mi-380
přečtené 1928
Sestřička
2006,
Raymond Chandler
Když mi před lety kamarád Karel přinesl tenhle žlutý paperback s poloobnaženou ozbrojenou blondýnkou na obalu, netušil jsem jaké to bude mít následky. Řetězová reakce způsobila, že dnes mám jednu čestnou polici v knihovně plnou Chandlerů, Hammettů, Macdonaldů, k tomu je tam nějaký Chase, Cain, Spillane a samozřejmě biografie. Všechno poctivě přečtené, seřazené, a většinou vysoce ohodnocené. Drsná americké škola mě stála kus života. Nelituji a občas se k ní vracím, i když logika příběhů je často podivná. Ta atmosféra je ale nepřekonatelná, stejně jako humor. 95 % (131 hodnotících, průměr 82 %). ... „Některý den už se zkrátka takhle vydaří. Kam se člověk vrtne, všude narazí na nějakého kreténa. Nakonec začnete po sobě pošilhávat do zrcadla a nevíte, co si máte myslet.“... celý text
Sbohem buď, lásko má
2005,
Raymond Chandler
Opakování, matka moudrosti. Opakovaná četba Chandlera mi sice žádnou pozorovatelnou moudrost nepřináší, zato ale přináší příjemné pocity, a to nejen během vlastní četby, ale také díky úlevě ze zjištění, že kouzlo Philla Marlowa se s léty nerozplynulo. Naopak, v tomto románu se mi autor předvádí znovu v plné formě, popisy prostředí a postav, dialogy, celý styl občas nepřehledného pátrání snad už nemůže být překonán. Přesně v souladu s jeho citátem: „…na vzorci nezáleží, záleží na tom, co s ním uděláte…“ Kniha pro ty, kteří se smíří s tím, že pro Chandlera je zápletka méně důležitá než atmosféra a charakterizace. 95 % (zatím 143 hodnotících s průměrem 87 %). … Byla to blondýna. Ale taková blondýna, že by kvůli ní biskup vykopl díru do kostelního okna. … Dvě řady tvrdých prázdných židlí civěly na sebe přes pruh žlutohnědého kokosového koberce. V přítmí vzadu byl psací stůl a za ním holohlavý muž se zavřenýma očima, měkké hnědé ruce sepjaté poklidně na desce stolu před sebou. Dřímal, nebo se aspoň tak tvářil. Měl širokou vázanku, která vypadala, jako kdyby si ji uvázal někdy kolem roku 1880. … V denním světle byly její vlasy čistě kaštanové a klobouk, který na nich seděl, měl dýnko zvící sklenice na whisky a tak širokánskou střechu, že by se do ní dalo zabalit špinavé prádlo z celého týdne. … Pečlivě jsem si dýmku zapálil. Pozorovala to s uspokojením. Kuřáci dýmek bývají solidní lidé. Jenže v mém případě ji čekalo zklamání. … Pak tam byly dva náramně pěkné dvoubarevné buicky nejnovějšího typu, za které by se člověk nemusel stydět, když si jede pro cigarety. … „Je to roztomilá dáma v nejlepších letech s obličejem jak kýbl splašků, a jestli si myla vlasy ode dne, kdy byl Coolidge podruhé zvolen presidentem, sním svou rezervní pneumatiku i s ráfkem.“ „Ty frky vynechte,“ řekl Nulty. P.S. Jak jsem na čsfd v roce 2017 hodnotil film z roku 1944: Jedna z nejlepších filmových chandlerovek. Na Powella jsem si zvykal půl filmu, ale nakonec to vyšlo. Děj literární předlohy je samozřejmě pomíchaný, nechybí ale břitký humor, osudové krásky, mysteriózní figury, rychlý spád děje a přesná atmosféra americké drsné školy: 80 %.... celý text
Hluboký spánek
2007,
Raymond Chandler
