puczmeloun přečtené 446

Spánek 2013, Haruki Murakami

Pořád jsem čekal, co z toho vyjde a ono nic... Ano, není to špatně napsané, jako čtenářská jednohubka na chvíli potěší, ilustrace určitě mají něco do sebe a atmosféra zajímavá, ale těšil jsem se po tom všem alespoň na něco. Což jsem nedostal...... celý text

Pětiminutové příběhy z lesa 2022, Gabby Dawnay

Krásně ilustrováno, hezky vybraná témata a vše zajímavě v obrazu i textu popropojováno mezi sebou. Bylo to hezké večerní čtení s pidižvíkem, který si to užíval. Jen škoda, že v překladu jsou ony básně trochu prkenné a nějak mi to při čtení úplně nešlo přes pusu. Zároveň mě překvapilo, že text cílený primárně na menší čtenáře doprovází až vědecké shrnutí – ten přechod bych očekával trochu vyváženější. (+ Škoda oné chybějící kapitoly hned v obsahu.)... celý text

Cukrový Kreml 2023, Vladimir Georgijevič Sorokin

Hravější, ruštější, vtipnější, méně nechutné, pěkně rozvrstvené, příjemně různorodé... Původní Den opričníka je nepochybně zajímavá kniha, ale jak se říká: "Dobrého pomálu." Cukrový Kreml je oproti němu méně intenzivní, do paměti méně invazivní, ale o to více šťouravý. Je to sice povídková kniha plná střípků každodenního života této budoucí verze Ruska, ale vše směřuje jedním směrem, jednotlivé postavy jsou v mnoha různých kontextech a společenských vrstvách, ale jednotící linka je jasně viditelná. A teď nemyslím jen onen motiv cukrového Kremlu, který se prolíná celou knihou*. Bavilo mě to, délka je tak akorát... *Jen škoda, že povídky nebyly propojeny ještě nějak víc. Jako domino, stačily by jen malé drobnůstky...... celý text

Geostorky 2023, Petr Brož

Krátké detektivní* geostorky. Zábavné, zvědavost budící, burcující, informující i obočí a tlak zvedající. Je to výživný mix vulkanologie**, hard geologie, katastrofologie či environmentalistiky s trochou návštěv z vesmírného prostoru. Ano, některé kapitoly se nezdají být úplně geologické, ale když uvažujeme o tom, že část geologů by současné období ráda pojmenovala jako antropocén***, pak to smysl určitě dává. Potěšil mě i bonusový poznámkový aparát plný textových i vizuálních doplnění. Jen škoda, že odkaz je schovaný až na konci. Sám jsem si ho všiml až když jsem byl v polovině a několik čtenářů jsem jeho existencí překvapil. Všichni jsme si do doby "odhalení" hledali ilustrace sami, kniha k tomu totiž vyloženě svádí. Vše doprovodné má navíc smysl a geostorky tím dostávají úplně nový rozměr. Pro ještě lepší zážitek a přehlednost čtení by to pak chtělo doplnit nějaké (grafické?) předěly mezi přímo nesouvisejícími odstavci a naopak ubrat přebývající opakující se podměty. Oba "nešvary" se však objevovaly především v prvních kapitolách knihy a ke konci už nijak výrazně nerušily. * Myšleno samozřejmě s nadhledem, protože by člověk musel ignorovat nadpisy i ilustrace. Navíc pointa je často prozrazena hodně brzy, přesto se první stránky vždy snaží držet čtenáře v napětí... ** Četl jsem několik komentářů o tom, že je "sopečných kapitol" příliš. S tím ale souhlasit nejde, každá měla smysl. Je by asi mohly být více "náhodně" rozprostřeny po knize, než je číst takto ve shlucích. *** "období, kdy lidstvo svou činností globálně ovlivňuje zemský ekosystém"... celý text

