Tyyynab
přečtené 672
Ty jsi kněz navěky
2020,
Zdeněk Jančařík
Velmi mě potěšilo, že se kniha nesoustředí na fakta o Koinotes (toho už bylo řečeno dosti), ale na pocity a psychologickou motivaci dvou nejvíce pozoruhodných postav - Ludmily a Felixe. Moc se mi líbilo, jak byl rozhovor veden, zdá se mi, že Jančařík se ptal opravdu citlivě a možná byl i sám některými odpověďmi fascinován (Ludmila má jasno a umí formulovat prožívání svého kněžství tak, že by jí mnohý farář nestačil). Z knihy každopádně působí tak, že bere Ludmilu jako sobě rovnou, s úctou a respektem, což mě opravdu mile překvapilo. Jen je škoda, že v rozhovorech, které pak poskytoval médiím, se snaží být zdrženlivý a opatrný - no aby to nevypadalo, že s ní sympatizuje moc a aby někde "nahoře" nebyl problém... Trochu škoda.... celý text
Setba samot
1936,
Bohuslav Reynek
Velmi působivé, zvláště pokud bydlíte na Vysočině jako já a je zrovna podzim. Je to vyloženě čtení, které si s sebou musíte vzít na procházku, protože teprve, když ty obrazy vidíte před sebou, dostává ta poezie nový rozměr...... celý text
Smutek Země
1924,
Bohuslav Reynek
Někde jsem četla, že Reynek ve svých prvních sbírkách hledá svůj vlastní osobitý výraz, což je tu krásně vidět - básně jsou opravdu formálně různorodé, dalo by se říci "každý pes jiná ves", a ještě když je jich tolik... No, člověk se v tom trochu ztrácí. Jsou nicméně spojeny alespoň tematicky a motivicky, již zde je to v tomto ohledu Reynek, kterého známe. V kontextu jeho díla si ovšem myslím, že o nic až tak zásadního nejde - jeho pozdější sbírky jsou zajímavější :-)... celý text
Gumy
1964,
Alain Robbe-Grillet
Tato skvělá kniha, která opravdu není parodií na detektivní román, ač z něj vychází a transformuje ho, se snaží nikoliv zesměšnit, co tady bylo před tím a co bylo jejím předobrazem. Snaží se ukázat, že to, co bylo, již nemá modernímu člověku co dát. Kdo říká, že detektivní román musí vždycky stát na nějakých schématech? Zde se veškerá schémata rozpadají (parodie je spíše přehání a akcentuje, zde jsou zcela změněna pravidla hry) a cítíme jen úzkost z toho, že ani sám vyšetřující neví nic, není to ten úžasný génius, který na všechno přijde, ba dokonce se sám stává vrahem (v detektivním světě téměř neskutečné). Čtenář vždycky čeká na rozuzlení, na to, až mu kniha vše pěkně vysvětlí... A ono se tak nestane a tápeme ještě více. A tak je to přece i v životě - kolik případů zůstalo nedořešených? Jak již někde napsal Kundera: román nemá být ulicí, která vede pouze k rozuzlení zápletky. A to tento román opravdu není, je spíše labyrintem, ze kterého ovšem není cesta ven.... celý text
