Šárka5875
přečtené 452
Já jsem smrt
2016,
Chris Carter
Knihu jsem četla docela dlouho, protože ta knížka je tak brutální, že jsem musela odkládat. Jako na Cartera jsem zvyklá, ale tohle jsem vůbec nedávala a i jsem si říkala, že touto knihou se sérií končím. Jako co to bylo? Detailní popisy neskutečně sadistických vražd, mučení, za mě tahle ohromná brutalita zastínila v knize úplně všechno, bylo mi z toho zle psychicky i fyzicky. A i z toho důvodu, že jednou z postav, byť tak nějak spíš vedlejší, bylo jedenáctileté dítě. Rozuzlení mě hodně překvapilo, podezření na vraha jsem neměla, vlastně jsem ani neměla sílu přemýšlet, kdo a proč, tolik jsem byla zabředlá v tom hnusu. A docela mě překvapuje, že někdo pachatele dokázal odhalit. Já tam žádná vodítka nepostřehla. Díky závěru jsem se rozhodla, že v sérii pokračovat budu, i když už mi Carterova tvorba připadá trošku šablonovitá a Hunter takový nadpozemský hrdina. Nicméně mám Huntera i Garciu ráda, náměty, zápletky, zvraty a rozuzlení bývají skvělé, ale v tomto dílu to pro mě všechno zazdila ta brutalita, jako by autor za každou cenu potřeboval čtenáře vykoupat v hektolitrech krve. Mně nevadí mrtvoly, ani ta krev, ale mučení lidí zaživa. Chtěla jsem dát 3*, ale závěr mě přesvědčil na 4*. Masakr...... celý text
