-Pečivo- přečtené 300

Díla 2016, Édouard Levé

Díla jsou sbírka 533 uměleckých děl z Levého hlavy - jedná se o díla filmová, sochařská, malířská, literární, hudební a tak dále pana krále, z čehož je patrné, že Levé je multifunkční jak naše sekretářka, co zvlándne skenovat, faxovat i kopírovat. Crazy shit. Oproti Autoportrétu a hlavně Sebevraždě, jsou Díla o dost slabší. Což vůbec neznamená, že jsou špatný Za zmínku stojí třeba díla: - postavit dům podle obrázku tříletého dítěte - orchestr si náhodně rozdělí nástroje těsně pred koncertem - v sále se rozkládá polystyrenový pohoří a uprostřed toho je airbus vymodelován z kebabů - z mateřského mléka je vyroben lidský sýr - zlatá vrtačka provrtává jelito Na druhou starnu je Levé občas takovej umělec, že bych musel na gůgl abych pochopil věci typu: "dovnitř altové violy je marufláží přenesen lep představující anamorfózu jelena”. Jelilkož mě to ale na gůgl nedonutilo, dávám šest a začínám používat častěji slovo marufláž.... celý text

Jatka č. 5 1997, Kurt Vonnegut Jr.

Další kniha ze série aby-se-z-toho-všichni-neposrali. Vonnegutova z části autobuografická vzpomínka na válku a na bombardování Drážďan, kterého se taky pasivně zúčastnil. Jako bombardinho. Což je italsky pro být bombardován bombami. Kniha líčí osud hlavního hrdiny Billyho a jeho cestování časem a vesmírem. Příběh obsahuje kozy (i obrázek), cizí planety, spousty ponaučení o válce, o životě, žádnej tank, trochu humoru, jež mi není úplně blízkej a málo války (protože žádnej tank). 5/10... celý text

Mám právo se zničit 2014, Kim Jongha

Asijský sexy buchtičky, umčo, deprese, samota a asistovaný sebevraždy. Do toho trochu Rychle a zběsile 3 a pointa, kterou jsem nenašel. Korejská literatura, tak jak sem si ji vždy představoval. Krom konce se mi to četlo velmi svižně, což je možná i důsledkem toho, že po ránu bývám všeobecně svěží a konec jsem četl cestou z práce. 7/10.... celý text

Let čarodějnice aneb Civilní dobrodružství 2008, Emil Hakl (p)

Hakl psát umí, o tom žádná, co trochu pokulhává je příběh. A občas vlastně i ta forma. 40ti letej editor omylem v rozmaru někoho zabije v Tescu na Andělu (teda aspoň si to myslí) a pak utíká před svým svědomím do Portugalska. Paralela s Cizincem je doufám čistě náhodná. Tendle pán středního věku pak dohání mládí a hledá sám sebe ve fetu a v jeskyních v Portugalsku. Jeho ženský protějšek z Prahy je vykreslen jako úplná píča, která ale neni tak úplná, protože občas řekne něco chytrýho. Stejně tak Hakl občas napíše něco chytrýho a něco vtipnýho. Občas taky napíše totální hovno, typu "Phil Glass se hodi k tuňákový rolce" a "V ošatce ležela houska, roztrhl jsem jeji křehké tělo". Silně intelektuální nádech podtrhuje nejen častování Philipa Glasse Philem, ale hlavně obliba hlavního hrdiny v intelektuálních filmech, kde Hakl předvádí co všechno zná za filmy. 6/10. Přiznám se, že kdyby to na Kosmasu nebylo ve slevě, tak si to nekoupim. Stejně tak jako bych si tenkrát nekoupil dres Teplic s Pavlem Verbířem na zádech, kdybych byl střízlivej.... celý text

Říše světla 2013, Kim Jongha

Protože jsem jednou byl v Koreji, jsem v jistých kruzích považován za odborníka na korejskou literaturu. Proto se mile rád podělím o své poznatky. Říše světla je román ve kterým středně stará, ale stále sjízdná manželka hlavního hrdiny vojede dva studenty v motelu. Level erekčnosti nedosahoval kvalit Houellebecqa, ale i tak sem měl ve vlaku co dělat. Celkem tedy 7/10. I krom této kapitoly je to totiž docela zábavná knížka popisující jeden den tříčlenné rodiny. Co dělala během dne máma už jsem bohužel vyslepičil. Spoiler alert. Sorry.... celý text

