mosem přečtené 256

Nulté číslo 2015, Umberto Eco

Eca miluji. A přesto, nebo právě proto jsem si po přečtení téhle knížky povzdechl "v nejlepším se má přestat", což bohužel Eco neudělal. Nemohu říci, že by knížka byla nezajímavá, ale za díly, která Eco vydal dřív, zůstává o několik délek. Myšlenka samotná je vcelku zajímavá, nicméně....musím se přiznat, že po přečtení jsem přemýšlel, čím bych měl být překvapen - tím, že media s námi manipulují? Nic objevného, všední skutečnost. Že jistí, významní politikové nebo podnikatelé s námi manipulují, často i prostřednictvím medií? Opět nic objevného, nebo je to pro někoho ze čtenářů novinka? Pochybuji. Že se objevují spekulace o osudech válečných zločinců, jejich spolupráci s tajnými službami, jejich nových identitách a podílech různých složek na jejich využívání - ať už je to Vatikán, STB, KGB, CIA, MI5, Mosad....? Zase nic nového - stačí vzpomenout Mengeleho, Eichmana, řada německých druhoválečných vynálezců - opět nic objevného. Dokonce ani hypotéza zavraždění papeže není originální. Takže za mne - oddechová kniha, od které jsem měl větší očekávání. Ale ani nejlepší kuchařce se každý den nepodaří prvotřídní menu - v tomto případě to bylo z mého pohledu rutinní meníčko.... celý text

Bílá pevnost 2010, Orhan Pamuk

Román, koncipovaný jako vyprávění benátského zajatce v Turecku je zvláštní. Už samo pojetí s minimem dialogů je zvláštní. Pro každého z nás, kteří jsme prošli klasickým školstvím, kde jsme byli učeni o krutosti tureckých vojsk vůči "nevěřícím" připadá soužití zajatce a jeho pána zcela neuvěřitelně, harmonicky, snad až idylicky. Stejně tak vztah mocných k zajatci, který nepřijal víru (a ani to netají) zní nepravdivě. Na straně druhé právě to, spolu s dalšími detaily v knize, může být motivací pokusit se proniknout více do hloubky do historie tohoto jistě zajímavého národa, stejně jako do jeho kultury, umění a vědy. I to může být jeden z výsledků tohoto románu, který přes zdánlivou poklidnost s odstupem času odkrývá rovinu neklidu, dramatičnosti a záhadna.... celý text

Nemiř na mě tou věcí 2010, Kyril Bonfiglioli

pro mne osobně zklamání - děj, zápletka, jazyk....Možná jsem díky hodnocení a názorům na diskusních fórech měl velké očekávání, které nebylo naplněno. Prostě - tenhle autor mně nesedí.... celý text

Kde i mrtví pochodují: Antologie příběhů z Bretaně 2015, * antologie

Máte rádi Francii? Máte rádi Bretaň? Pozor - Francie není Bretaň a Bretaň není Francie! Pokud máte rádi obojí, ale především Bretaň je tahle kniha tou pravou, která stojí za přečtení. Kniha, která může zaujmout věkově široké spektrum čtenářů. Už samotný úvod, poskytující stručný, i laikovi srozumitelný vhled do historie, jazyka a kultury Bretaně je zajímavý - a pro tu nejmladší generaci, která jej ještě nedokáže vnímat, postradatelný, bez dopadu na půvab jednotlivých příběhů. Podobně poznámkový aparát v samotné antologii. Pro čtenáře, který hledá jen oddech a zabavení, ať už jen pro sebe nebo i své děti, není jeho obsah nepostradatelný, naopak - pro toho, kdo hodlá jít hlouběji, pod povrch příběhu, může vytvářet podnět k dalšímu studiu. K tomu pak nepochybně využije informace ze stručných životopisných medailonků autorů příběhů, nebo přehledu literatury, která k tomu může vést.... celý text

