Sidonie
přečtené 370
Bílá věž
2017,
Jindřich Rohlík
Já si tuhle sérii zamilovala! Ale proč jen jsou na Filipa všichni tak zlí (dokonce i vypravěč!)? :-D Člověk má chuť ho obejmout a říct: Kašli na ně! Dobrodružství pokračuje a Filip se ukazuje jako cenný člen družiny. Což ostatním nebrání chovat se k němu dál hnusně. Filip není blbec, který by se hnal do nebezpečí po hlavě a své slabůstky má (a jednu velkou slabost jménem Dixi), ale vždycky udělá, co je v jeho silách... Jako zbabělec mi nepřijde. Ono je snadné vrhat se vstříc nebezpečí, když jste dědic dračí krve a skoro nemůžete umřít, ne? Co je to pak za hrdinství. Příběh je hlavně o Filipovi, takže ai to nejspíš nemyslí ani vypravěč, ať si říká co chce ;) Oproti prvnímu dílu se tu akce pořádně rozjede. To s tím golemem bylo super! Škoda, že sama obálka je spoiler. Ostatní postavy začnete víc chápat a celkem je začnete mít i rádi (jako ostatně každého, s kým strávíte nějaký ten čas), ale i když člověk chápe, proč Elvíra dělá, co dělá, úplně ji odpustit nedokážete. Přece by to mohla dělat bez toho, aniž by Filipa tahala za nos, no ne? Wag je sice nepochybně užitečný (a vlastně za nic taky nemůže - to ta kapka krve, že jo), mé sympatie ale vždycky ztratí ve chvíli, kdy se k Filipovi začne chovat jako vůl. S Katynkou vám to dojde ve chvíli, kdy si poslechnete historku o tom, kde se vzala magie pro golema. Když ale Vlaher přiznal, že zatím nic nebylo, tak jsem ohledně téhle teorie zaváhala. Tak uvidíme, co z Katynky nakonec vypadne. Jsem zvědavá na to, jak to bude s Daxienem. A se Zpevalkem - a Katynkou. Jediné, co snad autorovi nemůžu odpustit, je taková ta stereotypizace pohlaví. Katynka je naivka s intuituvním myšlením, která zná snář nazpaměť... Budiž. Ale Elvíra má být přece jiná. Tak proč obě holky bulí, zatímco všichni chlapi to ustojí? :-D... celý text
Legenda o Rovenu
2016,
Jindřich Rohlík
Legenda o Rovenu je slabší než další díly, což ale berte spíš jako chválu dalších dílů. Filip mi ze všech tří hrdinů připadal nejsympatičtější, i když ze všeho nejvíc k němu čtenář v tomto díle cítí prostou lítost. Dalším postavám jsem přišla na chuť až v dalším díle. Nejprve mě trochu rozhodilo, když jsem zjistila, že se v druhé polovině knihy na delší čas rozloučíme s trojicí "hrdinů", ale Vlaherův příběh mě brzy vtáhl a já se hodně bavila. "My tady zachraňujeme svět, ale oni budou trvat na tom, že budou pracovat jen do dvou!" Celkově mě druhá polovina knihy bavila o moc víc. Líbily se mi občasné herní narážky, ale klidně bych jich snesla i víc :)... celý text
Silnice kolem kousku světa
2005,
Jana Rečková
Ehür-hewo, to je silnice obíhající kolem kousku světa. Kolem opravdu výjimečného kousku světa. Kolem Rezervace, posledního místa na Zemi, kde ještě můžete potkat rusalku, vlkodlaka nebo spadnout do pasti bludiček. No, vlastně už nemůžete. Ale to se dozvíte až v závěru. (Anebo můžeme? Protože já od začátku měla dojem, že mi Namzul i Perei něco říká!) Přišlo mi to originální a nadchlo mě to skoro hned. Mutantní upíři, kteří loví za světla a tma je zabíjí, hřebcodlaci, monstrologové. Jen se mi zdá, že na to, jak báječně je to rozehrané, to skončí až moc hopem. Vlastně mě překvapilo, když jsem zjistila, že už je to konec. A taky mi je trochu líto Nely. "Tebe miluji mnohem víc než svůj svět..." Njn. Co bude říkat za rok? Co bude říkat, až zjistí, že po Rezervaci chodí králův levoboček, syn královny rusalek? :( Sama v cizím světě a ještě k tomu těhotná. Ta to vyhrála, chudinka.... celý text
Richardovy živé hračky
2016,
Kristina Haidingerová
