Slezadav přečtené 382

Saturnin 1999, Zdeněk Jirotka

Moje první zkušenost s audioknihou dopadla nad očekávání dobře. Potrhlý sluha Saturnin mě velmi bavil a nejednou jsem se při jeho počínání smál. Nicméně to ještě není nic proti tetě Kateřině, která mě přivedla k úsměvu snad v každé scéně, kde figurovala. Vůbec nevadilo, že jsem kdysi už viděl filmovou verzi. Jednak jsem spoustu vtipů už zapomněl a ty ostatní byly dobré i po několikáté. Nestalo se snad ani jednou, že situace nebo hláška, která je zamýšlena byla trapná, což je skutečné umění humoru. Co mi bylo chvílemi nepříjemné byl patos, se kterým hlavní hrdina občas popisoval své city k Barboře. To mi připadalo chvílemi až přehnané, nicméně to nebylo tak časté, aby to kazilo celkový dojem. Myslím, že můj zážitek z knihy byl vylepšen také přednesem, který se k tomuto humornému románu velmi hodil a jsem si jistý, že kdybych Saturnina četl jako text, tak na mě tak vtipně působit nebude.... celý text

Ani sami bohové 2014, Isaac Asimov

U této knihy je mi trochu líto, že dávám pouze tři z pěti, ale bohužel obsahuje pár zásadních pasáží a z mého pohledu nedostatků, kvůli kterým nemohu dát více. Předně si myslím, že kniha mohla být výrazně kratší. Myšlenky, které Asimov prezentuje jsou famózní, ale zejména v prostřední části je tolik nudné omáčky, že se četlo velmi špatně. Absurdně zdlouhavé a opakující se popisy způsobu života a rozmnožování "paralidí" mě velmi nudily. No, alespoň se dá hovořit o tom, že tam postavy procházely nějakým vývojem, což se u tohota autora moc neděje. První část byla výborná a třetí část trpěla jednak na zbytečnou romantickou linku a druhak, stejně jako prostřední pasáž, na velmi časté a zbytečné sexuální narážky. Skoro jakoby Asimov cílil na to, že tohle téma prodává. Nicméně v podobném sci-fi románu je to podle mého zbytečné a lépe by udělal, kdyby prohloubil jiná témata. Třeba politické tření mezi Měsícem a Zemí, špionáže apod. Ani závěr není příliš úderný a vyznívá celkem do ztracena. A to tolik, že vyvrcholení knihy přichází spíše na konci prostřední části, ale ani tam to není bůhví jak slavné. Očekávání byla vyšší, ale nakonec jsou z toho průměrné 3* za skvělé nápady utopené v hromadě zbytečností.... celý text

Marťan 2015, Andy Weir

Velmi pěkný sci fi příběh o astronautovi, který uvíznul na Marsu. Připadá mi skoro neuvěřitelné, že se autorovi podařilo napsat napínavý příběh, který má prakticky jedinou postavu - všichni ostatní, ač pro záchranu důležití, jsou jen do počtu. V knize je poměrně hodně technických termínu, přesto se četla jednoduše a byla srozumitelná. Watney je z větší části sympatický hlavní hrdina, ačkoliv musím přiznat, že mi moc neseděl jeho téměř neustálý optimismus. Začátek knih mi připadal trošku pomalejší a skutečně mě začala bavit až zhruba ve své třetině. Co se týče humorných části, bylo to prostě hit or miss. Některým věcem jsem se opravdu zasmál, jiné mi připadaly spíše jako trapné vtipy. Postupně mě příběh vedl k myšlence, jakou hodnotu má lidský život a co vše stojí za to obětovat při snaze o jeho záchranu. V situacích, jako je ta popsaná v knize však dochází k tomu, že nejde jen o záchranu jednoho života, ale o celosvětové cítění a náladu. Úspěch takové mise může ve svém důsledku krom záchrany života jednoho astronauta přinést i další benefity, včetně těch materiálních. Jistě, je to nebezpečná záležitost s rizikem selhání, ale i zcela neempatický člověk by už v určitém bodě podle mě podlehl a udělal vše pro úspěch mise. Dávám takové lepší 4* knize, která mě zaujala, hezky se četla a až neuvěřitelně dokázala udělat napětí téměř z ničeho. Rozhodně navnadila zkusit i další knihy autora.... celý text

Sedmikostelí 2001, Miloš Urban

Upřímně řečeno jsem od této knihy čekal daleko víc. Co se týče detektivní zápletky je zklamání asi největší, protože byla slabá jak čaj, nepříliš zajímavá. Mysteriózní složka mě dokázala zaujmout vždy jen na chvíli, protože pravidelně vyznívala do ztracena. Popisy architektury uměly být poutavé, ale na můj vkus jich bylo asi až příliš mnoho. Navíc jsem se celkově nedokázal ztotožnit se světonázorem ústředního spolku a chvílemi mi připadalo, že mě autor směřuje k tomu abych "fandil" těmto šílencům. Konec naprosto bizarní. Ale abych nebyl jen negativní, tak je potřeba říct, že kniha má i své světlé okamžiky. Hlavní hrdina mě většinu knihy bavil a líbily se mi i vcelku naturalistické popisy násilných činů. Bylo vidět, že autor se toho nebojí. Členění textu a styl autora mi celkem sednuly. Podotýkám, že nesouhlasím se zařazením díla žánrově do hororu, spíše mysteriózní detektivka, protože přímo hororových prvků se čtenář moc nedočká. Dávám slabší 3*, protože negativa u mne mírně převažující, ale dvouhvězdičkové hodnocení by bylo příliš tvrdé.... celý text

