Syllvanium
přečtené 929
Dny v knihkupectví Morisaki
2024,
Satoši Jagisawa (p)
Prostý příběh o prosté životní pravdě - občas se dějí nepříjemné věci, které nás semelou, a občas je v pořádku se zastavit a nadechnout se, než budeme schopni pokračovat dál. Nic víc, nic míň. Nekomplikovaná jednohubka na dva večery a jednu cestu autobusem. Knížka, jejíž obsah málokoho nadchne, protože většina čtenářů si ji odnesla z polic knihkupectví pouze kvůli rozkošné obálce, která s příběhem absolutně nesouvisí. (Dobře vám tak.) Požitek z prostého, nicméně milého příběhu mi kazil otrocky doslovný překlad a neschopnost překladatelky přehodit slovosled tak, aby českému čtenáři nekrvácely oči. Ze začátku jsem byla ochotna nad kostrbatými obraty mávnout rukou, ale ke konci knihy šla kvalita textu tak rychle dolů, že jsem byla ráda, že mám dočteno, protože mi to akorát kazilo náladu. (A ano, vidím, že je to první překladatelský počin paní Drápelové, a ano, cvičení dělá mistra. Ještě stále nás může v budoucnu mile překvapit. Ale tohle se prostě nepovedlo.) Čekala jsem s komentářem ke knize skoro měsíc, abych jej psala s chladnou hlavou, ale obávám se, že ani to nebyl dostatečně dlouhý odstup. Takové překlady jsou důvod, proč je často lepší číst japonské autory přeložené do angličtiny... anebo číst ty překlady, které jsou stálé svoji skálopevnou kvalitou. Stojím si za tím, že jediní překladatelé, kteří dokáží precizně přenést citovou hloubku japonského vyjadřování do krásné češtiny, jsou paní Anna Křivánková, Klára Macúchová a pan Tomáš Jurkovič. Číst knihy, které prošly jejich rukama, je neskutečný požitek.... celý text
