vaclav3708
přečtené 120
Dostavník do Lordsburgu
1971,
Ernest Haycox
Nejlepší povídky určitě ty první dvě: Dostavník do Lordsburgu a Pozemková horečka. Jinak spíše průměr, nuda. Některé jako Nebeský jezdec úplně mimo. Jinak je ale takováto sbírka poměrně raritou, takže svou hodnotu má.... celý text
Podvolení
2015,
Michel Houellebecq
Připomíná mi to styl Kundery např. v Nesnesitelné lehkosti bytí. Minimum příběhu, spíše je to plné politiky, Huysmanse, filozofických úvah...takže ta anotace mě navnadila opravdu na něco úplně jiného. Pokud člověk není Francouz, moc se v četbě nejspíš nezorintuje.... celý text
Ostrov
1967,
Robert Merle
Námět i prostředí velmi zajímavé, zpracování už bohužel nikoliv. Neskutečná rozvláčnost, táhlý děj, a především všudypřítomné zbytečné, stereotypní dialogy plné skřeků Tahiťanů. Mimořádně užvaněná kniha...Z postav mi k srdci nepřirostl nepřírostl nikdo, žádné sympatie nevznikly, hlavní hrdina Purcell spíš svým svatouškovstvím iritoval. Chybělo mi více popisu exotického protředí, které bezpochyby má své kouzlo. Škoda. Namísto toho je tu habaděj popisu mimiky, gest postav, a do toho neustálá fascinace ňader Tahiťane (nejen Omaata). Neuzavřený konec mi také moc neseděl. Jiné knihy R. Merleho jako např. Malevil byly na jedničku, takže pro mě je tahle kniha zklamáním.... celý text
Konečná diagnóza
1991,
Arthur Hailey
Moje druhá kniha od Haileyho, po Hotelu, a po přečtení těžko říci, která byla lepší! Evidentně je ten styl podobný u všeh jeho knih, takže se už těším na jeho další knihy, není nadto sáhnout po knize s jistotou, že vás opět zcela pohltí... Proč je to tak čtivé? Já si myslím, že je to především tím civilním prostředím, že se zde nesetkáváme s žádnými zvláštními hrdiny, kteří prožívají strhující dobrodružství plné intrik, lásky, zrady, akce, žádná romantika a velkolepost. Naopak prožíváme události ve zcela běžné, nevýrazné nemocnici, které se můžou dít vlastně kdekoli. A i přesto zde rozhodně napětí nechybí, naopak se znásobuje, díky vícero dějovým tématům, stejně, tak jsou úžasné všechny ty postavy, které mi připomínají vždy někoho z vlastního života. Jako bych něčím podobným vždycky sám prošel, si říkám... A proto je to asi tolika lidem blízké, že v tom nachází svůj vlastní život. Tento typ profesního románu, je něco opravdu jedinečného a v literatuře zřejmě nemá následníky.... celý text
O údělu člověka
1964,
William Somerset Maugham
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Těch nadčasových myšlenek, bylo tolik, že jsem si je musel zaznamenávat. Podobným duševním vývojem jsem si prošel sám podobně, takže to bylo opravdu ze života a osobní Je škoda, že u nás není Maugham nikterak populární jako na západě. Ostatní knihy už jsou slabší, doporučit můžu asi jen "Na ostří nože".... celý text
Spartakus
1960,
Raffaello Giovagnoli
Náhodou jsem na ni narazil v knihobudce a jelikož mám slabost pro příběhy z období antiky, tak jsem to zkusil. Je vidět, že to je poměrně zapomenuté dílo, což je, myslím, škoda. Pro mě bylo rozhodně čtivější než díla J. Loukotkové nebo R. Gravese (ty se nedaly číst vůbec). Velmi dobře je popsán život v Římě, syrově a bez příkras, seznámíme se se všemi tehdejšími osobnostmi, bohaté latinské názvosloví a také se mi líbilo využívání citátu antických historiků pro vyprávění. Dále je kniha doplněna seznamem vysvětlivek, jednou mapkou Spartakových tažení a druhou starověkého Říma. Tedy poměrně slušný obsah pro proniknutí do prostředí románu. Bohužel jsou slabší romantické pasáže, také tažení gladiátorů je posléze nudný stereotyp, který je zbytečně roztahaný. Naštěstí se to čte dobře, takže těch 600 stránek se přečte rychle.... celý text