Pandořina hvězda – Bariéra 2018, Peter F. Hamilton

Moje první setkání s Hamiltonem. Sága o Společenství má teda velmi pozvolný rozjezd. Pandořina hvězda vyšla rozdělená na dva svazky Bariéra a Invaze. Toto hodnocení se týká prozatím jen bariéry. Oceňuji promyšlenost světa, který nám Hamilton přináší. Jsem velký fanoušek epických a rozvětvených sérií a v tomto ohledu je Bariéra opravdový příslib. Jednotlivé postavy jsou organické a velmi uvěřitelné. To stejné se dá říct o lidské společnosti jako celku. Myslím, že galaktické Společenství je napsáno velmi realisticky s přihlédnutím k technologii červích děr, kterou v tomto sci-fi lidstvo vyvinulo. Čím Bariéra bohužel trochu trpí, je právě fakt, že jde jen o první část knihy. Prakticky vše zůstává neuzavřené a i linky, které nějak uzavřené jsou zatím nemají na celkový děj moc vliv a působí trochu zbytečně, doufám ale, že další kniha tento pocit vymaže. Je zde vícero téměř izolovaných příběhu, které nám poskytují krásný vhled do společnosti a lidského uvažování tohoto fiktivního světa. Může být náročné se orientovat ve větším množství postav, ale já to tak mám rád. Kdo čeká překotnou akci a superhrdiny bude zklamán, tady se spíše hraje na souboj korporací o politický vliv na pozadí poutavých příběhů jednotlivců. Kniha je velmi pomalá a funguje skutečně jako úvod do série. Ve chvíli, kdy se konečně začíná něco dít, tak je konec. Dávám 4/5 za realisticky vykreslený svět a velké množství rozličných postav. Pro udržení hodnocení to u další knihy bude ale chtít víc, protože nyní je čtenář už se základními fakty obeznámen a minimálně já od Invaze čekám rychlejší a dynamičtější děj a propojení zatím volných dějových linií.... celý text

Znamenitá mrtvola 2022, Agustina Bazterrica

Velmi originální a zajímavá dystopie ze společnosti, kde se jedení lidského masa stalo normou. Tenhle příběh určitě není pro každého. Je brutálně syrový, plný scén, kde se s lidmi zachází jako s dobytkem. Možná těchto scén bylo zbytečně moc, stačila by polovina pro potřebný efekt. Velmi oceňuji, že autorka nezapadla do klasické šablony dystopií, kde dochází za pomoci mentora k prozření, pak konfrontaci s autoritou a nakonec k boji/útěku. Našla si vlastní cestu, kde se zaměřila na osobní příběh někoho, kdo je se systémem pevně spojen a přesto se mu to svým způsobem hnusí. Několik kapitol (např. honitba) mi připadalo dost zbytečných, naopak jiné části příběhu byly propracované až příliš málo. Závěr naprosto dle očekávání, kdy už cca od poloviny bylo vidět, k čemu děj spěje. Možná škoda, že kniha byla tak krátká, tento originální svět by si zasloužil víc. Klidně i pokračování nebo prequel o "Velké změně" by mi nebylo proti srsti. Dávám solidní 4* a jsem rád, že jsem se pro jednou nedal odradit obrovskou propagací, která knihu provázela. Ta na mě totiž mívá spíše opačný efekt a knize se pak vyhnu.... celý text

