Slezadav přečtené 382

Oheň z nebes 2024, Robert Jordan (p)

Naprosto ničím nepřekvapivá kniha ze série Kola času, přesto anebo právě proto je pro mě zatím ze série asi nejslabší. Vzhledem k tomu, že stále dávám 4* to o mém vztahu ke Kolu času něco vypovídá. Mám trochu pocit, že formule, kterou knihy v této sérii drží se začíná trochu přejídat. Skutečně se příliš nedaří čtenáře překvapit a i autorův styl psaní dost spoléhá na několikeré opakování skutečností. Myslím, že se dostávám do bodu série, kdy očekávám, že autor začne být ke svým hrdinům trochu krutý. Ale ono jim pořád všechno prochází a mají přímo ukázkový "plot armor" samozřejmě "legalizovaný" tím, že jsou přece ta'veren. Pro mě to ale dost ubírá na napětí, kterého by příběh jinak dosahoval. A když už se někomu stane něco fakt ošklivého, tak nějak autorovi nevěřím, že má koule na to, aby to bylo trvalé. Snad nejhorší, co mi ale na knize vadilo je neskutečně vyhraněný pohled postav na opačné pohlaví, což je snad nejvíce patrné u Nyneivy, která dokáže negativní vlastnost přisoudit generalizovaně všem mužům, přičemž sama strávila minulý odstavec přesně tím stejným. Tenhle pseudofeminismus občas dosahoval takových rozměrů, až jsem měl pocit, že Jordan to musel brát jako parodii. Kdyby tím trpěla jedna postava, tam zajímavý charakterový rys, bohužel tím trpí téměř všichni hlavní hrdinové. Každopádně ne vše bylo na Ohni z nebes jen negativní a troufnu si říct, že pozitiva mírně převažovala. Asi mě více bavily části s Randem a Aiely, ale ani "dámské" části nebyly špatné a dokázaly mě držet zainteresovaného. Oceňuji, že autor nezabředává do příliš detailního popisu bitev. Věřím, že na to v sérii dojde čas, ale v tuhle chvíli vidím těžiště příběhu jinde. Plány jednotlivých protagonistů nejsou nikterak zvlášť složité a není těžké je sledovat, přesto se daří občas něco držet pod pokličkou a čtenáře alespoň trochu překvapit. Jak už je u Kola času zvykem, tak závěr byl zvládnutý parádně, dokonce snad lépe, než v předchozích dílech, jelikož nebyl tak přepálený. Dávám Ohni z nebes takové trochu slabší čtyři z pěti. Přeci jen věcí, které mě iritovaly bylo hodně, ale dát tři by mi připadalo až příliš kruté, vzhledem k tomu, jak mě kniha jako celek bavila. Jsem zvědavý, jestli se v dalším díle už autorovi povede vymanit z toho, aby všichni někam cestovali a zaměřit se na něco teochu jiného. To by byla příjemná změna.... celý text

Stín se šíří 2023, James Oliver Rigney, Jr.

Přečíst čtvrtý díl Kola času mi trvalo daleko déle, než jsem očekával. Oproti předchozím knihám je totiž razantně delší, což je asi i jeden z problémů, který s touto knihou mám. Ne, že by mi vadila délka sama o sobě jako spíše z mého pohledu naprosto nezáživná první cca čtvrtina knihy a spousta různých dějových odboček, které se zatím jeví jako dost slepé (ačkoliv některé budou nejspíš v dalších dílech hrát významné úlohy). Poté, co jsem se prokousal nudnějším začátkem nabraly všechny příběhové linie skvělé obrátky a bavily mě všechny části a každá něčím trochu jiným. Nedokážu ani vybrat, která byla nejlepší. Aielové jsou super, Aes Sedai se špionážní příchutí taky a dokonce jsem v tomhle díle začal mít rád Perrina. Jak už je podle mého u Kola času zvykem závěr byl opět zbytečně přepálený a zrovna tomuto dílu by něco trochu klidnějšího prospělo. Přestože oproti předchozím svazkům Jordan mírně ubral páru, ještě stále to není úplně ono. V takhle dlouhé sérii prostě není potřeba mít bombastické vyvrcholení v každém díle. Celkově strhávám jednu hvězdu za příliš rozsáhlý a relativně nudný úvod a naopak příliš zhuštěný a přepálený závěr Randovy linky. Každopádně velmi kvalitní díl, který mě od série rozhodně neodrazuje.... celý text

