Sadako
přečtené 393
Hra o trůny
2011,
George R. R. Martin
GRR Martin se pravděpodobně po dočtení knih pánů Tolkiena a Scotta rozhodl, že si napíše vlastní rozsálhou rytířskou ságu a jak řekl, tak udělal. Roztomilý pleonasmus v anotaci "epický fantasy epos" je vlastně nad jiné výstižný. Všechno je tu velké - když se mluví o čase předcházejícím, háže se tisíciletími, Zeď je tisíce líg dlouhá a stovky vysoká, sekvoje jsou v porovnání s čarostromy mladé keříky a když proti sobě nastoupí armády, jsou desetitisícové. Nuže dobrá, pro velikášství mám celkem pochopení, sice na cestování museli mít občas asi teleport, vzhledem k rekordním dobám dojezdů kamkoliv, avšak žíly mi to nedre. Jelikož je GRR autor modernější než jeho vzory, tak sice zabydlel tento velký svět spoustou postav (též spoustu postav taky odbydlel), z nichž někteří jsou sice ve zbrojích, ba dokonce i v zářivých, ale tradiční rytíři bez bázně a hany to rozhodně nejsou. Fajn, jsem ten poslední, komu by vadila mravní nejednoznačnost, i když mám tedy obavu, že se to GRR občas překlopilo do jednoznačnosti naprosté, jen trochu opačné, než bývala třeba v takovém Ivanhoe zvykem. A v žádném případě nepožaduji, abych se s postavami dokázala ztotožnit, to bych mohla zabalit takových 90% literatury, ke štěstí mi obvykle stačí, když to nejsou kikoti, což je žel věc, kterou GRR není v drtivé většině případů schopen splnit. Zdejší charaktery jsou až na výjimky, kterým byl časem dopřán nějaký vývoj, buď tupé a zásadové nebo tupé a bezcharakterní. Opakuji: nepotřebuji se s nikým ztotožňovat ani si nikoho oblíbit, v podstatě mi stačí, aby nebyl každý první vylízaný kretén. Že zde není splněn ani tento de facto poměrně základní požadavek považuji za docela smutné. Naštěstí se aspoň autor nebál smečky debilů občas pokosit. Nicméně, zdaleka nejvíc mi vadila a vadí Martinova rozzvažněnost a schopnost prodlévat dlouhé věty u nezajímavých detailů. Ok, není to tak úplně mimo, když hlavní linie Plísně ledu a ohně nejspíš je "na svět se řítí strašlivé nebezpečí a nikdo si toho nevšímá, protože všichni hrají svoje idiotské nepodstatné hry", ale hergot, i tohle lze napsat tak, aby nebyl nebohý čtenář ubit hromadou zbytečných slov. Nehledě na fakt, že mě pochopitelně nejvíc zajímá to, o čem se nejvíc mlží a mlčí. Ovšem GRR má bod alespoň za to, že dokáže udržet mou zvědavost na úrovni "pořád chci vědět, co bude dál". A přitom mě dost mrzí, že Martin nedokázal včas zarazit své grafomanství a nevěnoval se více škrtům, protože po osekání bychom tu měli v rámci žánru výjimečné dílo - není tu zas tak úplně málo pasáží, kde ukazuje, že dobrou scénu opravdu umí. Btw. jelikož si bohužel docela dost všímám i věcí jako je překlad, musím konstatovat, že ten je spíše špatný, místy až WTF.... celý text
