Peleus
přečtené 1586
Pan Kaplan má stále třídu rád
1995,
Leo Rosten
Zřejmě budu opakovat, čeho si všimli i jiní komentující, ale na druhou stranu proč ne? Také mě čílilo, že dospělí lidé, kteří byli dost inteligentní na to, aby se bůhví odkud dostali až do USA a jsou schopní ve složitých sociálních podmínkách živit rodiny, přičemž si nedělají iluze o snadnosti života, se ve třídě chovají jako malí caparti na prvním stupni ZŠ. Američanům snad přišlo vtipné, jak jsou ti Evropané hloupoučcí, že se nedokážou naučit jazyk Shakespeara, avšak z autorovy strany nejde o nic jiného než o úlitbu divákům a následně čtenářům. Mnozí ze zástupců migrantů museli umět dokonce dva jazyky, typicky jidiš a třeba němčinu, polštinu, ruštinu. Přestože nemuselo zrovna jít o vysokoškoláky, jistě by proces učení nevypadal jako v knize. Jinými slovy chápu, že jde o humorné čtení, avšak mnohé situace se nejen opakují, ale časem spadají do jakési rozpačitosti až trapnosti. Mně osobně p. Kaplan neseděl. Možná je to i tím, jak byla kniha dlouhá. Stálé buzeření spolužáků a nepříliš nápadité monology po čase unavovaly. Nakonec jsem se výrazně těšil, až budu mít knihu za sebou. Možná ale čtení posuzuji příliš vážně. Třeba bych se na dílo měl podívat s nadhledem a v kontextu? Ne, ne a ne. Na tohle už jsem dost starý. Tudíž si dovolím luxus pravdomluvnosti - můj styl humoru to není, a tak nemohu hodnotit kladně.... celý text
Bubiši - Bible karate
2005,
kolektiv autorů
Kniha spíše pro zapálené karateky než studenty jiných bojových směrů. Osobně velmi oceňuji pragmatický přístup k historii okinawského tode. Žádné líbivé pohádky o tom, kterak ubozí, bezprávní a utlačovaní, rolníci cvičili karate po nocích, po namáhavé robotě, načež se srpem v zaťaté mozolnaté pěsti a spravedlivým hněvem v očích úspěšně čelili samurajům, jejíchž jedinou životní náplní bylo připravovat se na ozbrojený konflikt. Vždy jsem si totiž říkal, že z takového rolníka (pokud nemá pár kamarádů k ruce a samuraj není výrazně zaskočen) zbydou jen pantofle a naporcované žrádlo pro vyhladovělé lesní šelmy. Patrick McCarthy se mnou naštěstí souzní a předkládá hned několik teorií, jak to mohlo být ve skutečnosti, přičemž ke každé uvádí argumenty v její prospěch. Nejde o žádnou příručku pro samouky, ale, naštěstí, ani o sbírku mýtů a legend. Jedná se o knihu, jež nabízí zasvěcený vhled do historie okinawského bojového stylu a jako takovou ji, prosím, berte. P.S. Pakliže jste "zapálení karatekové", není od věci věnovat čas prozkoumání internetu na předmět videí od samotného autora, kde se ozřejmují některé části Bubiši.... celý text
Spirituál kvintet 1.díl
1997,
Jiří Tichota
Zrovna Spirituál kvintet 1.díl mě s dalšími dvěma spolužáky na gymplu hodně bavil. Možná to bylo jakýmsi romantickým obdobím, změnami životních postojů, hledáním se. Co já vím? Je to už hodně přes "pár" let! Nicméně tento první díl historických skladeb (zkuste odolat Podzimní nebo Svatební košili!) v nás, spolu s Jaromírem Nohavicou, Čechomorem a některými věcmi od Karla Plíhala, zanechal svou "historickou" stopu. P.S. Samozřejmě bonusem je umět hrát na klavír či kytaru. P.S. 2 Nebo na oboje.... celý text
Já, písnička 2
1993,
* antologie
Klasika klasik z hodin hudební výchovy, po které se bez uzardění sáhne i dnes, a to navzdory mnohem pohodlnějším a přístupnějším zdrojům na internetu.
Wim Hof – Ledový muž
2020,
Wim Hof
Já vám nevím. Jako jo, jsem rád, že to Wimovi funguje. Je blbý, že vyrůstal v sockovský rodině, tudíž otužování objevil jednak nechtěně, jednak mnohem dříve než my z publikací jako je tato. Ale nemyslím si, že otužování a dýchání funguje na všechno, jak je tu opakovaně zdůrazňováno. Jako jedna z metod, ano. Avšak ne jako všelék. Ale to už je ta potíž s podobnou literaturou. Někdo odhodí běžecké boty (Born to run) a následuje prozření, které se pak čtenářům a posluchačům cpe jak dětem zelenina, o níž nestojí. Jiný se zabouchne do moudrosti Toltéků (Čtyři dohody), o kterých sice věda ví pendrek, ale to autorovi nebrání jejich moudrost nutit do našich čteček jak nevyžádané reklamní tiskoviny. No a squatter Wim Hof zase objevil dýchání s otužováním, přičemž sám musí rozdýchávat, že mu za to nikdo nechce dát Nobelovu cenu. Nejde o hloupou knihu, jenom nemám rád, když se někdo chytí jedné věci a svým tunelovitým viděním ji glorifikuje do nebes bez náznaků jakýchkoli "ale" nebo "možná i". Každopádně čtěte sami a dělejte si vlastní názory!... celý text
Strečing
1991,
František Šebej
Výborná publikace, kde najdete vše, co potřebujete vědět o protahování, na jednom místě. Těžko sehnatelná, bohužel.
Reverz
2018,
Sergej Lukjaněnko
Myslel jsem, že nejhorším autorovým dílem je Lord z planety Země. Po této zkušenosti musím poopravit svůj názor. Dokonalosti se, v dobrém i špatném, skutečně meze nekladou. Pokud vás zaujal svět Pohraničí představený S. Lukjaněnkem v první knize (Stráž), nekažte si dojem a Revers klidně vynechejte. Že by snad kniha byla dobrá jen na podkládání nohy od stolu, tvrdit nebudu. Přijde mi ale jako ztráta času.... celý text
Píseň krve
2014,
Anthony Ryan
Konečně dobrá fantasy kniha! Možná je to ovlivněno mou dlouhodobou abstinencí v daném žánru, ale u Písně krve jsem si opět vzpomněl, jaké to je být upřímně zvědavý na další příběhový vývoj. Ano, i tady mohu autorovi leccos vyčítat (např. jak snadno upouští od rozjednaného tématu, kdy se hrdina neuvěřitelně snadno spokojí s polovičatými odpověďmi, zatímco jindy jde po stopě se zarputilostí loveckého psa), ale nechci. Prostě nechci. Dokonce ve mně kniha zanechala natolik příznivý dojem, že zcela vážně uvažuji nepokračovat s dalšími díly. Proč také? Závěr se klidně může vykládat jako finále životného příběhu Vélina al Sorny s tím, že je na čtenářově fantasii, jak by si přál, aby mu budoucnost přála, či nikoli. P.S. Skutečně nevím, zda upřednostnit vlastní fantazii, nebo tu autorovu.... celý text