U piána 2006, Jean Echenoz

Když člověk zemře, tak ho nejdřív opraví v centru, který vypadá jak vystřižený ze Zavřených dveří od Sartra (akorát Echenoz povoluje vycházky z pokoje) a pak ho pošlou do jižní Ameriky. Hovno nějaký náboženství, Echenoz tomu rozumí mnohem líp. Jako bonus je hlavní hrdina za života koncertní pianista, kterej se bojí piana, tak furt musí hrozně lejt, aby zvládl odehrát koncert. Já se třeba ve svým starým bytě bál pavouků a tak sem musel hrozně lejt, abych usnul, takže mu úplně rozumím. Za mne 8/10.... celý text

Opium 2011, Jean Cocteau

Zápisky a kresby pořízené během léčby ze závislosti na opiu. Jean Cocteau byl francouzský univerzální umělec počátku 20. století, který psal, divadloval, filmoval, maloval, fetoval a prcal Jeana Maraise a tak dále pana krále. Srovnatelný je snad z našich luhů a hájů jedině František Ringo Čech a Vladimír Šmicer. Ze zápisků jsem si vzal ponaučení, že opium je čokoládová fontána plná krásných nahých buchtiček, který se tam cákaj, zatímco jejich jednorožcci čekají poslušně uvázaný k duhám z marcipánu a povídaj si s plyšovejma helikoptérama. Jdu se mrknout na amazon jestli neseženu nějaky opium. Dycky sem si myslel, že drogy sou špatný, ale Cocteau píše, že opium je výjimka. 7/10... celý text

Nadechnout se 2003, George Orwell (p)

George Orwell je klasika. Klasická kytara je taky klasika, ale Orwell je lepší klasika. Nadechnout se napsal Orwell krátce před druhou světovou válkou a pojednává o hrozbě druhý světový války. Orwell naštěstí nebyl Nostradamus a nečet budoucnost z polívky. V roce 1938 už totiž bylo dost jasný, jakej je Hitler kokot a co asi bude následovat. Hrdina tohoto románu je vobtloustlej pětačtyřicátník, kterej žije v Londýně s manželkou a dvěma dětma. Tento tučman vzpomíná na svoje dětství v anglickým zapadákově, kde chodil chytal ryby a když se podíval dolu, tak si ještě viděl na pindíka. Jelikož pracuje jako pojišťovák, což je někde na levelu 6 na OVB stupnici, rozhodne se, že se pojede podívat zpátky na místo kde vyrůstal a kde nebyl několik desítek let. Aby se nadechnul. Co čert nechtěl místo jeho dětství vypadá uplně jinak, všude samá fabrika, barák, nikde nikoho už nezná a jeho vysněnej rybník je teď skládka. Ponaučení knihy je, že jde všechno do hoven. 7/10.... celý text

R.U.R. 2004, Karel Čapek

Helena sama na robotím ostrově s několika chlapama. Deset let. Myslim, že Čapáro vynechává dost zásadní detaily. Až zbytečně moc podobnej motiv jako Válka s mloky. Na konci navíc celý zabitý biblí. Místo aby radši napsal, kdo všechno na ostrově zdrandil Helenu. 6/10... celý text

Bílá nemoc 1948, Karel Čapek

Zatím nejlepší Čapek. Oceňuji jeho smysl pro megalomanství, kdy stejně jako u mloků a R.U.R., příběh zahrnuje celej svět a jeho možnou zkázu bílou nemocí a válkou. Bohužel mezi bílou nemocí a válkou není nebo, a tim pádem si to Čapek zase Mirko-Dušínovsky šněruje tam, kam by to čekal i slepej. Tentokrát se nekoná happy end, když už to vypadá, že jo, tak to Čapek utne. Jako Řecko naše tažení na Euru 2004. 8/10, protože je to přeci jen zbytečně černobílý.... celý text