Modré z nebe 2021, Pavel Čech

Obrazově krása, pohlazení po duši, spousta nápadů, určitě knihou budeme ještě mnohokrát listovat... Prostě Pavel Čech, jak ho máme rádi. Příběhově velmi mírné, plné fantazie a snění. Je to celé spíš nosič nejpodivuhodněji-nejnesmyslnějších "vynálezů" – ty tvoří (zaslouženě) velkou část knihy. Je proto paráda, že druhá polovina knihy na ně přímo navazuje a dál je rozvíjí po svém. Jen kdyby ten konec nebyl až tak otevřený... Ale rozumím, že k této knize se to hodí.... celý text

Balada o dvou vlcích 2023, Bartosz Sztybor

Sejde se tak v Überwaldu Červená Karkulka, Zaklínač a "duch Hercula Poirota" a řeší důsledky gentrifikace místního městečka... Skvělý nápad, pěkné mísení "žánrů", povedené ilustrace, velmi dobré zapojení Marigolda. Správně zaklínačské zakončení i děj. K dokonalosti mi chybí jen opepření černým humorem, který do svých knih/povídek Sapkowski zapojoval (tady byl spíš situační), a nějaký ten bonusový obrazový vtípek/nápad, když už jde o komiks. Jinak ale velká spokojenost.... celý text

Nářek čarodějnice 2022, Bartosz Sztybor

Zajímavý příběh, na začátku sice trochu překombinovaný a na konci poněkud neuspokojivý, ale četl se dobře. Taková detektivka... Kresba je však velmi nepovedená. Některé nápady, textové či obrazové, rozhodně nepřekryjí fakt, že se v tomto stylu velmi těžko orientuje a oku nelahodí. Bonus v podobě různých obálek každého ze sešitů (od jiných umělců) naopak oko pohladí, ale to je bohužel málo.... celý text

4. dobrodružství pavouka Čendy 2022, Pavel Čech

Malého posluchače moc potěšilo, že je ještě další – bonusový – díl. Znova parádní ilustrace, tentokrát žádné textové dvojstrany (a ty dvě "speciální" stránky jsou vlastně vtipné), nové postavy, vtípky a žertíky. Jen je to takový pohodový klidný díl, tajemnosti a atmosféry prvního a akčnosti dvou dalších to nedosahuje. Jakoby teď první vznikaly obrázky a až pak text... Ale pobavilo a určitě se ke všem Čendům zase brzy vrátíme. ...a zas ten Tarzan. To už je blázinec. :D... celý text

