Šárka5875 přečtené 453

Noční lov 2017, Robert Bryndza

Na Noční lov jsem se hodně těšila, protože první kniha s Erikou Fosterovou Dívka v ledu mě nadchla. U této knihy jsem měla však na začátku trošku problém, nemohla jsem se úplně začíst. Jelikož Dívka v ledu se mi četla parádně, začala jsem být trošku nervózní. Říkala jsem si, co se děje? Je něco špatně u mě nebo v příběhu? Ale zhruba po stopadesáti stranách došlo ke zlomu, v ději se objevily zvraty a já se začala bavit. Přesto se však nemůžu zbavit pocitu, že mi autor v druhé knize nenaservíroval nic nového. Ano, možná příběh obsahoval místy drsnější pasáže, ze kterých člověka až mrazilo, a měl originálnější námět, ale jinak nic závratného a šokujícího. V této knize Robert Bryndza více vyzdvihuje homosexuální tématiku. Ovšem vše vyznívá a plyne naprosto přirozeně. Takže za mě lepší Dívka v ledu a těším se na další díl série.... celý text

Manželé odvedle 2017, Shari Lapena

Já musím říct, že jsem z knihy poněkud zklamaná. Tohle má být bestseller? Tolik opěvovaná kniha? Ano, vcelku čtivý, svižný příběh to je, ale není to trochu málo na tak populární pecku? Neoriginální, v podstatě banální námět, hlavní hrdinové naivní, zápletka nic moc, protože částečně jsem ji prohlédla, a ten konec...? Ne, za mě tedy pecka určitě ne. Lehce čtivý příběh, který ocení spíš ti čtenáři, kteří thrillery a detektivky čtou výjimečně. Ostatní, kteří mají načteno z tohoto soudku, budou možná zklamáni jako já.... celý text

Boj se tmy 2017, Becky Masterman

Brigid mě baví. A v tomto příběhu mě bavila ještě víc, než v prvním. Přestože se nejméně první třetina knihy vůbec netváří jako detektivka, čtení mě bavilo. Postava Brigid mi přišla naprosto skvělá, vtipná, a to i tehdy, když šlo do tuhého. Černý humor a Brigid jdou prostě ruku v ruce. A jak si tak příběh zpočátku poklidně plynul a já získávala pocit, že asi tentokrát opravdu odhalím, kdo za vším stojí, náhle jsem byla vyvedena z omylu. Děj nabyl na spádu a já hltala stránku za stránkou, protože jsem byla opravdu hodně napnutá, jak to nakonec s Brigid dopadne. Za mě velké doporučení.... celý text

Všichni jsme utkáni z hvězd 2017, Rowan Coleman

U knihy budete hodně přemýšlet. Také jsem přemýšlela. Uvažovala jsem, zda opravdu naplno žiju, jestli beru od života vše, co mi může nabídnout. Jestli se zbaběle někde neschovávám, místo abych třeba něco změnila. A přemýšlím stále i několik dní po dočtení. Děj knihy plyne volně, ale u takového příběhu se to očekává. Díky anotaci jsem pojala Stellu za ústřední postavu knihy, ale snad jsem měla trošku raději Hope. Nebo možná ne raději, ale byl mi její příběh nějak bližší, přestože nemáme vůbec nic společného. No, možná malinko tou svou uzavřenější povahou mi byla blízká. Těžko to vysvětlit. Cítila jsem to tak. Zajímavé jsou rozhodně osudy všech tří postav, Stelly, Hope i Hugha. Neexistuje tak jediná hlavní postava, ale rovnou tři. Jak jsem již zmínila, kniha je smutná a krásná zároveň. Co si budeme nalhávat, většinu z nás smrt děsí. Ovšem autorka chce ve svém příběhu poukázat především na to, abychom žili, dokud můžeme. Opravdu žili a ne pouze přežívali. Nedostaneme druhou šanci, musíme tedy využít tu jednu jedinou. Neměli bychom zabřednout v minulosti, ale posouvat se dál, byť nám to někdy připadá nemožné. Záleží pouze na nás, jak s časem, který nám byl pro život na této zemi vyměřen, naložíme.... celý text