Tak tohle je pro mne klasika. Asi proto, že je to první velký případ Philla Marlowa. Nebo proto, že jsem tu knihu pro její neopakovatelnou atmosféru a trefné popisy a hlášky přečetl už potřetí? Nebo snad že se mi ještě pořád dělají hvězdičky před očima z jiskření mezi Humphrey Bogartem a Lauren Baccall ve filmu z roku 1946? Nebo pro skutečnost, že tímto románem Chandler navázal na Hammetta a odstartoval zlatou éru jednoho literárního stylu a jako první autor detektivek byl kritiky přijat mezi spisovatele tvořící „vysokou“ literaturu? To všechno jsou pro mě dobré důvody a méně podstatná zůstává krkolomná zápletka, podobně jako předválečný rok vydání originálu. 95 % (aktuálně 233 hodnotících s průměrem 81 %). … Nevadí mi, že mi předvádíte nohy. Jsou to parádní nohy a těší mě, že jsem se s nimi seznámil. Nevadí mi, že se vám nelíbí mé chování. Je mizerné a za dlouhých zimních večerů se tím rmoutím. Ale nemařte čas tím, že se ze mě pokoušíte tahat rozumy.“...... celý text
Vysoké okno
2004,
Raymond Chandler
S Phillem Marlowem po Západním pobřeží - další etapa mé nostalgické čtenářské výpravy. Případ se zmizelým dublonem ani podruhé nezklamal, starou sbírku z knihovny vyhazovat nebudu. Naopak, i tentokrát musím potvrdit spokojenost s autorovým originálním stylem. Nějakou tu zvláštnost a nesrovnalost však nacházím. Marlowe má (stejně jako další podobné typy hrdinů) tu a tam po různých úřadech rozmístěny docela dobré přátele, přičemž žije samotářsky a žádné přátelské vztahy neudržuje, na to si opravdu potrpí (asi jde o staré kámoše z mateřské školy). Nebo (jeho i policistů) dlouhé vykecávání a prozrazování podrobností vyšetřování (chápu, že to je určeno hlavně čtenáři, aby lépe pochopil krkolomnou konstrukci děje). Ale to mi ubírá jen málo na celkové spokojenosti, ta se udržela někde těsně pod maximem. Moc rád z Chandlerových knih cituji, posílám dál pár perliček. 85 % (aktuálně 187 hodnocení, 84 %). … „Ty, Dele, ten chlápek tady říká, abys to přivřel! Chceš mu dát přes hubu?" Zavrzala židle, rádio přestalo, jako když utne, a tlustý muž s pichlavýma očima se objevil za blondýnkou, odhodil ji jednou rukou z cesty a vystrčil na nás obličej. Potřeboval oholit. … Rozkročil se pevně ve dveřích, vtáhl nosem hvízdavě trochu vzduchu a řekl: „Koukejte vymáznout. Zrovna sem přišel vod voběda. Voběd stál za pendrek. Nikomu nedoporučuju, aby se na mě vytahoval." Měl opici, ale takovou, jaká se získá jen tvrdým tréninkem. … „Jedna věc se mi na tomhle podniku zamlouvá," řekl jsem, „totiž že tu je všechno přesně jako v knize. Polda u vrat, černá huba u vchodu, šatnářky a prodavačky cigaret, tlustý, olezlý, smyslný žid s vysokou, urostlou znuděnou sboristkou, dobře oblečený, zkárovaný a strašně sprostý bafuňář, který nadává číšníkovi, mlčenlivý chlapík s bouchačkou, majitel podniku s hebkými šedivými vlasy a manýrami z kýčařských filmů a teď vy - vysoká tmavovlasá zpěvačka s přezíravým úsměškem na límci, chraplavým hlasem a jadrnou mluvou." Řekla: „Vážně?", sevřela cigaretu mezi rty a pomalu vdechla kouř. „A co ten fórista čmuchal, který hýří loňskými frky a poťouchlými úsměvy?" … Nějaká dáma, zřejmě docela pěkně napařená, pěla z plných plic píseň o Frankiem a Johnnym hlasem, jemuž ani všechna ta whisky na půvabu nepřidala. Hluboký mužský hlas na ni zařval, aby držela hubu, ale dáma zpívala dál a pak bylo slyšet rychlé a rázné kroky, plesknutí a zakvičení, a posléze zpěv zmlkl a baseballový zápas pokračoval. P.S. Na aukci v USA se 22.1.2021 prodal vzácný zlatý dublon z roku 1787 za 9,36 milionu dolarů (200 milionů Kč), což je podle aukční síně Heritage Auctions nejvyšší cena, jaká kdy byla v dražbě za minci zaplacena. Informovala o tom agentura AP. Takzvaný Brasherův dublon patří mezi numismatiky k nejvíce ceněným sběratelským kouskům, existuje totiž jen sedm kusů. "Brasherovy dublony jsou pro sběratele mincí a znalce něco jako svatý grál… Jde o nejslavnější minci, po níž všichni touží," uvedl viceprezident texaské aukční síně Todd Imhof. (zpráva ČTK)... celý text