Vyhlaďte všechny ty netvory 2022, Sven Lindqvist

Masakr. Brutální léčba šokem. Těžce stravitelný mix* cestopisu, osobních zamyšlení, fantasmagorických snových sekvencí i střípků ze života autora, odporných činů kolonizátorů, cestovatelů či diktátorů a k tomu kritické čtení (ne)relevantní literatury z pohledu postkolonialismu. Fascinující. Obsah je ve všem shrnutém a vybraném velmi hutný a zajímavý, nutí k zamyšlení, přemítání, hledání dalších informací. Zpracování je diskutabilní. Ale forma, ta je strašná a pro mě odrazující. Kdyby se to alespoň více drželo v úvodu vytvořeného rámování (ne)cestopisu po historii koloniálních zvěrstev. Zůstalo to ale někde na půli cesty... Ne, že by každá z částí neměla něco do sebe. Některé historické události i fakta jsem znal, ale spousta dalších mi zůstala skryta. Zaujala mě především výprava na záchranu Emina paši, silná káva jsou také Darwinovy zápisky o genocidě původních obyvatel Jižní Ameriky (Cesta kolem světa), nebo shrnutí osudu Tasmánců. To vše je rozhodně více než hutné číst dohromady a v kontextu. Jenže, každá ze složek není podrobná a míchá se to "každý s každým". Mě to pak nutně vedlo k dalšímu studiu a zjištění, že jedna věc je snaha o kontext, druhá je ale nedotažené zjednodušení. Rozumím, o co autorovi šlo, ale na mě to nefunguje. Jestli něco v literatuře opravdu nemám rád, tak klišé "píšu o tom, že píšu." A pak to, když se zjednodušuje historie s konkrétním cílem. I kdyby byl tisíckrát správný. ...a taky jde bohužel o další z knih (formou i obsahem), které čtou již přesvědčení lidé. Naopak ti, kteří by ji číst měli, si k ní asi nikdy cestu nenajdou. CITACE: "Těžko se vyhnout řečem o neutuchajícím vyhlazování celých národů, jímž se vyznačovalo celé 19. století. To my jsme myšlenku na něj potlačili. To my si ho nechceme připomínat. Přáli bychom si, aby genocida začala a taky skončila s nacismem. A byl by klid. (...) Vzduch, který Adolf Hitler i všichni lidé na Západě v době jeho dětství dýchali, byl prosycen přesvědčením, že imperialismus je biologicky nezbytný proces, který dle zákonů přírody nevyhnutelně vede k zániku podřadných ras. A v době, kdy Hitler tuto tezi nanejvýš svérázně aplikoval v praxi, už měla na svědomí miliony a miliony lidských životů." OFF TOPIC 1) Souběžně s knihou jsem také sledoval seriál Život na naší planetě, kde je zmínka o rodu Lystrosaurus. Ten díky svému "oportunismu" tvořil po určitou dobu 95 % všech suchozemských obratlovců. Je to jediný případ, kdy na Zemi v takové míře dominoval jediný druh nebo rod suchozemského živočicha. Oni sami pak později vyhynuli "na úkor" známějších dinosaurů. No a tento přístup myšlení o přirozeném střídání druhů byl v Darwinově době dle této knihy uplatňován i na konání člověka a jeho ovlivňování biodiverzity (mj. Charless Lyell), pokud ne rovnou na rasy lidí ("krvaví necivilizovaní divoši" apod.). Každý živočich, který se natolik rozšířil, počty dalších druhů snižoval (nebo rovnou vyhubil). Lidstvu tedy z mého pohledu zaslouží bod alespoň "za snahu", že si to konečně začíná uvědomovat. A oproti 19. století se "na tom maká". Teď by to chtělo ještě lidstvo převést podobně od mezinárodního realismu k liberalismu (války, mezinárodní organizace atd.). OFF TOPIC 2) Při čtení jsem narazil na tuto citaci: "Na území dnešních Spojených států žilo zhruba pět milionů původních Američanů. Počátkem devatenáctého století jich zbývalo půl milionu. V roce 1891, kdy proběhla bitva u Wounded Knee, poslední velký masakr amerických indiánů, spadly počty domorodých obyvatel na absolutní dno: čtvrt milionu neboli pět procent původního stavu." A pořád mi hlavou vrtalo, že už jsem něco takového o Severní Americe někdy četl. A ano... "Dnes se odhaduje, že Severní Amerika přišla během krátké doby o 34 ze 47 rodů velkých savců a Jižní Amerika jich ztratila 50 z původních 60. Zmizely šavlozubé kočky, které tu nerušeně lovily po 30 milionů let, a stejný osud potkal i gigantické pozemní lenochody, původní americké koně, velbloudy, velké hlodavce i mamuty. (...) nejčerstvější výkaly a nejmladší kosti pocházejí z doby, kdy Ameriku zaplavili lidé, tedy z doby 12 000 až 9 000 př. n. l. Jen na karibských ostrovech, zejména na Kubě a Hispaniole, se našly výměšky pozemních lenochodů z období okolo 5000 př. n. l., tedy také z doby, kdy se přes Karibské moře přeplavili první lidé a tyto dva velké ostrovy osídlili." (viz Sapiens: Stručné dějiny lidstva) * Psáno předtím, než jsem si přečetl popisek na zadní straně, který něco podobného – jen v pozitivním zabarvení – píše taky. Čekal jsem totiž po osobním doporučení něco trochu jiného. Soudržnějšího.... celý text

