_Peprmintka_ přečtené 83

Hledání Aljašky 2013, John Green

Na letní čtení celkem fajn. Já vlastně rozumím tomu, proč si Greenovy knížky získaly takový ohlas. Jsou čtivé, jsou vysloveně stupidní, klasicky puberťácké a hýří takovým tím pubertálním kouzlem, které nám svým rozpustilým vyzněním trochu vynahrazují to, že my svá nejlepší léta trávíme na prdeli. A ony jsou vždy lákavější právě ty knihy, které mají silný fanklub, díky kterému můžete své nadšení sdílet. Pro mě nicméně záležitost jednoho čtení, tohle není nic moc pro mě. Občas jsem měla všechny postavy chuť řádně proliskat.... celý text

Příliš mnoho Kateřin 2015, John Green

Jednu hvězdu dávám jen díky nápadu zahrnout do příběhu matematiku, dále pro zálibu hlavní postavy v pátrání se po posledních větách lidí před smrtí a úchylce na Kateřiny. Nápady zajímavé. Jinak samotná kniha naprosto nudná, ubíjející a vůbec... nijaká. Čím to je, že mě poslední dobou knihy s červeným přebalem jen zklamávají? První Erebos, Eldest, teď tohle. Asi nějaká prokletá barva.... celý text

Eldest 2006, Christopher Paolini

Eldest mi připadal takový více rozvleklý než Eragon, ve dvou dějových linkách jsem měla problém, že mě vždy víc bavila jedna a druhá mě trochu otravovala. Přesto bych to úplně nepovažovala za šílený propad dolů, tohle už prostě asi bývá osud druhých dílů. Ačkoliv se musím ohnat tím, že bych jako dračího jezdce raději viděla Rorana než Eragona, protože ten chlapík má narozdíl od něj šmrnc. Pořád to bylo ale pěkné navrácení se do příběhu mého dětství.... celý text

Eragon 2004, Christopher Paolini

Nedávám plný počet hvězd z jediného důvodu. Od doby, co jsem tuhle knihu četla poprvé, jsem v žánru přečetla tolik o mnoho lepších knih, že ji už nevnímám jako tolik dokonalou a nejlepšejší, nejúžasnější na světě, jako když jsem byla prtě. Po re-readingu jsem si konečně uvědomila tu plochost příběhu, přílišné rozdělování dobra a zla, zdlouhavost, fantastická klišé. Odmítám ale říkat, že je to dobré vzhledem k věku autora. Prostě to je dobré! Ať si je v jádru ta kniha průměrná jak chce, stále je to jedna z těch knih, co mě a spoustu dalších z mé generace přivedla ke čtení a taková knihy si své uznání prostě zaslouží. Však od čeho jiného jsou knihy, než od toho aby se četly? Přes veškerou kritiku, Eragonův příběh utvořil část mého dětství. Jsem schopná vyhrabat tunu kritiky, ale nic to nezmění na tom, jak se do mě Odkaz Dračích jezdců zapsal. A pokud TOHLE kniha dokáže, zůstat v paměti, vtáhnout čtenáře a na chvíli ho přenést do svého světa, tak je to podle mě kniha, kde jde nějaké hodnocení průměrná/originální absolutně stranou!... celý text

Barva kouzel 1993, Terry Pratchett

Mé první seznámení se světem Zeměplochy nedopadlo tak slavně, jak jsem si představovala. Místy jsem se ztrácela a pár stránek jsem si musela přečíst dvakrát, protože v zápalu čtení jsem sem tam ztratila pozornost a nevěděla jsem, co vlastně čtu. Občas jsem si nedokázala představit, co to vlastně autor popisuje a vzhledem k té opěvovanosti celého Pratchettovského světa si troufám odhadovat, že budou i lepší díly, než tento. Přesto mě svět pohltil svou ztřeštěností a neskutečným smyslem pro humor a parodii, se kterou se opravdu žádná jiná kniha měřit nemůže. Copak je vůbec možná nemilovat Zavazadlo?! Celkově nejsem zklamaná, jen mi chvíli trvalo, než jsem si přivykla na styl psaní a humor na každé stránce. Po celou dobu jsem žasla nad autorovou představivostí a fantazií a Barvu kouzel jsem si užila. Jen věřím, že mezi dobrodružstvími Zeměplochy na mě čeká ještě pár o chlup lepších děl.... celý text

Skleněný dům 2015, Paul Tobin

Překrásná kresba, příběh se správnou zaklínačskou atmosférou, i když to vysloveně nesálalo tím ostrovtipem Sapkowského, na komiks za mě spokojenost, nemám co vytýkat.... celý text

Nebe v plamenech 2013, Emmy Laybourne

Tak tohle už je ovšem naprosté klišé. Kdo ví proč, ale u tohohle jsem se nemohla přestat smát, jak strašně hloupá ta série začala být. Fraška to definuje akorátně. Ale na těch pět minut na hajzl dobrý.... celý text