Dáma v jezeře
2005,
Raymond Chandler
Pokračuji v mé opakovací anabázi, průměrné tempo jeden Marlowe za měsíc. Tohle je pátá zastávka, beru to na přeskáčku (zatím jsem si s úspěchem zopakoval Případ naruby, Sestřičku, Hluboký spánek a Sbohem buď, lásko má). Spolu s hlavním hrdinou se znovu dostávám mezi skvěle charakterizované figury a figurky, nasávám vůni a chuť západního pobřeží válečných čtyřicátých let a užívám si, na Chandlera neobvykle promyšlený, detektivní příběh. Jenže tentokrát poprvé s přibývajícími stránkami pátá hvězda bliká, slábne a bledne. Setkání a dialogy se občas podivně protahují, ostré postřehy a vtip jsou nahrazovány zvláštní potměšilostí… a hvězda je pryč… Ne, nakonec ji vracím, zařídily to nečekané dějové kotrmelce, co předváděly mizející a objevující se tři Grácie - Crystal, Muriel a Mildred. 90 % (220 hodnotících je právě na průměru 85 %). … Smutně pokračoval: „Jenomže, víte, jak to chodí v manželství - v každým manželství. Nějakej čas to dělá dobrotu, a pak chlap jako já, obyčejnej parchant chlap jako já, začne mít trhání na nějaký maso. Na nějaký jiný maso. Je to asi sviňárna, ale tak to je.“ Pohlédl na mě a já prohlásil, že tuhle myšlenku jsem už slyšel z úst jiných filosofů. … Slečna Fromsettová si sedla do křesla, přehodila si nohu přes nohu a rozhlédla se po cigaretách. Jednu našla, zapálila si ji pomalým, nedbalým ornamentálním gestem a smutně se usmála někam do kouta ke stropu. … „Policejní služba,“ řekl skoro něžně, „je sakra problém. To máte skoro jako s politikou. Vyžaduje nejlepší lidi, a není v ní nic, co by nejlepší lidi přitahovalo. A tak musíme pracovat s tím, co seženeme - a seženeme tohle.“... … V dřevěné lenošce, s nohama zapuštěnýma do prken, která vpředu a vzadu přečnívala jako lyže, seděl nějaký muž. Hned vedle pravé nohy měl plivátko, tak velké, že by se do něho dala stočit hadice.... celý text
Židovský policejní klub
2008,
Michael Chabon
Dokonale propracovaný svět alternativního státu Izrael a neméně dokonale propracovaná zápletka zapeklitého případu, který nekompromisně jako buldog řeší otlučený policajt chandlerovského typu. Autor nás dokáže vtáhnout do příběhu tak úspěšně, že čtenáři méně zdatní v zeměpisu musí mít pocit absolutně reálného světa. 100 %... celý text
Deset malých černoušků
2009,
Agatha Christie
Nejlepší Agatha. Četl jsem dvakrát, viděl čtyři filmová zpracování. Naprosto originální zápletka, kdy zdánlivě nevysvětlitelné zabíjení v mysteriózní atmosféře temného sídla na pustém ostrově spěje k duchařskému hororu, aby nám na samém konci bylo dopřáno vydechnout a pochopit. Zajímavé je poslední britské seriálové zpracování z roku 2015, kdy černoušci byli změněni na vojáky a Černochův ostrov na Vojákův ostrov. Že by původní názvy byly dnes pro Brity nepřijatelné? 100 % (aktuálně 3571! hodnotících s průměrem 94 %!), dvanáctá nejlépe hodnocená kniha!... celý text