Italské listy 1970, Karel Čapek

Největší utopie jakou kdy Čapek napsal. Kam se hrabe R.U.R., Bílá nemoc a ostatní - Italské listy pojednávají o cestách Čapka po Itálii. Pocud v pořádku. Celý to však má jednu malou chybičku. V textu se ani jednou nevyskytujou špagety. Nalejme si čistého vína. To je stejný jako psát třista stránkovou esej o Halině Pawlowský a nepoužít slovo chubby. Čiré šílenství, bláznovství a absolutní ignorace. Další cestopisy ani číst nebudu. Pochybuju, že ve Španělských listech bude cerveza, rock'n'roll, corrida Español nandej mi to señorito por favor. Rád se ušetřím tohoto zklamání. 4/10... celý text

Matka 2004, Karel Čapek

Božínku, to bylo dojemný. Bez ironie. Stárnu. Zatím nejlepší Čapek, ještě tendle tejden pošlu mámě smsku! Jediný co bych vytknul, je to, že se matka nakonec nechá zviklat a pošle svýho posledního syna taky do války. Trochu to celý připomíná Sartra pro nenáročný, což ale neni nic špatného. 9/10... celý text

Pérák 2008, Petr Stančík

Komiksová próza z období českého odboje a Heydrichiády. 5/5. Stančíkův Pérák je klaďas a poslední českej superhrdina před Jardou Jágrem.

Červený obojek 2015, Jean-Christophe Rufin

Červený obojek opět dokazuje, že knihu nelze soudit podle přebalu. Přebal i název je na žebříčku retardovanosti na stupni osm, což je dost. Naštěstí to jen vypadá jako červená knihovna. Ve skutečnosti tento krátký román není jen pro ženy v přechodu. I když stěžejním tématem je přátelství psa a člověka, takže i ženy v přechodu si vlastně přijdou na své. 7/10... celý text

Bývalý bubeník 2011, Herman Brusselmans

Belgická variace na Trainspotting z prostředí punkových kapel. Hlavní hrdina je jedinej normální člověk v celým příběhu, ostatní sou sadisti, fetky, buzíci, plešatý ženský a magoři s obrovskejma pérama. Zní to zábavně a zajímavě, ale vlastně moc neni. Román je bohužel stejně průměrnej jako film na jeho motivy. Ani si nevybavuju jestli to mělo dobrej soundtrack. 5/10... celý text

Hlad 1959, Knut Hamsun (p)

Konec devatenáctého století nebyl v Norsku žádnej med. Kvůli zimě tam totiž podle mě moc včel nemaj. Já když mám hlad, tak si dám chleba s medem. No a protože málo včel, málo medu = hlad. Bezejmenný hrdina se živí psaním sofistikovaných článků do novin, což mu vynáší skoro stejně jako mne psaní recenzí na goodreads. Narozdíl od roku 2016 ale tenkrát v Oslu nešlo vybarvovat tabulky v Excelu a tak hrdina má příjem jen z psaní. Hrdina se v průběhu příběhu dostane z jakž takž zajištěné existence, do totálních hoven, kdy jí dříví, piliny, cucá kamení a kouše se do prstu. Když ale nějak přijde k penězům, tak dává tuzéry jak Palivo v nejlepších časech - 37? 200! Díky tomu mu toho moc na jídlo nezbyde. Takhle to táhne od desíti k pěti až se naučí, že hlad je víc než pýcha a stud a chleba je víc než piliny a že s humanitnim zaměřením toho moc nevytrhne. Hlad dost připomíná Zločin a trest, což je velmi dobré. Jako když vám někdo řekne, že vaše přítelkyně vypadá jako Eva Greene. To je taky velmi dobré. 8/10... celý text