Čas zapomnění 2016, Sharon Guskin

Musím říct, že jsem z této knihy tak trochu nešťastná. Velmi jsem se na ni těšila, ale nenaplnila tak docela má očekávání. Téma reinkarnace je bezpochyby zajímavé a neotřelé, ovšem zpracování příběhu mi úplně nesedlo. Ústřední příběh se pochopitelně točí kolem Noemka a jeho zvláštních zážitků. Další kapitoly se okrajově věnují doktoru Andersonovi. Nejenom jeho práci, ale také osobnímu životu. A poslední část věnuje autorka Denise, matce chlapce, o kterého před lety přišla. Kapitoly jednotlivých postav se v románu střídají. Dále jsou do knihy zapracovány příběhy z Andersonova vědeckého výzkumu, týkající se reinkarnace. A právě tyto příhody mě tak nějak moc nebavily. Možná by stačil jeden, dva, pro dokreslení děje. Přišly mi v podstatě hodně podobné a docela mě rušily ve vnímání Noemkova příběhu. Zkrátka jsem se s knihou dost prala. Nejsem člověk, který tvrdí, že je reinkarnace nemožná, protože co my víme, co je mezi nebem a zemí. V těchto soudech bývám opatrná. Takže pro mě bylo toto téma velmi zajímavé, ale ke konci knihy mi přišel příběh čím dál méně uvěřitelný. Obsahoval pasáže, při kterých mi bylo až do pláče a mrazilo mě, potom ale také části, které mi přišly trochu přitažené za vlasy. Takže jsem celkově z knihy rozpačitá. Netvrdím, že je špatně napsaná, jen mně konkrétně prostě úplně nesedla. Přestože já sama nejsem z knihy úplně nadšená, zkuste si ji vy přečíst. Pokud nejste zapřísáhlí realisté, a nad reinkarnací jste třeba někdy přemýšleli, pusťte se do knihy a udělejte si svůj názor. Možná vám příběh sedne víc než mně. Námět je rozhodně originální, neotřelý. Snad jsem jenom já sáhla po knize v nevhodnou dobu.... celý text

Tam, kde ji našli 2016, Kimberly McCreight

Musím říct, že ani jedna hrdinka příběhu mi nebyla nijak zvlášť sympatická. Molly mi přišla nemastná, neslaná, Barbara afektovaná a občas přímo na pěst, a Sandy... U ní jsem dost dlouho nechápala, proč byla vůbec autorkou do příběhu zasazena. Děj plynul od počátku tak nějak rozvláčně, nijak zvlášť mě nechytil. Působil na mě i zmatečně. Měla jsem pocit, že autorka chvílemi skáče chaoticky z jednoho na druhé, z minulosti do přítomnosti. Můj dojem z knihy byl tedy poněkud vlažný a zachránila ho až poslední třetina příběhu, kdy do sebe začaly zapadat jednotlivé kousky skládačky a vše dostalo smysl. Námět knihy je bezpochyby velmi zajímavý. Kniha mě tak úplně nenadchla, což ale neznamená, že by byla špatná. To určitě ne. Hodnocení dávám poměrně vysoké, ovšem autorčin debut Případ Amelia mě oslovil mnohem víc. Přečtěte si knihu a udělejte si vlastní názor :)... celý text

Návraty domů 2017, Debbie Macomber

Kniha mě na první pohled upoutala překrásnou obálkou. Musím říct, že mě dlouho žádná tolik neokouzlila. Naštěstí i obsah můžu pochválit. Čtení jsem si užila, rodinný román mě chytl za srdce. Neplyne nijak překotně, spíše v pomalejším tempu. Emotivní situace, která prožívala Cassie, jsem v jistých chvílích také prožívala se slzami v očích. Možná na konci se mi zdálo, že došlo „na všech frontách“ k jistým, pro někoho překvapujícím zvratům. Já už však tak trochu tušila, kam bude děj směřovat, protože nemůže být u nikoho vše jenom růžové. Konec není úplně definitivně uzavřený, protože jde o první díl série. Přesto bych řekla, že svým způsobem lze přečíst tuto knihu úplně samostatně. Já už se však na pokračování moc těším, určitě si ho přečtu. Knihu rozhodně doporučuji a chválím výbornou práci paní překladatelky.... celý text

