vlkcz přečtené 1057

Nestydaté neviňátko 2017, Dominik Dán

Tímto se řadím do rodiny fanoušků DD. Skvěle napsáno, příběh trochu exotický, solidně gradovaný, ale přesto uvěřitelný. Takže jediný drobný kaz je mírně odbytý překlad.... celý text

Hloubení 1995, Robert Holdstock

Jiné než předešlé díly, ale ne nutně horší. Dokonce bych řekl, že zatím z celé série nejlepší. Rozhodně nejpřístupnější, takže se osvětlí i leccos z předchozích příběhů.... celý text

Ztracený řád 2018, Steve Berry

Po více než dvou letech jsem se vrátil ke Cottonovi a jeho další dobrodružství mě znovu nadchlo tak, jako kdysi Templářské dědictví. Opět se obrací k americké historii a na pozadí tradičně napínavého a pořádně zamotaného příběhu dává i neamerickým čtenářům možnost dozvědět se spoustu věcí o fungování a občasném nefungování americké politiky. A když si člověk uvědomí, jaké zásadní věci jsou ve Státech "na vodě", musí ho nutně udivit, že ještě existují. Za mě absolutní spokojenost a řadím zatím k Top 3 této série.... celý text

Ovlivňování reality 2 - Šum ranních hvězd 2006, Vadim Zeland

Opět, pro mě, trochu mnohomluvné. Určitě mnohem lepší a víc do hloubky jdoucí než Tajemství a podobná sorta. Ale také mnohem náročnější čtení. A hlavně praxe.

Muž z chatrče 2020, Martin Goffa

Čteno ušima. Jan Zadražil výborný, Jan Maxián, jak ho mám rád, tak tady mi přišlo, že trochu tápal. Rozjásaným hlasem přečte přímou řeč, aby pak dodal "zamumlal". A podobných úletů bylo víc, než bych čekal. I když tohle měl asi ohlídat spíš režisér. Ale k vlastní knize. Skvěle napsaný příběh s návratem do divokých devadesátek, opět s vyzněním, které člověka může uvrhnout do deprese nad stavem věcí veřejných. Jen mám, na rozdíl od autora, daleko nižší mínění o morálních standardech švýcarských byznysmenů a taky skutečnost, že by člun během půlhodinového kroužení kolem místa "nehody" nenašel postřeleného ve vodě mi přišla dost přitažená za vlasy. Ale jinak spokojenost a za čas určitě dojde na Terencův další "případ".... celý text

URaNovA 2020, Lenka Elbe

Vypadá to, že URaNovA Lenky Elbe bude pro mě letos stejným objevem jako Teorie podivnosti loni. I v tomhle textu je podivností fůra. Nejvíc ze všeho se mi při čtení vybavoval Urbanův Kar, stylově se mi místy vybavil Rudišův Winterberg. Jednou z podivností pak je to, že i když má člověk pořád pocit, že čte něco dobře známého, je to originální. Další, že i o tragických věcech se dá psát s humorem i cynismem, který neuráží. A když vezmu v potaz, že jde o prvotinu, tak klobouk dolů a už teď se těším na další autorčin počin.... celý text

Malý Alenáš 1990, Ivan Vyskočil

"Major Votický má za to, že zjistil, že nemluvňata normálně nemluví - a mluvit nesmějí! - protože znají jakési tajemství. Tudíž nemluví - a mluvit nesmějí! - aby to tajemství nevyzradila. Až když tajemství zapomenou, když už vlastně není o čem mluvit a co říct, přestanou být nemluvňaty. Začínají se učit mluvit s těmi a od těch, kdo dávno nevědí." To je taková nádhera. Ještěže je ČV a díky ní se dostanu občas i ke knihám, na které bych normálně nenarazil. Což je divné, protože Alenáš je přesně můj šálek čaje. Vybroušený jazyk, hra se slovy a významy, do toho zdánlivě dětinského vyprávění sem tam vypadnuvší myšlenka, která člověka omráčí. Přestože název ke Carrollově Alence zjevně odkazuje, styl vyprávění mi na mnoha místech připomněl spíš Bukukururunu. Navzdory tomu bych se silně zdráhal označit Alenáše za dětskou četbu. Samozřejmě, že ten příběh je vlastně pohádkový, ale ta záplava odkazů a dvojsmyslů musí spoustu dětí spíš odradit. Kdo si cestu jako dítě najde budiž, ale brát to jako školní četbu pro prvňáčky? Toho bych se asi dost bál. Ale já se královsky bavil a čtení si užíval.... celý text

