Rocker-Tialk
přečtené 94
Jak prokouknout kolegy i obchodní partnery
2011,
Joe Navarro
Zajímavá knížka o neverbálních projevech. Bohužel v ní převažuje pohled na neverbální komunikaci optikou severoamerické kultury, a to nejen v příměrech (kde bych to chápal), občas jsem si říkal "hmm, ale tohle je u nás trochu jinak". Bohužel z mého pohledu to není knížka ani moc poutavá, ani moc čtivá, ale jako taková základní příručka pro neverbální komunikaci při obchodním jednání nebo během práce v korporátu poslouží.... celý text
Tuláci a ostrované
2006,
Steve Cockayne
Knížka se poměrně dobře četla, to je asi největší plus. Určitě nejde objektivně hodnotit první díl série, pokud člověk nečetl další díly, ale já se alespoň pokusím sepsat pár základních dojmů. Pokud si o knize přečtu v recenzi "fantasy může být krásně otevřeným žánrem, pokud se autoři nezdráhají využít svobody, kterou jim nabízí", mělo by mě hned napadnout, že se bude jednat o naprostý žánrový mišmaš, který má ke klasické fantasy hodně daleko. První problém, který jsem s touto knížkou měl, byl ten, že jsem si nedokázal v hlavě vymodelovat obraz světa a prostředí, ve kterém se příběhy odehrávají. Ačkoliv se jedná o plus minus souběžné dějové linky, někdy má člověk pocit, že svět je podoben tomu našemu na přelomu 19. a 20. století, jindy jde o přelom 18. a 19. století, spousta pasáží s Leonardem v hlavní roli zase evokuje nádech tu 20., tu 30., častěji ale 50. a 60. let minulého století. Střídá se tu nádech evropského a britského venkova a anglosaské kultury s kombinací britského městského prostředí s prvky běžnějšími pro japonské anime. Nakonec jsem udělal kompromis a zařadil děj někam do světa podobného Evropě ve 20. letech 20. století s určitými prvky cizokrajné kultury. Co se jednotlivých dějových linek týče, mám dojem, že autor nevyužil jejich potenciálu. Příběh chlapce, který potkal dívku, co zničeho nic zmizela, doplněný o jeho pozdější dobrodružství má sice tuctový základ, ale dílčí kapitoly příběhu měly slušný, avšak bohužel nevyužitý potenciál zaujmout a dotvořit příběh knihy. Nabízel spoustu potenciálního dobrodružství, kontroverzních situací a nečernobílého pohledu na charakter jeho hlavní postavy. Nejlépe pojatý se mi zdál příběh Leonarda Pegase, nechci jej moc rozepisovat, abych tu nevyzradil děj. Zatímco dva výše zmíněné příběhy se v závěru dost prolínají a dohromady tak nějak dávají smysl, ten třetí - příběh vysloužilého vojáka Lazara - se s dvěma dalšími sice prolíná, ale nějak do nich nezapadá. Ani po dočtení knihy jsem si nebyl jist, co že vlastně znamená a kde a kdy se vlastně odehrává. Celkově na mě působil spíše jako taková vata, která má dodat i trochu více tajemna a mystična. Kapitoly jednotlivých příběhů se vzájemně prolínaly, stejně tak v druhé polovině knihy i jednotlivé dílčí zápletky dějových linií, což bylo příjemné. Zdálo se mi ale, že po chronologické stránce jejich provázání trochu hapruje, že tak úplně nefunguje. Každopádně, ač tady dávám nižší hodnocení, přečtu si i následující díly trilogie. Jistý potenciál tady je, uvidíme, jestli jej autor využil.... celý text
IWoz
2007,
Steve Wozniak
Nezáživně napsané (resp. přeložené!!!) člověk se dozví, jaký má "Woz" názor na leccos, ale musí se přes to prokousat, což se mě podařilo jen s velkým úsilím.
Rytíř Sedmi království
2014,
George R. R. Martin
Stejně čtivé povídky, jako je sága, trochu méně krvavé a postrádám ten strach o osud hlavních hrdinů, protože jej známe ze ságy. Povídky navíc pomáhají lépe pochopit Západozemí a jeho Sedm království a vztahy mezi urozenými pány, navíc se setkáváme s předky postav z Písně ledu a ohně a někdy přímo s nimi, ačkoliv jsou ještě dětmi.... celý text
Chlapec v kufru
2013,
Lene Kaaberbøl
Možná bych trochu pozměnil pořadí prvních kapitol, stejně nejsou řazeny chronologicky, takhle čtenář hned ví, co může v kufru čekat, což ostatně prozrazuje už název knihy. Ještě bych mohl vytknout poněkud málo uvěřitelný závěr knihy. Vím, že když se ženská (navíc ještě matka) naštve, je lepší jí uhnout z cesty, proti té části bych až tolik neprotestoval, spíš mě udivilo to "smírné", až romantistické a maximálně ideální rozloučení, když bylo po všem. Jinak se mi kniha četla dobře, byla to taková nenáročná záležitost do autobusu nebo do metra, i když jsem se po týdnu vrátil k rozečtené stránce, věděl jsem, o čem je řeč, a naopak když jsem potřeboval okamžitě knížku odložit a třeba vystupovat z autobusu, nebyl s tím problém, nic mě k příběhu nepoutalo. Knížka nevypráví ani tolik příběh ženy, která nalezne v zavazadle chlapce, ale popisuje osobnosti a minulost jednotlivých postav, události, jejich vzájemná provázanost a souhry náhod, které vyústily v současnou situaci, na konci románu tedy máme skupinu podrobně popsaných lidí, které svedla dohromady víceméně náhoda. Hlavní hrdinka mi trochu lezla na nervy, ačkoliv, i když to (jako všichni ostatní) byla trochu klišé osobnost, nebyla vyloženě plochá.... celý text
