narcisonanis
přečtené 551
Válka hluku
2012,
Patrick Ness
Kniha, u které jsem nechodil čůrat a nejedl, potažmo ji bral s sebou. Kniha, kvůli které jsem zapomněl na výročí a nešel na rande. Kniha, kvůli které jsem nebyl den na facebooku a neklikl na lajky, abych zachránil děti v Africe. Kniha, kvůli které jsem vynechal školu a práci a koleduju si o malér. Nestačí to jako dostatečné vysvětlení, proč je Válka hluku skvělým sci-fi dílem, které stojí za to přečíst? Výborné zvraty, (ne vždy) nečekaná úmrtí, skvělé vtáhnutí Sádráků do hlavního děje, symbolický konec geniálního ultrazáporáka starosty... a ten KONEC! Neříkám, že byl bůhvíjak úžasný, ale rozhodně nebyl odfláknutý a nekonal se sluníčkový happyend, který by shodil celé dosavadní směřování trilogie. Celý příběh skončil tak optimisticky akorát, abychom my, čtenáři, nebyli smutní – a přitom neměli dojem, že se nám chce někdo zavděčit i navzdory vlastnímu (autorskému) přesvědčení :) Patrick Ness nás zkrátka přesvědčil, že umí. Těším se na jeho další díla. „Volej mě dál, Violo –” „Páč já už jdu.”... celý text
Temný ráj
2011,
Patrick Ness
Po našlapaném prvním díle přichází o něco (malinko) slabší díl druhý, pro mě si však přesto drží laťku vysoko. A to ačkoli se děj výrazněji posouvá až ve druhé třetině knihy. A že se občas Todd chová dosti zvláštně, opravdu až neuvěřitelně. Toliko negativa knihy. Pozitiva jsou, že vás opět Ness dokáže naplno vtáhnout do příběhu své „hlučné” trilogie. Příběh Todda a Violy vás zcela uchvátí a vyostřuje se, obě hlavní postavy si k sobě naplno najdou cestu a vy jim fandíte. Protože snaha dvou mladých lidí po opětovném shledání v podmínkách krutého, nelidského světa se knihou vine jako červená nit – a vy jim to setkání jednoduše přejete. A proti tomu starosta, staronový záporák, kterého budete nenávidět do konce celé série a přát mu budete rozhodně něco jiného! Mile mě překvapil způsob, jakým se v Temném ráji nově nahlíží na činy a akce všech postav. Věci přestávají být černobílé, jako čtenáře mě to drželo v nejistotě, kdo je vlastně hodný/špatný... a že bych tak možná vůbec neměl uvažovat. A samotný konec druhé knihy trilogie je parádní a já se zase vrhám nedočkavě na tu třetí! „Já jsem kruh a ten kruh je já.”... celý text
Hlas nože
2011,
Patrick Ness
Paráda! Od první stránky po tu poslední jsem nevycházel z údivu. Dlouho jsem nečetl takovou knihu, která by mě dokázala k sobě přišpendlit v každou volnou chvíli, kterou jsem během dne měl (kvůli ní jsem dostal ze zkoušky Déčko, protože jsem si místo učení četl). Patrick Ness očividně ví, jak čtenáře navnadit. Každá kapitola končila něčím překvapivým a novým, co vás navnadí a nutí vás číst dál. Sympatičtí mladí hrdinové, vtipný a oddaný pes Manchee, nezničitelný nepřítel Aaron, originální děj a zápletka, zkrátka všechno ve vás vyvolává přesně ty emoce, co byste od knihy tohoto druhu čekali. Nemůžu se dočkat, až se dostanu domů a vezmu do rukou druhý díl. Věřím, že mě nezklame. „Když padne jeden z nás, padneme všichni.”... celý text
Muž jménem Ove
2014,
Fredrik Backman
