Rocker-Tialk
přečtené 94
Legie
2014,
Simon Scarrow
Opět bylo příjemné sledovat příběh i pohledem záporáka a pozorovat naše hrdiny očima třetího člověka. Děj byl trochu předvídatelný, hlavně ke koci, když bylo více méně jasné, jak kniha musí dopadnout, se ohromně vlekl. Chápu, že je v každém díle třeba poutavě popsat alespoň jednu bitvu, ovšem, když víte, jak to zákonitě musí dopadnout, chybí tam to napětí. Celkově mě díl bavil méně, než ten předchozí, ovšem stále patří k těm lepším v sérii.... celý text
Duna
1988,
Frank Herbert
První cca polovina knihy byla neuvěřitelně zdlouhavá a chudá na děj. Přitom ale ohromně čtivá. V druhé polovině vše odsýpalo, ale občas mě překvapilo, jak rychle autor přenesl děj přes některé momenty, zejména úmrtí některých postav v závěru knihy. Dlouho jsem se na přečtení téhle knihy a potenciálně začtení se do téhle série chystal. Dlouho jsem se ho i obával a odkládal ho. De facto mě k němu donutilo až nové filmové zpracování a strach ze všudypřítomných spoilerů. A stálo to za to.... celý text
Jak si dělat chytré poznámky
2021,
Sönke Ahrens
Není to návod, jak by někdo očekával. Je to představení konceptu Zettelkasten a vysvětlení, proč může být tak efektivní. Jelikož jde o celkovou změnu způsobu, jak (věděcky) pracujeme a studujeme a učíme se novým věcem, bylo by zcela kontraproduktivní si z knihy jen vyzobávat tipy, či hlavní poselství "čtěte s tužkou v ruce", které jsou v ní spíše jako bonus, a nesnažit se porozumět obecným principům, díky kterým Zettelkasten funguje, i věcem, kterým se při práci vyvarovat.... celý text
Gladiátor
2014,
Simon Scarrow
Po krvavé řeži, kterou byl přeplněn předešlý díl, bylo příjemné řešit většinu knihy jiné problémy. Co rozhodně oceňuji, je vyprávění z pohledu záporáka. To je oproti předešlým dílům, myslím, novinka, která přidává příběhu další rozměr.... celý text
451 stupňů Fahrenheita
2001,
Ray Bradbury (p)
Je až děsivé, jak Bradbury v románu 451 stupňů Fahrenheita možná nevědomky předpověděl dnešní dobu. Ne totalitu, ale závislost na technologiích, přehlcenost informacemi, tu takzvanou digitální demenci. Děj knihy příjemně odsýpá, je sestaven přesně z tolika vět, kolik jich potřebuje. Ani jedna nechybí, ale hlavně, ani jedna nepřebývá. Myšlenky jsou komprimovány tak, aby byl daný počet slov maximálně využit. Aby žádné slovo nepřišlo nazmar, žádné jedno slovo není zbytečné, žádné netvoří jen vatu.... celý text
Vyšetřovatel: Démoni balkánské války a světská spravedlnost
2017,
Vladimír Dzuro
Unikátní svědectví o vyšetřování válečných zločinů, spáchaných v 90. letech 20. století během válek na Balkáně. Kniha se točí primárně okolo masakru na farmě Ovčara a okolo zatýkání Slavka Dokmanoviće, vůbec prvního válečného zločince, souzeného tribunálem OSN od druhé světové války. Dávám pět hvězdiček i přesto, že k plynulému čtení knihy je třeba dobrá orientace ve všech používaných zkratkách a přehled o dění na území bývalé Jugoslávie od druhé poloviny 80. do konce 90. let 20. století. Osobně bych ocenil zasazení svědectví více do historického kontextu přímo v knize. Jinak mohu rozhodně doporučit.... celý text
Ready Player One - Hra začíná
2012,
Ernest Cline
