RobertRoberts přečtené 86

Příliš hlučná samota 2012, Bohumil Hrabal

Romantickou představu moudrého starce obklopeného knihami z kterých dokáže kdykoliv citovat - tak tu přesně Hanťa nesplňuje. Hovno na lyži Mančinky, zakrvácené papíry z řeznictví, pivní smrad, naturalismus cikánky, touha po zachování osobního přístupu k práci a také samozřejmě Hrabalův nezaměnitelný styl je tím, co dělá tuhle knihu tak dobrou..... celý text

Tak pravil Zarathustra 2014, Friedrich Nietzsche

Nietzsche má velmi osobitý styl na který je potřeba si zvyknout, a pokud se to člověku nepodaří tak tuhle knihu jednoduše nepřečte. Ale pokud se to podaří - bude to pro vás naprosto skvělé čtení. Kniha tedy rozhodně není pro všechny! Jde o intelektuální četbu a na pochopení této knihy je potřeba mít za sebou víc než jen filozofickou propedeutiku. Myslím také, že pro podrobnější informace a fakta, která mohou podmínit úhel pohledu na toto dílo, je potřebné přečíst si minimálně stručný Nietzscheho životopis. Nejenže hodně prozradí, ale také vám napoví, za jakých podmínek a především za jakého duševního rozpoložení svá konkrétní díla napsal. Předpoládám, že silně věřící člověk s ní může mít určité problémy. Kniha působí silně náboženským, ale zároveň i protináboženským tónem a celá je zpracovaná způsobem, který v člověku nechá vyklíčit hluboké otázky o životě. Vyjadřuje jeden z vrcholů lidského myšlení a je nabitá takovým nábojem jako málokterá jiná kniha. Doporučuji všem, kteří knihy jen nekonzumují, ale nechají se jimi měnit..... celý text

Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků 2001, Don Miguel Ruiz (p)
ztráta času

Tak tohle byl opravdu monumentální blábol. A to ještě o třídu větší než „Mnich, který prodal své Ferrari!“. Kniha o sobě hrdě hlásá, že je postavena na moudrostech starých Toltéků což má ovšem zcela zásadní vadu. Existenci oněch údajných Toltéků totiž nikdo nikdy věrohodně neprokázal! Je tedy postavená na lži a výmyslech, kterými se někdo snaží oblbovat lidi na celém světě a to i přes to, že sama razí upřímnost a nelhaní. V zásadě tedy jde jen o komerční mýtus jehož cílem je vydělávat peníze. Miguel Ruiz je prachsprostý podvodík podobně jako Jaroslav Dušek, kterému z toho navíc hráblo v makovici. Toltékové a obzvláště tato kniha je taková kytara pro ty, kteří si chtějí zašukat, ale nemají hudební sluch..... celý text

Deník citového vyděrače 2000, Simona Monyová (p)

Manipulace, tyranizování, citové vydírání, sebeláska, sebestřednost a bezcitnost. Opravdu si myslíte, že víte s kým žijete?

Ženu ani květinou... 2004, Simona Monyová (p)

Kniha o úspěšné brněnské herečce, která zřejmě prodělala kompletní lobotomii. A nikdo ji o zákroku poté neinformoval. Bezmozek - jediný název pro hlavní hrdinku. Svobodná matka, která sbalí neúspěšného nezaměstnaného herce, velmi úspěšného v oblasti alkoholismu a násilí. Nastěhuje si ho k sobě, nechá se jím vyžírat, mlátit, zamykat. On je žárlivý, majetnický, uráží ji a ona to snáší „ve jménu lásky“. Pak si ho i vezme a čeká s ním i dítě. Co na to říct. Stupid bitch. V jedné větě tam říká něco jako. „Ještě že dnes malý není doma. Hlavně aby nás příště neviděl jak mě mlátí a kope do mě. I když - co když žádné příště už nebude?“. Znám ve svém okolí několik podobných žen a můžu na to jen říci „Každý svého štěstí .....“ Každopádně se o žádné převratné literatuře mluvit nedá, ale naprosto chápu, že může ve svých knihách mluvit z duše leckteré ženě a snad i proto byla u nás svého času nejprodávanější českou autorkou.... celý text