Drak znovuzrozený 1 1998, Robert Jordan (p)

Podle mého zatím nejlepší díl této série. Nesoustředí se toliko na Randa, ale spíše na ostatní ta'veren. U Draka znovuzrozeného už je zcela evidentní, že Jordan našel svůj epický styl a odpoutal se z vlivu svých předchůdců. V průběhu knihy sledujeme několik oddělených dějových linek, přičemž ve všech hraje hlavní roli dobrodružné putování a všechny samozřejmě konvergují do strhujícího finále. Oceňuji, že tentokrát závěr nebyl tolik přepálený jako u předchozích dílů a tentokrát je i zřejmé, že příběh má kam pokračovat. Narozdíl od minulých knih, které mi připadaly daleko uzavřenější. Mat s Perrinem se zde posunuli ze škatulky postav, které moc nemusím mezi ty oblíbenější. Je pravda, že i tato kniha je psána velmi popisně a ne vždy příběh ubíhá úplně rychle. Nicméně beru to jako nutnou součást rozsáhlé epické série a ani mi to příliš nevadilo, přestože chápu, že někoho by to mohlo odrazovat. Moc jsem neviděl propojení mezi prologem a následným dějem, spíše mi připadalo, že prolog je jen propojkou na předchozí (a možná i následující) knihu. Musím říct, že se mi moc líbí, kam tahle série směřuje a dávám Kolu času poprvé 5*. Zároveň mám ale i trochu obavy, jestli se autorovi podařilo i další díly napsat tak, aby byly dostatečně originální a nezačaly se šablony zápletek opakovat. Navíc doufám, že autor našel později odvahu i některému z hrdinů ublížit.... celý text

Velké hledání 2 1998, Robert Jordan (p)

Moc pěkné pokračování série. Je vidět, že autor se posunul a našel svou cestu, jak se vymanit z Tolkienových opratí a v tomto příběhu to dokazuje. Co mi asi mírně vadilo je absence jakýchkoliv akčních scén po většinu knihy. Politikaření, cestování, náhodná setkávání a plány uvnitř plánů jsou moc fajn, přesto myslím, že by této knize více akce prospělo. Většinu knihy jsem měl pocit, že samotný děj se vleče skoro šnečím tempem. To pak vynahrazoval závěr, kdy se Jordanovi povedlo zkonvergovat dějové linie do jednoho místa a času a zakončení bylo prostě parádní. (Ačkoliv ta konvergence byla udělaná maličko na sílu) Jako všude jsou postavy, které mě bavily a oblíbil jsem si je, ale jsou i takové, které bych klidně oželel a stejně jako u prvního dílu si myslím, že autor mohl být k hlavním postavám neúprosnější. Pak je skupina postav, které zde tvoří víceméně jen vatu a autor je nejspíš využil v dalších dílech. Velmi oceňuji, že postavy jednají uvěřitelně a pokud dělají něco nelogického, tak čtenář chápe, proč to tak je a jaké emoce v danou chvíli hrdinu donutily jednat tímto způsobem. Další věc, kterou chci zmínit je fakt, že Hvězdnou bránu od této chvíle považuji za silně neoriginální :-D Celkově dávám stejně jako Oku světa 4*. Přestože tohle bylo lepší, než první díl, na plné hodnocení to za mě ještě není. Těším se na pokračování, hodně otázek zůstalo nezodpovězeno.... celý text

Oko světa 2012, Robert Jordan (p)

