Mrkvaakh
přečtené 70
Hleď, prázdnota
2018,
Philip Fracassi
Fracassiho sbírka přistupuje k hororu na můj vkus netradičně: Obvykle se v ní odehrávají příběhy z běžného života, které by samy o sobě byly traumatické a klidně by k budování psychologického děsu stačily. Ovšem v momentě, kdy už se člověk spokojí s myšlenkou, že odhalil jádro příběhu, Fracassi přehodí výhybku a ke stávajícímu teroru naloží ještě plný vagon bizarností. Pokud se tedy dá o jeho povídkách něco říct, pak že v nich nikdy nemůžete s ničím počítat – postavy umírají, děj graduje nečekanými směry… V tomhle ohledu je Hleď, prázdnota opravdu vynikající. Co mi však občas vadilo, je Fracassiho budování postav a obecně jeho neschopnost přejít z popisných fází do akčních. Autor si se svými charaktery dává opravdu práci, takže se o nich dozvíte hromadu věcí, díky nimž vám na nich začne záležet. V pár případech nicméně tohle budování probíhalo také v pasážích, během kterých by měl odsýpat příběh – tzn. měly by přijít kratší věty, jednodušší popisy atd. Fracassi však pokračuje dál v obsáhlých odstavcích a náhledech do myšlenkových pochodů. Občas je situace tak extrémní, že postava ve vypjatém okamžiku zvedne na začátku stránky telefon a odpověď ze sluchátka přijde až na straně následující. V takových případech bude na vás, jestli jste trpěliví, nebo sklouznete k přeskakování.... celý text
Město zázraků
2018,
Robert Jackson Bennett
Z anotace se dozvíte, že někdo zavraždil Sharu, hlavní hrdinku prvního dílu. Mulageshová se navíc zmítá ve spárech vysoké politiky a na postu hlavního protagonisty tentokrát naleznete Sigruda. Nezničitelného seveřana, který sice v Městě schodů fungoval jako deus ex machina, ale ve Městě mečů přišel téměř o všechno, a tak se z něj stala lidská bytost: Zůstala mu pouze Shara, a když je teď mrtvá, Sigrud prahne po pomstě. Hlavním motivem knihy je ztráta: Sigrud se v ní snaží vypořádat se skutečností, že na světě zůstal sám. Pochybuje o svých činech; ohlíží se za minulostí a dochází k závěru, že jediné, co mu kdy opravdu šlo, bylo zabíjení. Skrz jeho lakoničnost a nezničitelnost ve Městě zázraků prosvitne spousta bolesti, která jej v konečném důsledku vykreslí mnohem přístupněji. Děj je sice trochu jednodušší než v předešlých knihách a jeho vyprávění akčnější, přesto ale funguje na výbornou – a to nejen v rámci knihy. Město zázraků utáhne drtivou většinu šroubů, dovypráví mnoho osudů a vyvede trilogii do zdárného konce. Že nebude zrovna veselý, asi po předešlých zkušenostech není třeba dodávat. Rozhodně je však adekvátní, dává smysl, a to je pro mě mnohem důležitější.... celý text
Město mečů
2017,
Robert Jackson Bennett
Od událostí Města schodů uběhlo několik let. Dřívější hlavní hrdinka Shara zastává vysokou politickou funkci, a nemá proto čas zabývat se nově objevenými božskými artefakty. Do akce a na post hlavní postavy tedy povolá Turyin Mulagheshovou: Bývalá generálka se však z důchodu nevrací zrovna nadšená, a to ani netuší, že se vrhá do dobrodružství, které jí změní život. Přechod od extrémně inteligentní Shary ke spíše prakticky nadané Turyin se odráží v tempu knihy, řešení problémů a obecně v přístupu k vyšetřování, které je opět středobodem příběhu. Generálčin pohled na svět navíc pomáhá s vývojem jejího charakteru: Teprve teď se konečně dozvíme, že se nejedná o naprosto sebejistou ženu, která se nezalekne žádného problému. Skrz její bojovnou slupku totiž prosvítají jizvy strašlivé minulosti, které jsou v obecném měřítku jedním z hlavních témat knihy. Mnoho postav Města mečů zažilo trauma, s nímž se pokouší vyrovnat, a nedá se říct, že by se jim to zrovna dařilo. Jenže právě ony představují vratké základy, na nichž nadcházející generace buduje svou vizi lepších zítřků. A tak starým vojnám nezbývá nic jiného, než naivně doufat, že se nezlomí… Abych to zkrátil, Bennett je rozláme a rozdrtí s elegancí a grácií, jakou předvedl už ve Městě schodů. Píše svižně, vtipně a akčně, ale zároveň se nebojí temnoty, depresí ani krutosti. Ze svých hrdinů ždímá maximum a jejich dobrodružství proplétá myšlenkami, které jsou relevantní i v reálném světě. Je to skvělé pokračování vynikající knihy.... celý text
Město schodů
2015,
Robert Jackson Bennett
Relativně tradiční fantasy karty Bennett rozdává s nebývalou elegancí a pokorou. Ačkoliv má v rukách město plné magie, vypráví svůj příběh spíše jako detektivku, která se sice trumfy nebojí odhalit, ale dělá to jen ve správnou chvíli a na správném místě. Takže zatímco je děj občas civilní, jindy překypuje akcí nebo nadpřirozenem, a pak se opět nohama pevně postaví na zem. Kouzelné na celém tomhle oscilování je, že nepůsobí násilně. Bennett svůj svět i děj zkrátka postavil tak, aby v něm měly místo relativně všední i nadpřirozené události – a výsledek je opravdu skvělý. O kus dál jej navíc posouvají vynikající postavy, kterým nedělá problém vyvolat ve vás emoce: Jejich život vám Bennett naservíruje zcela přirozeně, takže si bez problémů najdete oblíbence i charaktery, které vám budou pít krev. Což je velká výhra. Nakonec už jen dodám, že ačkoliv je Město schodů první díl trilogie, netáhne ho to ke dnu – není z něj cítit snaha nechat si to nejlepší pro pokračování. Události v něm jsou velké a důležité, a kdyby bulikovské putování vyšlo samostatně, bez problémů by fungovalo.... celý text
Páté roční období
2018,
N. K. Jemisin (p)
Dospělé, komplexní, depresivní ale perfektně čtivé a zajímavé až do samého konce. Těším se na pokračování!
Mainstream
2018,
Miroslav Pech
Hororovým vzorem Miroslava Pecha je Jack Ketchum a na Mainstreamu je to zatraceně znát. Text je úsporný a bez zbytečných slov či vět jde rovnou k věci. Zároveň si ale zachovává vše potřebné k tomu, aby dokázal zůstat lidský a uměl ve čtenáři vyvolat dojem, že mu záleží na protagonistech. Východiskem románu, podle něhož sbírka dostala jméno, je psychologické trauma. Pech své postavy v podstatě rozorá ukrutnými zážitky a sleduje, zda se s nimi dokážou vyrovnat. Výsledkem je zničující spirála šílenství, která se před ničím nezastaví a skvěle se čte. Následuje zhruba sto stránek kratších povídek, jež svou kvalitou nezaostávají za Mainstreamem. Liší se tématem i zpracováním a oscilují mezi bizarními budoucnostmi, apokalyptickými vizemi nebo mrazivými momentkami ze současného života. Všechny stavějí na skvělých a inteligentních nápadech, které zastřešují nečekanými ale o to příjemnějšími vyvrcholeními. Mým favoritem se stala povídka Mašina!, která mi svou bizarností připomněla některé práce Junjiho Ita. Velká radost!... celý text