Nezbytná smrt Lewise Wintera 2015, Malcolm Mackay

Zvláštní krimi vyprávěná hlavně z pohledu pachatele, nájemného vraha. Ke slovu se dostanou i ostatní postavy včetně oběti, objednatelů vraždy, vyšetřujícího detektiva a dalších. Autor zvolil velice úsporný styl (možná ho mohl u jednotlivých postav trochu pozměnit, aby je individualizoval, ale zase tolik to nevadí). Postavy nejsou černobílé, u většiny z nich jejich pohnutky chápete a aspoň chvíli s nimi žijete. Na to, jak detektivky nejsou můj top žánr, tahle zaujala, a určitě dojde i na pokračování.... celý text

Lékařka 2011, Noah Gordon

Na úrovni Šamana, k absolutní spokojenosti ale přeci jen kousíček chybí. Klady: Silná ženská hrdinka. Velice civilní příběh, který poklidně plyne přes různá úskalí. Současný, takže, i přes některé specifičnosti amerických reálií, mu člověk hned rozumí. Žalující tím, že lékařům už v provozování jejich poslání nebrání jen nevědomost, náboženství a předsudky, ale i politika a byrokracie. Mínusy? Vlastně nevím. Asi tam jenom chyběla ta pověstná špetka čehosi. I tak ale potvrdila vzestupnou tendenci celé trilogie. (Vím, že jdu proti proudu, ale já to všeobecné nadšení Ranhojičem prostě nesdílím.)... celý text

Sapiens: Úchvatný i úděsný příběh lidstva 2014, Yuval Noah Harari

Ale upachtěné 4* hlavně díky závěru. Tím, že jsem nejdřív četl Homo Deus, tak jsem víceméně věděl, do čeho jdu. Bohužel, alespoň z mého pohledu, jde Hararimu futurologie a kladení provokativních a znepokojivých otázek mnohem lépe než historie. V Sapiensovi se musí držet toho, co už bylo. A přesto, že historii podává z trochu jiného pohledu než je běžné, je to stále v podstatě mainstream. Což nemusí být nutně na škodu, pokud si odpustí faktické chyby a subjektivní ideologické soudy (Coca Cola ani Peugeot nejsou společnosti s ručením omezeným - byť tady může mít máslo na hlavě překladatel, protože v problematice obchodních společností se v různých právních systémech může objevovat různá termonologie; Koperníkův "objev" heliocentrismu nebyl nijak převratný, protože o něm mluvili už pythagorejci a vážně ho brali i někteří církevní představitelé, např. Mikuláš Oresme či Mikuláš Kusánský už před Koperníkem; celá problematika náboženství je podávána značně tendenčně; Kolumbův příběh a jeho "objevení" Ameriky je taky podáno "kanonicky" atd.). Takhle to před člověka neodbytně staví otázku, jak je to doopravdy v těch oblastech, ve kterých nemá sám dostatek vědomostí. Co oceňuji, je Harariho schopnost psát čtivě i o složitých tématech a pokládat otázky, které si většinou nepřejeme ani slyšet, natož se nad nimi zamyslet. Právě proto je, alespoň pro mě, Homo Deus mnohem lepší.... celý text