Tak konečně jsem se dostal k této oceňované monumentální sérii. Nemohu tvrdit, že by mě její první díl uchvátil, ale byl celkem dobrý. Líbilo se mi spousta věcí, např. trolloci, kteří se velmi rychle zařadili k moji oblíbeným zaporáckým rasám. Příběh je napsaný moc pěkně, autor skvěle pracuje se "scopem", kdy začínáme v zapadlém Dvouříčí s hrdiny, kteří znají jen pár okolních vesnic. V průběhu se postavy krásně oťukávají a vyvíjejí. Závěr má díky tomu úplně jiné grády. Oceňuji také prakticky ideálně zvládnutou světotvorbu, kdy čtenář dostává tak akorát informací, aby rozuměl a nebyl zahlcen balastem. Samozřejmě ne vše bylo na Oku světa ideální. Spousta pasáží je dost repetitivních. Hodněkrát se stávalo, že jsou scény popsány až příliš důkladně a děj neubíhá úplně svižně. Inspirace Pánem Prstenů této knize leze i z uší. Kdo zná Tolkiena, tak mu určitě bude připadat, že mnoho námětů a situací už v mírné obměně četl. Někomu také určitě může vadit, že prakticky celou dobu zdejší společenstvo někam putuje a děj se posouvá víceméně náhodnými setkáními. Závěr slušný, ale na můj vkus se autor příliš popustil - trošku střízlivější konec by vyhovoval víc. Jako celek Oko světa působí jako naprosto klasická fantasy, která žánrové čtenáře málo čím překvapí. Putování družiny složené z čarodějky, válečníka a dalších přináší mnohá dobrodružství, setkání s rozličnými nepřátely, přičemž je vše zarámováno proroctvím a bojem proti Temnému pánovi. Jako první díl dlouhé série funguje celkem obstojně a přestože se dá číst i celkem samostatně nechává opravdu mnohu prostoru, kam příběh posunout dál. Po zvážení všech aspektů dávám s odřenýma ušima 4*. Se sérií rozhodně nekončím a těším se, až opustí hluboké koleje Tolkienovské fantasy a najde si vlastní cestu.... celý text

Nové jaro 2015, Robert Jordan (p)

Na prequel série Kolo času jsem hleděl trochu s obavami, které se naštěstí ukázaly být plané. V porovnání s jinými díly série jde o jeden ucelený a přímočarý příběh, což je po třech nebo čtyřech knihách v sérii, které nerozřešily prakticky nic (četl jsem po Křižovatkách soumraku) skvělá změna. V příběhu se setkáme s Moirain, Lanem, Siuan a dalšími známými postavami, které čtenář Kola času zná. Příběh měl velmi dobré tempo (opět skvělá změna), uspokojivé zakončení a výborné postavy, které se vyvíjí a nejsou černobílé. Umím si představit, že v době kdy série vycházela muselo být velké zklamání, když někdo čekal na posun v hlavní sérii už několik knih a misto toho dostal prequel, který opět nic neposunul. O něco kratší formát Novému jaru také skvěle sedí a bohatě dostačuje, není třeba, aby každá Jordanova kniha byla obří. Optikou toho, že tady jde o samostatný příběh, z úžasně propracovaného světa Kola času, hodnotím 5*. Opravdu se tady potvrzuje, že v jednoduchosti je krása a méně může být někdy více.... celý text

Ďáblův potok 2023, Todd Keisling

Mám rád horory ovlivněné stylem H.P.Lovecrafta. Ďáblův potok takovým hororem určitě je. Dokonce se najde i několik zcela přímých referencí na Lovecraftovo dílo. Záruka úplného úspěchu ale toto samozřejmě není. Začnu pozitivně tvrzením, že tahle kniha byla moc příjemným mixem maloměstského hororu Kingovského typu (nemůžu si pomoc, ale Stauford mi velmi připomínal Salem's Lot) a kosmického hororu Lovecraftova typu. Dařilo se poměrně slušně využít ty stránky, které mě baví z obou přístupů. Většinou sympatické postavy se kterými jsem se dokázal sžít a hlavně odvaha autora nenechat je přežít všechny se u mě velmi cení. Povedený závěr, který byl napínavý i celkové vykreslení Staufordu hodnotím také kladně. Výhrady mám k tomu, co si autor při přebírání inspirace od Kinga mohl odpustit a to jsou velmi dlouhé popisy, zejména v první půli knihy. Sice to pomohlo vybudovat atmosféru, ale bylo toho moc a až příliš detailně. Ve druhé části knihy zase začaly být velmi repetitivní popisy hrůz, kdy černý sliz a červi byli zmíněni často i vícekrát na jedné straně. Asi má autor nějakou extra fobii proti červům, že je využívá tolik. Mě to přišlo zbytečně přehnané. Stejně tak, jako sexuální scény a situace, které mi v proncipu nevadí, ale neměl jsem pocit, zetby zrovna tady něco přinášely. Obecně jsem asi také doufal, že hororové prvky zůstanou ve více mysteriózní rovině, ve finále působily až příliš konkrétně a materiálně. Celkově kniha nebyla ale vůbec špatná. Trochu zkrátit, změnit pár detailů a byl by to excelentní horor. V současné podobě dávám slabší 4/5, ale autora mám na radaru.... celý text