Zpěv Maora 2017, Emma Temple

Příběh jako takový se mi líbil, byť jsem podle anotace čekala malinko jiný směr, kterým se děj bude ubírat. Ale román z exotického prostředí je čtivý, svižný, četl se dobře. Kámen úrazu je však překlad. Kostrbaté a místy až nesmyslně postavené věty, občas jsem měla pocit, že jsou nedopsané, či snad překladatelka nedokončila myšlenku. To mi dojem z četby tak trochu pokazilo. V poslední době mi připadá, že když člověk dostane do ruky perfektně přeložené dílo, bez chyb a překlepů, rovná se to zázraku. Zpěv Maora k přečtení můžu doporučit. Pokud máte chuť na odpočinkovou četbu, exotická místa, lásku, rodinné vztahy, sáhněte po této knize. Možná by ale stálo za to nejdřív si přečíst Tanec Maora, který autorka napsala jako první. Některé postavy se nejspíš vyskytují v obou dílech. Ale není to podmínkou.... celý text

Panenka 2016, Věra Kadlecová

Nad Panenkou coby autorčinou prvotinou nadšeně tleskám. Možná jsem se v počátku malinko ztrácela v ději, protože se celkem nepřehledně přeskakuje z vyprávění Beaty do vyprávění Evy. Ovšem později k tomu již nedochází a děj vás strhne. Musíte číst dál a dál, protože vás zasáhne osud Evy a chcete se dozvědět víc a víc... Prostě všechno. Autorka ve svém příběhu zabrousí také do doby za komunistického režimu, ale nezůstává tam déle, než je nezbytně nutné. Evin příběh prožíváte od útlého dětství až po osudnou dobu drogové závislosti. A vlastně ještě dále. Autorka Evu skvěle vykreslila, ať už jako malou holčičku milující krasobruslení, tak i jako rozpadající se lidskou trosku. Při čtení této knihy si uvědomíte, co všechno dokáže ovlivnit váš život. A nejen váš, ale také ostatních lidí okolo, kteří vás někdy úmyslně, jindy jen díky tomu, jak jsou sešněrováni dobou, ve které žijí, odsoudí. A rozhodně nesmím opomenout lásku a vášeň. To vše v příběhu najdete a prožijete s Evou. Nedokážu sama dost dobře popsat, co jsem při čtení cítila, protože nechci prozrazovat z děje víc, než je nutné. Přečtěte si Panenku a uvidíte sami. Přestože se z Evy stane narkomanka a nežije právě morálním životem, budete jí fandit. Její život byste totiž nechtěli prožít. Na konci příběhu se mi až tlačily slzy do očí. Za mě opravdu výborný literární počin.... celý text

Ďábelské hry 2016, Angela Marsons

Ďábelské hry jsou bezpochyby skvělým thrillerem. Autorka nás nechává vcelku podrobně nahlédnout do života sociopata. Do života velice inteligentního a chytrého sociopata. Jak je pro něj jednoduché zmanipulovat člověka, aby jednal podle jeho představ. Jak lehce lze ovlivňovat životy blízkých, ale i úplně cizích lidí. Jak jednoduše je dokáže navést ke zločinu. Psychologickou stránku má Angela Marsons výborně propracovanou. Kniha se čte moc dobře, děj je svižný, nenajdete žádná hluchá místa, kde byste se mohli nudit. Oblast duševně narušených lidí, kterou se Angela v tomto příběhu zabývá, působí velice zajímavě a čtenář se dozví spoustu detailů na dané téma. Ovšem já mám s autorkou asi nějaký osobní problém. Přestože dávám knize vysoké hodnocení, postrádám nějaký náboj v tom příběhu, něco, co by mě posadilo takříkajíc na zadek. Ty stejné pocity jsem měla i po dočtení Němého křiku. Možná je to jen přehnaným očekáváním od knih, které jsou momentálně na výsluní a člověk tedy čeká až příliš. Knihu všem čtenářům určitě doporučuji, rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Jaro v Kartágu 2016, Václav Václavovič Michalskij