Sivá krev 2023, Marie Domská

U Sivé krve jsem měl smíšená očekávání. Na jedné straně anotace, která slibovala příběh, který mě zaujal a na straně druhé nepříliš dobré recenze. A přesně takhle smíšený je i můj dojem po dočtení knihy. Na straně, která se mi líbí stojí přitežlivé podzemní lokace, neotřelí sivové a exotická temná fauna a flora. Román má velmi dobrou atmosféru. Co se týče postav, tak ty vnímám vesměs neutrálně, hlavní hrdina je sympatický a prochází pěkným vývojem. Rozvoj a změny jeho charakteru jsou občas příliš skokové a možná až na sílu, ale Esmedilla jsem si docela oblíbil. Nejlepší postavou za mě ovšem byla elfí kněžka Yef. Bohužel interakce těchto dvou postav nebyla po většinu času příliš uvěřitelná. Za další hlavní postavu se dá označit Rudook, kterého bohužel čtenář nestihne příliš poznat. Na druhé straně stojí právě problém s poznáváním Rudooka a celkově závěrem knihy, který je sice objasněn tak, že dává smysl, ale přesto jeho příchod je příliš rychlý a náhodný. Jakoby autorka spěchala, aby příběh co nejdřív uzavřela. Dále mi vadilo přílišné množství akčních scén, které ve druhé půli knihy už začaly být otravně repetitivní. Neustále podobné popisy toho, jak Esmedill seknul, jak vyčaroval ohnivou kouli atd. Doporučil bych akčních scén buď ubrat, nebo je udělat rozličnější a zajímavější. Žádný z bojů mi neutkvěl nijak v paměti, což je škoda. Také mě mrzí, že jsem se nedozvěděl nic o podstatě magie (vrozená/získaná/naučená...), jaké jsou limity této magie. Prostě Esmedill je čaroděj a hotovo, zvládá asi tak 10 nenápaditých kouzel, která točí stále dokola. Dávám průměrné hodnocení 3/5. Mnoho hezkých nápadů, atmosférické prostředí a celkově hezky vybudováný svět sráží nenápadité a příliš časté akční sekvence (občas jsem ani netušil, jak a proč se zrovna začalo bojovat), unylé a nepříliš uvěřitelné romantické linky a hlavně poslední třetina knihy, která je jako z rychlíku. Kdyby byla kniha delší a události rozvedenější a méně chaotické nejspíš bych dal o hvězdu více.... celý text

Moc 2023, John Gwynne

Chtěl jsem napsat, že Moc byla překvapivě dobrá. Ale nebyla, jelikož jsem přesně tohle od Gwynna čekal. Samozřejmě není perfektní, ale zatraceně dobrá ano. Jde o poměrně tradiční fantasy, které stojí hodně na postavách (přestože děj není zanedbán). Hodně mi to připomínalo takový mix mezi Ryanem, Abercrombiem a Martinem, což je bez debat perfektní kombinace. Začnu asi těmi několika body, které bych chtěl knize vytknout. Za prvé název, tedy jeho překlad, abychom si rozuměli. Anglický název "Malice" vnímám jako něco trochu jiného, co se i k ději v knize velmi hodí. Moc podle mě o něco méně. Další výhradu mám k velmi krátkým kapitolám a častému střídání POV postav a k možná až příliš otevřenému konci. Ano, jde o první díl série a bylo odhaleno docela dost, aby si čtenář různé příčiny a souvislosti dal dohromady, přesto bych preferoval méně cliffhangerů. Klady v této knize ovšem drtivě převažují. Dvorní intriky, bojové scény, mýtičtí tvorové, světitvorba. Všechny tyhle věci má autor parádně zvládnuté a umí je dávkovat v přesně tom správném množství. Postav je v knize opravdu hodně, což uznávám, může být pro někoho překážkou. Já jsem z toho nadšený, protože každá postava má svůj smysl a všechny hlavní postavy jsou parádně propracované, vyvíjející se a plné života. Děj je sice v této knize o něco pomalejší, ale o to více umožňuje vyniknout právě mistrné práci s hlavními hrdiny. Čtenář hlavní zápletku odhaluje postupně z různých narážek a z jednání postav, nejde o nic přímočarého a pro širší souvislosti je třeba se do knihy ponořit. Možná by nekdo mohl vytknout nedostatek opravdu nečekaných zvratů a jistou předvídatelnost v tom, kdo je opravdu kdo, nicméně já si postupné odhalování užil i když jsem nakonec nebyl překvapen. Samozřejmě moc není perfektní, ale na poli epické fantasy nejspíš v současné době moc konkurentů mít nebude. Ode mě má Moc 5/5, přičemž jsem u sérií přísný a pro udržení tohoto hodnocení čekám od dalšího dílu alespoň mírné zlepšení. Doporučuji každému, kdo má rád nebo chce zkusit epickou fantasy a preferuje intriky, zrady, boje a přátelství před romantikou, kterou tady, díky bohu, nenajdete.... celý text

Doktor Spánek 2014, Stephen King

Na Doktora Spánka jsem se velmi těšil, protože Osvícení považuji za nejlepší horor, který jsme kdy četl. Rozhodně jsem nebyl zklamán, ačkoliv mi kniha nepřipadala až tak úžasná, jako již zmíněný předchozí díl. Zejména antagonisté byli o dost méně zajímaví, než slavný hotel Overlook, ale co naplat, laťka byla asi příliš vysoko a Pravý rod záporakům rozhodně ostudu neudělal. Druhým slabším článkem pro mě byl fakt, že příběh zde už velmi spoléhá na "osvícenské" paranormální jevy a začal jsem je brát jako samozřejmost a ne jako něco mysteriózního. V tomto směru mám pocit, že Doktor Spánek už má jistý žánrový přesah směrem k fantasy. Naopak velmi oceňuji, že na rozdíl od jiných Kingových knih jsem se bavil od první stránky, většinou se tomuto autorovi povede mě zaháčkovat až ve druhé polovině knihy. Myslím, že za to je zodpovědný perfektní náhled do duše alkoholika a možná i již zmíněný Pravý rod, který působí správně tajemně. Myslím, že i s koncem si mistr King poradil vcelku dobře, možná až nečekaný hapoy end, ale já byl pro tentokrát spokojen.Dávám slabších 5* a přemýšlím, jestli desetibodová stupnice by nebyla lepší právě pro tyto případy, kdy bych dal 9/10.... celý text