KOMENTÁŘ OBSAHUJE DROBNÉ SPOILERY Anotace knihy slibuje "erotický thriller", ale ve skutečnosti toho nabídne mnohem víc. Tak třeba nešťastný příběh o lásce. A šťastný příběh o lásce. Kritiku homofobie, kritiku společnosti a toho, jak můžou pomluvy zničit lidské životy. A třeba taky to, že ne vše je vždy takové, jak se na první pohled jeví. A že za chováním lidí může stát něco, o čem nemáme ani tušení. Erotiky se dočkáte až v druhé půlce knihy, na mě osobně jí bylo někdy až trošku moc (ale nestěžuju si! To by bylo jako říct, že ten horror byl moc strašidelný. Jen nejsem zvyklá číst něco takového:). Explicitní erotika kontrastuje s čistým (byť popíraným) Richardovým citem. A právě proto tu má erotika jasný smysl. A i když mi sám Richard byl zpočátku spíš nesympatický, v druhé části knihy mi ho bylo čím dál víc líto a nakonec jsem mu opravdu přála, ať mu to s Michaelem vyjde. Jak tu někdo psal, v knize se opravdu dost naznačuje, je třeba fakt, že mi bylo prakticky hned jasné, že nic z toho, k čemu na začátku došlo, nebyla náhoda, a kdo za zmizením Michaelova otce stojí. Ale musím taky uznat, že mi nebyl jasný motiv. Kdo je Charlotte mi bylo jasné už dlouho taky, ale zase jsem si ji nespojila s tou dívkou z dopisu... Takže já si myslím, že to byl autorčin účel. Něco nám vyzradila, abychom si my, čtenáři, mysleli, že jsme na to kápli, ale přece jen si nechala ještě nějaké to eso v rukávu, aby nás ke konci překvapila. Závěr jsem si představovala maličko jinak, Kirsten jsem si neoblíbila. Ale ne vždycky to může být happy end pro všechny, že? :-) Je to tak, jak to je. Bylo mi líto Lilie. A Richarda. Knížka to je čtivá, erotické pasáže na mě nepůsobily trapně, i když občas jsem si říkala "tohle je vážně moc".... celý text
Polaris: 2006
2006,
* antologie
Sbírky povídek mám ráda z toho důvodu, že si je koupíte třeba kvůli Johnu Morressymu, Johnu Moorovi a Neilu Gaimanovi, ale nakonec vás nejvíc nadchnou povídky od autorů, které by vás nikdy dřív ani nenapadlo číst. Díky za tuhle skvělou sbírku - našla jsem si v ní pár dalších autorů, do kterých se musím pustit :-)... celý text
Hovězí v žaludku - Andělské rakvičky
2011,
Martin D. Antonín (p)
Líbilo se mi to o něco víc než první díl (teď lituju, že jsme si dala mezi díly pauzu). Je to hrozně zamotané a propletené (ale v dobrém, nehrozí, že byste se v ději ztratili). Jen škoda, že trojka pořád není a kdoví, jestli kdy bude... Konec je dost otevřený :-/ Btw. Víte někdo, kdo je ta tajemná autorka? Nejdřív jsem si říkala, že to bude Kariela, ale teď už teda fakt nevím :-D... celý text
Zelená
2008,
Martin D. Antonín (p)
Já chtít hrát Warcraft s všechna postava ze Zelený :-( U takovýhle knih mi je vždycky líto, že nejde o ságu, a že se musím s příběhem definitivně rozloučit. Bylo to vážně bezva. U knihy jsem se často smála. Jako velké plus vidím to, že jsem si po celou dobu nebyla jistá, kam to vůbec spěje. To se mi nestalo už dlouho u žádné knihy ani filmu. S tou goblinkou mi to sice docvaklo už ve chvíli, kdy Střelce řekla, že se o ni vždy postará... ale když měla v ruce Vsugerobraz, tak jsem na chviiličku zaváhala. :) Všechno to začne jednou velkou bitvou a skončí jednou dobrou bitvou. Líbí se mi takovéhle příběhy, jejichž pointou není boj dobra proti zlu, a jejichž závěrem není střetnutí dvou armád. Je to sice hodně zábavné čtení, ale je v tom i docela dost k zamyšlení. PS: Pro orky jsem měla slabost vždycky. Teď už mám slabost i pro gobliny. A pro elfky natřené nazeleno. A Orkamluv je bezpochyby nejelegantnější jazyk vůbec!... celý text
