puczmeloun přečtené 446

Odcházení 2007, Václav Havel

Zdánlivě to má vše, co člověk od Havlovy hry očekává. Téma systému/státu (tentokrát ne pohledem řadového člena, ale pěkně od vrcholu), pořádné závěrečné balábile (vida, tak se tomu říká), vztahy po Havlovsku (bez nějakého toho románku by to nešlo), opakující se hutnější fráze (dokonce přeskakující mezi postavami)... Ale nějak to není ono. Je to Havlovo ohlížení? Jeho vlastní třešnička na dramaticky-politickém dortu? Mám v tom hledat i odkazy na další dva porevoluční české prezidenty? Je schválně ono bezčasí jen sem tam usměrňované odkazy na světové státníky? Asi nejvíce mě baví politická bezobsažnost (či dokonce vzájemné odporování některých hlavních tezí), která jako by vypadla z úst i dnešním (nejen českým) politikům. Ale v rámci celé hry mi to nestačí. Zvláště když se k tomu přidává onen autorský Hlas, který já osobně vnímám spíše jako narušující element, než přidanou hodnotu.... celý text

Krvavý román 1990, Josef Váchal

Napřed největší čtenářské překvapení letoška. Vtipné (hutně černě), chytré a plné odkazů*, propojující se, větvící se, střílející** na všechny možné i nemožné strany*. K tomu ruční sazba plná množství ne/cílených chybek přidávajících ne/chtěnou novou úroveň už tak zajímavému jazykovému proudu slov. Dostatečně vědecký úvod. A ještě správně bizarní ilustrace. Chtělo by se mi říct geniální. Jenže... ...přišlo největší čtenářské zklamání letoška. To plíživé zakončení všechno strašně kazí. Ať už je to schválně, nebo to Váchalovi přerostlo přes hlavu (jako jeho literárnímu dvojčeti), já se na to finální totální krvavo-bizarně-nepravděpodobné zakončení těšil. A místo toho přišla taková "líná" verze. To už se mohlo skončit klasickým klišé "a pak se probudil...". Když odcituji: "Bylo ještě ve vzduchu mnoho podobných krásných zakončení, leč nejvýše dobrotivá a moudrá Prozřetelnost nebeská, bdící nad ubohými čtenáři této knihy, nedopustila, aby Paseka ještě nějaký čistý papír našel..." Chjo... * A to spoustu zmínek ani nemůžu pochytit, když je to letos přesně 100 let staré. Díky proto doslovu z 90. let za doplnění dalšího potřebného kontextu. ** "V přítomné literatuře nemají dívky příčin a příležitosti podjímati se tak nehorázných neb romantických zkoušek; dojdou štěstí i s obyčejným pitomcem, má-li jen dobré postavení, nebo socialistickou legitimaci v kapse." "Neuvedl jsem ve svém seznamu celou řadu velice zajímavých krváčků, tak známých našim rodičům, schválně tak učiniv. Ať opět vnukové naší, přijdouce náhodou na některý těchto anachronismů, radostně zplesají nad podobným nálezem, ač-li ještě bude bibliofilů a sběratelů. Leč věřím, že již mládež v té době nebude více čísti Jiráska ani Marxe: jedině kuriosity knižní pro svou vzácnost a ojedinělost podrží svou cenu."... celý text

Bomba 2021, Laurent-Frédéric Bollée

Masivní. Detaily, nekompromisním přístupem (černobílé, jednoduché, na dřeň jdoucí...), velikostí (to je neuvěřitelná bichle)... Každý o "bombě" slyšel. Ale všechny ty jednotlivé části, kličky osudu, dohromady tvoří velmi silný příběh vysoko nad rámec Hirošimy a Nagasaki. Kniha má už od začátku velké cíle a rozbíhá spoustu různorodých linek. Všechny se ale postupně vyřeší, prolnou, uzavřou. Povedené dílo. ...filmový Oppenheimer na mě ještě čeká, ale utajovaný vznik areálu v době válečného úsilí se všemi těmi obřími budovami je zajímavý sám o sobě. Příběh "výzkumných" pacientů, kteří o experimentech na nich prováděných nevěděli. Až to zavání pokusy, jako "na druhé straně" války. Vojenské operace proti nacistické výrobě těžké vody. A závěrečné prolínání individuálních obětí a vůdčich osobností... Zatímco před pár lety by byla Bomba "jen" drsným čtením, nebo součást historie i studia (předmět tzv. "jaderek" byl pro mě na výšce jeden z nejhutnějších, ale pořád teoretický...), po tom, co téma jaderných zbraní donekonečna vytahují různí představitelé a zástupci ruského okupačního režimu, není člověku při čtení vůbec dobře.... celý text