Říše upíra 2022, Jay Kristoff

Rozhodně pro mě velké překvapení. Ne, že by kniha byla absolutně perfektní, přesto dávám těsných 5 hvězd. Očekávání jsem neměl příliš vysoko, přece jen je Kristoff známý spíše jako YA autor a bál jsem se, že Říše upíra bude tak nějak skrytě spadat do této kategorie. Ne že by tam nebyly náznaky, ale jde rozhodně o knihu pro dospělé publikum. Velmi oceňuji postavy a zejména hlavního hrdinu. Gabriel de León mi připadal jako něco mezi zaklínačem Geraltem a pistolníkem Rolandem. Cynický hrdina, který rozhodně není bez poskvrny. Ani ostatní postavy ovšem rozhodně nejsou psané špatně a jednají realisticky. Svět a jeho zákonitosti také vypadají velmi slibně. Nechci po jedné knize říct, že je vše propracované, ale rozhodně to má velký potenciál. Také velmi oceňuji, jak "vizuálně" dokáže autor psát. Jeho popisy barev, světel apod. velmi pěkně podporují představivost. Celý příběh působí velmi temně, depresivně a jednoznačně v grimdark stylu, což je něco, co já prostě můžu. Upíři jsou popsáni velmi zajímavě. Ne snad úplně originálně, ale velmi dobře zapadají do celého konceptu světa v této knize a snad v budoucnu i sérii. Zvraty v knize byly sice vesměs velmi dobře očekávané a odhalení byla spíše o tom, "kdy" to přijde, než "jestli" nebo dokonce "co" přijde, přesto jsem většinu doby čtení byl v napětí. Oceňuji také pěkné a srozumitelné střídání časových linií, což vytvářelo také velmi pěkné příležitosti k částečným, leč neúplným odhalením. Samozřejmě lze najít i negativa. Vadilo mi v některých částech zbytečně mnoho vulgarit a než jsem si zvyknul tak i podle mě zcela nesmyslné používání francouzských slovíček. Nevím, jestli to mělo nějak tvořit atmosféru nebo co, ale občas vhozené "oui" nebo "ma famille" mi připadalo spíše trapné, než co jiného. Nepříliš kladně hodnotím i ilustrace - ne že by nebyly hezké, ale jejich styl mi prostě k příběhu neseděl. Všichni upíři na ilustracích vypadali velmi žensky - dlouhé vlasy, postava na cca 50 kg apod. Prostě mi to nesedělo k jejich popisům a činům v knize. Poslední věc, kterou zde uvedu je autorova vášeň ve vytváření nových složenin ze slov. Kdyby těch novotvarů bylo pár, tak mi to nevadí, ale tady se to přímo hemžilo výrazy jako "dnesmrt","hlubozima" nebo "srdcekrev". Možná částečně na vrub překladu, ale silně pochybuji. Spíše si myslím, že podobně jako s francouzštinou se autor prostě snažil být cool, ale nakonec je to spíše trapné. Veskrze všechna zmíněná negativa jsou ovšem drobného rázu a kolem poloviny knihy už jsem si zvyknul a dále se mi povedlo nepříjemnosti ignorovat. U téhle knihy pozitiva jednoznačně převažují. Moc hezký příběh zasazený do velmi přitažlivého světa. Tahle série má rozhodně velký potenciál a je vidět, že autor umí. Jen by se měl trochu srovnat s tím, že píše sérii, která není YA a nesnažit se být za každou cenu cool. I přes ohromný potenciál by nejspíš nebylo těžké sérii druhým dílem zcela zkazit. Dávám 5* s odřenýma ušima, u dalšího dílu už tak mírný v hodnocení nebudu a jsem zvědav, jestli Kristoff udrží nasazenou laťku.... celý text

Osvícení 1993, Stephen King

Osvícení je pro mě horor s velkým H. Samozřejmě kniha není úplně perfektní, to není žádná, ale Osvícení se tomu v rámci svého žánru pekelně blíží. Ačkoli v první polovině je stejně jako další Kingovy výtvory poměrně rozvláčná, ve druhé části mě naprosto pohltila a nemohl jsem se od čtení odtrhnout. Působení hotelu Overlook na Torranceovu rodinu je příkladem mistrného budování napětí během celé knihy, které v závěru velmi napínavě a akčně vygraduje. Za geniální hororovou složku považuji to, jak hotel proti sobě poštve vzájemně nejbližší lidi. Osobně mi jedno z největších nepohodlí (které je u hororu/thrilleru žádané) způsobují příkoří, která se dějí dětem. Toho si tady malý Danny užije do sytosti. Nakonec bych ještě rád ocenil náhled do alkoholikovy mysli. Věřím, že King moc pěkně zprostředkoval zkušenost vyléčeného alkoholika a přiblížil čtenáři, jaké pocity takového člověka svírají. Celkově dávám nejvyšší možné hodnocení a Osvícení řadím k absolutní špičce hororového žánru. Napětí, strach, obavy, dokonce i akce. Všechno tohle v perfektním mixu odehrávající se ve vymrzlých horách v téměř prázdném hotelu, který je tak trochu zvláštní.... celý text