3. dobrodružství pavouka Čendy 2019, Pavel Čech

Na mě to prostě funguje. Při čtení pidižvíkovi sice musím hojně improvizovat*, vysvětlovat a doplňovat, ale kresba Pavla Čecha a jeho schopnost mě v pár větách zatáhnout do dobrodružství s parádní atmosférou je velmi silná. Oproti předchozímu dílu navíc máme ukončené dějové linky včetně silného pozitivního závěru. I když to tedy bylo drama až do poslední stránky! *Je to sice kniha pro děti, ale taky není... Čtení před spaním je tak trošičku výzva, ne že by mě to však nebavilo. Hned na začátku "hulíme" psychotropní houbičky, zdá se mi, že ještě přibylo textu, vyhnout se vysvětlení Tarzana teď už fakt nejde, protože se už potřetí stává důležitou součástí děje (pořád si nemyslím, že to sedí do cílové skupiny) a 2. se 3. dílem jsou v podstatě přímo navazující části jedné knihy, což vysvětluje některé dřívější "nejasnosti" a "nedostatky".... celý text

Dopravní prostředky, které pohnuly světem 2021, Štěpánka Sekaninová

Jedna z těch knížek, kde kdybych počítal každé přečtení, mám díky zájmu pidižvíka roční výzvu na počet přečtených knih rovnou hotovou... Dopravní prostředky jsou dostatečně různorodé a ilustrace velmi povedené (a i hezky porovnávají více druhů stejného prostředku), aby to i nejmenšího čtenáře udrželo v pozornosti. Od lodí přes nejrůznější automobily a vlaky po letadla i raketoplán. Potud skvělé a moc nás to baví. Horší hodnocení (přesto silnější 3*) pak míří za neujasněnou koncepcí knihy (nebo nejasné zaměření na mladou či dospělou cílovou skupinu), kdy se mísí texty populární s částmi technickými a zároveň stránky zaměřené na samotné dopravní prostředky s kapitolami spíše o událostech, které nějak pohnuly světem. Např. hned u dvou motorek jde v jednom případě spíše o člověka, než jeho prostředek, a v tom druhém o film pro pamětníky, jen s letmou zmínkou o značce. To by nemuselo vadit, ale celé to má být pro čtenáře od 9 let a onen mix všech zmíněných částí není úplně vyrovnaný. Umím si to představit třeba tak, že by u každého z prostředků byla jedna půlka o "stroji" a druhá o "příběhu". Pak by si každý přišel na své...... celý text

2. dobrodružství pavouka Čendy 2014, Pavel Čech

Druhé čtení, tentokrát s pidižvíkem. Je to stále krásné, malba Pavla Čecha je prostě něco, co si člověk nemůže nezamilovat. Malí "testeři" jsou ale nároční, takže oproti prvnímu dílu jsme našli pár zhoršení... Je velká škoda, že kniha není podobně uzavřená, ale s nabídkou dalšího dobrodružství, jako v předchozím Čendovi. Před usnutím to vzbudilo spoustu otázek vedoucích spíše k oživení aktivity, než k uklidnění. Děj druhého dobrodružství je hodně rozkouskovaný, dost se toho nakousne, ale nakonec to eskaluje v nesouvisející inverzní deus ex machina, které přinese naopak další problémy. Tohle větvení příběhu pak vede i k několika čistě textovým dvoustránkám. Střevlíci paráda, ale proč, když se avizuje ňomura, je tam zmíněna jen tak malinko? Stejně tak pýchavka, která se zase o knihu posunula... Ano, láska Pavla Čecha k některým literárním klasikám je pochopitelná (Rychlé šípy apod.), věnovat však tolik prostoru už v druhé knize Tarzanovi sice pobaví čtenáře dospělého, v obrázkové knize pro mladší čtenáře to ale spíš mate. Dříve jsem to při čtení improvizačně nahrazoval tématy blízkými mladého nečtenáře, teď už to ale množstvím a ilustracemi šlo těžko. ...na třetí a čtvrtý díl se ale samozřejmě moc těšíme. :)... celý text

