MrKrahujec
přečtené 1580
Hastrman
2001,
Miloš Urban
V každém případě jde o velmi kvalitní a záslužný počin, tato kniha tak dokonale vybočuje z celé běžné literární produkce, že obecné hodnocení ve výsledku vypadá, jako by to mělo být blbý, což samozřejmě není pravda. Je ale pravda, že autor sice přijal výzvu vytvořit něco nadprůměrného, ale současně taky upadl do mnohých pastí, které si tímto záměrem sám na sebe nastražil. Jeho erudice je nepochybná - zajisté četl i Bulgakovova Mistra a Markétku, i Jorge Luise Borgese, Gabriela Garciu Márqueze, nebo Julia Cortázara, či Johna Irvinga (abych jmenoval alespoň ty, které jeho román nejvíce připomíná), nebál se vkročit i na velmi tenký led, na který se mohou odvážit jen skutečně sečtělí odborníci, ale bohužel musím opět konstatovat, že se tu a tam probořil. Tady jde hlavně o tu tolik zatracovanou druhou část, která trpí jakousi didaktičností, nebo rovnou nošením sov do Athén, co se týče té adorace ekologického hnutí. Tato tematika se totiž od dob napsání románu natolik proflákla, že většina čtenářů už nejen má svůj vlastní názor, ale dokonce je může dráždit, jestli se ten jejich názor neshoduje úplně s autorovým. I ten nečekaný posun do thrilleru je ve druhé části přece jen trochu křečovitý, nehledě na to, že ta satiricky popisovaná "odpornost" likvidovaných aparátníků už za současným stavem věcí veřejných notně pokulhává. Nečekaný konec by možná vše napravil, kdyby se opět neukázalo, že autor při popisování násilí a mordů prostě pořád a pořád nemůže dosáhnout té správné mrazivosti, kterou mají pravé americké thrillery a pořád sklouzává (zajisté nechtěně) do malého českého "plivání si pod nohy". Ale to všechno jsou ve výsledku opravdu jen "mouchy", které nezmůžou víc, než ztrátu jedné hvězdičky z hodnocení.... celý text
Soudné sestry
1995,
Terry Pratchett
Mně se tohle líbí STRAŠNĚ, a to ve všech významech toho slova. I jako důkaz toho, že dětská literatura nemusí být nutně vždy jen "šišlavá", i jako adorace dokonale plebejského přístupu k velkým tématům, hodného Voskovce a Wericha, či Jiřího Suchého (na něj, přesněji na jeho Kytici jsem si při četbě slovních přestřelek tří čarodějnic vzpomněl asi nejčastěji) a v neposlední řadě jako ukázka nádherného slovního humoru formátu René Goscinnyho, nebo Jeroma Klapky Jeroma, ba i Zdeňka Jirotky. Tohle může vypadat, že obviňuji pana Pratchetta z nepůvodnosti, ale co ještě v dnešní době může být stoprocentně původní? Já považuji navázání na skutečně kvalitní vzory za zcela adekvátní práci dobrého humoristy. Ta určitá plebejskost přístupu k tradičním tématu (zřetelné odkazy na Shakespeara) pak Pratchetta překvapivě přibližuje typicky českému humoru, protože právě tohle je přece naše dávná tradice už od dob již zmíněného Osvobozeného divadla (oblíbené Voskovcovy a Werichovy variace na Golemovská, či antická témata). Až jsem chvílemi zalitoval, že tento román nebyl zfilmován právě u nás v Čechách, ale to by muselo být patrně ještě před jeho napsáním. Protože na hlavní trio čarodějek se mi při četbě neodbytně přilepily tři české herečky, které jedině by byly schopny ty tři neskonale lidské čarodějnické typy zvládnout. Ovšem, muselo by se to točit tak kolem roku 1980: Bábi Zlopočasná - Stella Zázvorková, stařenka Oggová - Marie Rosůlková a Magráta Česneková - Jitka Molavcová. V roli Hlavní čarodějky, věštící z prádelního hrnce by se mohla i dobře uplatnit Luba Skořepová. No a to by jako ukázka mohlo stačit!... celý text
Umina verze
2016,
Emil Hakl (p)
No, špatný to rozhodně není... Až jsem si při tom vzpomněl na "Alrúnu" od Hannse Heinze Ewerse. Možná to s ní bude mít víc společného, než by se na první pohled zdálo.... celý text