Klára a Slunce 2022, Kazuo Ishiguro

Na tuto knihu jsem se velmi těšil, jelikož jde o sci-fi od držitele Nobelovy ceny. Nakonec u mě převážilo asi zklamání. Ne, že by to bylo úplně špatné, jen jsem čekal mnohem víc. Autor se v knize dotýká mnoha zajímavých témat jako sebeuvědomění robotů, nahrazování lidí roboty, genetické manipulace k vytvoření lepšího člověka, průmyslová revoluce způsobená inteligentními roboty a její dopady na společnost atd. Bohužel z mého pohledu se téměř všeho dotýká jen povrchně a i tam, kde jde do hloubky jsem už četl daleko lepší zpracování tématu od jiných sci-fi autorů. Jde o příběh vyprávěný retrospektivně robotkou Klárou, kterou je koupena, aby pomáhala překonat osamělost nemocné Josii a možná i z dalších pohnutek. Velká část knihy se věnuje vztahům mezi Klárou, Josii, přítelem Rickem, Josiinou matkou a dlašími. Tyto vztahy a interakce jsou ovlivněné futuristickým světem, kde se příběh odehrává. Spousta věcí mi připadala velmi divných, až nelogických. Na jednu stranu je naznačeno, že by Klára mohla pomoci Rickovi s přípravou k přijetí na univerzitu v technickém oboru, na druhou stranu nechápe funkci Slunce. (Tady odmítám vysvětlení z doslovu, že možná chápe více, než my). Josie na jednu stranu tráví opakovaně čas "bublinovou hrou", na druhou stranu se také chystá na univerzitu. (Je malé dítě, nebo je téměř dospělá ?). V čem je Josie lepší, než Rick, spousta narážek na povznesení, ale žádná ukázka, že by byla v čemkoliv zásadně lepší. Klára má být supervnímavá a má se skvěle učit a přizpůsobovat, mně naopak připadalo, že se jako postava nikterak moc neučí ani neposouvá. Velmi mě iritovalo, že se po celou dobu knihy nenaučila nazývat věci pravými jmény. Jistě jsou tam zajímavé pasáže a myšlenky. Celkem slušně je nastíněno téma definice lidství a možnosti náhrady člověka robotem. Ale celá linka se Sluncem mě absolutně neoslovila. Na postavách mi nikterak nezáleželo a v rámci příběhu by pro Josii za mě fungoval jiný konec. Knihu bych asi doporučil zejména někomu, kdo sci-fi žánr běžně nechce a rád by třeba vyzkoušel. Jako takový lehký úvod. Podobný čtenář by mohl být z pro něj neprobádaných témat nadšený. Myslím, že někdo, kdo sci-fi běžně čte musí vidět, že Ishiguro tady nepřináší vůbec nic nového a většinu témat zpracovává velmi povrchně. Dávám průměrné hodnocení 3/5. Klára a Slunce nebyl vyloženě špatný román, ale zároveň mě nikterak více neoslovil.... celý text

Já, robot 1993, Isaac Asimov

Absolutní klasika žánru. Spousta lidí sice zná Asimovovy zákony robotiky, ale málokdo si uvědomuje, co přesně znamenají a jaké problémy a paradoxy z nich mohou vzejít. Kniha je souborem povídek, které jsou propojeny skrze téma robotiky a postavu Susan Calvinové. Jsou zde samozřejmě i další postavy, které se vyskytují ve vícero povídkách, ale jak už je u Asimova zvykem nejsou základním kamenem díla. Tady jde čistě o to předložit čtenáři k zamyšlení problémy, se kterými se bude potřeba v souvislosti s rozvojem robotů vypořádat. Jde jak o problémy technického rázu, tak zejména o morální dilemata. U většiny povídek jsem se skvěle bavil a lituji, že jsem tohle dílo nečetl už dříve. Skutečně jedno z mála sci-fi, které shledávám zcela nadčasovým a jsem přesvědčen, že nadejde doba, kdy budou právě témata obsažená v těchto povídkách daleko aktuálnější, než teď, neřku-li v době, kdy byla kniha napsána. Hodnocení jednotlivých povídek: Robbie - 4* Hra na honěnou - 4* Rozum - 5* Chyť toho králíka - 3* Lhář - 5* Malý ztracený robot - 5* Únik - 4* Důkaz - 5* Konflikt nikoli nevyhnutelný - 5*... celý text