Smrt v zádech 2017, Harlan Coben

Smrt v zádech byla moje první kniha Harlana Cobena. A rozhodně nebude poslední, tím jsem si po dočtení tohoto kousku jistá. Styl psaní autora mě oslovil, bavil mě, příběh se mi četl skvěle. Zpočátku jsem to nebrala jako nějakou pecku, ale „jen“ jako skvěle propracovaný napínavý příběh, kterých může být spoustu. Ovšem Cobenova Smrt v zádech je opravdu dokonale propracovaná, byla jsem strašně zvědavá, jak to celé dopadne, protože nějakou představu o pachateli jsem pochopitelně během čtení získala. No ale ten konec... Vážení, ten mě dostal. Doslova mi spadla čelist. Harlan Coben to vymyslel opravdu skvěle a do posledního detailu. A moje vize rozuzlení mohla jít klidně k šípku.... celý text

V mlze 2016, Caroline Eriksson

Hned na začátku zmíním, že já osobně bych V mlze vůbec neřadila mezi thrillery, ale spíše mezi psychologická dramata. První čtvrtina knihy mě moc nebavila. Nechápala jsem počínání hlavní hrdinky, její vlažné pátrání po zmizelé dvojici. Nějak jsem postrádala pocity zoufalství, které by každého asi ochromily, pokud by mu zmizeli dva nejbližší lidé. Potom se ovšem příběh rozjel a začal zamotávat a zaplétat a já musela číst a číst, abych přišla věci na kloub. Autorka si se čtenářem opravdu pohrává. Vykonstruovala jsem si několik možností, jak příběh dopadne, co se v něm vlastně děje, co se stalo v minulosti, ale nakonec se vše vyvinulo úplně jinak. Autorce se tedy skvěle povedlo mě zmást jako čtenáře a udržet moji pozornost až do samého konce.... celý text

Deník fejsbukové matky pokračuje 2017, Lucie Nachtigallová

Opět jsem se skvěle bavila jako u prvního dílu :) Stejně jako Viky007 jsem ji četla mimo jiné ve vlaku a dusila smích. Prima vtipné odpočinkové čtení.

Voňavé (na)dělení 2016, Blanka Hošková

Voňavé (na)dělení je první knihou, kterou jsem od autorky četla. A četla se mi moc dobře. Hlavní hrdinka mi byla moc sympatická a velmi blízká. Také jsem dlouho hledala práci a v pasážích, kde líčí pracovní pohovory, jsem se úplně viděla. Autorka píše o běžných věcech nám blízkých a známých. Každá se určitě v nějakém momentu příběhu najdeme. Na konci jsem držela Saše palce, aby jí vše vyšlo, tak jak má. Knížku můžu doporučit všem čtenářkám, které si rády přečtou reálný příběh o strastech i slastech života rozvedené matky dvou dospělých synů, kteří už dávno vyletěli z hnízdečka. Rozhodně sedne lépe starším ročníkům než dvacetiletým slečnám. Kniha se vám bude určitě dobře číst a hrdince rozhodně neopomenete fandit. Román je psaný ich-formou. Postava Saši je výborně vykreslená, reálná, žádná filmová hvězda, prostě úplně normální ženská po čtyřicítce s nějakými těmi fyzickými nedostatky. Proto si ji oblíbíte.... celý text

Pod vodou 2016, James Marrison

Pod vodou je klasická britská detektivka. Příběh se odehrává na anglickém venkově. Hlavní vyšetřovatel je původem Argentinec a velmi těžko si zvyká na anglickou zimu, která do něj zalézá i přes několik vrstev oblečení. Momentálně přišel o skvělého parťáka, který v nemocnici bojuje s těžkou nemocí. Získává však neméně vynikajícího kolegu Gravese. Oba muži mi byli sympatičtí, autor stvořil opravdu dobré a reálné duo detektivů. Přestože jde o klasickou krimi, žádný thriller, několik pasáží mi dokázalo hodně zahýbat žaludkem. Autor je popsal tak reálně a sugestivně, že jsem se při čtení opravdu doslova oklepávala odporem. Ale takových pasáží je tam minimum, takže čtenáři slabší povahy se nemusí obávat. Ovšem chtěla jsem je zmínit, protože dodali příběhu pověstnou šťávu. Autorův popisný styl mi také sedl. Ze začátku jsem si sice říkala, jestli bude takhle popisovat vše, tak nevím, ale prostě mě to bavilo. James Marrison si mě získal a poslední třetinu knihy, která se pyšní tak úžasnými zvraty, že budete valit oči, jsem doslova zhltala.... celý text

