rusalka123
přečtené 530
A ty ses nevrátil…
2015,
Marceline Loridan-Ivens
"Byl jsem v Osvětimi. Nic jim nevyprávěj, nechápou to." "Nepochopila, nebo nechtěla chápat, odkud se vracím." "Tentokrát jsem se na ni zlobila. Nic nepochopila." Myslím, že v každé knížce o přeživších holokaustu, kterou jsem četla, se nějaké takové věty objevily. Pochybuju, že vůbec mezi těmito oběťmi existoval někdo, kdo netrpěl nepochopením ze strany těch, kdo to nezažili. A já se po přečtení každé takové knížky sama sebe ptám: chápu? A musím si zahanbeně, ale upřímně odpovědět, že asi ne, nechápu. Myslím, že se to ani nedá. Muselo jít o naprosté ztělesnění zla, které je nad chápání člověka, dokud se v jeho spárech sám neocitne. Anebo se dá chápat, ale my nechceme? Možná si jen stavíme bariéru, abychom sami sebe chránili... Kdybychom do důsledku pochopili, možná bychom ztratili všechny své iluze a poničili si tak život... Člověk může přečíst těchto knih desítky a uvědomovat si při tom tu strašnou nestvůrnost, může ho to drásat, může ho to vést k tisicům otázek o dobru a zlu, může cítit velký soucit či rozhořčení... Ale obávám se, že ve skutečnosti stejně nepochopí...... celý text
Studna ve stínu
1960,
Katharine Susannah Prichard
Ten konec na mě byl už nějak moc... Celý ten příběh tak plynul. Tiše, jemně, víceméně radostně... A na tom konci se tak strašně nepochopitelně rozpadl... Nečekala jsem nějaký happy end a ani bych ho nechtěla (vlastně jaký by vůbec měl být?). Přála jsem si konec takový, jaká byla celá kniha (a jaká byla Kúnardú) - s něčím tiše krásným uvnitř. Ale z tohohle mě vážně bolelo u srdce...... celý text