Vláda vlků 2021, Leigh Bardugo

O vládě vlků se dá říct skoro to stejné jako o předchozí knize (Zjizvený král), snad z výjimkou toho, že tady byl rozjezd rychlejší a akce začala dřív, než v polovině knihy. Hlavní důvod, proč mě Vláda vlků příliš neoslovila je ten, že všechny postavy i události jsou pro mě velmi nepřesvědčivé. Něco jako když koukáte na film, kde hrají samí špatní herci. Král není král, generálka se vůbec nechová jako generálka, chování prakticky všech hlavních postav je dost nekonzistentní atd. Příběh je úplně zamořen různými dírami, které jsou velmi viditelné. Spousta scén v knize nedává moc logický smysl a je na první dobrou vidět, že existují jen aby přidaly něco málo na dramatičnosti. Nepřesvědčivě působí i samotný fakt, že nějakou zemi kompletně řídí asi 4 osoby a veškerý zbrojní průmysl při přípravách na válku se zřejmě skládá z jedné "tajné laboratoře". Dále tu máme velmi proměnlivou rychlost cestování postav, nebo podivné míchání technologií. V některých scénách jsem měl pocit, že je na úrovni 18. století, v jiných létají bombardéry. Rozvíjí se zde několik dějových linií a bohužel ta, která mi připadala nejzajímavější byla nejvíce zanedbána a měla velmi strohý a nepřesvědčivý konec. Pro cílovou skupinu je zřejmě velmi důležité, aby byla v knize romance. U některých postav ještě alespoň částečně fungovala, jinde to bylo čiré utrpení. Stejná věc se dá říct i o LGBT postavách, u některých je tahle jejich stránka zpracována smysluplně, jinde je to velmi povrchní a autorka spíše honí body za diverzitu. Ke cti knihy můžu říct, že i přes všechny zmíněné problémy byly pasáže, kdy mě bavila a četla se celkem dobře. Trochu jsem doufal, že tenhle svět se spoustou potenciálu, který zůstal nevyužit autorka už nebude dále trápit, ale vypadá to, že ano. Bohužel ani Vláda vlků se nedokázala přiblížit podsérii o Šesti vranách. Na druhou stranu pořád jde zřejmě o lepší počin, než je původní Griša trilogie.... celý text

Zjizvený král 2019, Leigh Bardugo

Byl jsem velmi zvědavý, jestli mě Zjizvený král osloví podobně jako Šest vran, nebo půjde o zklamání ve stylu Griša trilogie. Nakonec se nekonalo ani jedno. Rozhodně jsem nebyl uchvácen, ale nemohu ani říct, že jsem byl vyloženě zklamán. Nicméně to je z velké části dílem toho, že má očekávání nebyla příliš vysoká. Ve Zjizveném králi jsou předloženy dvě paralelní dějové linky, které se v rámci knihy nikde neprotínají (ačkoliv v pokračování na to téměř jistě dojde). Obě linie trpí velmi pomalým rozjezdem a častým opakováním témat rozhovorů mezi postavami. V důsledku toho mi první polovina knihy připadala dějově nezáživná a nudná. Pokusy o politické intrikaření autorce také moc nevyšly a všechny snahy působí ne příliš uvěřitelně a mělce. Mohly by to zachránit ještě postavy, ale ani ty mě příliš nepřesvědčily a prakticky nikoho z hrdinů jsem si nikterak zvlášť neoblíbil. Asi nejblíže k tomu byl Nikolaj, ale i tam by se dalo říct, že byl jednookým králem mezi slepými. Zoja je pro mě velmi nepřístupná a nesympatická postava. Přestože má v knize hodnost generálky (což je neustále opakováno), rozhodně jako žádný generál nepůsobí. Spíše jako králův bodyguard a sekretářka. Má problémy respektovat lidi s jiným názorem, než má sama a její diplomatické schopnosti jsou na bodě mrazu. Často někomu "odsekává". Opravdu nevím, proč bych si tuto postavu měl oblíbit. Nina je o něco sympatičtější hlavní hrdinka, ale trpí řadou velmi podobných neduhů. Nedokáže respektovat autoritu, nedokáže uposlechnout rozkaz, ze zcela malicherných důvodů před svými nejbližšími spojenci zatajuje a lže. Přestože jsou nám její volby předkládány jako morálně správné, po zamyšlení jsem dospěl k tomu, že Nina není o moc lepší, než její "zlí" protivníci. Pokud bych měl být velitelem armády nebo špionů, Ninu bych kvůli jejímu chování a disrespektu jako svého člověka nechtěl, ať by výsledky měla sebelepší. A nutno říct, že spousta jejích úspěchů je velkým dílem štěstí a náhody. Dá se říct, že knihu z pohledu postav drží nad vodou Nikolaj, který jako jediný působí dojmem, že dokáže přemýšlet a jednat i bez vlivu aktuálních emocí. Ve druhé polovině dostává i děj trochu spád a dá se říct, že k závěru mě kniha začala i bavit. Samozřejmě kladné body je nutno přičíst za skvělý svět, kam bych se velmi rád vracel, ovšem k o něco lepším příběhům. I přes moje výtky na adresu postav v této knize, které ač věkem dospělé si uchovávají charakteristiky a chování typické spíše pro teenagery, je potřeba říct, že nikdo nebyl tak otravný jako Alina a Mal z původní trilogie. Autorka se dokonce zvládla vyvarovat většiny běžných a otravných YA témat jako hledání vlastní identity, první lásky a žárlivosti atd. Tenhle subžánr zůstává zachován skrze jednání hlavních hrdinek a fakt, že vlastně jakékoliv jednání či chyba nakonec skončí dobře. První polovina knihy byla zralá na 2*, závěr se blížil ke čtyřem. Celkově dávám takové průměrné 3*. Zjizvený král je rozhodně lepší a vyspělejší, než Griša trilogie. Oproti Šesti vranám, ale prohrává jak v ději, tak zcela jednoznačně postavami.... celý text