To zvíře v něm
2010,
Shelly Laurenston
Až tak do 180 strany jsem byla připravená dát tomu minimálně 3*. Jistě, není to žádné mistrovské dílo, ale to jsem od téhle knihy ani nečekala. Chtěla jsem něco nenáročného, něco, u čeho si odpočinu. Klidně i něco trochu víc romantického (či erotického). Slyšela jsem, že knížka je vtipná, takže jsem se rozhodla ji zkusit. Jess byla fakt sympatická, o tom žádná. A vlastně všichni ti "psodlaci" byli vykresleni jako prima banda. Nějaký ten situační humor se tu taky objeví. Celkově to na mě působilo jako jednoduché, ale docela milé dílko. Co mi vadilo: 1) Všichni v knize sice hrozně (až rasisticky) řeší, zda je někdo vlk, pes nebo lev, ale prakticky je to úplně jedno. Jess se promění v psa snad 2x, a z toho jednou jen proto, aby skočila do vany. Ehm? Kde je to "fantasy"? Kdyby to byli normální lidi, příběh by mohl vypadat úplně stejně. 2) Erotické scény. Aha, tak tady je to fantasy! Jo, tohle jsou ty jediné fantastické scény, které v knize najdeme. Mně erotika v knihách nevadí, ale tohle se mi vážně vůbec nelíbilo. Některé scény na mě působily až směšně (třeba ta s tím kuřetem). Jess dostala orgasmus na jedný stránce častěji, než reálná holka (s mužem) za celý život. A proč sakra musí být vše tak konkrétní? Co takhle nechat prostor fantazii? 3) Hlavní mužská postava. Nemůžu si pomoct, ale tohle fakt ne. Tohle sakra uráží všechny nerdy, ajťáky a knihomoly. Ta knížka říká, že ve skutečnosti každý, i tak supr nerd jako Jess, touží po nějakým tupým pitomcovi, ze kterýho stříká testosteron na všechny strany. Což je bohužel vlastnost, kterou čtenář nedokáže ocenit. Já vážně za celou dobu nepochopila, co na něm viděla. Vždyť on ani nepochopil její narážku na Carrie. KDO sakra nepochopí narážku na Carrie?! Ten příběh je tak profláklej, že to musí pochopit i ti, kdo Kinga v životě nečetli. Děsný klišé, klišé, klišé. Příběh o tom, jak si malá nerdka a looserkyně nakonec najde pořádnýho alfa samce. Já teda doufám, že je fakt nepřestane bavit sexovat na každý druhý stránce, protože nevím, co jinýho by spolu pak dělali. 4) To nejklišovatější klišé se tu objeví i v podobě Landryho. Totiž toho "druhého chlápka", vedle kterého má náš hrdina vypadat jako ta zaručeně správná volba. Ehm. Autorka jaksi pozapomněla na to, že Jess se může vykašlat na oba dva a najít někoho, kdo s ní bude rád hrát videohry, koukat na Pána Prstenů, A ZÁROVEŇ s ní mít sex. (To jako vážně může být dobrý sex jen s nějakým nabušeným pitomcem? Takže si můžu vybrat chytrýho kluka nebo skvělý sex? Jako fakt?! Ale blbost!) 5) Všechno předchozí můžu smést ze stolu a říct, že je to jen můj osobní názor. Ale KDE JE SAKRA POINTA? K čemu tam byly postavy Jako Johnny nebo Kristan? Celou dobu jsem si myslela, že to spěje k nějakému konfliktu z Waltem. OK, zápletka to ani tak není nic moc - biologický otec si přijde pro svou dceru, když zjistí, že její matka je najednou bohatá, a chce ji vydírat. No... ale fajn. Jenže celá tahle zápletka vyšuměla do ztracena. To už by bylo lepší, kdyby se na něj vrhnul Johnny a došlo k nějaké bitce. Místo toho k Waltovi někdo přijde, řekne pár nesmyslů a zastraší ho. A je to. Vyřešeno. A pak hurá zase na sex a pak ještě svatba a máme tu šťastně až na věky. Vůbec jsem nechápala, o co v té druhé polovině knihy jde. O co vůbec šlo Jess? To jí úplně přeskočilo? Ne, tohle prostě nedávalo smysl. Vůbec k ničemu překvapivému či originálnímu tu nedojde. Příběh o tom, jak si jedna chytrá holka pokazí život tím, že se nechá oblbnout hormony. (Kolik už existuje příběhů o tom, kde si