Dech 2013, Sarah Crossan

Tento ↑ uživatel čeká na dobu, kdy se post-apokalyptické a dystopické knihy s dobrým námětem přestanou psát v naprosto dementní YA podání. Legenda praví, že čeká dodnes.... celý text

Monument 14 2013, Emmy Laybourne

Já na těchhle knihách prostě nesnesu jednu věc. Když katastrofa slouží jen jako prostředek k odstartování děje a dál vše jede na vztazích. To je přesně tento případ. Opřít se trochu víc do té vědecké stránky katastrofy a dotáhnout nevysvětlené mezery a smazat otázníky cojakaproč, vrněla bych spokojeností. Takhle... další příjemná jednohubka na jedno odpoledne, hlavně nad tím moc nepřemýšlet. Další prosím.... celý text

Cesta 2008, Cormac McCarthy

Strašně hutná a těžká knížka na čtení. Přesto důkaz, že není třeba psát bichli, aby na vás dolehla únava a tíha z neskutečně dlouhého putování. Beznaděj, bezcílnost. Jedna z nejvíc depresivních a emotivních knih, co jsem kdy četla. Rozhodně není na škodu přečíst víckrát. Poklad. ,,Pamatujeme si co chceme zapomenout a zapomínáme, co si chceme zapamatovat."... celý text

Podivná záležitost se Skákajícím Jackem 2014, Mark Hodder

Tahle kniha na mě vysloveně sálala zápach hnilobných kanalizací, baleného tabáku, ucházející páry, rezivějícího kovu a vůbec všeho, co může zatuchlý viktoriánský Londým nabídnout. Steampunkových knih není zrovna mnoho a tato dělá svému žánru čest. Užila jsem si šílenou jízdu časem (kterou autor zvládl naprosto bravurně), paralelní historií a kdejakými omyly vědeckého výzkumu a z každého rohu na mě mávaly skutečné historické osobnosti, avšak pokaždé trochu jinak, než bych čekala. Prolnutí novověkého bordelu rádoby vyspělé společnosti se steampunkovým sci-fi, okořeněného trochou detektivního aspektu vytvořilo naprostý skvost, ze kterého mi v posledních kapitolách spadla brada. Praštěné. Čtivé. Úžasné. Fanouškům specifických podžánrů sci-fi by doma rozhodně chybět neměla.... celý text

Zmije 2011, Andrzej Sapkowski

Nejradši bych si za tu jednu hvězdu urazila ruce, ale nemohu jinak. Už dlouho jsem neměla tak šílený problém se do nějaké knihy pořádně začíst. U Zmije jsem se vysloveně trápila. Ač mám normálně válečnou tématiku moc ráda, zde mě veškerý popis válečné techniky naprosto otravoval a jakýsi mystický význam tajemné zmije mi úplně ušel. Nechápu, co nám tou knihou chtěl autor sdělit, ale na jeho místě bych raději už moc zaklínačský svět neopouštěla.... celý text

Utrpení neviňátek 2011, John Saul

Dle mého názory není Utrpení neviňátek zas takový napínavý a nepředvídatelný počin, aby si mohl dovolit se roztahat na 350 stran, 200 by úplně bohatě stačilo. Nerozfrcat to tolik, dala bych ucházející tři hvězdy za fajn hororový odpočinek. Na mě moc zdlouhavé a málo poutavé. Koupi nelituju, celkem jsem se bavila, ale vracet se k tomu nebudu.... celý text

Metro 2033 2010, Dmitry Glukhovsky

Tak tahle kniha mi dala pořádně zabrat. Podařilo se mi do ní ponořit asi až napotřetí a to jsem si už myslela, že to s ní vzdám a prodám ji. Potvrdilo se mi, že ruská literatura je prostě náročná na čtení a vždy bude styl psaní jaksi sušší, než jsem zvyklá. Když jsem ji však na poslední pokus vzala do rukou, padla mi do noty a už jsem se nemohla odtrhnout. Na tuhle knihu asi musí mít člověk aktuální náladu a neočekávat odlehčenou akci, kterou dost často post-apokalyptické knihy nabízí. Temný a vlastně dost drastický příběh mi zde připadá vedlejší a Metro 2033 mi tak spíš připomínalo jakéhosi cestovatelského průvodce tímto světem, který na ruské podzemí práskl vše od způsobu obživy, politiky, cestování, ekononomiky a struktury společnosti až po náboženství a pověry. Kniha vám vysvětlí dopodrobna na čem celý post-katastrofální svět stojí a jak se v něm žije a to jsme si nesmírně užila. Metro má samozřejmě své mouchy a jednou z ní je prostě občasná nesmyslnost, kterou tu podemnou už vypíchnul danratte. Odrazující by se mohl jevit i styl psaní a občasně nudnější pasáže, které naopak střídají až příliš akční části. Urazit by mohla dokonce jakási plochost nesympatické hlavní postavy, která působí spíš jako nečinný pozorovatel, díky které si metro můžeme akorát prohlédnout. To vše dohromady mi ale i přes všechny nedostatky dalo naprosto úžasný zážitek, který jsem si užila od první do poslední kapitoly a rozvlečené představování světa v podobě jednosměrného putování za jediným cílem mi bylo příjemným odpočinkem od knih, které o pilířích svého světa naopak příliš neprozradí. Dostalo se mi to pod kůži, příběh mi ležel v žaludku ještě týden a atmosféra vyprávění se mě držela jako žvýkačka ve vlasech. I přes všechna negativa dávám plný počet. Víra v ruskou literaturu obnovena!... celý text