Francouzské hodokvasy 2009, Peter Mayle

Mayleho knihy mám rád, ale v tomto případě jsem byl trošku zklamaný. Popis jednotlivých akcí, kterých se Mayle účastní je sice svěží, ale na straně druhé některé popisy připomínají spíše "zprávu ze služební cesty", než upoutavku, která by mně měla do některých oblastí přivést. Nejsou totiž mnohdy popisem toho, co může očekávat běžný návštěvník, ale pohledem VIP hosta. A to mi připadá právě v rozporu s tím, co autor deklaruje - francouzskou neformálnost, šarm, svobodomyslnost, netradičnost........ celý text

Brodeckova zpráva 2014, Philippe Claudel

Kniha, u které se lze domnívat, že bude mít své obdivovatele, stejně jako odpůrce. Stejně jako další jeho knihy - Šedé duše a Vnučka pana Linha autor volí jazyk, jehož síla spočívá právě ve zdánlivé jednoduchosti, kdy přirozeně přenáší na čtenáře břemeno "hodnocení a posuzování". Děj knihy neobsahuje žádné výrazné akce, i ty nejbrutálnější okamžiky jsou předkládány spíše v náznacích, akce se odehrává především mimo samotnou knihu, kdy myšlenky čtenáře tvoří jakoby samostatný svazek, jehož děj se odehrává souběžně. Kniha, kde se mimoděk čtenář stává postavou - soudcem, který sice nebyl nikým jmenován do této role, ale kterému jsou předkládána fakta a popisy událostí, a která má hodnotit, posuzovat a soudit jednotlivé postavy. Kniha, která není snadná na čtení, ale podle mého názoru patří k tomu nejlepšímu, na co jsem loni narazil. Nicméně, domnívám se že bude vyvolávat polemiku.... celý text

451 stupňů Fahrenheita 2001, Ray Bradbury (p)

Sci-fi?Možná v době, kdy byl napsán, ale dnes je otázkou jestli to je ještě sci-fi. Už nyní si stěžujeme, že nemáme na nic čas. Už dnes elektronická media vytlačují tištěnou literaturu (naštěstí ještě ne literaturu úplně), obrazovky televizorů dostávají pomalu rozměry telestěn, filmy jsou 3D, armády jsou vybavovány robotickými zabijáky....Ne, ještě nejsme tak daleko, jak popisuje Bradbury. Ale jeho vize budoucího světa je podobná líčení Orwellových románů. Román není rozsáhlý (a osobně bych tam klidně ještě pár stránek postrádal), ale myšlenkově hutný. A i když to není moderní literatura z hlediska času, tak rozhodně ano z hlediska obsahu.... celý text

Saturnin se vrací 2017, Miroslav Macek

Před, při i po přečtení téhle knížky jsem se snažil nevnímat vliv reklamy ani vliv recenzí, kdo je a čím byl novodobý autor, k čemu a komu má reklama sloužit, pod vlivem čeho a kdo píše recenze. Snažil jsem se soustředit jen na text, na jeho obsah, podání i vnímání. A bohužel, dvě hvězdičky, které jsem mu dal jsou maximum, ke kterému jsem dospěl. Podobně jako pokračování Švejka, nové příběhy soudce Ti a další novodobá zpracování nedosahují kvalit původního autora, je to stejné i v tomto případě. To, že autor navazuje a místy kopíruje Jirotku by nevadilo, kdyby přispěl něčím oslovujícím a novým, což by příběhu dávalo novou "šťávu". Bohužel jsem to nenašel. Vtípky, zábava a komika v podání Jirotky a Macka jsou podle mne zásadně se lišící - je to rozdíl mezi "humorem a srandou". Srovnání vyzní podobně jako porovnání zábavy prezentované Horníčkem a Menšíkem. Oba si najdou své příznivce, u obou se lze zasmát...ale zatímco humor jednoho lze sledovat opakované, opakovaně se jím zabavit, vychutnat si slovní hříčky....v případě druhého se možná podruhé pousmějete a potřetí už budete mít pocit trapnosti. Tady o to víc, že mnoho ze zábavných vět pokračování Saturnina každý z nás již mnohokrát slyšel nebo četl. Takže za mne - původního Saturnina kdykoliv, nového "jednou a dost".... celý text