looser najde roztleskávačku, nebo o tom, kde si nerdka najde fotbalistu? Tohle je totéž v jiném kabátě.) Za co ty dvě hvězdy? Tak... pořád je to asi ve své kategorii něco lepšího. Už jen za ten vtip musím dát hvězdičku. Umíte si představit, že by se upírovi ve Stmívání vykadily vrány na hlavu za to, že je lovil? Nebo někomu z 50 odstínů? Nebo jakékoli jiné podobné romance? Tím chci jen říct, že takhle kniha se nebere tak příšerně vážně, což považuju za klad. A pak je tu sympatická banda psů. Hlavně Jess. A občasná narážka na Tolkiena. Autorka má podle mě na víc. Chce to přidat na humoru a ubrat na... sexech. Rada: Jestli chcete romantiku, zkuste Johna Moora. Erotická scéna tam zabere dva řádky místo 5 stran, ale funguje rozhodně lépe.... celý text
Tak jo, po dočtení uznávám, že by tomu nechyběla nějaký ústřední pointa. Na druhou stranu... mně to zas až tak nevadilo. Hrdina se octne v cizím světě a podniká v něm různá dobrodružství. Proč by v tom měl VŽDYCKY nutně hrát roli nějaký úhlavní nepřítel, nějaká Velký Pán Temnot? Tohle je příběh pozemšťana, který se ocitne v úžasném fantasy světě a náramně si to užívá. Navíc je to pořád jen úvodní díl k desetidílné sáze. Škoda, že u nás vyšly jen dva díly. Bojím se, že vtip trochu utrpěl překladem. Chápu, že přeložit něco takového, je těžké. A nečetla jsem předlohu, takže nevím, ale přišlo mi, že občas asi tak vím, v čem má spočívat vtip, ale vtipně to prostě nevyznělo. Občas je tam něco nelogického. To jsou negativa. Myslím, že to mělo fakt slušný potenciál, ale působí to na mě jako rychle spíchlý prvopis. (Mimochodem. Ta obálka? To je vážně obálka k humornému fantasy? Tohle cílovou skupinu neosloví.) Každopádně... Líbilo se mi to. S Maxem jsem se skamarádila a úžasně mě to bavilo. Myslím, že jsem to četla v předmluvě k Umrlčímu tanci: Něco ve smyslu, že hrdinové, kteří pohrdnou dobrodružstvím, by zasloužili pár facek. Celou dobu si jen stěžují, jak je těžké být hrdinou, chtějí být doma, trpí atd. Těžký osud hrdiny! To je taková nepříjemná lidská vlastnost, že se každý snaží vyložit své zaměstnání jako to nejtěžší a nejnepříjemnější ze všech. A hrdinové nejsou výjimkou. Ale Max (hrdina) si svoje dobrodružství náramně užívá. Nestěžuje si, místo toho se do všeho žene s nadšením. To nadšení se mi vážně zamlouvá! Max se ocitl v novém světě, objevuje jeho úžasné zákonitosti a vše bere s humorem a s optimismem. Je to netradiční a velmi sympatické pojetí hrdiny. Žádný ukňouraný hrdina, který by pořád omílal dokola "já nejsem žádný hrdina" a "všechno je to má vina" a "já si chválu nezasloužím, byla to týmová práce". Dějově na sebe kapitoly navazují, ale každá má svou vlastní jednotlivou zápletku. Každá kapitola je jeden případ. Děj je skutečně až druhořadý. Mě ale bavilo číst i tom, jak se hrdinové nadlábli a přitom konverzovali a žertovali spolu. Ten svět se mi líbil. Je to ale rozhodně oddechová četba, žádné napětí. PS.: Na své si přijdou milovníci koček. I když jsou to samozřejmě trochu jiné kočky, než na které jsme zvyklí... :) Knihy pravděpodobně dočtu v originálu a pak se rozhodnu, jestli to na těch 5* nezměním. (Pořád si říkám, jak skvělá knížka by to mohla být, kdyby ji přeložit třeba Kantůrek nebo Petr Caha.)... celý text
Filuta
2016,
Terry Pratchett