Pračlověk, který cestoval časem 2020, Terry Pratchett

Poslední ze série dětských pohádek. Čteno před spaním s pidižvíkem, a i když jsou jednotlivé příběhy dost hravé, různorodé, fantazii probouzející, jsou často přes svou jednoduchost postaveny na dospělejších konceptech, které bylo potřeba mírně pro lepší pochopení upravovat. Ale dělám si to sám, když čtu tak malému posluchači. :) Proto taky tři hvězdičky. Pro dospělého příliš dětské, pro dítě příliš dospělé. Ale je jasné, že tady si Pratchett teprve procvičoval svou formu, kterou pak později mistrně rozváděl v Zeměploše. A já jsem rád (a vděčný), že se někdo znovuvydání pohádek věnoval a já jejich prostřednictvím ještě i teď můžu objevovat autorovo dílo, když už další jeho nové knihy nebudou... Zároveň oceňuji hravou grafickou formu, kterou kniha má, a text doprovázený množstvím legračních ilustrací, které jsou pro malého posluchače motivační a zároveň ne úplně přímočaré, že je o nich možné se i dál bavit.... celý text

Dracul 2020, Dacre Stoker

Zábavné béčko. Knižní popcornovka. Jen by tomu slušela před vydáním ještě nějaká ta péče. Je to docela slušná bichle, ne vše uvnitř je ale úplně nutné. Dost věcí se opakuje a když je člověk čte už potřetí, počtvrté, není úplně nadšen. Přitom by tomu trochu proškrtání přidalo hezké tempo. I tak je ale kniha pěkně čtivá. Už úvod je pěkně se rozbíhající a šmrnc tomu dodávají "prostřihy" do současnosti. Brzy je ale prozrazena první z point, která ubírá tajemna i napětí. Naopak závěrečná pětina se snaží dřívější budované základy převrátit částečně na hlavu, což není špatný pokus, jenže nezachází nijak daleko a končí jen ještě větším béčkem. Zábavným, ale nijak hlubokým. Epilog často v recenzích chválený je pravda zajímavý, jen bych ho autorům asi "žral" víc, kdybych v ně měl nějakou důvěru. A bez ní je to jen bonus... Věřit, nevěřit? A oceňuji obálku. Takové detaily já rád.... celý text

Tři malé čarodějky 2004, Georgie Adams

Nadšen knihou Tři malé pirátky, což sdílel i malý spolučtenář, jsme se podívali do knihovny a vypůjčili si další kousek ze série. I když ale čarodějky sdílí mnoho kladů pirátek – různorodost postav, spousta ilustrací na popisování a poznávání, vtipnost příhod – není to tak dopilované, ať už jde o propojení dějových linek, originalitu, nebo zvolený "svět". A po přečtení z toho není tolik hlášek, jako v případě pirátek. Lepší průměr, ale jinak klasická zaměnitelná dětská literatura.... celý text

Puklina 2008, Doris Lessing

Bizarní. Po přečtení, a že jsem se přibližně od třetiny k dalšímu pokračování skoro nutil*, jsem si pořád říkal, že už to nemá o čem být. A nebylo. Jen se to plíží dopředu. Bez gradace, nápadů, zvratů, uspokojivého zakončení. Ano, to se stává i u jiných knih, jenže tady je horší jakási neukotvenost a bezcílnost. Pokud to mělo být feministické, jen to potvrzovalo tisíce let stereotypů. Pokud to mělo být skrze mužské rámování římským senátorem nějak promyšlené "až za roh", ukazující skrze stereotypy nějakou "jinou" cestu či smíření, pak to přineslo jen banální myšlenky. Už jen samotná "Puklina" – jestli to má být nějaká metafora/alegorie, tak je to tak strašně průhledné, že to ani průhlednější být nemůže... Úvodní nápad, že stvoření ženy z Adamova žebra je jen mužský výmysl a realita byla jiná, je zajímavý. Stejně jako ten dost drsný začátek (vůči mužům a vlastně i ženám). Po pár desítkách stránek se to ale celé jaksi zadrhne a výsledek nakonec vyznívá do ztracena. Dle těch nejohranějších stereotypů muži hledají dobrodružství a sex, ženy plísní muže a obávají se o své potomky. Převratné myšlenky, jen co je pravda... *Když já tak děsně nerad nechávám knihy nedočtené. Ale ano, věřte i dalším komentářům. Měl jsem to udělat i já. Opravdu to za to nestálo.... celý text

