petaSk
přečtené 610
Vdova
2016,
Fiona Barton
Thrillery jsou jeden z mála žánrů, kde se mi více líbí filmy než knihy. A je to z toho důvodu, že hrdinové i děj jsou u těchto knih jako přes kopírák. U filmů je zde aspoň osobitost herců a atmosféra. Vdova mě ale mile překvapila. Možná je to tím, že je převážně vyprávěna z jiné pozice než detektiva nebo maniaka. Dlouhou dobu jsem nevěděla, co se z vdovy vyklube a kniha mě udržovala v napětí. Hvězdička dolů ale za mdlou katarzi a spád na konci.... celý text
Hadí žena
2015,
Hernán Huarache Mamani
Nemůžu hodnotit upřímnost a duchovní zkušenost autora. Po literární stránce není Hadí žena vůbec dobře napsaná. A to je možná problém. Jelikož autor mi neuměl slovem předat duchovní aspekt knihy, působila nedůvěryhodně a naivně. Transformace Lary není uvěřitelná a já se pořád dozvídám, že nějaká postava má před sebou "silnou", a později i velmi "charismatickou" ženu a osobnost, ale nechápu proč (pokud pominu, že na čtyř stech stránkách prošla duchovním výcvikem), z popisu jejího chování a dialogů není o nic zvláštnější než každá druhá evropanka. Výcvik v Peru, ani zkoušky jsem nepochopila. Čím mají být tak přínosné? A jak to, že hrdinka například přešla přes vysoký most jí má pomoct v nalezení sebe sama a životě ve společnosti, která klade zkoušky jiného druhu? Kniha je myšlena asi dobře, ale mně toho nedokázala předat skoro nic. Asi mi chybí vedení Kurandera :-) Ale četla se dobře. Nenáročná četba, ale nijak oslňující. BTW: Kariéra Kurandera je asi pro nepoctivce dobrý způsob jak někoho zneužít a možná i obrat o peníze.... celý text
Co vám výživoví poradci neříkají? (Protože to nevědí)
2015,
Pavel Walek
Byla jsem příjemně překvapená, že kniha shrnuje nejnovější prokázané poznatky ohledně zdravého životního stylu. Škoda, že nejde jen více do hloubky a pro mě to bylo spíše takové opakování základního. Nicméně pro lidi, kteří se výživou až tak nezaobírají, ale chtějí vědět, jak to funguje a proč, tak kniha je tím pravým. Přečteno za tři dny. Nyní předám své sestře, která knihu potřebuje jako sůl :-) Jedinou slabinou jsou recepty: používání agávového sirupu a doslazování stévií a dalšími. Myslím, že lidé se dnes hlavně potřebují odnaučit závislosti na sladkém. Za sebe preferuji slazení základními potraviny, jako je ovoce. Avšak, i kdyby jediným zdrojem cukru byly pro lidi podobné recepty, byl by to pro jejich zdraví skvělý kro.... celý text
Závislost
2015,
Heinz-Peter Röhr
Dávám tři hvězdičky, ale jen kvůli tomu, že podstatná část knihy shrnuje poruchy osobnosti, které autor probírá v samostatných knihách. Zde jsou však dávány do souvislosti se závislostí. Je tedy logické, že to autor rozebírá i zde. Bohužel na samotnou závislost už pak nezbývá tolik prostoru. Často se pracuje jen se závislostí na návykových látkách a ostatní se přeběhnou letem světem.... celý text
Radikální upřímnost
2016,
Brad Blanton
Autor knihy svým způsobem připomíná to, co většina psychologických knih i knih osobního rozvoje, a to upřímnost a otevřenost k sobě, ostatním a světu. To je v pořádku, protože mám za to, že kdyby tak každý žil, žádných knih by nebylo třeba, proto je nutné to vtloukat do hlavy mnoha způsoby. A kniha v tomto ohledu jen neopisuje a je na hony vzdálena způsobu psaní superlativních a "úžasných" věcí plných knih americkým autorů. Místy mi ale přišlo, že autor se snaží odlišit za každou cenu a to tím, že vás šokuje. Nevím, jestli je to vina překladu, ale když na každé stránce čtu slovo "sračka", už mi to nezní jako známka otevřenosti, ale jako snaha za každou cenu šokovat. Autor sám přiznává, proč tuto knihu píše, ale nejen díky tomu mi přišel nadmíru protivný a arogantní. Často nám předhazuje svůj jediný správný názor. A i když pak dodává, že je to jen jeho názor, tak mi to přijde jen jako zahlazení představy o vlastní neomylnosti. A pak tady jsou extrémní a pro mě zbytečné nebo destruktivní případy naprosté upřímnosti. Například se přiznávat rodičům, že jsem si v pubertě bez dovolení