Dobrodružství pavouka Čendy 2014, Pavel Čech

Jak propojit tajemství starého domu, pavoučka, dobrodružství (Tarzan, nebo zloděj...) a osvobození "uvězněné" kukačky. :) Navíc je v knize spousta drobných detailů – červotoči, světlo od světlušky, vymazlené ilustrace i s citoslovci a očividně původně 3D prvky... Už teď se s malým čtenářem těšíme na další Čendova dobrodružství...... celý text

Dobyvatelé pirátského pokladu 2022, Lucie Krystlíková

Netradiční kouzelné čtení – tentokrát nejde o pasivní příjem informací, ale čtenář se stává aktivním hráčem na výpravě za pokladem. Používají se prvky "únikových her", máme více možností a postavy tak mohou říkat na stejném místě různé věci, dojde na hádanky, odemykají se stránky a na konci přijde i překvapení spojené s nalezeným pokladem. Má to dobrou hudbu i nápad, bavilo nás to tak i jako dospělé. Jen bych tomu vytkl jednu věc. Je to skoro jako používat "kanon na vrabce". Technicky je to vymazlené, opravdu to funguje. Na samotném konci ale nakonec jde jen o tři slova, kdy jedno má tolik nápověd, že nejde neuhodnout, to druhé je složitější, hlavně gramaticky... a to třetí dostaneme úplně zadarmo. Přitom třeba vybrat správnou postavu není nijak jednoduché a nápovědy se skrývají ve velkém množství "balastu". Umím si představit, že kdyby autorský tým se vším know-how kouzelného čtení oslovil třeba brněnskou Cryptomanii na betatest a dopilování oné herní části, bylo by to na pět hvězd. Každopádně povedená tematická atmosférická jednohubka. Potěšila.... celý text

Sudetenland 2023, Leoš Kyša

Žánr alternativní reality propojené s detektivně zabarveným příběhem mám moc rád* a některé z děl tohoto subžánru jsou mezi mými nejoblíbenějšími knihami. Z toho ale pro Sudetenland vyplývají nejen plusy (že jdu do čtení s nadšením), ale také mínusy (že mám s čím srovnávat). Pozitivně se proto u Sudetenlandu dívám na snahu vymyslet neotřelou** alternativní realitu v literárně pozapomenutém drsném kousku naší země obydlenou známými (reálnými) jmény a uvozovanou různorodou směsí citací všeho druhu, které dodávají celému textu pěknou hloubku. A to vše dohromady dává čtenáři pocit jisté míry uvěřitelnosti. Taky mě na textu baví ta "českost" – hospodská politika, nehorázná zahulenost i všudypřítomnost cigaretového dýmu v 90. letech a trochu té kotletovštiny ve vztahu k ženám. Stejně tak tehdejší (nejen) rasové spory, proměny po sametové revoluci i znovu se objevující dlouho potlačované křivdy... Naopak mě mrzí, že pokud jde o detektivní část, drží se zápletka velmi při zemi (viz "osudové otázky" u dalších níže* zmíněných knih žánru) a nikdy se od ní neodlepí výš, než drobnými náznaky. Alternativní realita je tak nakonec jen "katalizátorem", který by ale šel nahradit i jinak. Když pak ve výsledku nejde o nic zásadního (z pohledu "státu" a "politiky", pro jednotlivce to zásadní samozřejmě je), nefunguje pro mě příběh ani jako whodunit detektivka. Vysvětlení nejde moc dobře odhadnout dopředu a na závěr ho celé skoro mimochodem dostaneme na zlatém talíři. Zároveň, zábavnost knihy a jejího děje je na úkor uvěřitelnosti chování např. policie nebo hlavních postav. To ale beru jako součást autorova přístupu ke psaní. Posloucháno jako audiokniha, což mohu vzhledem k uvolněnosti příběhu jen doporučit. Odpočinková alternativní detektivka plná kouře a akce. Zvláštní spojení, ale pobavilo... * Otčina, Muž z vysokého zámku, Židovský policejní klub nebo Plán N. ** A literárně i čtivostí o řád povedenější než nedávný "alternativní" Listopád.... celý text