Pátý elefant 2024, Terry Pratchett

Když jsem Pátého elefanta četl před mnoha lety, byla to pro mě prostě jen výprava Elánia & spol. mimo Ankh-Morpork plná vlkodlaků, upírů a trpaslíků – vtipné fantasy s bonusovou detektivní zápletkou. Jsem proto moc rád, že jsem se ke knize znovu dostal a ještě lépe, když to bylo díky hlasu Jana Zadražila, kterého už po všech těch namluvených Hlídkách nebudu od Zeměplochy nikdy moct plně oddělit.* Příběh i díky němu plynul velmi přirozeně, vlastně neměl až na prvních pár "spoilerů" hůře rozluštitelných bez kontextu tolik odboček (a to ani ona nekomplikovaná detektivní část), a já se mohl soustředit na hledání už klasických Pratchettem zakomponovaných zamyšlení. A vida, náboženství, které není náboženstvím. Tradice, ultrakonzervativismus, kulturní války... Před pár desítkami let by si člověk za trpaslíky mohl dosazovat jednu náboženskou skupinu, dnes mu na mysl přirozeně přichází jiná. Nebo skupinu politickou? Pořád to sedí. Nemluvě o spoustě dalších tématech, kterých je kniha jako obvykle nacpaná až k prasknutí (diplomacie, mezinárodní politika, intriky, kultura...). A přitom je to pořád vtipné fantasy, které se čte (poslouchá :) samo. ...a jak zatím vždy byli Tračník s Nobym organickou součástí děje a příběhu, tady odděleni sice stále plní jakési své tradiční poslání kašparů příběhu a nositelů vtípků, ale vzdálenost od hlavního dění je už hodně velká. Možná až příliš? *Stejně jako je Jan Vondráček už navždy Sardelli z Maškarády nebo z jiného soudku Aleš Procházka profesorem Snapem. :)... celý text

Motorák Karlík vypráví: Příběhy z místní dráhy Studénka–Štramberk 2021, Iva Hoňková

Vláčkové pohádky, kde jsou opravdové mašinky/motorové vozy, včetně ustálených přezdívek? Náš pidižvík má teď intenzivní šotoušské období a tato knížečka z místa, kde bydlí část rodiny, pro něj tak byla úplně ideální. Jasně, ty pohádky jsou někdy trochu na sílu napasované na reálie a to, aby se objevily různé mašiny/lokace/události, ale toho si všimne rodič, ne posluchač. A teď, když budeme zase projíždět Kopřivnicí, budeme vědět, co vše tady vznikalo. Navíc návštěva Slovenské strely je přeci úplně jiný zážitek, když ji máme v knížce.... celý text

Odysseus 2012, James Joyce

Nejnezajímavější Vančura, kterého jsem kdy četl. A že jsem se opravdu a dlouho snažil. Ano, vím, tato kniha má být geniální. Mnoho jsem o ní četl, dostal opakované doporučení. Jenže když je zajímavější číst si rozbory (třeba i kapitoly rozvedené na Wikipedii), než samotnou knihu, pak je něco špatně. A to v neustále proměnlivém jazyce, archaickém (proto ten Vančura :), těžkém, odrazujícím... Navíc, když už se tím člověk nějak prokouše, dostává příběh, který je, no, prostě příliš nijaký, všední. Tak kde je pro čtenáře nějaká odměna? Třeba se ke knize jednou vrátím a budu na ni mít dost trpělivosti a vůle... Zatím tedy odloženo jako pro mě nedočtitelné.... celý text