půjčila auto (proč?), nebo partnerovi, kolikrát a s kým jsem mu byla nevěrná, co jsme spolu dělali, co jsme si říkali a jak se mi to líbilo. A pokud si to partner neumí do detailu představit, tak jsem mu toho neřekla dost a nebyla jsem dostatečně upřímná. To je podle autora nutné, abychom se zbavili vlastní úzkosti a deprese. Já to spíše pokládám za výsměch podváděnému partnerovi. Ale pokud to neuděláte, vyhodí vás z terapie. To jsou extrémní příklady z knihy, ale pokud pominu toto, autor má pravdu v tom, že mnohdy se schováváme za vlastní přetvářku a lži a jsme příliš zbabělí na to, abychom si otevřeně promluvili o nepříjemných věcech s člověkem, kterého se to týká, a jen to řešíme se všemi okolo.... celý text
Síla zranitelnosti
2015,
Brené Brown
Přednášky Brené Brown na TED jsou lepší než tato kniha. Nepopírám přínosnost jejích výzkumů, i faktů v knize, ale způsob, jakým je podává je zase typicky americký. Spousta rodiny, lásky k nim, zážitků s přáteli a slov jako "milující manžel", "úžasná přítelkyně", "skvělé děti" a opakování. Pokud by kniha byla poloviční měla by stále co říct. Nicméně pomáhá s opět stejným problémem, se kterým se potýkáme všichni dokola: "sebepřijetí", prožívání vlastních emocí, zahození studu a přijetí vlastní zranitelnosti jako síly. Jsme lidé. Zranitelnost nás dělá lidmi. Stojí za přečtení i přes moje výtky nahoře. BTW: Od Brené Brown si stačí přečíst tuto knihu, Dary nedokonalosti jsou v podstatě o tomtéž.... celý text
Sloni v soumraku
2008,
Iva Pekárková
Chmátnutí na dno lidské morálky jsem v knize nezaznamenala, jak slibuje anotace, ač se o to autorka zřejmě snažila. K tomu jí měl možná pomoct nekompromisní styl psaní, ale právě díky němu mi příběh přišel letem světem, aniž bych se nad postavami více zamýšlela. Mám nastíněnou situaci, vím, co postavy chtějí, tak mi přijde jejich chování pochopitelné. Autorčin styl mi nedává možnost uvažovat jinak. Do žádné z postav jsem se neponořila, byly vykresleny jednorozměrně, jak autorka potřebovala, kam nás chtěla vést. Pro mě byla kniha osvěžující, ale nedává moc mi nedala.... celý text
Chomejní, Sade a já
2016,
Abnousse Shalmani
Kniha není klasickým románem. Chybí zde zápletka i přímé dialogy. Je to spíše autobiografie propojená s úvahou nad literaturou, postavením žen, náboženstvím a politikou. Feminismus mi nevadí, podle mě, je ho pořád třeba, a pokud je autorka feministka, lze čekat, že i kniha k němu bude mít blízko. Vadí mi spíše autorčina netolerance k ostatním. Sice sama tvrdí, že každého je třeba brát takového, jaký je, ale v knize několikrát odsoudila někoho jen za odlišný názor. Například, když jí samotné ženská nahota ve Hře o trůny připadá jako znak ženské svobody, ale jiný v ní vidí redukování žen na tělo, označí ho autorka za hlupáka. Stejně tak generalizování je autorčinou slabostí, například v části, kdy všechny obyvatelé dvou okrsků, mezi nimiž jsou i její kamarádi, označí za snoby. Chybí mi zde kritické myšlení a zvažování různých možností. Autorka je hnána "spravedlivým hněvem", který smete jakoukoliv alternativu jiného pohledu na věc. Ona je Francouzka a patriotka, zatímco ostatní Francouzi jsou hlupáci, co si své země neváží. Z knihy mi vyplývá, že její pravda je ta jediná možná, jinak se jí kliďte z cesty, protože dostanete pěstí. Líbí se mi ale, jak popisuje život v Iranu, což je země nám vzdálená. Moje nejoblíbenější části však byly ty o literatuře, která v knize hraje druhou hlavní roli. Odkazy na různé autory a pohled autorky, který mě nikdy nenapadl. Obdivuje kurtizány za jejich sílu a svobodu, ale její obdiv nikdo nechápe. Všude hledá osvobození žen, aniž by při tom shazovala muže. Její patriotismus k adoptivní zemi Francii nutí se zamyslet, stejně jako přijímání zodpovědnosti za své chování. Líbila se mi věta, kdy autorka říká, že to jak se chováme nevrhá špatné světlo jen na nás, ale i na celou skupinu (muslimové, Romové, Iranci...), což je sice postoj východních kultur, ale já v něm vidím hodně pravdy. Knihu doporučuji, jelikož přibližuje život v jiné zemi, mezi muslimy imigranty na západě, a otevírá mysl směrem, kam jsem se ještě nedívala. Postřeh na závěr: V minulém století bylo nošení kalhot známkou ženské emancipace. Autorka dnes za ženskou emancipaci bojuje nošením sukní. Nošením džínů se pro ni stalo uniformitou, která se snaží potlačit ženskost. Ženy často nechtějí nosit sukně, aby nevypadaly moc žensky, což je škoda.... celý text