Soudný den 2015, Terry Pratchett

Jsem překvapivě zklamaný, což se mi u Pratchettovek (s jedinou výjimkou série Dlouhá Země) nestává. Ano, Věda na Zeměploše je už svým cílem jiná a je nutné ji posuzovat jinak. Pokud mě však paměť neklame, předchozí díly tak "zmatené" a "málo stravitelné" nebyly. Co mi vadilo? Už to, jak málo/nepřímo na sebe vědecká a nevědecká část navazuje. V odborné části se pak skáče od tématu k tématu, dokonce se komentář vrací k předchozím knihám a tam uvedeným informacím, polemizuje se, diskutuje se, některé popisy jsou tak zvláštní (například antihmota v bouřkách), že jsem si musel najít vysvětlení jinde, aby to dávalo smysl... Asi jsem zhýčkaný pravidelným čtením Petra Koubského (obecně doporučuji skvělou populárně-naučnou knihu Věda podle abecedy), ale tady jsem se prostě do některých vysvětlení vůbec nedokázal začíst. Nebylo to dostatečně poutavé a natolik zajímavé, vysvětlující a dobře vystavěné, aby se k tomu člověk z nějakého důvodu vracel. Závěrečné kapitoly zaměřené na náboženství jsou pak sice vzhledem k názvu knihy očekávané, ale psané takovým stylem, že tlačí na pilu i u přesvědčeného. Zajímal by mě názor věřících na tuto knihu, ale neřekl bych, že by je to přesvědčilo (a to bych se mýlil moc rád). A samotný krátký "výplňový" příběh? I ten byl jakýsi podivný, také skákavý, s rušivými detaily* a nedostatečným prostorem pro nějaké rozvedení... Zapomenutelné, nezeměplošské. Pratchett dokázal vždy názor říct skrze příklady, metafory, vtipy, tady je vše jakési hrubé, nezapadající a na sílu. * Co měly znamenat např. ty dvě zmínky o olihních? Kdyby někdo věděl, dejte mi prosím vědět. Viz "V chodbách se samozřejmě pohybovali i ostatní – a pokud ji nešálil zrak, pak přinejmenším jeden z nich byla oliheň." a "Tohle místo bylo skutečně kouzelné, občas zahlédla tu podivnou oliheň a svíčky zdejší obyvatelé zapalovali jen pohybem ruky."... celý text

Vražda na faře 1998, Agatha Christie

Detektivní jednohubka a zároveň velmi oddechový kousek. Zapadlý kout venkova plný drben... ehm, dam ve věku, lží, různých vzájemných antipatií a tajemství, zločinů i vztahů všeho druhu. Na krátký rozsah je to tolik zaplněno motivy, že skoro nemá smysl s hlavními postavami zjišťovat, kdo je vrah. Vše, i malé detaily ne/související s hlavním případem, se nakonec vyřeší, ale hlavu má člověk jako balon. Nabízeno je tolik různých možností a odboček... ...posloucháno jako audiokniha, kdy se právě sem, na zastrčený kousek Anglie, nadsazený divadelní tón zvolený interpretem Otakarem Brouskem ml. velmi hodí.... celý text