Probudím se na Šibuji 2018, Anna Cima

Knížka která má napětí a spád, dává prostor fantazii a jistému tajemnu. Příjemná na čtení ale současně ne primitivní. Dává zajímavý pohled do japonské kultury pro toho, kdo není na ni odborníkem - a může lákat k dalšímu poznání. Nevadilo mně to, co některé jiné čtenáře - hovorová čeština. Tohle není učebnice jazyka. Vzhledem k tomu, že je to dílo začínající autorky, jistě nebylo snadné najít nakladatelský dům, který by se vydání ujal. Za to patří Pasece uznání. Na druhé straně práce korektora je hodně odbytá, což sráží renomé nakladatele, a je na škodu i autorce. Pro další knihy, které doufám že budou, by to chtělo lepší práci nebo jiný nakladatelský dům. Pro další díla už to zřejmě tak obtížné nebude. Takže za editorskou práci ubírám hvězdičku.... celý text

Dva liangy rýžového vína 2007, Jü Chua

Většina knih čínských autorů a odehrávajících se v současnosti nebo v minulosti nedávné pro mne představuje poměrně složitý čtenářský oříšek. Styl vyjadřování je velmi odlišný od naší "klasiky" a popisy zachycující kulturní specifika a odlišnosti často brání plnému pochopení autorem předložených myšlenek a záměrů. Tahle kniha je poměrně odlišná. Slova a události plynuly tak samozřejmě, že jsem si ani neuvědomoval ubíhající stránky. I když kulturní odlišnost a zachycení tradic bylo mnohdy překvapivé, neměl jsem pocit nevěrohodného popisu. Navíc specifický autorův humor dokázal i vážné momenty do jisté míry odlehčit a tak přijmout myšlenky autora. A tak kniha, která přerušila jistou hořkost předchozích knih se stává inspirací pro výběr dalších knih čínských autorů, protože zjištění že i "Číňané" mohou být pro mne čtiví bylo příjemné.... celý text

Cizinec 2005, Albert Camus

Větší část příběhu se odehrává jako klidný popis děje, ve kterém není mnoho emocí, pokud je tam lze vlastně vůbec najít. Závěrečná část dává otázku. Je Mersault fatalista, který odevzdaně přijímá události tak jak se odehrávají? Je duševně narušený a nevnímá, co se odehrává - to co udělal, to co se odehrává, ani to co jej čeká? Nebo člověk, který nastalou situaci považuje za možnost úniku ze situace, ve které se nacházel a která mu nevyhovovala? Nabízí se otázky související s vírou v Boha...v průběhu celého života i v jeho závěru. Kniha není rozsáhlá, ale jen díky tomu, že se podařilo z ní vypreparovat všechna nadbytečná slova, že se podařilo vytvořit dílo kde každá věta má svůj smysl a vede čtenáře k zamyšlení.... celý text

Beránek 1978, François Mauriac

Kniha, po jejímž přečtení budete hledat slova, která by ji stručně charakterizovala. Je to kniha o bojí víry se zlem? Je to víra o boji se sebou samým? Co je víc - jistá pomoc jednomu člověku, nebo potenciální pomoc mnoha jiným? Jak bude reagovat zlo na okamžik, kdy reakce toho komu je ubližováno překročí zamýšlenou hranici? Kniha, kterou bych označil jako dílo na pomezí beletrie a filozofie. Kniha, která ve vás tyto otázky vyvolá, ale odpověď na ni musí každý dát sám. Kniha, která je sice tenká svým rozsahem, ale mohutná svým obsahem.... celý text

Pohřbený obr 2017, Kazuo Ishiguro

Kdybych měl tuto knihu charakterizovat jediným slovem, bylo by to slovo "sněcí". Kniha, která může vyjádřením snu, který se zdá hlavním postavám. Stejně tak ale může být snem, který se může zdát nám. Je o snu hlavních postav, kteří se vydávají setkat se svým synem. Snem, ze kterého se na své cestě postupně probírají a rozpomínají na to, co bylo předtím, než usnuli. Než přeplují na ostrov věčného snění. Nejsem příznivcem fantasy ani neholduji mytické literatuře. Pro toho, kdo není zběhlý v jazyku středověkých eposů není snadné tuhle knihu číst. Stejně jako pro někoho kdo neumí plavat není snadné se to naučit. Ale ta námaha stála za to. V některých momentech bych sice našel "pihy na kráse" v použití jazyky - např. slovo dehydratace se mně sem prostě stylově nehodilo. Ale to jsou jen drobnosti na příběhu, který byl pohádkově nádherný, vyprávěcí, sice občas drsný ale svým geniálním způsobem naopak laskavý. Prostě SNĚCÍ.... celý text

