané dozadu, nohy ohnuté a přivázané k pasu. Jediné, co jsem mohl dělat, bylo trochu se kolébat a bouchat čelem o zem. Rozhodl jsem se tuto taktiku nepoužít. … Byl to kamenný obličej vytesaný primitivním sochařem. Obličej, do kterého byl vepsán jeden z mnoha příběhů, typických pro dvacáté století: příliš mnoho rvaček, příliš mnoho zvířecích choutek a příliš málo mozku. ... Podíval jsem se mu na nohy, abych odhadl jeho věk. Byl obutý v sandálech s podrážkou z provazu a s poutky mezi prsty. Jeho nohy byly zkroucené a oteklé: byly to nohy staré tak šedesát let. … „Ale to není možné.“ Položil mi ruku na rameno. Byla měkká, hnědá a tlustá jako smažená ryba. … Má žena ústřice nikdy neměla ráda. Nyní jsem mohl zasednout k jídelnímu stolu, jíst ústřice od rána do večera a posilovat tak svoji mužnost. Svlékl jsem se a šel jsem spát. Svým způsobem to byla úleva, když člověk nemusel nikomu vysvětlovat, co vlastně celý den dělal. … Řekl agresivním tónem: „Co se tady děje?“ „Nic zvláštního. Únos a vydírání.“... celý text
