qwill
přečtené 3350
Tři případy a Jim Qwilleran
1995,
Lilian Jackson Braun
Srovnávám tento překlad s pozdějším od Heleny Smolakové....Je o pět let starší a vyvolává ve mně trochu jiné obrazy. Jediné, co se mi na knize nelíbí, je obraz krvežíznivého Koka na obálce.... (i když siamky jsou opravdu jiného ražení, než běžné kočky).... celý text
Dvacet let s Islandem
2015,
Jan Burian
ukázka hned z první kapitoly (Pasivní občan, listopad 1993 - červen 1994) (ach, jak já ho chápu, i mě zajímá víc ta zatoulaná ovce) (zvláště ta z knihy A.Ransoma Zamrzlá loď kapitána Flinta) S přesvědčením, že štěstí sedá na lidi jako já, jsem se jednoduše ponořil do příprav cesty na Island a poznenáhlu se začal vzdalovat reálnému životu. Moje blízké osoby mě jako obyčejně respektovaly, sem tam, když už to jinak nešlo, mě i vyslechly, ale někdy jsem měl pocit, že se o mne začínají trochu bát. Třeba, když se mě zeptaly, co zrovna čtu, a já řekl, že o ovci, která se zatoulala na skaliskách a nemůže dolů, a o lidech, kteří se rozhodují, jestli tam pro ni mají vylézt, nebo ne. V naší takzvané rušné době, kdy kolem zuří transformace, privatizace či restituce, kdekdo kdekoho žaluje u soudu a chystají se komunální volby, demise, inaugurace a jiné mesaliance, se může leckomu zdát, že se svými ovcemi nejsem zrovna aptudejt. Pan místopředseda Kalvoda mě dokonce v jedné televizní debatě nazval pasivním občanem, neboť jsem pravil, že mě osobně diskuze ma téma nonprofitních organizací nezajímají. Nerozumím jim a jako volič jsem si na to zvolil příhodné osoby, které to, doufám, ve své pracovní době udělají za mne. Pasivní občan.... A to jsem ještě nepřiznal, že mě ty ovce zajímají mnohem víc!... celý text
Krajinou mrtvých mužů
2015,
Robert Ryan
Velmi dobrá knížka, i když spíš jako protiválečný román než detektivka..... Docela to zapadá do obrazu Watsona, který je nucen řídit se vlastní hlavou a hlavně srdcem.... celý text
Jeeves a svatební zvony
2015,
Sebastian Faulks
Atmosféra dokonalá - a poslední Jeevesův případ také. P.G.Wodehouse by měl radost. Doporučuji.
Praha ve dne i v noci aneb týden mezi dacany
1973,
Jaroslav Hašek
Ona poznámka, kterou napsal na pohlední lístek Honza Riedlů, že má svůj tejden, znamenala tolik, že má svůj tejden mezi Dacany. Bylo to jakési heslo, které označovalo, že týden bude většina Dacanů pohromadě, že se neopustí a po celý týden druh druhu že bude pomáhat, pečovat druh o druha, kdyby snad během týdne některý člen již ochabl, nedovedl dobře stát na nohou, a že po celý týden všichni složí své peníze pro ten krásný účel, aby mohli strávit celý týden v radovánkách po hostincích a nočních kavárnách, za bouřlivého rokování při rozkošnickém životě. A tak naskýtá se nám příležitost poukázat na to, jaký život kulturní i hospodářský vedl se v této odbočce strany mírného pokroku v mezích zákona u Bláhů.... celý text