Ochlazení: Špionážní thriller z blízké budoucnosti
2016,
Michael Žantovský
Začalo to jako slibný politický thriller, skončilo jako nevydařená červená knihovna. Pan K. je borec. Je to stárnoucí zaměstnanec zpravodajské služby a cynik s nadhledem obklopen blbci, konzumenty a lidmi, co si na něco hrají. Je mu šedesát, ale balí ho ženy každého věku, ačkoliv on má pro ně jen pohrdání. Zatímco se Evropa ocitá v chaosu, on je v klidu se svým psem a rybařením, jen zima je trochu nepříjemná, ale to ho nerozhází. A ačkoliv si to evropané nezaslouží a protože nemá co lepšího na práci, tak se nás rozhodne zachránit a odjede do USA. USA je stejně prázdná a hloupá jako Evropa. A ačkoliv je pan K. uzavřený muž s nadhledem a lidé ho označují za nebezpečného a odmítají ho, ti samí lidé se mu v dlouhých monolozích svěřují se svými životními příběhy a svěřují mu svůj osud. Pan K. je celou knihu bez větších emocí, pokud nepočítáme nudu a marnost, se kterou všechno kolem sebe komentuje. Nakonec svůj životní příběh vyklopí v pajzlu prvnímu štamgastovi pomocí dlouhého monologu. Pan K. je mi pořád ukradený. Hrdina se ocitá v Izraeli, který není lepší než Evropa a USA. Nakonec se dozvídáme, že pan K. touží po lásce. Krize v Evropě je vyřešena bez jeho většího přičinění, i když si máme myslet něco jiného. Špióni, vraždy, politikaření jsou v této knize jen kulisy. Příběh je spíše pohrdlivým komentářem hlavního hrdiny na vše kolem. A protože je tak moudrý, za odměnu dostane krásnou a inteligentní dívku o dvě generace mladší, která se do něj bezhlavě zamiluje během první hodiny. Motivace hlavního hrdiny je mizivá. Román je nekonzistentní a neví, o čem vlastně má být a na co se zaměřit. Panu K. jeho snahu zachránit Evropu nevěřím. Během celého čtení mi nebylo dovoleno hrdinu poznat, protože na vše reagoval stejným způsobem. Chyběla mi i další výrazná postava, díky které by bylo možné pana K. lépe pochopit. Všechno to byly jen nevýrazné vedlejší figurky, které ho nijak neovlivnily. Objevily se a byly odhozeny jako nepotřebná veteš. Reakce lidí na pana K., i jeho románek nejsou problémem. Problémem je, že vzhledem k tomu, jak autor líčí chování a popis hlavního hrdiny, jsou tyto reakce nevěrohodné. Vyplněná předpověď blízké budoucnosti nevypovídá nic o dobré knize, ale spíše o přehledu o situaci v EU.... celý text
Elon Musk
2015,
Ashlee Vance
Kniha o populárním a inspirativní vynálezci, který je z ranku arogantních géniů, je psaná typicky americkým způsobem podporujícím americký sen. Ačkoliv se autor snaží svůj obdiv k Muskovi vyvažovat názory jeho zaměstnanců a občas kontroverzními Muskovými rozhodnutími, ve skutečnosti tyto skutečnosti udává tak uhlazujícím způsobem, že se zdá, že toto chování spíše omlouvá a dokazuje, že je nutné. Zřejmě je ale nutné pro Muska, což Vance nepopírá. Muskovu biografii podává opatrně a trochu podlézavě bez většího odstupu a kritiky. A je to škoda, protože Musk, ačkoliv na jednu stranu kretén, je oním vizionářem, který věří ve svůj sen a uskutečňuje ho. A třebaže kniha mohla být napsána objektivněji, podává dobrý obraz o Tesle, SpaceX a v menší míře o SolarCity. Bohužel o Muskově soukromém životě se toho až na pár odstavců mnoho nedovíme. Kniha tudíž nabízí obraz nekompromisního zakladatele společnosti a téměř vůbec jako manžela, otce a syna. V konečném důsledku ale kniha způsobuje to, že ačkoliv je Musk nesympatický, budete ho obdivovat za popisovanou houževnatost, sílu vize a touhu změnit svět, které podporuje činy a budete jeho aktivity bedlivěji sledovat.... celý text
