mi-380
přečtené 1928
Loučení s Lennoxem
2007,
Raymond Chandler
Právě jsem s Marlowem podruhé dokončil Tour de L.A. pod dohledem Raymonda Chandlera. Ten napsal sedm románů s jeho detektivem číslo jedna, až The Long Goodbye mě vyvedl z jednoho omylu. Totiž, měl jsem vždy Philla Marlowa za těžkého individualistu, Terry Lenox a Roger Wade mě ale přesvědčili o opaku. I autorův styl se od úvodních románů proměnil. Strohé a vtipné hláškování Chandler omezil na minimum, zato přidal blues vydatného smutku osamělých srdcí, ozvěny jeho vlastních zkušeností z války, z Anglie, z Kanady a celým příběhem prosakuje jeho velký, zoufalý, nekonečný boj proti těžko porazitelnému tekutému soupeři. Druhé přečtení potvrzuje pět hvězd. 95 % (aktuálně 127 hodnocení s průměrem 88 %). … „Vlastním noviny, ale nemám je rád. Pokládám je za neustálou hrozbu tomu zbytku soukromí, který ještě máme. To jejich ustavičné štěkání o svobodě tisku neznamená nic jiného — až na několik čestných výjimek — než svobodu roztrubovat senzační skandály, vraždy, sexuální aféry, nenávist, osočování a propagandu politických a finančních skupin. Noviny jsou obchod, v kterém se dá vydělat na příjmech z inzerátů.“... celý text
Smrt krásných srnců
2007,
Ota Pavel
Přírodou prozářené, sladce i smutně dojemné, lehce humorné vzpomínání na tatínka s jeho životními vzestupy i pády. Zároveň dokonalá lekce pamětníka na téma holokaust a jeho následky. 360 tisíc zabitých občanů Československa v poslední velké válce, z nich velké procento židovského původu, je stálým varováním pro nás i pro obyvatele Izraele, prvního i posledního útočiště tohoto národa. Kdo viděl na vlastní oči relativně tolerantní Izrael, plný Arabů a mešit, a Palestinu, kde v Gaze nic židovského nemá šanci na přežití, ten pochopí. ... Jednu kýtu jsme dali pekaři Bláhovi, byl k nám za války moc hodný, jednu do statku Burgrovým, ti k nám byli ještě hodnější, a ostatní máma naložila do takové krásné kamenné štoudve a dělala mým bráškům Hugovi a Jirkovi omáčky a bifteky, což byla její velká specialita. Kluci se cpali na příští léta, aby vydrželi Terezín, Osvětim, Mauthausen a pochody smrti v třicetistupňových mrazech a nošení kamenů na mauthausenských schodech v třicetistupňových vedrech a všechny ty krásné věcičky, které pro ně připravili Němci. Hugo se vrátil celkem dobrý. Jirka se vrátil z Mauthausenu a měl čtyřicet kilo a půl roku umíral od hladu a utrpení, než začal znovu žít. Nikdy mi o tom moc nevyprávěl, jenom jednou, a když jsme mluvili o tom srnci, řekl: „Možná že ten srnec mi zachránil zrovna život. Možná že ty poslední kusy pořádného masa mi vystačily akorát do konce.“... 100 % (už 2733 hodnotících, průměr je 85 %).... celý text