Písečníci a bludný asteroid 2021, Václav Dvořák

Začátek originální, venkovsko-hornická část vesmíru, nějaké ty tajemné schopnosti, dramatické události, neodkryté záhady postupně se deroucí na povrch. Jenže to, jak jsem brzy zjistil, byl jen začátek "na zmatení"... ...kniha totiž brzy přechází v až neuvěřitelně neskrytou vesmírnou fanfikci Harryho Pottera*. A není to jen tak nějaká inspirace**, kopíruje se hlavní zápletka***, chování některých postav (lekvary vs. bezpečnost), (nespravedlivý) bodovací systém, máme tady variaci na Famfrpál, létání, Zapovězený les, admirála Brumbála i zmijozelskou skupinku se slizkým hlavním protagonistou atd. atp. Autor do toho všeho přihazuje vlastní invenci, ale musím souhlasit s dalšími čtenáři, že ta přílišná inspirace je rušivá. Přitom právě bludný asteroid, úvodní část i některé další nápady mě bavily. Stejně tak oceňuji krásné ilustrace. Část závěrečných odhalení i přetrvávajících otázek ve mě navíc stále udržuje jisté napětí, ale bojím se, abych se s druhým dílem nevrátil do Písečníků a Tajemné komety. ...a zatímco ten přehnaný pesimismus a neustávající smůla je v knize Já, Finis pochopitelná, tady mi také ve čtení nepomáhala. Vlastně skoro vše se nedařilo a nepovedlo až na závěrečné deus ex machina. * A některá zamyšlení o společenském řádu jako by přímo vypadla ze Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. ** Ostatně to přiznává i sám autor: "Zpětně mě ta výrazná inspirace mrzí. Ale chtěl jsem napsat co nejlepší příběh, a pokud jsem nepřišel na nic lepšího, použil jsem už fungující schéma." *** Pro nás, co jsme Kámen mudrců četli, viděli a slyšeli tisíckrát, byl tak hlavní zvrat bohužel až příliš brzy jasný...... celý text

Převážně neškodná 2008, Douglas Adams

Proč ne. Jako zakončení drsné, ale dobré. Po hodně civilním pokračování [book:Sbohem, a díky za ryby|6492593] se dostáváme pryč ze Země, má to znovu nějaký ucelený příběh, dojde na sjednocení příběhových linek (v hutné pointě) a i když je to "trochu" temnější, jednotlivé části příběhu za to stojí – mj. věštci, Sendvičář, Král*... Na první dva díly trilogie to ale ani tak bohužel nestačí. I když se totiž autor ohání Naprostým a všeobecným mišmašem, je zvláštní, jak rychle se zahodila předchozí kniha (jako by do série ani moc nepatřila, nebo s knihami byly původně jiné plány) a ne/existence Země i (postav z) různých paralelních vesmírů je snad jen zdánlivě (?) náhodná a náhodně používaná. *Moc se mi líbí, že podobný i podobně dávkovaný vtip je použit i v mé oblíbené knize [book:Dobrá znamení|6255093].... celý text

Sbohem, a díky za ryby 2008, Douglas Adams

Příběh se najednou stává neuvěřitelně civilní, ale příčetnost rozhodně nepřichází. Autor si se čtenáři hraje, něco slíbí, něco zmíní, něco otevře, ale pak to nesplní, nedořekne a (zdánlivě?) bez pointy pokračuje dál. Já bych ho hnal... Cítím tam něco z Holistické detektivní kanceláře Dirka Gentlyho – i zdánlivé nesmysly a drobnosti mohou mít smysl a často se propojují. Jenže, v tomhle případě knížka dojde až do konce bez konce a nic z toho opravdu zásadního se nespojí. To důležité (myslím pointu se Zemí, nikoli Boží poselství) se mihne skoro nepovšimnuto ve dvou větách. Slabý díl, který je spíše spojením (ne)povedených gagů, vtípků a scének... ...a stejně jako u předchozího dílu přidávám hvězdičku za interpretaci Vojty Kotka, který celé té bláznivé nesmyslnosti přidává v audioknižní verzi trochu té zábavné příčetnosti.... celý text