Příliš dlouhá swingers party 2014, František Kotleta (p)

Boží tango 3/5 Příliš dlouhá swingers party 3/5 Srdeční záležitost 4/5 Pražské kobky 3/5 Artefakt 3/5 Zajímavý Kotletův počin. Tentokrát místo tradičně akčního fantasy nářezu šlo o akční detektivku s fantastickými prvky. Hlavní hrdina docela sympaťák, podobně se dá hodnotit i celá jeho parta. Bohužel povídky mají velmi mělký děj se spoustou děr, hodně věcí zůstává nevysvětleno a pár věcí mi připadalo i nelogických. Jako oddychovka to ušlo, ještě štěstí, že kniha nebyla delší, tohle bylo až až. Neříkám, že po pokračování nikdy nesáhnu, ale rozhodně to nebude hned. Nejsem si úplně jistý, jestli je povídkový formát oproti klasickému jednolitému příběhu výhodou nebo ne. Už podle názvu se dá čekat, že jde o knihu nabitou akcí a sexem. Některé z povídek se už skutečně limitně blížily pornografii, což podle mě celkové kvalitě spíše ublížilo. Detektivní i fantastická složka by bohatě stačila na zajímavou knihu tohoto rozsahu a v některých případech byly sexuální scény zcela zbytečné - zejména v povídce Pražské kobky, ale ani titulní povídka na tom není o moc lépe. Povídka Artefakt měla dobrý potenciál, který se ovšem nepovedlo zcela naplnit. Boží tango možná až moc vsázelo na exotické prostředí. Za mě nejlepší byla asi Srdeční záležitost, ale ani tady nešlo o nic exkluzivního a 4* jí dávám jen proto, že se mi líbila o chlup více, než ostatní. Celkově dávám knize 3/5 s tím, že jde o zcela průměrný a ničím nezajímavý brak.... celý text

Královna ohně 2016, Anthony Ryan

Stylově velmi podobné druhému dílu, většina věcí, která mě bavila na Pánovi Věže se mi líbila i zde. Anthony Ryan si stále udržuje skvělé vypravěčské schopnosti. Oproti předchozí knize je tady v příběhu daleko více mystických a fantasy prvků, bohužel z mého pohledu je to spíše na škodu. Celou dobu jsem čekal, jak se vyvine Vélinova dějová linka, která měla jednoznačně nejmystičnější nádech, ale na konci jsem byl celkem zklamán a musím konstatovat, že právě tyhle části knihy mi připadaly nejméně zajímavé. Nejvíce mě bavily asi části Lyrny, které byly plné napětí a spolu s Frentisovou částí se asi nejvíce podobaly předchozímu dílu, který byl perfektní. Bohužel celá druhá polovina Vélinova příběhu mi tady připadala dost zmatená a spoustu pasáží týkajících se zejména Zemřelých atp. jsem ani pořádně nepochopil. Tady mohl autor být rozhodně popisnější a lépe objasňovat skutečnosti/sny/vize, kterými různé postavy prochází. A divných věcí, které si autor mohl odpustit bylo v tomhle ději i více. Druhá má výtka směřuje k tomu, že zde je snad ještě větší množství postav, než v předchozím díle. Samo o sobě by to nevadilo, ale často se stávalo, že nějaká postava nedostala ani dostatek prostoru, abych se s ní sžil, nebo mi na ní záleželo. Kdyby to nebyl závěrečný díl, tak bych to asi bral, ale na konci trilogie to působí zvláštně. Pokud někdo má dojem, že konec byl mírně uspěchaný, tak má asi pravdu, ale mě to tady ani tolik nevadilo. Krátké pasáže a rychlé střídání POV postav dokázaly udržet čtenáře v napětí a je možné, že kdyby se autor pokusil o rozsáhlejší konec, mohl by celku spíše uškodit. Celkově i přes popsaná negativa se stále jedná o skvělou epickou fantasy, která se lehce čte, je plná napětí i zvratů. Hlavní postavy, kterým se autor dostatečně věnuje jsou vyvedeny špičkově a většinu z nich jsem si celkem rychle oblíbil. Přestože nedávám tentokrát 5*, tak je to silná čtyřka a domnívám se, že kritika, kterou tenhle díl zasáhl (zejména v porovnání s Písní krve) je tak trochu nezasloužená. Další knihy z tohoto světa jsem ještě nečetl a přestože je tohle závěrečný díl trilogie, tak spousta dalších osudů zůstává otevřena v případě, že by autor chtěl v budoucnu navázat.... celý text

