s-reader
přečtené 480
Dej holce jméno
2015,
Lukáš Vavrečka
Velmi chytře koncipovaná kniha, pečlivě napsaná s důrazem na každé slovo. Lze ji vnímat jako detektivku, i když z tohoto hlediska se děj rozbíhá až ke konci, ale především jde o knihu se zajímavě se prolínajícími liniemi. Zatímco u kriminálních románů sahají autoři po nejrůznějších pomocných tématech, většinou volených s kalkulem zaujmout čtenáře jejich aktuálností, Lukáš Vavrečka variuje jedno hlavní téma tak. Přesto není jeho kniha o nic ochuzena.... celý text
Nabídka, která se neodmítá...
2013,
Martin Sládek
Potoky krve, praštění kostí a vyhřezlé orgány. Kulomety, granátomety, plamenomety, plazmové pušky a laserové zaměřovače. Tak vypadají typické rekvizity akčních povídek a románů balancujících na rozhraní sci-fi a fantasy, jež by mohly dostat i přízvisko „military“. Někdo je čte rád, hlavu příliš nezatěžují a o dynamický spád děje v nich nouze nebývá. Pokud ovšem patříte k těm, kteří je považují za bezduchý škvár, pak se raději knize Martina Sládka Nabídka, která se neodmítá vyhněte. V knize najdeme čtyři rozsáhlejší povídky, částečně spolu svázané. Bod zlomu, Nabídka, která se neodmítá, Perný den a Slib. Akční žánr je odpočinkový, srovnatelný s počítačovými hrami nebo bojovými filmy. Kniha Martina Sládka vše, co se od takové literatury očekává, splňuje.... celý text
Všechny vůně Afriky
2013,
Zuzana Beranová
Zuzana Beranová ve své knize představuje čtenáři jinou tvář černého kontinentu, než o jaké bude vyprávět kamarád, který se právě vrátil ze safari. Podstatnou část knihy tvoří příběhy Čechů, kteří se v Africe dostanou do nesnází. Taková struktura sice přispívá celkové rozmanitosti, a tím i přitažlivosti knihy, ale působí i několik problémů. Některé příběhy uzavírají příliš brzy. Zpočátku sledujeme cestu Jany Spáčilové, ztotožňujeme se s její touhou zemřít na milovaném místě, ale její stopa se vytrácí v okamžiku, kdy to ještě není potřeba. Formou citací zápisků z jejího deníku mohla být přítomna až do konce. Dále v románu necítím pohyb času, vše jako kdyby se odehrávalo v jednom jediném dni. To hlavní, co se autorce daří, je názorná ilustrace kulturních rozdílů mezi Evropou a Afrikou. Turisté, ale někdy i lidé pracující v zahraničí, mají tendenci poměřovat místní život svými zvyky, nedokáží si připustit, že myšlení jiných lidí může být diametrálně odlišné, vycházející z jiných základů a pozorující své okolí jinýma očima. Víru pak považují za hloupou pověrčivost, jiný žebříček hodnot za primitivizmus a rituály po staletí udržující rovnováhu za krutost. Velmi dobře zvolenou scénou na začátku knihy je migrace pakoňů. Očím změkčilého „milovníka“ zvířat se může jevit jako nepochopitelný masakr, v němž zbytečně umírají stovky tvorů. Z globálního pohledu nejde o jednotlivce, ale o zdárné přežití celého druhu, pro který je taková migrace jako oheň dávající prostor pro vyrašení nové vegetace. Podobně – bez zbytečných příkras a romantiky – popisuje Zuzana Beranová celou Afriku, přírodu i lidi. Nezavírá oči ani před hladem a nemocemi. Jak se jí povedl tento záměr se při čtení knihy -v pohodlí naší civilizace - velmi těžko hodnotí a já si na to ani netroufám. Mohu jen soudit, že se autorka nesnaží přikrášlovat, ale ani šokovat senzačními výmysly.... celý text