Endymionův vzestup 2021, Dan Simmons

Tak mám kompletní Kantos Hyperionu za sebou a přestože nehodnotím poslední díl pěti hvězdami, tak nezklamal a výsledný dojem ze série je někde na pomezí "dobrý" a "skvělý". Po Endymionu js se těšil na další akcí nabitou knihu s honičkami vesmírem ve skvělém tempu a navíc s filozofickým přesahem. Bohužel jsem dostal jen část řečeného. Filozofický přesah tu je, akce už tolik ne. Celkově bylo podle mě tempo příběhu největším kamenem úrazu této knihy. Hodně se to vleče, hodně se opakuje, hodně se vysvětluje. Je tu spousta postav, které jsou představeny na různých planetách a ve výsledku mají zcela zanedbatelnou roli. Osobně mi ani moc nesedl ještě větší příklon k soft stránce sci-fi. Tady už šlo zcela jasně o určitý druh vesmírné magie. I přes všechna negativa se najde i mnoho věcí, které mě na knize bavily. Užíval jsem si prohnilost katolické církve. Kdykoliv se objevil Štír, stálo to za to a biosféra byla také úžasná. I zakončení příběhu hodnotím spíše pozitivně. Líbilo by se mi trochu temnější a trochu překvapivější. Přeci jen to, co Raula trápilo snad od poloviny knihy bylo průhledné jak sklo. Jak Hyperion, tak Endymion se mi líbily víc, ale tohle bylo pořád lepší, než Pád Hyperionu. Myslím, že 4* tady padnou jak ulité. V budoucnu se nebudu bránit přečíst sérii znovu, považuji ji za top sci-fi záležitost i když bezchybná samozřejmě není.... celý text

Endymion 1998, Dan Simmons

Upřímně jsem se po Pádu Hyperionu, který mě až tolik neuchvátil, docela obával jak tohle dopadne. A dopadlo to nadmíru dobře, jsem z Endymionu nadšený. Sice mě neodpálil tolik, jako první Hyperion, ale stále jde o velmi kvalitní dílo. Co se mi líbilo jednoznačně nejvíc bylo celkové tempo vyprávění, které se autorovi povedlo držet velmi vysoko po celou dobu knihy. Oproti předchozím dílům série je Endymion jednoznačně akčnější a dobrodružnější, což mi také padlo do noty. I s postavami jsem se sžil a prožíval to s nimi a to nejen s těmi na voru, ale i s vyslanci Paxu. Osobním favoritem byl asi de Soya, ale ani Raul s Aeneou nezůstali moc pozadu. Střídání pohledů bylo velmi dobře zpracováno a bavilo mě, těšil jsem se na obě POV prakticky stejně, což se nestává často. Jak přibylo akce, tak mírně ubylo filozofických témat. To mi úplně nevadilo, ale možná by úbytek nemusel být tak velký. Naštěstí to Pax a jeho ambice a metody do značné míry kompenzovaly. Je také pravdou, že mi docela trvalo zvyknout si na odlišné styly, kterými byly psané jednotlivé pohledy a asi by mi více seděl jednotný styl v celém příběhu. Občas se stalo, že kvůli dvojímu pohledu na stejnou scénu byla některá kapitola částečně spoilerovaná. Tomu se mohl autor trochu více vyvarovat. Parádní kniha nabitá dobrodružstvím na různých planetách, šílenými honičkami i nepravděpodobnými setkáními. Nějaký děj ve vyšším tempu, který tak zoufale chyběl předchozí knize je tady zpracovaný naprosto luxusně. Přestože kniha pár much má, tak mě bavila skvěle a zasluhuje, ač s odřenýma ušima, plný počet.... celý text