Dávám nakonec jen 4 hvězdičky, i když jsem z počátku chtěl dát 5. Plný počet by si ta kniha zasloužila za vyvolání té nostalgie na začátku. O čisté skóre se ale připravila hned posléze. Při čtení prvních kapitol jsem se sám vrátil do doby tak patnáct let nazpět. Do doby, kdy jsem před odchodem do školy musel nutně prolézt všechny internetové diskuse a fóra, která jsem sledoval. Do dob osobních blogů a webíků, úzce profilovaných internetových komunit. Do doby warezu a torrentů. Do časů, kdy byl internet relativně anonymním místem nepřehlceným reklamou, nezdeformovaným nadnárodními korporacemi a špatnou legislativou a neprošpikovaný sociálními sítěmi. Svobodný a otevřený. Vzpomněl jsem si na všechna ta diskusní vlákna na tématických fórech, na noci strávené v chatovacích místnostech s lidmi, které jsem v životě neviděl (tedy alespoň do doby, než jsme si začali domlouvat srazy na koncertech a festivalech a jiných akcích). Naši hrdinové bojují o svobodu sítě. Bojují ve válce, kterou naše společnost pomalu, ale jistě, bitvu po bitvě prohrává. Čtenáře jako já to dokonale vtáhne. Situace perfektní. Ani zápletka není marná, byť se nejedná o nic přelomového. Zkrátka boj jedince s korporací, první láska a tak dále. Komplikace celkem ujdou. Rozuzlení je patos a kýč, div naši hrdinové nezvednou rudý prapor k revoluci lidu prostého. Na druhou stranu je tam i trocha (možná nezáměrné) tragédie v sžívání se hlavních hrdinů, trávících většinu života ve virtuální realitě, s realitou skutečnou. Kdyby příběh pokračoval dál, konec by byl mnohem hořčejší. Proč dávám tu minus jednu hvězdičku? Za prvé je to poměrně mdlá a nezáživná a zároveň poměrně dlouhá, nenapínavá prostřední část příběhu. Jasně, v románu musí proběhnout nějaký vývoj hlavní postavy, ale dalo by se to určitě napsat lépe. S nějakým reálným dějem. A taky poněkud monotónnost ve způsobu plněných úkolů. Autor moc invence nepředvedl. Za druhé, Parzivalovi/Wadovi to prochází moc snadno. Ať už hledání klíčů a bran, nebo jeho hackování a crackování. Zkrátka mně, jakožto člověku z oboru, v řadě momentů naskočí na mysl: „hej, tohle by mu tak snadno neprošlo ani dnes, natož v prostředí takové korporace s takovými možnostmi a praktikami, jaké jsou popsány v knize.“ Za třetí je to Deus ex Machina v jedné konkrétní situaci, nebudu prozrazovat více, ale po přečtení budete vědět, ve které. A za čtvrté je to předvídatelnost rozuzlení zápletek (víte, co se stane, většinou tušíte, jak se to stane, jen nevíte detaily, a to nemusíte být geek zahrabaný v popkultuře osmdesátek) a kýčovitá patetičnost finále. Byl tam bod, od kterého se dal odvíjet mnohem zajímavější závěr (alespoň dle mého názoru), ale autor se bohužel rozhodl jinak. Poslední odstavec věnuji českému překladu. Je celkem dobrý, z odborných výrazů mě vyloženě zarazil jen jeden, který byl do češtiny přeložen jinak, než se standardně překládá: „vláknovou optikou“ vs. „optickými vlákny“. Co mě ale opravdu rvalo za oči, bylo skloňování jména Aech. V knize je přímo napsáno, že se čte jako anglické písmeno „H“, tedy „Ejč“. Jenže v celé knize vidíte místo skloňování podle vzoru „muž“, tedy 3. a 5. pád „Aechi“ („Ejči“), 2. a 4. pád „Aeche“ („Ejče“), samé „Aechu“ („Ejču“) a „Aecha“ („Ejča“) dle vzoru „pán“. Trochu mi to připomíná nějaké moravské nářečí, což ale určitě nebyl záměr. Trvalo mi přes půl knihy, než jsem to začal ignorovat. Určitě je to knížka, která potěší každého geeka a nerda a vřele ji doporučuji všem, kteří se nebudou pohoršovat nad tímhle stylem života :-) A všem, kteří mají rádi sladké happyendy. Závěrem bych rád řekl, že jsem knihu četl dříve, než jsem viděl film. Naštěstí. Podobnost je jen v zápletce, jménech hlavních postav a ve světě, kde se odehrávají, jinak jsou oba příběhy naprosto rozdílné. Ten knižní mám raději.... celý text