Archiv 2014, Victoria Schwab

Hrdinku knihy bych nominovala na nejotravnější hlavní postavu tohoto desetiletí. Potenciál příběhu a geniální nápad archivu samotného byl úspěšně zadupán neustálým kňouráním nad smrtí bratra... což je asi milé, ale jednou zaplakat by stačilo ne? Pokud tedy pominu hlavní postavu, která je až hloupě tvrdohlavá a její neposlušnost nezná mezí (což mě naprosto příšerně frustrovalo, protože ji tam nikdo není schopný ukázat, že její chování bude mít nějaké dopady), mohu hodnotit jako příjemný průměr. Díky hlavní postavě - podprůměr jasný jak facka.... celý text

Kostičas 2014, Samantha Shannon

Kostičas mi ve výsledku dal něco úplně jiného, než jsem od něj očekávala. Kdo ví proč, z nějakého důvodu jsem čekala jakýsi paranormální steampunk z londýnského podsvětí. Fantastika s prvky dystopie mi celkem vyrazila dech, zklamaná jsem ale rozhodně nebyla. Kostičas je jedna z těch mála sérií, u které mi netrhá žíly, že je sérií a naopak jsem zvědavá, co autorka v dalších dílech předvede. Ač vidím lehké náznaky inspirace současným fenoménem dystopií, nemohu si vybavit nic podobného a přijít dnes s něčím novým je sakra těžké. Už dlouho jsem nečetla knihu s tak komplexním a propracovaných světem, který přímo srší kdejakými možnostmi, jak své příběhy rozvíjet. Jsem nadšená (dokonce mě zde netrápil ani milostný trojúhelník), jsem natěšená na pokračovaní a nejradší bych usínala s knihou pod polštářem (kdyby to nebyla takový bichle), aby se mi o ní zdálo. Nechtěla jsem odložit a nechtěla jsem dočíst.... celý text

Temnou chodbou 2013, Lois Duncan

Uspěchané. Jednoduché. Nelogické. Hloupé. Knihu jsem ve spěchu koupila kdesi v levných knihách za 60Kč, abych měla co číst ve vlaku. Účelu posloužila, ale znovu to už číst nechci ani za zlaté prase. Vlastně to ani nechci mít v knihovně. Vždy je mi líto, když je zajímavý nápad zadupaný do země spisovatelem, který neumí psát. Asi to šupnu do knihobudky, ať to straší někoho jiného.... celý text

Dračí brána 2007, Jenny-Mai Nuyen

Dračí brána nezklame, i když jsem z ní už nebyla tak odvařená, jako z Nijury. Nuyen píše nádherně volně a nespoutaně, vliv přírody a svobody na představivost se nedá zapřít. Nicméně ať Nijura či Dračí brána, obojí se čte se slzou z oku. Ne, že by autorčiny příběhy byly tak tragické, ale vždy mi v něčem připadaly tak melancholicky smutné. A asi i proto mám její knihy tak ráda. Někdy je vlastně příjemné si od těch happy endů odpočinout.... celý text

Nijura – Dědictví koruny elfů 2007, Jenny-Mai Nuyen

Pravda, Nijura je jedna z těch jednodušších knih na čtení, ale mne si plně získala a vždy se k ní strašně ráda vrátím, i když místy by mohla být napsána lépe a příběhu by neuškodilo, kdyby se ještě trochu víc rozvětvil. Její svět mě ale plně pohltil, po pár stránkách jsem se cítila plně její součástí, s jakou lehkostí ji autorka napsala. A to je možná cennější, než mistrovsky propracovaná dějová linka, která ovšem neumí čtenáře vtáhnout do děje.... celý text

Kamenné srdce 2008, Charlie Fletcher

Nemilovat tuhle knihu jako dítě, nejspíš ji taky zpražím kritikou. A že je co vytýkat. Ale pamatuju si na dobu někdy kolem základky, kdy mě Londýn plný obživlých soch naprosto uchvátil. Čtení pro mě bylo spíš záležitostí nostalgie, dnes by mě to již neoslovilo. Pro děcka ale super věc!... celý text