Pád Hyperionu 1997, Dan Simmons

Tato kniha tvoří spolu s přecházejícím Hyperionem jeden ucelený příběh. Bohužel mě Pád Hyperionu neoslovil tolik jako první díl, přesto se jedná o velmi dobré sci fi. Oceňuji zejména ty části, kdy byla v popředí politika, válka a popisy života v Síti. Tohle mě opravdu bavilo, stejně jako rozuzlení války i celá "linie" týkající se technojádra. Co bylo z mého pohledu trochu slabší byly části, kde prim hráli poutníci. Měl jsem chvílemi pocit, že se jako postavy nikam neposouvají a ani děj příliš neplyne. Takové nemastné plácání se na místě. Z mého pohledu nejslabší částí knihy byl příběh druhého Keatsova kybrida. Chápu, že Simmons tohota autora respektuje a chtěl na něho i ve svém díle odkázat, ale tohle bylo až moc na sílu a objemem daleko přes čáru. Nelíbily se mi ani mysticky propojené snění ani dnes už dost fousaté popisy dataplánů, datasfér apod. Také spousta nevysvětlených věcí až "plot holes". Jako celek s prvním dílem funguje tato kniha velmi dobře, samostatně už trochu hůř. Na můj vkus obsahuje příliš mnoho balastu. Nicméně ve chvíli, kdy jsem se začal soustředit na části, které mne bavily, tak jsem dostal nadprůměrně zdařenou space operu. Hodnocení jsem rozhodoval mezi 3 a 4 a nejsem si ale úplně jistý, jestli bych chtěl číst Pád Hyperionu někdy znovu.... celý text

Závan klíčovou dírkou 2013, Stephen King

Opět po Čaroději takový Rolandův flashback, který plynule přešel do roviny příběhu v příběhu, který je v příběhu :-). Mezi Čaroděje a Vlky jsem kromě tohoto vložil ještě Prokletí Salemu a rozhodně nelituji ani jednoho. Osobně se mi více líbila část s mladým Rolandem, než vložený příběh (možná trochu příliš pohádkový). Celkově je to pro mě první Kingovo dílo s top hodnocením.Nicméně tuhle recenzi píšu až polovinu dočtení Vlků z Cally, kteří dosáhli stejné mety.... celý text

Moudrost davů 2022, Joe Abercrombie

Závěr věku šílenství nepřináší v obecné rovině nic nečekaného. Abercrombie opět přivádí na scénu postavy známé z předchozích dílů série. Samozřejmě každá do puntíku propracovaná a zcela živá, po dočtení jsem měl pocit, že většinu postav znám lépe, než své vlastní přátele. Podobně jako Potíže s mírem i Moudrost davů má podle mého názoru příliš pomalý rozjezd a obsahuje i pár míst, kde se sice nespravedlnost, krutost a brutalita stupňuje, ale do děje už tyto pasáže nepřinášejí nic nového. Důsledkem toho byly i kapitoly, kde jsem se mírně nudil. Většina POV postav byla velmi dobrá a těšil jsem se, jaké budou další osudy. Nicméně našlo se i několik takových, kde mi to bylo celkem jedno a jedna z hlavních postav mi pripadala absolutně zbytečná a myslím, že by ji celou mohl autor vyškrtnout a kniha by nikterak neutrpěla. Tak nějak jsem stále doufal ve využívání střelného prachu, ale přestože v Království chtějí stavět železnici, tak bojují stále převážně mečem a kušemi. Z toho jsem byl vyloženě zklamán a vzhledem ilustracím na obálce jsem se cítil mírně podveden. I přes všechna výše uvedená negativa se jedná stále o velmi dobrou knihu, kterou jsem si z větší části užíval. Skvělé byly kapitoly psané z pohledu nedůležitých postav. Skvělé byly také akční scény (kterých bylo bohužel celkem málo) i perfektní zobrazení toho, co se stane, když se k moci dostanou radikálové a bezmozci. Savine je v celé trilogii jedna z nejlepších postav, kterou jsem měl tu čest číst. Celkově dávám 4/5. Nějaké nedostatky tahle kniha i celá trilogie má, ale jde o velmi dobře odvedenou práci. Bohužel Abercrombie má u mě tu smůlu, že svým předchozím dílem nasadil laťku velmi vysoko. Věk šílenství je skvělá trilogie, která je pro mě jen o malý chloupek pod původní sérií Prvního zákona. Na to, že by tohle měl být poslední díl toho zůstalo plno otevřeno, tak snad přijdou další romány z tohoto světa.... celý text