Obraz Doriana Graye 2015, Oscar Wilde

Oscar Wilde byl autorem především divadelních her a Obraz Doriana Graye je jeho jediným románem. Jde však o nadčasový román, který zapadá do období viktoriánské éry, ale svůj odkaz odevzdává dodnes. Je ukázkou toho, jak zrádná a slepá může být krása, hon za mladostí a požitkářstvím. Pokud dáte člověku peníze a moc, začne si hrát na boha, ztrácí skutečné hodnoty a záleží mu jen na hmatatelných věcech. Jsou to věci, které dokážou změnit i tu nejčistší duši. Dorian Gray počas svého života ochutnával bohatsví, ale zakusil i příkoří bídy. Nenáviděl pokrytectví vyšší společnosti a ta mu to dávala náležitě pocítit. Dorianova životní cesta by se dala nazvat obětí života za život. Obětoval ten krátký - čistý a krásný život smrtelného člověka za věčný, no v konečném důsledku však hříšný a smutný život. Krása mu přinešla vše, po čem toužil, ale vybrala si svou daň v podobě zohyzděné duše. Ale co kdyby jsem měli každý svůj portrét jako naše zrcadlo? Jaký by to byl pohled?... celý text

Dopisy Mileně 2001, Franz Kafka

Dopisy Mileně jsou plné lehkosti, humoru a nadhledu, a to i přes to, že je Kafka napsal v době kdy trpěl nevyléčitelnou tuberkulózou. Vysmívá se v nich sám sobě, své nemoci a také smrti způsobem jemu vlastním. Je v nich však především mužem dvořícím se ženě kterou nadevše miluje a snaží se ji zároveň i pobavit. Onou ženou byla Milena Jesenská, Kafkova životní láska, intelektuálka, překladatelka některých jeho děl do češtiny, ale také vdaná žena, která nakonec zemřela pár let po něm v koncentračním táboře Ravensbrück. Kafka píše své dopisy s neuvěřitelným šarmem, nalézá v Mileně obrovskou oporu, milující ženu a také svého nejintimnějšího zpovědníka. Zároveň v nich odkrývá své nejjemnější pohnutky vlastní mysli a bojuje se svými city, které jsou pro něj za všech okolností ve kterých se oba nacházejí téměř nesnesitelné. Psaní milované ženě se kterou se ve skutečnosti setkal jen dvakrát mu však navzdory tomu dává sílu dál žít a bojovat se svou nemocí. A i přes tuto svou nemoc a bezútěšné pobyty v nejrůznějších sanatoriích nikdy neztratí svůj smysl pro humor. Současně však na Milenu naložil neuvěřitelnou existenční tíhu a to nejenom díky svému váhání a strachem před jakoukoli pevnou vazbou, ale také proto, že byla vdaná za Ernsta Pollaka. Navzdory tomu, že ji její manžel zanedbával a byl ji prakticky celé jejich manželství nevěrný, ona na něm byla zcela závislá a odmítala ho opustit. Za jeho slovy je také i díky tomuto faktu mnohdy cítit zoufalství a úzkost. Velmi často se ji také snaží od sebe odradit, je tady jeho nemoc, jejich věkový rozdíl - On má 38, Milena 24, navíc on je žid a ona křesťanka, žijí v rozličných finančních poměrech a jejich okolí jim také příliš nežehná. Milena Jesenská se paradoxně se svým manželem rozešla krátce po Kafkově smrti! Dopisy Mileně jsou příběhem velké lásky, kterou přerušila smrt a také dramatem závěrečné etapy života Franze Kafky. Dle mého názoru patří k tomu nejkrásnějšímu a nejpravdivějšímu ve světové literatuře a stávají se tak jednoznačně tím největším literárním pokladem v mé knihovně ke kterému se budu často a velmi rád vracet..... celý text