Vitka 2018, Kateřina Tučková

Tohle se tak těžko hodnotí. Strhující příběh jednoho z řady talentů až géniů, kterým nebyl dán dlouhý život a oni, jako kdyby to věděli, žili rychle. Mozart (ostatně i Miloš Štědroň v doslovu zmiňuje Schafferova či Formanova Amadea), Hendrix, Morrison, Marilyn Monroe, Sylvia Plath a další. Výpověď o době a svazujících konvencích. Kateřina Tučková v nezvyklém formátu divadelní hry. Přiznávám, že jsem řadu scén přímo viděl před sebou a říkal si, to je skvělé. Na druhou stranu mi řada obrazů přišla pro divadlo příliš matoucí. Zejména pro velké množství postav, které jsou známé, jenže jejich totožnost není z děje (narozdíl od scénáře, kde jsou jejich promluvy přiřazeny ke jménu) úplně zřejmá. Nevím, jak na divadle působí posunování času a lokality pomocí komentářů. Takhle to vnímám trochu uměle. Ale zvědavost byla podnícena, a pokud se naskytne možnost určitě shlédnu i skutečné divadelní představení. Nicméně autorka napsala, tak jak to umí, opět zajímavý text, kterému by možná slušelo i filmové zpracování, případně románová forma. Takto to je trochu kaleidoskopické a neuspořádané.... celý text

Pan Blouznil 2000, Robert Pinget

Autor v úvodu píše, že texty pana Blouznila psal 20 let. Takže asi 5 stran ročně. Dále upozorňuje, že jde jen o rozptýlení. Už nespecifikuje, zda jeho či čtenářovo. Tipoval bych, že spíš jeho. A přišlo mi zbytečné, plýtvat na to papírem. Ale třeba je to tím, že si obecně k produktům Francie hledám cestu jen obtížně. Dobře, Balzac. Zola. Rolland? Možná Vian, Houellebecq. Pingeta pro příště ignoruji. Zmatený děj, bez přímé řeči není jasné, co kdo říká a co si myslí, repetitivní témata, občas pokus o absurditu (vtipnou?). Chápu, že to zřejmě má ilustrovat destrukci mysli Alzheimerem, avšak se mnou se to minulo. Hvězda za to, že kniha je krátká a občas se objeví povedenější pasáž. Ale jako celek obrovské zklamání a nevyužití potenciálu.... celý text

Brněnské Židovky 2014, Naďa Horáková

Hodnocení jako u předchozích dílů. Tentokrát rozvláčný začátek se spoustou postav. Poté se děj rozběhne, ale Židovek se týká jenom zlomek děje, i když celý román se kolem antisemitismu točí. Myslím, že podává celkem věrný obraz, trochu boří mýtus osvíceného přítele krále Karla, arcibiskupa Arnošta z Pardubic. I přes značný počet tiskových a korektorských chyb (ale u Moby to člověk prostě čeká), jsem si čtení užil.... celý text

Hon na ovci 2016, Haruki Murakami

Řekl bych typický Murakami. Narozdíl od Na jih od hranic... a Kafky je ale psána lehčím perem, ten náznak temnoty přijde až s obligátním Ovčím mužíčkem v závěru. Ale jinak se velice často objevuje takový lehce noirový humor, který mám rád. Tohle by mohli dát i ti, kteří jinak Murakamiho moc nemusí.... celý text

