Monicay
přečtené 349
Magické pouto
2015,
Larry Correia
Stejně jako jednička, byla i tohle parádní jízda. I když se mi příběhově série Lovci monster líbí o maličko víc, v Grimnoirských kronikách oceňuji skvělý nápad na to, kde se bere magie a jak celý svět vlastně funguje. Correia je báječný v tom, že když už si myslíte, že nemůže být horší padouch, než jaký se dosud objevil, najednou je tam někdo ještě větší a zlejší. Navíc je tam Jake (Owen) a ve dvojce se objevil i Toru (Franks), takže jsem maximálně spokojená. Charakterová podobnost postav se mi u Correii víc než zamlouvá, i když u jiných autorů mi je spíše na obtíž.... celý text
Město nebeského ohně
2015,
Cassandra Clare (p)
Vyjadřuji se k celé sérii, jelikož jsem ji celou slupla naráz... Jsem opravdu ráda, že jsem se do čtení pustila, až když vyšly všechny díly série, jelikož na sebe jednotlivé knihy navazovaly a já vždy byla ráda, že hned můžu otevřít pokračování. Perfektní dílo, strašně mě bavilo. Všechny postavy mi připadaly zajímavé, takže mi vůbec nevadilo střídaní pohledů. Třetí díl působil jako ukončení série a já si říkala, že už to dál nemůže být nic moc, ale autorka příjemně překvapila. Stránky ubíhaly a já si užívala čtení tak, že nyní lituji, že už jsem na konci celé série. Uvítala bych, kdyby se Clary víc zabývala vytvářením run a jejich studiem (protože by mě to celé moc zajímalo)... ale vím, že se vše odehrálo v krátkém časovém úseku, takže na nic takového asi nebyl čas.... celý text
Trůn lebek
2015,
Peter V. Brett
Celá tahle série je boží. Jediné, co mě na ní štve je to, že jsem ji nezačala číst, až vyjde celá. Pokaždé, když dočtu další díl, jsem tam kde jsem začala - netrpělivě hledám na netu info o tom, kdy vyjde další část. Trochu mě mrzelo, že v tomhle díle není víc Arlen a Ahmann, ale jak už kdosi v komentářích níže psal, ostatní postavy to dobře táhly samy. Tohle je jedna z mála knih, u kterých si nejsem jistá, které válčící straně fandím. Když to bylo mezi Arlenem a Ahmannem, byla jsem pro tým Arlen, ale teď... prostě nevím. Trochu mi vadí všechna ta jména na A... kdo si pak má pamatovat, kdo je kdo?... celý text
Dalajlamova kočka a umění příst
2014,
David Michie
Četla jsem, že druhý díl je lepší než první... za mě to neplatí. Oba díly jsou srovnatelné, ten druhý mi jen připadá akčnější. Líbilo se mi to.
Angelopolis
2013,
Danielle Trussoni
Četbu druhého dílu této série jsem dlouho odkládala, protože jednička mě tuším před nějakými třemi lety moc nebavila. Byla jsem příjemně překvapená, že se mi Angelopolis vážně líbilo. Mrzí mě, že ještě není vydaný další díl (a nikde jsem nenašla info o tom, jak to s ním vypadá), protože bych velice ráda pokračovala v četbě. Možná díky jedničce mi postavy přišly jako staří známí, o kterých jsem dlouho neslyšela. Nyní jsem ráda, že vím, jaký byl jejich další osud, ale stále chci vědět víc.... celý text
Dalajlamova kočka
2013,
David Michie
K téhle knize mě napadá jediné slovo - milá. Byl to příjemný příběh vyprávěný z pohledu neobvyklé hlavní postavy. Nemůžu říct, že by mě myšlenky v knize nějak zvlášť oslovily, i když vždycky říkám, že kdybych si musela vybrat náboženství, byl by to buddhismus. Možná jsem trochu jako Franc, který vidí zprvu hlavně to pozlátko - no, snad se časem taky posunu někam dál.... celý text
Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků
2001,
Don Miguel Ruiz (p)
Já nevím, z některými myšlenkami autora souhlasím, ale asi nejsem ve správné životní situaci, abych knihu ocenila jako přelomovou. Nemám pocit, že bych se k ní musela vracet a objevovat skrytá poselství. Spíš je to pro mě jedna z těch knih přečíst --- zapomenout. Asi by bylo pěkné, kdyby lidi nehřešili slovem a nebrali si nic osobně (druhá dvě poselství si už nepamatuji a to jsem knihu dočetla před čtyřmi dny). Nehřeš slovem bych doplnila ještě dohodou nehřeš myšlenkou, protože kdyby se člověk dokázal zbavit nepříjemných, kritických a soudů vynášejících myšlenek, i jemu samotnému by se žilo mnohem svobodněji.... celý text
Vzácná a drahocenná
2014,
Raine Miller
Hledala jsem, co bych si půjčila v knihovně a tuhle sérii měli celou, tak jsem po ní sáhla. Litovala jsem toho asi v polovině hned prvního dílu, ale jelikož vždycky dočítám, dolistovala jsem až do konce čtverky. Nejvíc se mi v knihách líbily ty negativní věci - útoky, nehody, smrti, kterých ale bylo bohužel pomálu. Rychlé řešení každého problému taky nebylo nikterak zajímavé. Nejvíc mě vytáčelo to, jak se hlavní postavy pořád oslovovaly celým jménem a příjmením, myšlenkové pochody Ethana, nezajímavé rozhovory o ničem, Brynnina práce, která ji baví, ale téměř nic o ní neřekne, a také to, jak několikrát zmínili, že něco není možné ani slovy popsat... od toho snad ale knihy jsou, ne?... celý text