Černooké Zuzany 2017, Julia Heaberlin

Černooké Zuzany jsou bezpochyby výborný psychologický thriller. Od začátku jsem byla napnutá, zmocňoval se mě zvláštní pocit úzkosti. Tento příběh je svým způsobem jiný než všechny ostatní thrillery, které jsem četla. Těžko to lze popsat. Lépe mě pochopíte, pokud si knihu přečtete. Autorce se však, bohužel, nepodařilo udržet mou plnou pozornost až do samého konce. Rozuzlení pro mě nebylo šokující, byť většinu z vás jistě překvapí. Mě překvapilo také, ale čekala jsem, že to vše na konci nějak neuvěřitelně vygraduje. A ono to prostě „pouze vyplynulo“. Ale možná budete mít vy ostatní čtenáři úplně jiné pocity :) Knihu určitě doporučuji k přečtení. Rozhodně bylo zajímavé poznat autorčin nezaměnitelný rukopis. Krásné květiny, mladé dívky, mrtvoly, kosti, páchnoucí hrob, to vše dohromady je vcelku bizarní spojení. Při čtení některých pasáží jsem měla opravdu nepříjemné až tísnivé pocity. Byl mi naservírován hodně dobrý psychothriller, ale osobně bych ho nehodnotila jako výjimečnou pecku či thriller roku. Radím však, přečtěte si knihu a posuďte sami. Za zmínku stojí jistě nádherná obálka.... celý text

Dívka v ledu 2016, Robert Bryndza

O knize jsem toho slyšela mnoho ještě před tím, než jsem se pustila do čtení. Měla jsem tedy dost veliká očekávání, která byla do puntíku naplněna. Robert Bryndza nám předložil vynikající, svižný příběh plný napětí. Opravdu jsem byla napnutá od samého začátku až do konce. Bavily mě postavy, které jsou naprosto uvěřitelné a reálné. Skvěle propracované jsou nejen hlavní hrdinové příběhu, ale i ti trošku méně důležití. Já můžu jedině doporučit.... celý text

Dopis do ticha 2016, Zdeněk Hanka

Anotace je vcelku zavádějící. Děj se točí především kolem doktora Langa. Sestra Linda není tou hlavní postavou, jak by se mohlo zdát. Na knihu jsem se docela dost těšila, ale úplné nadšení se nedostavilo. Spíš bych román hodnotila jako průměrný. Autor některé situace vlastně vůbec nevysvětlil a já si teď říkám... Jak to celé bylo? Co se ve skutečnosti stalo? Samozřejmě si to můžeme domyslet, v tom nám nic nebrání. Já jsem ovšem čekala od knihy malinko víc.... celý text

Dívka o půlnoci 2016, Katarzyna Bonda

Tato kniha měla pro mě všeho přespříliš. Zbytečně vysoký počet stran, rozvleklý a na mě až příliš komplikovaný děj, obrovské množství postav, ve kterém jsem se postupem času začala ztrácet. Zkrátka jsem tentokrát neměla štěstí při výběru, příběh mě nenadchl. Na druhou stranu obdivuji autorku, že dokázala rozjet tolik dějových linek a neztratit se v nich. Na konci do sebe vše perfektně zapadlo. Ovšem co se týče vykreslení postav, tam mě Katerzyna Bonda moc neoslovila. Přišly mi plytké a neosobní. Myslím, že by knize snížení počtu stran přidalo na svižnosti. Ale zase je pravda, že pro tolik zápletek a tedy nutného následného objasnění, by nižší počet asi nestačil. Mě kniha nenadchla, ale jistě si najde svůj okruh čtenářů.... celý text