Vtipná a smutná kniha zároveň o sebevraždách a životním optimismu. Že je to protiklad? A přesně to kniha o zdánlivě mrzutém stárnoucím muži je, plná protikladů. Rozesměje vás, ale dokáže vás přinutit zahloubat se do nostalgie a smutku. Střídají se vzpomínky neradostné i veselé. Síla románu vychází z toho, že v ději přeskakujeme z dob minulých do současnosti. A vidíme, jak se život Ovemu (ne)proměňoval. Až přijde jedna rodinka, ale to už bych vyzradil více, než bych chtěl. Nejvíce mě zasáhla chvíle, kdy si člověk uvědomí, že ten protiva je mu blízký a sympatický. A že ho má třeba taky ve svém okolí (otce). Anebo třeba schovaného v sobě. „Ale fungovalo Fungovalo by to! Na to můžeš vzít jed!” utrhl se Ove na kocoura. Kocour raději zamířil do obývacího pokoje, a jako by si při tom mumlal: „Ale jistě, jistěže by...” Pak si dali oběd.... celý text
Klapzubova jedenáctka
1969,
Eduard Bass (p)
Vždycky jsem si myslel, že je to jen o fotbalu. Ale ne. Jsou to příběhy o poctivosti ducha, bratrství mezi muži a o píli a čestnosti, se kterými lze dosáhnout těch nejvyšších cílů. Až se mi z toho zamlžila má morálka. Konec mi přišel trochu zbytečně natahovaný, sráží to hodnocení celé humoristické povídky. Klapzubákům zdar.... celý text
Jak se stát pirátem
2014,
Cressida Cowell
Dokonalé pokračování příběhů o zdánlivě nešikovném vikingském hrdinovi Škyťákovi. Pokud se chcete zasmát jednoduchému vtipu a potřebujete oddechovou knihu na odpolední čtení, rozhodně sáhněte po tomto pokračování dobrodružství Jak vycvičit draka! Přidávám se ke kolegyni, výkřik „Škyťáku, ty jsi levák!“ mě absolutně odrovnal! :D... celý text
Howlův putující zámek
2011,
Diana Wynne Jones
Parádní fantasy nejen pro dětské čtenáře. Poutavý a originální příběh mě donutil se těšit se na další a další kapitoly a často mi vyvstala na mysli otázka "co bude dál?". Ačkoli mi někdy přišla překombinovanost celé knihy zbytečná, autorka z ní dokázala vytěžit maximum. Do konce celé pohádky jsem vlastně nevěděl, o co přesně tam jde. A nevím to možná ani po jejím dočtení. A to je přece kouzelné...... celý text
Jak vycvičit draka
2007,
Cressida Cowell
Když jsem se rozhodl, že si knihu přečtu, věděl jsem, že to nebude úplně tak podle animovaného trháku... ale to vůbec nevadilo! Film z původního příběhu by asi nebyl tak úspěšný a hollywoodsky nablýskaný, ale Bezzubka skutečně bez zubů a škyťák ještě větší ňouma mi byli mnohem bližší a sympatičtější než protagonisté kasovního trháku (nic proti němu, taky mě bavil). A draci velikosti psa? Super, každý by chtěl takového mazlíčka! :)... celý text
Nové povídky
2011,
Zdeněk Svěrák
Asi budu za arcikacíře, ale najde se tu někdo, komu nejsou literární pokusy o beletrii jinak výborného scénáristy a dramatika Svěráka po chuti? Nemůžu si pomoct, já jej mám rád, hry má geniálně napsané, jeho filmy jsou zlatým fondem české kinematografie (jak vidíte, v přirovnáních nemám moc fantazii). ALE – jeho povídky (staro či nové)? Jsou nezáživné, uměle napsané (ačkoli třeba podle skutečných událostí), týden po přečtení jsem si nepamatoval, o čem která je, co v nich vlastně bylo. A když ve vás kniha zanechá takový (spíše ne-)dojem, asi je něco špatně. A to jsem se vnitřně přemlouval, je to Svěrák, toho máš přece rád, měj rád i jeho povídky. Ale nešlo to. Snad je to jen můj dojem, byl bych dokonce rád. Snad se jeho beletrie nevelebí jen proto, že mu jdou jiné věci a čtenář si to s tím spojí – a třeba zapomene na tu skutečnou úroveň povídek. Která mi tam chyběla.... celý text