Pán věže 2015, Anthony Ryan

Pokračování písně krve rozhodně nezklamalo. Opět jsem se dočkal temného a epického fantasy příběhu. Na rozdíl od prvního dílu je tady více příběhových liníí, které se už od začátku knihy zcela zřetelně sbíhají k sobě a velkému finále. Musím velmi ocenit, že všechny příběhové linii mě dokázaly pohltit, což není úplně obvyklé. Při podobném počtu POV postav se většinou najde 1-2, které mě vyloženě nebaví, což se zde nestalo. Je sice pravda, že při závěrečném propojení linií některé z nich trochu vyšuměly skoro do prázdna, ale věřím tomu, že ve třetí knize se ještě nějak projeví. Na Ryanově psaní se mi líbí téměř vše- skvělé akční scény, které nejsou zbytečně zdlouhavé, popis přesně akorátního množství detailu, přiměřená dávka brutality. Co je trošku slabší je "systém magie", který je stále tajemný a ani po 1000 stranách příběhu není čtenář v obraze, kde jsou hranice a jak co funguje. Druhá věc, která se mi mírně nelíbila bylo až přílišné zastoupení LBG postav. Nic proti nim nemám, ale bylo jich až zbytečně moc, jakoby byl autor nucen dodržet nějaké kvóty, aby kniha mohla dostat LGBT štítek. Nicméně faktem je, že to nijak neoslabovalo příběh, ani pocit sounáležitosti s postavami, takže se dá hodnotit kladně to, jak excelentně se povedlo autorovi tohle téma zakomponovat. Velmi se mi také líbilo vykreslení různých forem fanaticismu. Za zmínku stojí i skutečnost, že ačkoliv se jedná o druhý díl série, jsem přesvědčený, že by se dál bez problémů číst jak samostatně, tak i jako vstupní bod do série bez znalosti prvního dílu. Čtenář by sice přišel o některé nuance a nejspíš se nedokázal s některými postavami tak sžít, ale nejspíš by to pořád fungovalo celkem dobře. Jelikož mě tahle kniha k sobě dokázala pevně přikovat a užíval jsem si prakticky každou stránku, dávám jasných 5 hvězd a v opozici s většinou tvrdím, že Pán věže je ještě lepší zážitek, než Píseň krve.... celý text

Píseň krve 2014, Anthony Ryan

Musím říct, že tohle je pro mě masivní překvapení. Neměl jsem příliš vysoké očekávání, ale Anthony Ryan mě s Písní krve úplně složil. Parádní temné, dospělé fantasy s důrazem na detail, které se parádně čte. Všechno, co v knize je působí naprosto uvěřitelně a já coby čtenář jsem neměl žádný problém se do příběhu vžít. Pan Ryan je fantastický vypravěč. Velmi oceňuji, že mě Píseň krve přesvědčila, že i období dospívání lze ve fantasy literatuře napsat pro dospělé publikum a udržet se stranou typických YA slátanin. Líbily se mi také všechny souboje/akční scény, kterých bylo přesně akorát a ani nebyly zbytečně dlouhé a fokusované, což bývá v podobných románech častý nešvar. Příběh obsahuje prakticky vše, co od fantasy románu čekám - akci, boj, napětí, intriky, přátelství, zradu, špetku romantiky a trošku magie. Co víc si přát ? Mohu s klidem říct, že v této knize nebylo vůbec nic, co by mě jakkoli iritovalo. Téměř po každé kapitole jsem měl onen pocit "ještě jednu a pak už opravdu půjdu spát" Je to první dílo od Ryana, které jsem přečetl, ale už teď se zařadil mezi mé oblíbené autory. Trochu se obávám toho, že další díly série mají klesající hodnocení, ale snad to tak zlé být nemůže, když to napsal stejný autor jako tenhle skvost.... celý text

Mega hustej nářez 2013, František Kotleta (p)

Závěr bratrstva krve rozhodně nezklamal, ba dokonce příjemně překvapil. V minulém díle to vypadalo, že už sérii dochází šťáva, ale Kotleta přeci jen ještě kvalitní závěr dokázal vymáčknout. Oproti jiným jeho knihám se mi líbilo, že sexu nebylo zbytečně přespříliš, zato kusy masa, cisterny krve a různým způsobem upravených orgánů bylo přepichově mnoho. Dějově to také dávalo smysl (pokud se dá něco takového říct o sérii, kde tématem jsou upíři vs mimozemšťané). Akční scény se mi také celkem líbily a výběr protivníků byl originální. Některé z postav ale rozhodně měly daleko větší potenciál, než Kotleta dokázal využít. Další věcí, kterou bych vytknul je skrze celou sérii včetně prequelů přítomný power creep. Ke konci už mi hlavní hrdinové připadli až příliš nesmrtelní a neodhalitelní. Samozřejmě by se našlo i pár nelogičností, ale ty u tohoto žánru asi nelze vytýkat. Celkově dávám solidní čtyřku a po spíše podprůměrném druhém díle se můj celkový dojem z Bratrstva Krve rozhodně zlepšil.... celý text