vlkcz přečtené 1057

Moby Dick: Bílá velryba (komiks) 2017, Herman Melville

V rámci daného média slušná práce. Kresba výborně vytváří atmosféru. Já jsem komiksovou formu zvolil z toho důvodu, že Melvillův originál s více než 600 stranami jsem považoval za příliš rozsáhlý na knihu, kde se podle všeho zase až tolik neděje. S vědomím, že komiks nutně musí zestručňovat, takže se leccos "ztratí v překladu", jsem si toto tušení potvrdil a na "skutečného" Moby Dicka tedy pravděpodobně, v mém případě, nedojde.... celý text

Na pódiu 1999, Carol Higgins Clark

4* v rámci lehké oddechové literatury. Regan se v této knize stane svědkem (a ano, v závěru i řešitelem) několika případů, které se týkají vycházející countryové hvězdičky a jejích "začarovaných" houslí. Žádná velká literatura, ale jednou za čas člověk něco podobného potřebuje.... celý text

Děti nového věku 2020, Jana Štrausová

Pro člověka, který je s problematikou trochu obeznámen nic moc nového. Jako rychlé a snad uvěřitelné seznámení pro "nepolíbené" výborné. Největší klad spatřuji v autentických svědectvích lidí, zvlášť dětí. Některé jejich komentáře (hlavně nadějeplné, i když mrazivé: "My jsme nepřišli diskutovat, ale změnit to tu.", nebo opakovaně zmíněná: "Když jsem byl ještě velkej.") člověka donutí přemýšlet. Celkově je to ale dost neučesané.... celý text

Les kostí (9 povídek) 1996, Robert Holdstock

Povídková kniha, kde závěrečnou zhruba třetinu tvoří stejnojmenná povídka. Ta, a úvodní Země a kámen, se přímo dotýká Ryhopského lesa, jak je popsán v Lese Mytág a Lavondyss. Zaroveň jde asi o nejlepší části celé knihy. Zejména hororová Země a kámen člověka dostane. Druhou skupinu tvoří povídky, které nějakým způsobem zpracovávají známé mýty (Thorn, Silvering a možná Scarrowfell), zbytek jsou povídky, které se témat z Lesa mytág dotýkají pouze okrajově, ale mají stejnou atmosféru. Vzhledem k tomu, že k průměru bych zařadil pouze dvě povídky (poněkud neoriginální a předvídatelný Šaman a hodně zvláštní Čas stromu), jde o velice slušnou knihu. I když rozhodně ne mainstreamovou. A to i v rámci samotné fantasy.... celý text

Bonviván 2004, Roman Ráž

Kdyby to bylo vyrovnanější, možná bych i 4* dal. Ale tady byly zajímavé pasáže prostřídány s nudou. Navíc žádná z postav není taková, aby si je člověk oblíbil. I u nich se střídají okamžiky, kdy jim člověk fandí s těmi, ve kterých by jim nejradši jednu natáhnul. Těch druhých je bohužel víc. Navíc je to celé takové beznadějné a ani ten trochu násilný konec to moc nenapraví.... celý text

Jak zhypnotizovat Marii 2010, Richard David Bach

Bach v podstatě celý život píše jen jednu knihu, ale přesto ji vždy uchopí nově a stejně podmanivě. Tady je někde mezi Iluzemi a Mimo sebe. Ze všech perel, které v celé knize jsou, ještě vystupuje už zmiňovaná 19. kapitola (viz komentář triatlet) a zdánlivá drobnost, kdy se objevuje posun mezi sugescemi které si tvoří sám ("Lidé ke mně budou stejně přívětiví jako já k nim.") a těmi, které k němu jdou přes automatické psaní ("Jsem dokonalým projevem dokonalého života, tady a teď.") Člověka vždycky potěší setkání se spřízněnou duší. Moudré a krásné.... celý text

Průvodce povětřím a tmou 1988, Ludvík Němec

Ta čvrtá hvězda je z větší části z nostalgie a kvůli milovanému Brnu. Místy mi to silně připomínalo styl mého někdejšího oblíbence Josefa Fraise. Jenže v těch osmdesátkách jsem byl věkově blíž k jeho hrdinům. To samé by se dalo říct i o tomto Průvodci. Styl i forma zajímavé, jenže jako kdyby k sobě nejdou a vzájemně se ruší. Celkově mi přijde trochu nedotažené.... celý text

Zámek (komiks) 2013, David Zane Mairowitz

Atmosféra je díky kresbě skvělá. Bohužel bez znalosti předlohy se, zřejmě už tak neurčitý příběh, kvůli nutné komiksové zkratce stává značně nepřehledný a je otázka, zda se touto formou vůbec dá plnohodnotně interpretovat. Každopádně mě nalákalo k přečtení opravdu Kafkova Zámku.... celý text

Medvědín 2017, Fredrik Backman

Uf. To teda byla nálož. Vtipné, moudré, dokonale odpozorovaný život. Všechno skvěle vyvážené a stejně skvěle napsané. Sice jsem v poslední třetině několikrát propadal beznaději, když jsem musel sledovat všechnu tu nespravedlnost a bezmoc a uvědomil si, jak moc pravděpodobné tohle stádní chování je i ve skutečnosti. Ale to je moje chyba, ne Backmana. Výborné.... celý text