Blues černýho kafe 1998, Henry Rollins

Henry Rollins určitě není spisovatelem v pravém slova smyslu. Jeho jazyk je přímočarý, strohý, ale jeho závěry a myšlenky jsou však smrtelně přesné. Bez příkras vám nasevíruje výpověď o tom, kým je nejen on, ale i kdokoliv z nás. Ve svých textech naplno přiznává hněv, závist, komplexy, slabost i zuřivý smutek. A přesto všechno vás při čtení dokáže přimět k pocitu, že v podstatě narážíte na své vlastní myšlenky a stavy, ovšem podané tak, jak to vy sami nejste schopni přes vlastní bariéru slov vyjádřit. Jakkoliv se vám může zdát jeho svět černý, nesklouzává k otravnému fňukání a patosu. Tam kde jiní obviňují všechny a všechno okolo, tam si Henry sám strká odjištěný revolver do pusy a je to právě jeho JÁ, které je příčinou oněch sužujících pocitů izolace a odcizení. Na místech která jsou bolestí a smutkem přeplněná tolik, že nemůžete téměř dýchat, odlehčuje obsah sarkasmem, nejhrubší ironií a brutálním černým humorem. Blues černýho kafe zcela jistě nenabízí východiska, naděje, nemá sklony poučovat vás ani rozdávat rozumy. Ale paradoxně po téhle knize sáhnete při svých vlastních neutěšených stavech a stane se pro vás něčím co vám pomůže trochu postavit se na nohy a znovu na chvíli vzdorovat proudu. A dobrá rada na závěr? Nemilosrdně rozdupávejte všechny své klíčící falešné iluze už v zárodku..... celý text

Mnich, který prodal své ferrari 2009, Robin S. Sharma
ztráta času

Díky Bohu, že se mi tato kniha dostala do ruky jako půjčená od kamarádky (která zřejmě žije v domnění, že jsem po dvojité lobotomii) a nikoliv jako koupená za mé vlastní peníze, protože bych byl dlouho nasrán sám na sebe, za jaký paskvil jsem to vyhodil dvě stovky a nehodil je raději do futrálu bezdomovcům před Kauflandem! Za mě je to jednoznačně jedna z největších hovadin, která se mi dostala do ruky. Dobře, myšlenky jsou možná v jádru dobré, ale je to tak hrůzostrašně napsané a podané, až se mi z toho chtělo zvracet. Autor si snad musí myslet, že čtenář jeho knihy je dement, když tytéž věci a myšlenky v knize opakuje defakto stále dokola. Celkově jde o stylisticky uboze napsaný rozhovor dvou chlápků, kde jeden z nich prezentuje ty “duchovní“ hodnoty a ten druhý na každou jeho větu reaguje jako Horst z teleshopingu a primitivně se diví každé banalitě. Prostě stupidní až běda. Tohle není ani zdaleka literatura, tohle je sračka, která navíc nemá s východním moudrem pranic společné.. To mám zřejmě za to, že nečtu anotace: "Tato úchvatná knížka, která přináší potěšení i poznání, jak se o ní vyjádřil Paulo Coelho, byla přeložena do třiačtyřiceti jazyků a inspiruje miliony čtenářů na celém světě."... celý text