Dobrá znamení 2019, Terry Pratchett

Tato kniha je neuvěřitelná. Dá se číst jako vtipný příběh o dobrodružství, který je plný fantazie a obrovského množství nápadů. Může se brát jako dokonalý popis lidství zahrnující vše od válek přes náboženství po přátelství a lásku. Čtenář si u Dobrých znamení může odpočinout a užít si radost ze samotného dobře napsaného textu. Je možné v nich vidět třeba i parodii dneška. Zároveň ale přináší možnost zamyšlení a varovně zdviženého prstu, přitom velmi nenuceně a jakoby mimochodem. Je možné v knize listovat a hledat neodhalené vtipy, skryté odkazy nebo naplňující se proroctví*. A hlavně, i kdyby ji člověk četl po sté, vždy v ní najde něco nového a zábavného. A když je bonusem množství skvělých ilustrací (speciální sběratelské vydání), nebo interpretace skvělého Jana Zadražila, člověk by až přidával šestou hvězdičku. A mimochodem, musím důrazně potvrdit úvod (i dovětek) zmiňující Dobrá znamení jako knihu Pratchettem a Gaimanem nejvíce podepisovanou v těch nejdivnějších stavech. První kus mi byl kdysi kamarádem sebrán a už nevrácen. Druhý mám doma v dost zbědovaném stavu, schovaný vzadu v poličce a plný poznámek, odkazů a doplnění. Třetí a čtvrtý (ilustrovaný a audioknihu) už si opečovávám. ;) Do Dobrých znamení je zajímavé se vrhnout i po přečtení jiných knih obou autorů. Je vidět, že v nich svá témata a vtipy pilují, aby je právě zde mohli následně použít jako takové "the best of". Já se zrovna trefil s Americkými bohy a Čarodějkami na cestách, kde jsou podobná témata rozvíjena. A sem tam je použit i podobný vtip nebo kulturní odkaz... * Prakticky vše, co vám v knize přijde trochu divné/nehodící se/příliš zdůrazněné, má svůj smysl. A může jít o odkaz na reálný svět, nebo další/předcházející stránky. Vždy, když se mě někdo ptá na moji nejoblíbenější knihu, vyberu si právě Dobrá znamení a příklad Elvise. Takovéto skryté vtipy prostě miluju. A přitom tenhle není ani zdaleka jediný. Nekompletní přehled odkazů na vnější svět naleznete třeba na webu "lspace", "vnitřní" odkazy na stránky knihy samotné už musíte najít sami. Stojí to ale rozhodně za to, doporučuji celým svým čtenářským srdcem...... celý text

Ferda v mraveništi 1995, Ondřej Sekora

Ferda, čtení mého dětství. A když jsme na jistého bratrance z dalekého kolene Jardu narazili s malým posluchačem ve 3. dobrodružství pavouka Čendy, jal jsem se v knihovně hledat to, co jsem pěknou řádku let nečetl. A našel právě tento třetí díl. Pamatuji si z něj detaily, ale ty nejlepší příběhy jsou očividně v dílech předchozích, musím tak hledat dál. Navíc je Ferda v Mraveništi divný mix krátkých příběhů a kapitol na sebe navazujících. A ještě s podivuhodnými vedlejšími postavami, na které si vůbec nevzpomínám. Ilustrace skvělé, hmyzáci přijímáni malým posluchačem s nadšením, ale když se kapitoly vzdalovaly "hmyzáctví" a přibližovaly rošťárnám, které mohou být v jakékoli jiné dětské knížce (a ne v mraveništi), pozornost upadala. Tak uvidíme, co další díly, jestli jen paměť nelakuje Ferdu na růžovo. :)... celý text

Neviditelní 2022, Vlastimil Vondruška

Moc bych si přál, aby to byla parodie. Cíleně špatně používané termíny, nedodržování ani vlastních pravidel (resp. pravidel vlastního světa, natož jeho "jazyka"), konspirace, urážky a zjednodušení vybraná na první dobrou (aneb co vás první napadne, nebo na co jako první narazíte v komentářích pod jakýmkoli zpravodajským tématem), hluboké nelogičnosti... A příběh, který je jako od nějakého spisovatelského začátečníka (a lautr tam nacpat klasický český trojúhelník... klíšé na druhou). Ano, jsou knihy, kde nejde o děj, ale o komplexní/zajímavé představení "jednoho dne", ale tohle není ten případ. Tady to opravdu vypadá na snahu o hluboké zamyšlení nad temnou budoucností, která ale nefunguje snad v jediném ohledu. To přeci nemůže myslet vážně ani Vondruška, ne? Z čiré bizarní radosti zchroustáno celé jako guilty pleasure, některé části pak slyšeny ještě jednou ve skvělém podání jistého kulturního podcastu, který tomu dodal potřebnou humornou úroveň. Františ!... celý text