Při čtení se mi občas samovolně vybavil Mau z Národa. Ani Národ nebyl Zeměplocha. Ale Národu jsem neváhala dát 5*. Sakra, když si vzpomenu, jak jsem to s hrdinou prožívala! Filuta není špatný, rozhodně ne (ani jako hrdina, ani jako kniha), četlo se to dobře (což je taky ale dílo překladatele, že), ale přišlo mi to poněkud povrchní. Příběh vůbec nešel do hloubky. Vše bylo jen tak hrubě načrtnuto. Dostala jsem příběh, ale žádné velké emoce. Žádnou psychologii postav. S Filutou jsem se nespřátelila. Neprožívala jsem to s ním. Problému chudoby se kniha dotýkala opravdu jen okrajově a neřekla bych, že příliš zdařile. Vše na mě působilo příšerně účelově. Byla tam spousta momentů, které nepůsobily přirozeně. Plus často dějové skoky. A co se týče Simplicity, ta mi lezla vyloženě na nervy. Autor sice neopomněl v knize několikrát zdůraznit, že "Simplicita není zas tak jednoduchá", že je to silná a samostatná dívka, ale vidět to tedy nikde nebylo. Pardon, ale ta postava byla klasická "dáma v nesnázích", princezna ve věži, prostě dáma, která nemá jinou roli, než být hezká, postávat a nechat rytíře, aby se pro ni bili a vyznávali jí lásku. Romantika 0. Líbilo se mi, že Pratchettovy knihy vždy nesly poselství, ale to poselství nám autor sděloval skrz příběh, skrz dialogy... Třeba ten Národ se mi moc líbil. Tentokrát nám ale autor vše předkládá polopatě, tak, aby to pochopil i blbeček. A přesto (možná právě proto), to na mě nezapůsobilo. Uznávám, že by mě kniha možná víc zaujala, kdybych byla Londýňan. Dávám 3*, ale bojím se, že ta třetí je hodně z nostalgie a úcty k Terrymu.... celý text
Zabij a zachraň
2001,
John Moore
Přečteno jedním dechem. Co se stane, když zavřete do jedné místnosti Sněhurku, Růženku a Popelku? A samozřejmě nesmíme zapomenout ještě na prince Krasoně a Zlou královnu a kmotřičku vílu...? Co udělat se svým "švýcarským" mečem, když vám Popelka spolkne klíč od dveří a za dveřmi přitom usilují Sněhurce o život? Rozkucháte Popelku a klíč najdete? Nebo ne? A políbili byste 20 let starou mrtvolu Růženky? Jo, tohle byla vážně bomba. Super zkombinované, promyšlené, propletené. Wendell byl báječný! :-)... celý text
Hrdinství pro začátečníky
2004,
John Moore
Téhle knize anotace škodí. Vyvolává dojem, že půjde o nějakou stupidní parodii. Kdo zná Johna Moora, ten samozřejmě už ví, co čekat, ale kdo neví... Vtipnými narážkami a situačním humorem se nešetří, konečně sranda, ironie a pořádná parodie! - autor se bohužel dost opakuje - romantická linie mě nějak nechytla, kdyby byla Ledová princezna fakt ledová, bylo by to zajímavější. Princezna je hloupá a princ se k ní jako k hloupé chová (aspoň, že ke konci začala být užitečnější). Ona nemá smysl pro humor, takže to podobu špičkování nedostane (proto je to horší než Osud horší než draci). Chtělo by to nové náměty a hlavně nové charaktery. + Nic to nemění na tom, že se při čtení vážně bavím, je to vtipné a kdyby to byla první kniha od autora, kterou čtu, dala bych bez váhání 5*. No, já dám nejspíš těch 5 i teď. Ale už z toho nejsem tak nadšená, jako když jsem četla Charlieho, protože předtím to pro mě bylo nové a teď... už mám autora prokouknutého. +Autor si dělá srandu z čeho jen může. Potkáte tu tyranského zloducha, jeho Zloduchovu asistentku, jeho Hlavního přisluhovače... A samozřejmě Hrdinu. Téda, prince, který našel manuál pro hrdiny, takže to jde zkusit, že ano. ---SPOILER--- Mimochodem, víte, jak se dostat ze spárů tyranského zloducha? Existují dva způsoby. Svést jeho sexy asistentku anebo přechytračit jeho natvrdlého přisluhovače. Ale lord Voltmeter není včerejší a dobře se na to připravil. Jeho hlavního přisluhovač je premiant nejlepší univerzity z Dvaceti království a jeho sexy asistentka není na kluky. JENŽE. Vůbec nepočítal ale s tím, že by se hrdina mohl pokusit svést přisluhovače a přechytračit asistentku. ---ÚRYVEK--- "Prastarý artefakt model sedm," přečetl nahlas. "Ten je úplně nejmocnější. Horké zboží, říkali. Poslední model." Sakra, skoro na každé stránce jsem si říkala "to je dobré, to je vtipné, to si zapíšu". Ale to bych rovnou přepisovala celou knihu.... celý text
