Potolu
přečtené 613
Já jsem hlad: Příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši
2009,
Petra Dvořáková
Foukneš do pěny
2020,
Radka Třeštíková
Kniha se mi líbila. Jasně, není to ten typický styl R. Třeštíkové, spíš mi to připomínalo P. Soukupovou a právě tu mám hrozně ráda. Ta surovost myšlenek, vyprávění. Za mě krásný a hluboký vhled do zraněné ženské duše, která se vydává na cestu, vzpomíná, mučí se, uzdravuje se...... celý text
Vychováváme děti a rosteme s nimi
2010,
Naomi Aldort
Z knihy mám smíšené pocity... Pominu překlad, to, že jsem si některé pasáže musela číst několikrát, abych je pochopila, a také neustálé připomínání (aspoň mi to tak přišlo) metody S.A.L.V.E., tak... Na jednu stranu se mi líbil přístup k dětským emocím, jak s nimi pracovat. Uznávat dítě jako sobě rovnocenného partnera. Sebereflexe mě jako rodiče. Ilustrující příběhy (některé tedy byly těžko uvěřitelné, ale proč ne... ). Na druhou stranu mi některé rady přijdou bláznivé. Utkvěla mi rada, např. Pokud je dítě ještě malé a má nějakou potřebu, okamžitě přestaňte dělat to, co děláte, a věnujte se dítěti, jinak začne mít pocit, že je bezcenné. Když budeme pořád naplňovat jeho potřeby, začne i ono později pociťovat, že i my máme potřeby... Opravdu? Když se v noci dítě vzbudí a bude si chtít s námi hrát, tak mu máme vyhovět? Když začnu vařit, tak mám nechat připálit večeři? Když mi nebude chtít pomahat, máme se odprostit od obvinujicich pocitů a respektovat to? Já nevím... Uznávám názor, že by někde měla být zlatá střední cesta a dítě by už od začátku mělo také vnímat i potřeby rodiče. Mám obavy, že kdybych jednala tak, jak je popsáno v knize a dítěti bych okamžitě poskytla to, co chce, tak jen asi dělám jen to. A zřejmě bych taky musela mít jen jedno dítě nebo děti, které jsou od sebe věkově hodně daleko. Mám děti od sebe 1 a půl roku, takže bych si asi brzy kopala umírací jámu, abych každému vyhověla... Každopádně je tam také spousty skvelych myšlenek, takže je třeba knihu nebrat tolik dogmaticky, ale tak nejak kriticky. Tak, aby to i pro rodiče bylo přirozené...... celý text
Diagnóza: učitelka
2017,
Gabriela Falcová
Některé pasáže byly opravdu úsměvné. Jiná vyprávění už mi přišly rádoby vynucené, aby byly vtipné... Jinak taková oddechovka. ????
Musíme si promluvit o Kevinovi
2007,
Lionel Shriver
Ze začátku jsem se do knihy nemohla vůbec zabrat. Asi to bylo tím, že mi některé pasáže dělaly problém - ta ženská psala a přemýšlela prostě zvláštním způsobem. :-D Ale nakonec jsem si zvykla a cca. od 2/3 knihy byla kniha poměrně čtivá a ke konci jsem příběh už hltala. Líbí se mi, jakým způsobem pronikla autorka do vykreslení postav (Ať už Kevina, ale taky sebe a pana Plastika). :-)... celý text