Potíže s mírem 2021, Joe Abercrombie

Pokračování trilogie Věku šílenství. Po naprosto famózním prvním dílu přišlo v Potížích s mírem trošku zpomalení. Má hlavní výtka téhle knize je právě velmi málo akční první polovina. Ano, stále je co číst, postavy se vyvíjí, intriky bují, děj tak nějak stále postupuje. Ale prostě první části téhle knihy jakoby chybělo napětí a byly i fáze, kde jsem se začínal maličko nudit. Od poloviny knihy dál už se děj více rozjel a zejména závěrečná část byla naprosto famózní. Hledám v paměti, jestli jsem někdy četl lepší bitvu, než dokázal Abercrombie tady. No možná v Hrdinech od stejného autora. Vylíčit krvavou a bezútěšnou atmosféru bitvy umí tento autor zcela mistrovsky. Dočkal jsem se konečně nasazení střelného prachu, nicméně pořád si myslím, že je trochu zvláštní s ohledem na technologie, které království má, že boj je stále z velké části řešen chladným železem. No uvidíme, třeba závěrečný díl přinese další posun. Postavy jsou jako vždy u Abercrombieho fantastické a naprosto není, co vytknout. Zvraty jsou někdy očekávatelné, ale autor umí i pěkně překvapit. Světotvorba na vysoké úrovni a depresivní styl se mi stále zamlouvají. Dávám tentokrát s těžkým srdcem jen 4/5 a to zejména za první polovinu knihy, kdy se autor asi hodně zhlédnul ve Hře o trůny, ale minimálně u mě se nepovedlo navodit to správné napětí královského dvora a šlechtických intrik.... celý text

Trocha zlé krve 2020, Joe Abercrombie

Většinou se mi daleko lépe píší komentáře ke knihám, které mě moc nezaujmou, protože poskytovat negativní zpětnou vaybu je pro mě jednodušší. Právě proto je pro mě tenhle velmi těžké napsat. Trocha zlé krve je totiž absolutně fantastická kniha. Asi jediný mírně negativní bod je za trošku slabší rozjezd, kdy mi chvíli trvalo, než jsem do všech linií zabředl. Na začátku se mi nejvíce líbila linie Savine, která velmi příjemným bezohledným způsobem dělá čest své rodině. Naopak linie odehrávající se na severu mě příliš nebrala. S postupem stránek se ale obě vyrovnaly a na konci samozřejmě hezky propojily (ehm,ehm). Orsova linka mi velmi připomínala Jezalovu z knihy Sma čepel, jen tak trošku z rychlíku. Abercrombie v knize velmi pěkně ukazuje jaké problémy přináší počínající průmyslová revoluce pro různé sociální vrstvy. Musím říct, že tenhle aspekt knihy mě v prostřední části neskutečně bavil. Postavy jsou samozřejmě perfektní, což jsem od Abercrombieho očekával. Všichni jednají uvěřitelně, konflikty vznikají přirozenou cestou, postavy se vyvíjí. Není co vytknout. Velmi mile mě překvapilo setkání s mnohými hrdiny z předchozích knih z tohoto světa. Určitě je vhodné Trochu zlé krve číst až při znalosti alespoň první trilogie, ideálně i všech románů z Kruhu světa. Možná jsem čekal trošku větší využití střelného prachu, ale věřím, že v dalších dílech se dočkám. Bojové scény se zde odehrávají hlavně v linii na severu, kde je dosud zbraní volby sekera nebo meč. Velmi se mi líbilo, jak byla téměř každá kapitola ukončena velmi temně až zlověstně. Ne nadarmo má autor přezdívku Lord Grimdark. Možná v tomhle ohledu někdy až moc tlačil na pilu, ale mě se to prostě líbí. Každopádně se okamžitě pouštím do dalšího dílu, protože tohle je vážně pecka.... celý text