Človíčkova dobrodružství 2015, Pavel Teisinger

Asi bych sám o sobě nehodnotil tak vysoko, ale malej z toho byl nadšenej a čtení o Človíčkovi poslouchá moc rád. Je to hezký mix vtipu, bláznivostí a "vzdělání" o pravěku do úplného začátku. Navíc ta pečená ryba pro jisté tvory... A vůbec vznik ohně, domu...... celý text

Volání Kukačky 2014, Robert Galbraith (p)

Čteno jako zkouška i literatury výrazně jiného charakteru, než jsem od autorky dosud četl. A bohužel nejde o můj šálek čaje. Detektivky já rád, ale musí být zajímavé tématem i možností vlastního řešení případu. Tady jsem se netrefil ani do světa showbyznysu a vyšší třídy, ani případem, který mě moc nelákal. I když se pak ve výsledku pospojovala velká většina zajímavých linek a pachatele člověk tušil, na Kormoránovu intuici a zkušenosti nemám, tak hluboko mé myšlenky vůbec nedoputovaly (dokonce bych řekl, že to bylo ze strany autorky "mírně" překombinované, ale co už...). A k tomu mi navíc přišlo, že témata, která mě "zlobila" v sérii o HP, tady dostala více prostoru a tudíž mě ještě odrazovala o trochu víc – ať už jde o bulvár, nebo zbytečné/otravné poznámky ve smyslu "old man yells at cloud".... celý text

Co kdyby? 2014, Randall Munroe

Vážné odpovědi na absurdní hypotetické otázky jsou vždy jen tak dobré/zábavné, jak dobrá/zábavná je ona původní otázka. Takže i když se autor někdy opravdu snaží, vtipkuje (i kresbou), teoretizuje, nadsazuje, mění a přidává (k vyznění, k nápadu, k původně stanoveným limitům...), je to někdy docela nezáživné. Ano, kniha obsahuje skvělé kapitoly, většinou jsou to ty, které jsou opravdu velmi absurdní. Co kdyby byla periodická tabulka předvedena jako zeď postavená z reálných prvků? Jak se hází míčkem skoro rychlostí světla? Dokážou všichni lidé skokem na jednom místě posunout Zemí? Jak by to bylo v realitě s poloprázdnou sklenicí? Co by se stalo, kdybyste měli vyhořelé jaderné palivo v plaveckém bazénu?* A pomáhá i to, že autor také ad absurdum odpovídá. Přijde mi však škoda, že některé hodně podivné otázky autor uvádí jen jako odstrašující příklady, přitom by někdy i tady byly odpovědi zajímavé a poučné (někdy jsou však ony otázky opravdu mimo...). Zábavné, ale méně, než jsem se těšil a z recenzí očekával. *Ty nejlepší jde dohledat i na stránkách věnovaným autorovi a jeho komiksu – v originále i českém překladu.... celý text

Tři malé pirátky 2007, Georgie Adams

Velmi příjemné překvapení na čtení před spaním pidižvíka. Na první pohled to vypadá jako jedna z tisíce dětských knížek. Ale nabízí toho dost a dost. Je tady mapa, na které se dá příběh ukazovat, průzkum obchodu, spousta zajímavostí, mořské i jiné zvířectvo, trochu těch pohádkových tvorů, zlá pirátka, kluci stavící ponorku a hlavně příběh, který má na začátku mnoho odboček, ale vše se sejde pěkně čtivě pochopitelně v jednom bodě. A slaví se skoro tak epicky, jako na konci VI. epizody Star Wars. Navíc, mořský "hadokozel" Ervín škytající po chaluhové limonádě se nás drží už dva týdny po přečtení. Jediné, co nás trochu zdržovalo, byla přílišná zaměnitelnost mnoha hlavních postav. Zvlášť těch tří se jménem na T. Přiznávám ale, že nakonec jsem spoléhal na pojmenovávání obrázků nadšeným malým posluchačem. :)... celý text

