moonell
přečtené 368
Velká iluze? Esej o Evropě
2020,
Tony Judt
Vyplatí se přečíst, byť jsou některé pasáže vzhledem ke stáří textu už neaktuální, místy je člověku až špatně od žaludku z toho, jak velká část stále aktuální je. Plus tedy pro mě osobně bylo velice zajímavé konfrontovat se s tím, jak koncept "střední Evropy" vnímá člověk, který z ní nepochází.... celý text
I’m Your Man: Život Leonarda Cohena
2020,
Sylvie Simmons
Jestli se někdo trefil do Cohenova narativu, tak to byla Simmonsová. Smekám, klaním se a těším se, až si jí přečtu znovu. A znovu. A pro jistotu ještě jednou.
Konec civilizace
2011,
Aldous Huxley
Něco tam je, ale nikdy dotaženo do konce. Samé začátky, žádné utažené konce. Ale je až zarážející, jak se dá s dystopií (byť parodickou) souhlasit.
Čaroděj ze země Oz
2004,
Frank Lyman Baum
Moc nevím, kde se bere všechno to nadšení okolo této pohádky, ale nijak mě neurazila (byť jsem si nad nelogičností a nekonzistencí mnoha pasáží chtěla vyrvat vlasy). Žel bohu ani nijak nenadchla.... celý text
Píseň krve
2014,
Anthony Ryan
Celou dobu se to táhne jak smůla, rozvlekle se přidávají další a další otázky a na posledních 10 stranách facka, která mě snad donutí si koupit další díl. Hernajz.... celý text
Nuly
2017,
Chuck Wendig
ztráta času
To se nedá číst. Dětinské chování postav, nedotažený příběh, v některých místech jako kdyby autor ztratil motivaci k zachování logického vývoje a prostě upadl do jiné dějové posloupnosti. Ne. Nechce se mi investovat čas do té knihy, vzdala jsem se po jedné třetině.... celý text
Autismus & Chardonnay
2017,
Martin Selner
Milá, přemýšlivá jednohubka o lidech, kteří jsou ochotní vidět i jiné perspektivy světa.
Dobrá znamení
1997,
Terry Pratchett
Z nějakého neznámého důvodu jsem se skrz ní kousala neúměrně dlouho, asi jsem si s tím originálem naložila víc, než jsem dokázala snést :) Nicméně zklamaná určitě nejsem, Gaiman krásně ladí s Pratchettem a jejich narativní techniky se výborně prolínaly.... celý text
Jantarové kukátko
2007,
Philip Pullman
Ach, fyzika, fantasy a hereze. Co by člověk měl ještě chtít. (Poznat vlastního daemona, možná.)
Pod sněhem
2015,
Petra Soukupová
Smutná. Padala na mě tíha a vztek po celou dobu čtení, jako vlna. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli postavy nesnášet, nebo Soukupové gratulovat, jak neuvěřitelně jsou... lidské. Mariina část příběhu mě upřímně zasáhla, jako kopanec na přivítanou. Tolik nevyřčeného v tolika slovech.... celý text
