michalinda3811
přečtené 283
Na kole přes Afriku
2020,
Tadeáš Šíma
Tuhle knihu jsem si pořizovala hned z několika důvodů. Mám ráda ️ cestopisy a všechny lidi, kteří se nebojí si plnit své sny a za další, jsem člověk, který vyrostl v kopích, což úplně nenahrávalo tomu, že budu milovník cyklistiky...? Protože jak sám Tadeáš píše, pokud se chcete z Prachatic někam dostat, musíte si prostě ten kopec vyšlápnout. Takže jsem tomu kolu chtěla dát taky šanci. ️ Tadeáš je vypravěč, který sní, prožívá, filozofuje o životě a vtáhne vás na cestu Afrikou. V těžkých chvílích se nevzdává a svým příběhem motivuje všechny čtenáře se taky zvednout ze židle a prostě si za svým snem jít. Ať je to cokoliv. ... No do háje, vždyť oni ho, ještě než vůbec, začal okradli o kolo a ještě ho parta mladíků málem připravila o mnohem víc! A taky to nevzdal! citace / komentář V hlavě se mi honí myšlenky. Já to vážně udělal! A udělal jsem správně? Nechal jsem všechno za sebou. Dobrou práci, nejlepší přátele, rodinu. ... Jestli jsem udělal dobře? To se přece nikdy nedozvím, dokud to nezkusím a nedojdu na konec! Konec. Jenže kde mám ten konec hledat?" ️/ V dnešní době je strašně náročné vystoupit ze své komfortní zóny. Něco málo jsme si budovali, dosáhli toho, ale pak se toho všeho dobrovolně vzdejme, abychom ze začátku padli na dno a neměli se kam vrátit?! Chce to odvahu, risk, spontánnost a asi heslo jako #kdyjindykdyžneteď str. 203 Po předchozích nově nabytých zkušenostech bych si dovolil poupravit citát neznámého autora z "Je důležité se z toho neposrat" na "Klidně se z toho posrat můžeš, důležité ale je, umět si vždycky utřít prdel". ️/ Padáme a vstáváme silnější. Moudřejší o zkušenost. Možná to tak má být. str. 311 Každý člověk to v životě nejspíš zná. Jedná se o nepravidelné střídání pocitu štěstí a neštěstí. Stává se, že když jsme hodně šťastní a vypadá to, že nám svět leží u nohou, přijde tvrdý pád na zem. Na druhou stranu, když se nedaří a člověk se převaluje v hromadě hoven, následuje nová, zákonitě dobrá zpráva či událost, která chod věcí a skutků jakoby lusknutím prstu vyrovná. Na své cestě si tenhle fakt uvědomuji intenzivněji než při menších výkyvech v šedých dnech při hodně za hmotnými statky. Člověk však nikdy nezná přesné načasování obrátky, což je na celé věci vlastně to hezké. ️/ Člověk je častokrát tak vysoko a tak silný v kramflecích, že si ani nepřipouští, že by se mohlo něco podělat. Žijete okamžikem a najednou přijde tak tvrdý pád, že si říkáte, že tak hluboko jste přece padnout nemohli. Všechno bylo tak dokonalé až to vlastně asi nemohla být pravda. Ve světě ať chceme nebo ne prostě v jistých chvílích funguje jakási vyrovnanost, ... přímá úměra, že aby mohlo být ještě líp, musí se padnout hodně dolů. Je důležité zachovat si sám sebe a mít ten svůj štít, který jsme si budovali.... celý text