Rorschach 2022, Tom King

Vlastně nevím, co jsem očekával. Rozhodně ale ne detektivně-politický thriller. Chvíli mi proto trvalo se na příběh naladit, ale pak už jsem se ho nemohl pustit. Vyústění* je sice trochu předvídatelné, dost to tam směřuje. Ale i cesta, jak jsme se k rozřešení dostali, byla dostatečně výživná. Temnota. Intriky v intrikách. Velká politika. Navázání na svět alternativní reality Strážců ("hezký" detail s Usámou a Saddámem), hrátky se stylem vyprávění proměňující se sešit za sešitem, hezky čitelný styl kresby. K dokonalosti a páté hvězdičce mi chybí jen trochu méně umělosti v dialozích. Někdy to dost šustí papírem. A tím, že i když jsou styly vyprávění zajímavé samy o sobě, někdy z toho čiší až přílišná vypočítavost dostat z toho něco víc i trochu na sílu. *To ovšem nemluvím o posledních stránkách, které jsou spíš "třešničkou", kterou si každý může vychutnat jinak. A dle dalších čtenářských komentářů o ní přemýšlet donekonečna...... celý text

Problém tří těles 2019, Liou Cch'-sin

Velká spousta různorodých nápadů všeho druhu, kde si snad každý milovník hard sci-fi najde to své.* A do toho "exotičnost" čínských reálií historických i moderních, několik originálních zvratů osudového charakteru** a dobrá čtivost. Není to žádná Duna a Den nezávislosti, jak tvrdí zdejší popis. Je to své, velmi jiné a velmi přemýšlivé. I proto jsem rád, že mi autoři čtení usnadnili poznámkami pod čarou (i když sem tam jsem si i sám zagooglil, zvláště ohledně historických událostí) a seznamem hlavních hrdinů. Přiznávám, že s čínskými jmény nejsem nejlepší kamarád. Vše se to rozjíždí pozvolna, civilně, na úrovni jednotlivců, jejich rodin a bezprostředního okolí. Ani by člověk neřekl, co to je za žánr (historická fikce, detektivka, thriller...). S přibývajícími stránkami se však obzory otevírají, objevují se matematikou i fyzikou napěchované odstavce a dostáváme se na úroveň civilizací. A samotná hra Problém tří těles je velmi zajímavým nasměrováváním děje. Plný počet hvězdiček pro mě kniha ztrácí jen někdy (dle mě) nedomyšleným "směřováním děje" (něco by prostě v realitě muselo vyjít jinak) a s tím související větší mírou naivity, které jsem si s opakovaným čtením všímal víc (a i se současnou znalostí jiných knih a povídek autora). Na druhou stranu velmi oceňuji, že i neznalost hard-vědeckých teorií v textu zmíněných nijak neubírá pochopitelnosti knihy a její čtivosti. A velmi mě těší i to, že Problém tří těles může obstát jako samostatný kus a vše rozehrané v rámci možností dojde do konce tak, aby Temný les začal s čistou tabulí. Která přesto stojí v již pozměněném světě. PS: Proč je šmarja hned na první straně takto dobré knihy překlep? Srovnaní x srovnání :( Přičemž na žádnou další jsem ani nenarazil... * Pro mě například při prvním čtení šlo o spojení jednoho tématu filmu Interstellar, vědeckosti povídek Příběhy vašeho života od Teda Chianga, směřování série Mycelium (viz Jantarové oči a další) a druhé kapitoly mnou nedočtené knihy Porucha reality I: Zjevení (nechci dalším čtenářům napovídat v čem, ale je to až neuvěřitelně podobné). ** Pokud bych chtěl porovnat knižní předlohu (kvůli tomu podruhé přečtena) a seriál (ten západní produkce), je to právě vypíchnutí a využití oněch bombastických scén, které jsou dechberoucí i v knize. Jenže na obrazovce jsou oproti knize obklopené méně smysluplným kontextem a zdůrazněním osob/rysů/dějů, které v původním textu jen jemně dotvářejí atmosféru. Ke stejnému cíli (cílům) jde dojít různými cestami a i když se někdy kříží u stejných turistických atrakcí, může mít na konci člověk úplně odlišný zážitek.... celý text

Standard povrchů Městské památkové rezervace Brno 2024, David Zajíček

Není to žádná extra čtivá literatura, to mi můžete věřit, celý Standard jsem četl několikrát. Je to užitečná pomůcka a odborný podklad pro praxi i studium v jednom. Kolik užitečného by z něj však mohlo vzejít, to je ještě před námi. Hlavně proto, že oproti Principům tvorby veřejných prostranství je závazný. Ať slouží a nám všem se (nejen) v centru lépe chodí!... celý text