Doktorka ze Ženevy 2001, Inna Rottová - Mirovská

Kdybych měl tuto knihu charakterizovat jediným slovem, bylo by to slovo "sněcí". Mé slovo, které fakticky neexistuje, ale lepší charakteristiku jsem nenašel. Kniha, která může vyjádřením snu, který se zdá hlavním postavám. Stejně tak to ale může být sen, který se může zdát každému z nás. Je to sen hlavních postav, manželů, kteří se vydávají za svým synem. Sen, ze kterého se na své cestě postupně probírají a z mlhy snění se vynořuje to, co bylo předtím, než upadli do snění. Než přeplují na ostrov věčného snění. Nejsem příznivcem fantasy ani neholduji mytické literatuře, pohádkám jsem už dávno odrostl. Pro toho, kdo není zvyklý na jazyk středověkých eposů, není snadné tuhle knihu číst. Stejně jako pro někoho kdo neumí plavat není snadné se to naučit. Ale ta námaha stála za to. V některých momentech bych sice našel "pihy na kráse" v použití jazyky - např. slovo dehydratace se mně sem prostě stylově nehodilo. Ale to jsou jen drobnosti na příběhu, který byl pohádkově nádherný, vyprávěcí, sice občas drsný ale svým geniálním způsobem naopak laskavý. Knižka, která se podle mne musí líbit každému, kdo rád sní.Prostě SNĚCÍ.... celý text

Analfabetka, která uměla počítat 2014, Jonas Jonasson

knížka, která na počátku zaujala humorem, uprostřed nápady které byly zajímavé, a s blížícím se koncem se stávala společníkem který nudil. Na počátku autor srší energií a jeho jazyk je hravý a lahodný, bez ohledu na dějovou nadsázku. Je i jednoduchý, jakoby vyprávěn vypravěčem, který odpovídá svojí osobností hlavní hrdince, což působí velmi příjemně. Tuto energii ale postupně ztrácí, a stránka za stránkou stále víc působí dojmem, že autorovým prvotním záměrem bylo zaplnění co největšího počtu stran. Humor přestává být situační, zábavnost je stále více nahrazena zesměšňováním. Závěrečná třetina knihy, po zapojení švédského krále a premiéra do děje, není humorná a je pouze směšnou. Pokud hledáte knihu na odreagování - snad, zejména díky té první třetině.... celý text

Zpětný ráz 2018, Peter May

Další příběh z pera (nebo spíš klávesnice) Petera Maye ve mně vyvolal lehce rozpačité pocity při hodnocení. Na jedné straně detektivka, která je čtivá, obsahuje zajímavé informace, osobní příběh hlavní postavy navazuje na další příběhy ze série Akta Enzo. Autor prokazuje znalost prostředí o kterém píše, čtenář dostává informace o pozadí udělování michelinských hvězd i o práci jeho inspektorů, zajímavý je i pohled do práce foodblogerů. Za tohle bych knize udělil plný počet hvězdiček. Ale v některých momentech jsem měl pocit, že autor ztrácí invenci, a tak k tomu aby se příběh rozpletl a dostal k řešení se někdy nerozpakuje sáhnout až za hranici možného - to je podle mne případ získání stěžejního důkazu (neprozradím, pak už by snad čtení nemělo ani valný smysl). Podobně jako v (zatím) posledním příběhu z čínské série (Běžkyně) i zde mám pocit, že autor tvoří ne proto že má nápady, ale proto že se další díl od něj očekává. Jestli jeho oblíbené víno s časem zraje, obávám se toho, jestli Mayova produkce není už za zlomem.... celý text