-

qwill qwill přečtené 3350

☰ menu

Kočka, která zpívala ptáčkům

Kočka, která zpívala ptáčkům 2008, Lilian Jackson Braun
4 z 5

Polly měla příjemný hlas a zvonivý smích, který ho uklidňoval a zároveň stimuloval. Rád ji poslouchal. "Stalo se dnes něco zajímavého v knihovně?" vyptával se. "Třeba demonstrace proti počítačům? Nebo proti něčemu jinému?" Knihovna dostala díky Polly od Klingenschoemovy nadace počítače, ale mnoho čtenářů odmítalo vybírat z elektronických katalogů. Raději se ptali u informačních pultů a nechali si vysvětlit, jak hledat v kartotéce, nejlépe od nějaké pohledné a příjemné knihovnice, která pravděpodobně chodila do stejného kostela a byla zasnoubena se synem někoho, koho dobře znali. Tak to v Pickaxu chodilo. Skener na čárové kódy a myš jim byly cizí a podezřelé. Polly mu odpověděla: "Museli jsme nabídnout čtenářům počítačové kurzy, hlavně těm starším." "Co jsi udělala se starou kartotékou?" Nechala jsem ji odnést do sklepa. Myslím, že ji...." "Nevyhazuj ji," přerušil ji. "Po revoluci ji možná zase můžeš přinést nahoru. Jednoho dne se lidé, kteří ještě umějí psát rukou, vzbouří a svrhnou počítačové maniaky a pak bude svět zase normální." "Ach Qwille," smála se. "Už zase chceš měnit lidstvo! Co jsi dnes dělal, kromě psaní rukou?" Věděla, že si píše koncepty ke svým fejetonům, které vycházejí dvakrát týdně, rukou a sedí u toho v křesle s nohama na podnožce.... celý text


Kočka, která žila na vysoké noze

Kočka, která žila na vysoké noze 2005, Lilian Jackson Braun
4 z 5

Jeho soused se skutečně jmenoval Keestra Hedrog, jak mu řekla paní Tuttleová. Jméno mu připadalo jako psané odzadu dopředu, a napadlo ho, že by si také mohl dát na dveře jmenovku se jménem Mij Narelliwq. Přemítal o tom, co se za poslední léta se jmény stalo. V mateřském jazyce se objevila podivná nová slova a v telefonním seznamu zase nová, podivná jména. Mary, Betty a Ann byly nahrazeny Thedirami a Cherylinami. I ta nejobyčejnější jména se najednou psala komplikovaněji, jako Elizabette a Alyce, což všem způsobilo zbytečné potíže, nemluvě o času, proplýtvaného zbytečným vysvětlováním a opravami. (Jeho vlastní jméno, které se nezvykle psalo s Qw, přivádělo už třicet let vydavatele, sazeče a korektory k zoufalství, ale toho si nevšímal.)... celý text


Kočka, která stopovala zloděje

Kočka, která stopovala zloděje 2007, Lilian Jackson Braun
3 z 5

V této knize vystupují kočky: samozřejmě Kao K´o Kung (Koko) a Yum Yum a dále Wrigley, Pinky, Quinky (Propinquity a Equanimity), Theoria Dominys du Manoir des Ombreuses neboli Dodo, Bootsie-Brutus, Catta, Toulouse, Winston, Agatha a Christie, Magnificat, Beethoven, Svatý teror, Beau Thai, Předseda Mňau, Albert Bílátlapka, Lady Ik Ik, Samanta Sametová, Oidipuss, Octopuss, Platyfuss, Haggis MacTavish, Jetstream (Jet-Boy), Allegro a Adagio, Misty, Foggy, Arpeggio, Alvis Parsley, Metro, Catsanova, Suši, Ping a Pong. A dále stotřicetdva lidských postav, ale ty jenom zbytečně komplikují děj . . .... celý text


Kočka, která shodila bombu

Kočka, která shodila bombu 2009, Lilian Jackson Braun

jeden z mála světlých okamžiků knížky: (mohu totiž potvrdit) Qwilleran vzal z držáku na tužky tlustou žlutou tužku se zlatým nápisem "Qwillovo pero". "Dejte to ode mne manželce s přáním všeho nejlepšího k narozeninám, Barte." "To jí udělá velikou radost. Vyhrála už tři stejné tužky ve vašich čtenářských soutěžích a vystavila si je jako stříbrné trofeje." "Vzal jste si blížence, vy šťastlivče!" řekl mu Qwilleran. "To znamená, že má nejen ostříží oči, ale že je silná, laskavá nadaná, chytrá, přitažlivá . . ." "Odkud znáte všechny tyhle esoterické řečičky?" S předstíranou skromností mu Qwilleran odpověděl: "Já sám jsem blíženec."... celý text


Kočka, která pískala na poplach

Kočka, která pískala na poplach 2007, Lilian Jackson Braun
4 z 5

Kao K´Kung, řečený Koko, knihovníkem: Zatímco Qwill dumal, kocour dělal inspekci mezi romány z devatenáctého století. „Vzpamatuj se,“ okřikl ho Qwilleran, „nebo tě pošleme k Amandě Goodwinterové a můžeš si bydlet u ní.“ „Ik ik ik!“ odpověděl Koko uraženě a shodil z police jednu knihu. Byla to krásná kniha v kožené vazbě se zlatým tiskem, tištěná na rýžovém papíře a se zlatou ořízkou. Rezignovaně a s vědomím, že nelze vyhrát hádku se siamkou, zvedl Qwilleran knihu a přečetl její název. Byl to Dostojevského Idiot. „Pěkně děkuji,“ řekl Qwilleran rozčileně.... celý text