Můj otec Galileo 1988, Luca Desiato

Naštěstí si autor odpustil profláknuté "A přece se točí", které Galilei určitě neřekl. Naštěstí je více prostoru věnováno jeho dceři Marii Celestě, z jejíhož pohledu příběh sledujeme. Proto je celá problematika Galileovy osobnosti pojata poněkud jednostranně. Trochu překvapivě autor nezastírá některé Galileovy osobnostní rysy, které mu ke cti neslouží. Bohužel se autor neubránil, aby neoslavoval Galilea jako vědce. A tady je ta jednostrannost na škodu. Přes všechny zásluhy, které GG má, nejde přehlížet, že u lecčeho měl štěstí a leckdy si pomáhal ne vědeckým postupem ale spíš PR. Problematický je jeho "vynález" dalekohledu nebo samotné zastávání heliocentrického názoru. Na nesprávnost jeho "důkazu" pomocí přílivu a odlivu poukazovali už jeho současníci, nemohl nabídnout ani lepší předpovědi, protože Keplerovy eliptické dráhy planet nepřijal a s kruhovými drahami se Sluncem ve středu byly jeho předpovědi nepřesnější než ptolemaiovské epicykly. Navíc o samotném procesu se ani dneska neví všechno, takže je možné, že "tanečky" okolo publikování Dialogu byly pouze zástupným důvodem pro to, aby GG nebyl souzen jako kacíř kvůli věroučným prohlášením podobně jako Bruno. Pokud ale i pominu mojí subjektivní nechuť k postavě GG jako "mučedníka vědy", je celá kniha psána zdlouhavě a nudně, místy zmateně a anachronicky (klášter, který by vytrhával tulipány by v první polovině 17. století nemohl trpět nouzí).... celý text

Přiznat vinu 2019, Martin Goffa

Napsané trochu syrově, s noirovým nádechem, změkčeným Markovým mládím a k tomu patřící naivitou. Ale to vůbec nevadí, naopak to knihu ozvláštňuje. Jenom mi přišlo divné, že vzhledem k tomu, co se stalo (čtenář se dozví na konci) by opravdu nebyly nalezeny žádné stopy (i v případě deště). Předpokládám, že autor vycházel z nějakých reálných případů, ale i tak některé věci vypadají divně. Na to, jak detektivky moc nemusím, tahle mě zaujala a určitě se k autorovi vrátím.... celý text

Příběh mého života 2021, Helen Keller

Tahle kniha by měla být povinná pro všechny, kdo si stěžují, jak je k nim život nespravedlivý. Pro všechny, kteří mají "objektivní" důvody, proč něco nemůžou. Pro lidi, kteří se zabývají vzděláním nejen handicapovaných. Jejich začleňováním do společnosti. Výpověď obdivuhodné ženy, která přes svůj komplikovaný osud dokázala mnohem víc, než většina těch, ke kterým byly sudičky příznivěji nakloněny. Přitom v celé knize není snad jediné slovo hořkosti. A navíc je to většinou psáno velmi poeticky. Podobné čtení člověka vždy hodně nabije.... celý text

Ovlivňování reality 1 - Prostor variant 2005, Vadim Zeland

Pro mě zajímavé z toho důvodu, že mi to potvrzuje do značné míry pohled, ke kterému jsem se dobral i já. Proto mi to přišlo trochu příliš "ukecané". Ale chápu, že člověk, který je daným tématem nedotčený asi tu omáčku okolo potřebuje.... celý text

Prachožrouti 2013, Paolo Bacigalupi

Jedna z těch knih, kdy lituji, že na DK není hodnocení 9/10. V tomto případě jsou 4* málo a na úplných 5* něco málo chybí. Napsáno svižně, vcelku originálně, možná ten mezistupeň mezi YA a klasickou postapo někomu vadí, ale mně to přišlo jako skvělý nápad. Děj odsýpá a člověk si připomene, že k dobrému příběhu není třeba popsat 500 stránek. Ale samotní prachožrouti nejsou už fikce. Ti už v Bangladéši fungují a jejich práce a podmínky v nichž fungují, se od těch popsaných v knize příliš neliší. Takže vítejte v budoucnosti. Určitě brzy dojde i na Potopená města a moc se divím, proč ještě není přeložen závěr trilogie Tool of War, když se překládají a vydávají mnohem větší kraviny.... celý text

Jiří Hrzán 2014, Hana Rychetníková

Milé vzpomínání na výjimečného herce. Psané s pietou, respektem k památce i pozůstalým a s nezastíraným obdivem. Na mnoha místech se člověk směje, občas mu přeběhne mráz po zádech a konec je převážně smutný. V tom, jak normalizační režim tohoto nespoutaného muže semlel.... celý text