Krev pro divoženku 2023, Kristýna Sněgoňová

Že mě Krev pro divoženku bude bavit jsem čekal, ale že až tolik rozhodně ne. Krev pro rusalku, na kterou tahle kniha navazuje, jsem četl již před nějakou dobou, ale ukázalo se, že mi bohatě stačilo pamatovat si základní kostru. V této knize se autorce povedlo alternativní historickou realitu s přítomností rusalek, meluzín a dalších druhů víl dovést téměř k dokonalosti. Oceňuji i vysoký stupeň atmosféričnosti, kdy se autorce povedlo přenést mě zpátky v čase do osmdesátých let. Líbilo se mi i propojení s prvním dílem skrze některé postavy i osvědčený formát služebních parťáků. Navíc hlavní hrdinka Eliška Blažková mě svou dobrosrdečností a naivitou bavila ještě o chlup více, než deprimovaný Stolbenko v prvním díle. Sněgoňová touhle sérii opět dokazuje, že je možné napsat kvalitní fantasy i ve zcela českých reáliích, kde vystupují postavy jménem Vilemína Sudová apod. Ne fakt, tyhle jména víl mě vždycky donutila se uchcechtnout. Příběh sám o sobě je uvěřitelný a moc hezky graduje. Finále je výborné a oceňuji, že se povedlo udržet otěže a nikterak to nepřehnat. V tomto odstavci jsem plánoval knize něco vytknout, ale ono upřímně není moc co. Takže přeskočím zrovna k závěru. Jde o prakticky perfektní pokračování série, přesto se však dá bez problémů přečíst i samostatně, protože návaznost je spíše volná. Dávám tentokrát bez jakýchkoliv pochybností plné hodnocení a doufám, že se dočkáme dalšího dílu z tohoto světa, kde by vám éterická rusalka nejraději sežrala xicht.... celý text

Únik před Houdinim 2023, Kerri Maniscalco

Naprosto průměrné pokračování série o Audrey Rose. Tentokrát se děj odehrává na palubě luxusní lodi, jejíž plavbu doprovází putovní cirkus pravidelně pořádající představení. Co mi vadilo asi nejvíc je v některých momentech naprostá absence logiky ve prospěch příběhu a naprosto zbytečně akcentovaná romantická složka příběhu. Naprosto jsem nepochopil absolutní pasivitu strýce Audrey, který v průběhu celé knihy nedělá naprosto nic, zřejmě aby se příběh mohl točit kolem mládeže. Stejně tak mi připadá, že motiv principála uzavírat dohodu s Audrey byl přinejmenším zcela pochybný, spíše naprosto absentující. Zřejmě jen proto, aby se vytvořila živná půda pro milostný trojúhelník. Stejně jako předchozí díly i tato kniha se výživá v dialozích, které nikam nevedou a jen omýlají, co vše je strašně "skandální". Na toto slovo už jsem začal být alergický. Přesto se kniha dá číst dobře, je nenáročná. Detektivní část relativně napínavá (i když není problém vraha odhalit, pokud chcete). Romantická část zabírá podle mého zbytečně moc prostoru. Plusové body přidávám i za atmosféru cirkusu na palubě a jednotlivé artisty, ti mě docela bavili. Celkově dávám 3/5 a považuji tuto knihu za naprostý průměr dovolenkové četby.... celý text

Vlci 2015, František Kotleta (p)