Jako řeka, jež plyne
2006,
Paulo Coelho
Coelha zatím můžu, ale už trochu chápu jeho odpůrce, kteří nadneseně tvrdí, že z každého rozšlápnutého mravence dokáže udělat historku s filozofickým nádechem konečnosti života a nesmírnosti jeho naplnění. Ano, takto doslova. Některé myšlenky jsou k zahloubání, některé zajímavé, některé zbytečné a de facto motivem často se opakující. Každý si asi vybere to své (mě třeba nadchla taková Duna). Víc jak jednou bych to však asi číst nemusel.... celý text
Sputnik, má láska
2009,
Haruki Murakami
Má druhá kniha od Murakamih a nemůžu si pomoct, ale vidím v nich jasnou autorovu stopu, kterou bych skoro nazval "opakováním se". Dvě dějové linie, náznak jakéhosi druhého (vnitřního) světa, výrazní hrdinové, zabíhání do zdánlivě nepodstatných detailů, silná postava vypravěče, opakované rozvíjení jednoho motivu podobně jako sklaby klasické hudby, které japonský autor ve svých knihách často adoruje. Jenže mu to fuguje a klape to a funguje to. A čte se to. Tak proč se neopakovat, když to můžeme dát do všeospravedlňujícího hávu slov "autorský styl" :) Otázka do pléna... proč vypravěč při osobním setkání Mjú vykal a ona jemu tykala? Bilo mě to do očí a neviděl jsem důvod.... celý text
Smrt v Benátkách
2011,
Thomas Mann
Pro mě o něco nezáživnější čtení, než jsem čekal. Chápu autorův záměr osobního vyzpovídání se a dodání hávu jakéhosi příběhu, chyběl mi však spád, dynamika děje, všechno to na mě působilo plačtivě a příliš melancholicky. Asi bych musel být větší autorův fanoušek, abych takové dílo ocenil. Vzletná přirovnání a lyričnost jazyka mi v takovém případě připadaly lehce laciné a nedokázal jsem je docenit, jak by se asi patřilo. Bohužel jsem nebyl ten pravý čtenář.... celý text
Nadělat prachy
2008,
Terry Pratchett
Asi se budu dost opakovat s ostatními komentáři, ale Vlahoš přinesl Zeměploše něco nového. Napravený grázl, kterému všichni fandí. Stále dokola v knize omílaná schopnost Vlahoše obtočit si lidi kolem prstu se nakonec převedla i do reality čtenářů a myslím, že každému je hlavní postava novopečeného bankéře neodolatelně sympatická. Nejvíc mě z celé knihy bavily scény s Grácií... ženský golem čtoucí červenou knihovnu? Perfektní!... celý text
Paměti kata Mydláře (= Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze)
2012,
Josef Svátek
O povolání kata jako takovém se toho moc neví, moc jsem o něm nikdy neuvažoval jako o kdysi běžné (nadsázka) práci, člověk jej zná spíše z pohádek či historických filmů a podobně. Paměti kata Mydláře vás však donutí přemýšlet o tomto netradičním řemeslu v trochu jiném světle. Mohl to být člověk slušný, studovaný, přesto kat ve společenském žebříčku zastával výjimečnou pozici "stranou" od všech lidí. Mydlář nám však ve svých příbězích ukazuje, že i přes mučení a popravování lidí může být člověk šťastný ve svém životě. Zvláštní, když se nad tím zamyslíte, co? P.S. – Poslouchal jsem také audioknihu čtenou Miroslavem Táborským, který z některých historek udělal svým hrobovým hlasem doslova hororovou záležitost. Zkuste si jít temným lesem domů v noci s výkřiky děsu a bolesti v uších. Už nikdy víc :D... celý text