Anna Karenina 2014, Lev Nikolajevič Tolstoj

O téhle knize už toho bylo napsáno tolik, že by to vydalo na její další dvě stejně obsáhlá pokračování. Kdybych ji chtěl hodnotit musel bych se rozepsat poněkud obsáhleji. Ale přeci jen si neodpustím krátký komentář: Karenina měla smůlu?, že v době kdy žila neexistovala žádná antidepresiva. Žen s podobným osudem, s podobným „krevním oběhem“ je v dnešní době jako máku. Mají však to „štěstí“, že mohou navštívit cvokaře, který je pěchuje prášky dokud neztratí svou duši. Bohužel v ten moment však přestávají být sami sebou a jejich skutečné Já, jejich skutečné pocity pomalu mizí v nenávratnu s každou spolknutou pilulkou antidepresiv, jejichž účelem je pouze umocnit vaši únosnost pro bludy a navodit vám pocit falešné spokojenosti se sebou samým a s životem jaký vedete. Navenek možná dál spolehlivě fungujete dle představ a nároků svého okolí, ale zevnitř jste jen hnijícím torzem svého bývalého JÁ. Neměla to Karenina nakonec štěstí? A na závěr si dovolím položit jednu otázku: Kdo by neměl duševní potíže, kdyby si opravdu, ale opravdu přebral svůj život? Kdo z nás ho má tak skvělý? ---------------- „Ach, jak je to odporné! Všechna ta přetvářka a falešná existence, aby se člověk zdál lepší před lidmi, před sebou, před Bohem. Aby všechny oklamal. Ne, již se k tomu nepropůjčím! Ať jsem raději špatná, ale nebudu alespoň lhářka a podvodnice!“ „Ale koho máte za podvodnici?“ zeptala se Váreňka vyčítavě. „Říkáte to, jako když...“ „Já nemluvím o vás, o vás vůbec ne. Vy jste dokonalá. Ale co dělat, když já jsem špatná? Nic by se nebylo stalo, kdybych nebyla špatná. Tak nech ať zůstanu jaká jsem, ale nebudu pokrytecká! Ať si žijí, jak chtějí, a já také, jak chci. Nemohu být jiná... A to všechno není to pravé, není to ono!“... celý text

Skandály a aféry velkých panovníků 2013, Vladimír Liška

Skvělá knížka, která se mi líbila a bez mučení přiznávám, že hodně věcí jsem vůbec netušil. Ačkoliv jde o odbornou literaturu, tak vás svým dějem zcela pohltí. Třeba z informací o Johance z Arku jsem vážně nalomený a na vážkách, jak to tedy ve skutečnosti bylo...:-) Obsahuje mimo jiné i dobové ilustrace ze zmiňovaných událostí..... celý text

Konečná stanice Bagdád 2004, Andy McNab (p)

Jeden z nejlepších příběhů z prostředí SAS, navíc podle skutečných událostí. Není o čem..

Ty, lásko, pozdravena buď 2014, Jaroslav Seifert

Malá, útlá sbírka, která se vejde přesně do zadní kapsy vašich kalhot. Pokud máte rádi Seiferta a jeho básně, je to ta pravá volba..

Tvrdej chleba 2010, Charles Bukowski

Básně II. 1985–1986: Někdy jste tak sami, až to prostě dává smysl 2003, Charles Bukowski

Bukowski byl ztělesněný nadhled. Píše jasně a čistě bez zbytečných klišovitých keců. Svět je jednoduše hnusný, nechutný a zkažený místo, ale je zapotřebí brát to tak, jak to leží a běží a v tom je právě ono kouzlo..... celý text

Do větru 1999, Lubomír Brožek

Být na záletech, když navštíví vás láska..., tomu říkám pech!

Verše psané na vodu 1973, Bohumil Mathesius

“Tajně a skrytě ty mě máš ráda, já tebe rád: až jeden z nás zemře, pod jakou záminkou obleče druhý smuteční šat?“

Tři nadání 2000, * antologie

Březinovské apostrofy 1991, Josef Sadílek

Rány z milosti 2001, Jaromír Hořec

Jaromír Hořec, novinář i básník, není zrovna člověkem, který by plnil učebnice základních, středních, ale vlastně i univerzitních škol, což je hrozná škoda. V této sbírce nikterak nešetřil své někdejší pocity. Vyhledávaje krutost pravdy a její kontrasty pohleděl kriticky i do odvrácené a tragické tváře svých prvotních mladých dnů, kdy ho okouzlovaly déšť, obloha a milostná tma, vyslovené tehdy v jakýchsi suchých jehlách slov.. Svítání už vstávat chtělo. Poranil se o dívčí tělo. Vrabci křičeli a v rozsvícené vodě javor se prohlížel nalehko jarem oděn. -- Až letní lisí usne a jeho teplý proud se ztratí v noci dusné a nebude chtít plout v průsvitném modrém dešti, pak pošlu slovo jen k tvým oknům, k tvému štěstí a skončím tento den. -- Úplně malý sen jen jako krůpěj deště ztracená na prstech A mnohem menší ještě Za lesním pramenem zmlkneš a zastavíš mě? Úplně malý stesk jen jako plátek višně... celý text