Nepohledný princ
2004,
John Moore
Tak tohle bylo bohužel o něco slabší než Osud horší než draci. Pravda, četlo se to samo a docela se mi líbilo, jak se to na konci celé propojilo, ale bylo to trochu málo. Přišlo mi to trochu nedoladěné. Celé to bylo vlastně založené na romantice stejně jako OHND. Jenže to tu mezi postavami tolik nefungovalo, nebylo to tak chytré a vtipné, a pointa mi taky nepřišla úplně nejlepší. Například to s tím kouzelným mečem mi přišlo nějaké nedomyšlené. Prvotní nápad "Co dělat, když políbíte žabáka, on se promění v prince, jenže vám se nelíbí," se mi moc líbil, ale to k dokonalosti nestačí. Myslím, že to mohlo být lepší. Samotnou mě často při čtení napadalo, jak by to mohlo být, co by se mohlo stát, jak by se to ještě mohlo zamotat. A ono nic. Akce se objevila na posledních pár stránkách a nebýt chvilkového strachu o Hala, tak to prostě jen tak vyšumělo. Ve Zlém princi jsou asi jen dvě kraťoučké "romantické" scény, ale fungují lépe než celá tahle kniha. Humor byl vystavěn především na holkách a jejich problémech (neustálé nudění hovory o vlasech, zkoušení si šatů tak dlouho, dokud nějaké nesednou... móda, kluci, šminky atd.). Jako občas to mohlo pobavit, asi hlavně kluky, ale přišlo mi to trochu ploché. Nechci ale říct, že bych se u toho nikdy neusmála, to ne. Někdy šly ty narážky kolem mě a já si jen říkala "hmm, hele, vtip", ale zdaleka ne vždycky. Mám-li být fér, je to na 3 a kousíček *.... celý text
Želes
2007,
Jiří Mazurek
Jé! Být mi 15, tak bych z toho byla asi nadšená a neváhala dát 5*. Dneska dám 4*, protože to je podle mě sice dobrá sci-fi pro mládež, ale chybí mi v tom vysvětlení, pointa, pořádné vygradování (působí to jako úvodní díl k něčemu rozsáhlejšímu). Určitě to je pro mladší čtenáře a tak je k tomu třeba přistupovat. Nemůžu tomu přece sebrat * za to, že je to psané pro mladší čtenáře. Já si to ráda přečetla i ve svých 24 letech. Byla to jednoduchá, odpočinková četba. Trošičku mi to připomnělo Deltoru, kterou jsem četla kdysi jako malá (ale je to přece jen rozpracovanější a ne tak moc dětské). Dlouho jsem váhala, zda si Želes koupit. Nakonec jsem si ho koupila jen proto, že jsem knihu našla za docela nízkou cenu. Po komentářích a recenzi jsem čekala něco mnohem horšího. Kniha mě ale mile překvapila. Názvy zvířat mi opravdu nevadily. Třeba worel se mi moc nelíbí, ale opravdu to není tak, že by vás názvy zvířat rozčilovaly. Želes je zajímavý svět. Příběh je svižný. Dialogy možná občas poněkud dětinské, ale vzhledem k tomu, že vypravěčem je šestnáctiletý kluk, dá se to chápat. 1. Spíš pro děti a mládež. 2. Svižné. 3. Svět: Moc zajímavý! (A to mi je obvykle podoba a fungování světa úplně fuk a soustředím se jen na příběh - ale tady mě celý Želes zajímal tak, že bych si klidně přečetla jen Průvodce Želesem!) 4. Příběh: Sci-fi "dobrodružství. Podobně jako třeba u té Deltory. Děti narazá na záhadu - dostanou nápovědy - případ rozlousknu. Nebylo nutné, aby nám Tom vždy v myšlenkách vždy vše, co nám už taky docvaklo, vysvětlovat. 5. Humor a slovní hříčky: Trocha popichování mezi dvěma hrdiny a občasná narážka na EU nebo historii ČR. 6. Logika: Občas se musel člověk pozastavit nad uvažováním hrdinů. Přijdou o kamaráda a nenapadne je nic lepšího, než se pošťuchovat a muchlovat.... celý text
