Poník
přečtené 155
Inkoust
2020,
Alison Belsham
Když ponecháme stranou neuvěřitelné shody náhod, které se ještě v beletrii dají odpustit (například to, že ve městě, kde dle slov jedné z postav není velká míra kriminality, se v průběhu jednoho roku objeví nezávisle na sobě dva sérioví vrazi, jejichž modus operandi souvisí s tetováním).. stejně se v knize vyskytuje větší než (pro mě) snesitelné množství nesmyslů.. (a to se mi prosím první díl opravdu líbil) Tak třeba psychologie postav.. třeba jsem vážně natvrdlá, ale některé postavy jako by v průběhu děje převlékaly kabát.. v knize se navíc vyskytuje jen pár jakýchsi modelů, podle nichž se postavy chovají (a to i přes to, že mají zdánlivě zcela jinou osobnost). A to radši nebudu zabrušovat do pochybné vztahové roviny, kde se puberťáci chovají prakticky stejně jako dospělí (nebo spíš dospělí jako puberťáci.. ). A k detektivní zápletce.. jakože to mi teda asi uniklo úplně.. tenhle motiv i všechno tohle kolem přece nemůže připadat někomu uvěřitelný.. a to ani nemluvím o práci policie - upřímně je mi jedno jak jejich práce vypadá ve skutečnosti, ale nepotřebuju číst o bandě tupců s IQ tykve. ¯\_(ツ)_/¯... celý text