Maud a Aud: Román o silničním provozu 2015, Gunstein Bakke

"Před očima ti neuběhne celý tvůj život, tvůj život ubíhá každý den, ale ne teď neboť nemáš čas a proto nemáš život - právě teď - a proto ani nestačíš zemřít." Jak by řekl Enrique Iglesias: ¿Qué? Bakke je tak poetickej a filozofickej, že se u toho člověk ani v klidu nevykadí. Pokud člověk teda nezvládá tlačit a filozofovat zároveň. Bakke napsal norský silniční román. To je jako kdybych já upek českej betonovej rohlík. Do silničního románu sestavil Bakke svůj filozofickej svět okolo aut, dopravy a silnic. A ano, je to stejně tak zajímavý jak to zní. Překvapivě to ale neni tak debilni jak sem očekával - Maud a Aud jsou dvojčata, který vyvázly jako malý z bouračky. Jejich máma bohužel nevyvázla a táta tak trochu. Stal se z něj totiž robokkop (ano, to je norsky robocop). Aud je od tý doby posedlá bouračkama, ale překvapivě neni tak traumatizovaná, že by se furt chodila někam zbourat do baru. Jenom bouračky na tajňáka rekonstruuje ve svým černým mercedesu. Spoiler alert. 5/10 - blbě se u toho kadilo, ale na druhou stranu Bakke zmiňuje kapely jako Swans a Coil, takže musim dát aspoň 5.... celý text

Bizom aneb Služba a mise 2016, Sylva Fischerová

Podle autorky je hlavní postava, Jirka Bizom, postarší týpek, kterýho někde potkala. Kniha ale neni jeho příběh, je to snůška jeho zážitků, názorů a úvah. Je to tak trochu pátý přes devátý, ale i díky stylu psaní to neuvěřitelně funguje. Kdyby to bylo hudební album, tak by to byl Narcissist od Deana Blunta. Navíc sem se utvrdil v tom, že bych do Indie nejel ani kdyby tam tek jagrmeister z voken. 8/10, velký překvapení, srovnatelný s Romanem Skamenem v Kindervejci.... celý text

Dopis pro mou ženu 2016, Pentti Saarikoski

Lehké zklamaní, potom co to Palivo vychválil do nebes. Špatný to vůbec nebylo, ale zafungoval takovej ten blbej efekt, kdy díky tomu bylo moje očekávání někde u Laskavých bohyň. Dopis pro mou ženu 10/10 neni. Je to pěkně napsaný, romantický jak cukrárna ale zároveň upřímný jak ČSSD a autentický jak auto, takže vlastně všechno dobrý. Tenhle finskej Henry Miller navštívil v roce 1968 Dublin a napsal všechno co ho napadlo. Stejskalo se mu po manželce a tak lil a honil si ho a sral a honil si ho a lil a lil. Jak Lil Bow wow. Během toho lití stesk rostl a tak se po třech týdnech vydal domu za manželkou. Furt to ale neni Henry Miller a tak 8/10.... celý text

I slunce vychází 2015, Ernest Hemingway

Nové vydání zásadních Hemigwayů v hávu od Peciny (to zní jak kávu od prciny) vypadalo tak pěkně, že sem si počkal až si je Palivo všechny přečte a pak až jsem si řek, že se do toho dám taky. Jelikož byly recenze vesměs rozporuplné a co kniha, to uplně odlišný hodnocení, tak sem začínám tou nejlepší. A udělal sem dobře - I slunce vychází je Hemigwayovo prvotina, kde se vesměs jen leje a kalí se mejdan. Kalit mejdan říkaj mladý pro lejt ve společnosti. Což je s určitým věkem přejde a pak budou jen lejt o samotě, tak jako my normální lidi. Hlavní postavy románu jsou američani po třicítce, tak by si člověk řek, že už nebudou chtít kalit mejdan, ale jen lejt. To by si člověk ale řek blbě, protože spisovatelé v třicátých letech 20. století v Paříží to měli hozený jinak. Nejdřív se kalí mejdan v Paříži, načež se odjede do Pamplony a mejdan se kalí dál tam. Ústřední postavou je nenasytná klisnička Lady Ashley, která zprcá všechno, co jí dá trochu vína. Překvapivě ji to ale nečiní šťastnou a tak se dál baví vínem. Ráda by novináře Jakea, ale ten je forever friendzoned, protože je impotant (vim, že se píše impotent, ale tohle je important impotent, tudíž impotant). Hemigway pojal svuj román spíš jako scénář, kdy většina příběhu tvoří rozhovory. Celkově je jeho styl velmi strohej a nesere se s nějakejma kudrlinkama okolo - i když na drouhou stranu jsou ty bejčí zápasy popsány skvěle a člověk z toho uplně dostal chuť na hovězí. Celý se to velmi svižně čte. Krom toho byl Hemigway frajer a proto 5/5.... celý text