Rozhodl jsem se Bratrstvo krve číst chronologicky a nikoliv dle vydání a tohle je tedy první kniha série, se kterou jsem měl tu čest. Vlci pro mě byli mírným zklamáním, asi jsem od Kotlety čekal mimo jiné více jadrných a satirických průpovídek hlavních postav. Ke kladům knihy patří hodně akce a tak akorát krve. Upíři a vlkodlaci. Ke slabším stránkám řadím zbytečný přebytek samoúčelného sexu, mělký děj a postavy, se kterými jsem se nestihl za tak krátkou knihu sžít. Propouštím, že poslední výtka by mohla být neutralizována, pokud bych měl za sebou hlavní trilogii. Celkově dávám průměrné hodnocení a Bratrstvo krve zatím nezatracuji. Ale nemohu zastírat, že Vlci mě příliš neuchvátili.... celý text

Temné blues v New Orleans 2022, František Kotleta (p)

Závěrečný díl série o doktoru Koskovi jsem objevil zcela nečekaně díky reklamě. Vůbec jsem netušil, že Kotleta chystal pokračování. Byl jsem spokojen, dostal jsem oddychovku, jakou jsem čekal. Kosek pokračuje v trendu nastoleném předchozími knihami. Jde opět o sbírku volně propojených povídek. Jako vždy se mi některé líbily více, jiné méně a jestliže jsem u minulého dílu psal, že náměty pro sexuální magii už Kotletovi docházejí, tak si stojím za tím, že to stále platí. Ačkoliv je i tohle kniha zábavná, je podle mě dobře, že série je u konce, další díly už by byly asi jen mlácení prázdné slámy. Doktor Kosek tentokrát cestuje po světě, řeší záhady a bojuje proti lokálním božstvům za občasné pomoci oblíbence Bakulgy. Stejně jako minule mě asi nejvíc bavila povídka odehrávají se u nás v republice. Ač exotické lokace a mystéria mají také něco do sebe, české části mi vždy připadaly nejlepší. Stejně jako u Havany mě titulní povídka oslovila paradoxně nejméně. Tradičně připojím své hodnocení jednotlivých povídek: Temné blues v New Orleans 3* Pod jezinčiným úplňkem 5* Věčné město 4* V poušti 5* Sitarane 3*... celý text

Poslední tango v Havaně 2018, František Kotleta (p)

Po fantastických problémech v malém Vietnamu jsem se těšil na další skvělou nálož. Bohužel jsem tady byl trochu zklamán. Nejen že se formát vrátil k vícero volně vázaným povídkám, došlo také k výraznému poklesu originality a zabavnosti. Samozřejmě jednotlivé povídky měly pro mě různou úroveň zábavnosti, ale celkově mi tenhle formát u Kotlety úplně nesedí. Od velmi dobré až po vyložené zklamání. Hodně části je poměrně repetitivních a ani hlášky nemají takovou údernost. Skoro mi připadá, že Kotletovi už tady docházela inspirace a téma sexuální magie předchozími díly zcela vyčerpal. Po detektivní stránce velmi slabé, pokud se vůbec dá říct, že detektivní rovina existuje. Autorovi se povedlo udržet vysoké tempo a akční/násilná stránka je pořád ucházející, nicméně skvělá kniha se jen na tomto postavit nedá. Jedna ze slabších Kotletovek. Poslední tango v Havaně - 3* Těžký týden v Ústí - 4* Dlouhá noc v Tokiu - 2* Světla Paříže - 2*... celý text

Velké problémy v Malém Vietnamu 2016, František Kotleta (p)

Zatím asi nejlepší Kotlovka, co jsem četl. Samozřejmě je to klasická řezba se spoustou krve, magie a sexu, ale tentokrát mě dokázala upoutat ještě víc, než obvykle a nemohl jsem knihu odložit. Velmi se mi líbilo, že se autor dokázal celou knihu držet pevně dané skupiny nepřátel a neobjevovali se noví bohové a paranormální bytosti každých několik stránek. Tenhle fakt pro mě posouval příběh blíže uvěřitelnosti a dokázal jsem se do děje lépe vžít, než u tupé řezby, kdy prastaří bohové číhají za každým rohem. Také regenerace hlavního hrdiny zde není tak neuvěřitelná, jako jinde. Je pravda, že sexuálních scén bylo možná až zbytečně mnoho a spoustu z nich zcela prvoplánových, ale jsem ochoten tohle odpustit, protože tak dobře zpracovaná akční fantasy nálož se jen tak nevidí.... celý text