Můj bratr Mesiáš 2017, Martin Vopěnka

Moje první setkání s autorem a absolutní spokojenost. "Nehledej cesty, po kterých se už šlo. Nehledej příběhy, které se už staly. Možná je v nich nějaká podobnost; vždycky je nějaká podobnost. Jenomže já vím, že jsem tady, abych cestu prošlapal, ne abych se k nějaké už prošlapané vracel." Samozřejmě, že podobnost Eliho příběhu s Ježíšovým musí každého trknout. Ostatně sám Eli na to několikrát upozorňuje. Ale zároveň je jiný. Jinak nový. Evangelizační? Nevím. Odkazy na Ježíše nejsou příliš časté, vyskytují se zmínky i o judaismu a islámu a rozhodně nedávají jasné odpovědi, vždy je tam nějaká polemika. "Je mnoho cest k jednomu cíli. Tolik cest, kolik poutníků. Kdo by chtěl druhé přesvědčovat pro svou cestu, sám z té správné sejde." Takže evangelizace spíš ne. "Budeme začínat od nuly. A pak: nemůže věda za to, co se děje teď? Přesto proti ní nic nemám. Musí být úžasné na něco přijít. Určitě to mohla být cesta. Jenomže se to nestalo." Je mrazivé, jakou vizi kniha nabízí. A ještě mrazivější, když si člověk uvědomí, jak blízko by se realita k této vizi mohla dostat. Kdybych byl objektivní, tak bych knize vyčítal nezáživný, až dokumentaristicky popisný styl. Ale myslím, že autor tuto formu volil úmyslně. On podává svědectví. O tom, co by se mohlo stát. Nedává odpovědi, jen klade spoustu otázek. Nevyslovených, o to naléhavějších. Odpovědi si musí najít každý sám. "Lidé nevěří, že by zázrak mohl být součástí jejich života. A tak, čím blíž mu jsou, tím víc se mu brání." A zdejší nízké hodnocení tohoto malého a nenápadného literárního zázraku, jako by to jenom dokazovalo. :-)... celý text

Návrat na Brideshead 1994, Evelyn Waugh

Během první třetiny jsem se musel přemáhat, abych četl dál. Přeci kniha s takovým hodnocením nemůže být celá o ničem. Od druhé části se skutečně začínají objevovat i jiná témata než opilecké příhody a od třetí už je to skutečná jízda. Jenže já tyhle příběhy, tak zřetelně směřující již od začátku k víceméně tragickému konci moc nemusím. Navíc mám dojem, že i korektor se konce nemohl dočkat, takže frekvence chyb a překlepů se k závěru výrazně zvyšuje. Být první polovina řekněme o třetinu stručnější, nic by se nestalo a tu 4 hvězdu bych přihodil asi bez váhání. Takhle to jsou dobré 3*.... celý text

Doktor chudých 2020, Alena Šubrtová

Kam se na tohle hrabe Ranhojič. Je pravda, že jde víceméně o medailonky dvou lékařů, kteří prošlapávali cestu moderní medicíně v českých zemích v druhé polovině 18. a první polovině 19. století. Takže není použit nijak květnatý jazyk a i vyprávění se drží faktů. Ale ta síla výpovědi. Vyprávění o Janu Žagarovi sleduje příběh celého jeho života, se všemi vzestupy a pády. U Jana Meliče se autorka zaměřuje na události kolem jeho snah o zlepšení veřejné zdravotní péče a provedení prvního císařského řezu v Rakousko-Uhersku na živé rodičce. Velice zajímavá je v tomto případě forma, kde příběh čtenář sleduje postupně očima a myšlenkami různých osob a celkový obraz si skládá sám. Nesmírně zajímavé a poučné, autorce patří dík a uznání.... celý text

Ten mizernej Bucky Dent! 2017, David Duchovny

Možná ne plnohodnotných 5*. Začátek je trochu pomalejší a pokud se člověk trochu neorientuje v amerických reáliích, může se chvílemi ztratit. Je pravda, že Mulder nenapsal nic originálního, nic, co by tu už nebylo. Ale všechny ingredience smíchal tak, že výsledek mě nadchnul. Vydržel balancovat na hraně přeslazené romantiky, cynického humoru a beznaděje celou knihu, aniž by spadl. A ani ten epilog mi nepřijde úplně špatný.... celý text

Jsi divný - část II 2017, Oliver Heyn

Tak jestli byla první část divná, druhá už je jenom špatná. Ponechávám stranou úvahy o té skutečné události, podle které byly knihy napsány. Život opravdu umí přinést ty nejnepravděpodobnější situace, takže tomu klidně věřím. Ale ono je to skutečně mizerně napsané. Flashbacky do minulé knihy jsou v počtu větším než malém a aby toho nebylo dost, autor klidně vykrade sám sebe a ocituje celé pasáže z předchozí části. Postavy nikam nesměřují, dělají stále stejně stupidní rozhodnutí, pokud už si uvědomí, že žijí zbytečně, nemá to na jejich nelogické jednání žádný vliv. V textu je zmíněna výborná korektorka, která texty opravovala. Nevím samozřejmě, jak vypadal původní text, ale bezchybnou práci neodvedla, protože chyb tam pořád zůstalo dost. A to stálé opakování autora, jak ho všichni, kdo četli první knihu, přesvědčují, že musí napsat i zbytek, jak je to skvělé, to už hraničí s trapností. Není to ani dobré, natož skvělé. Hodně mi to připomíná knihy Jakuba Trpiše. Spousta práce a snahy, navenek skvěle provedené, ale obsahově amatérské a nedotažené. Ta jedna * je tedy za snahu a úpornost, s jakou šel autor za vydáním (i když by se vůbec nic nestalo, kdyby tohle terapeutické psaní zůstalo jenom v nějakém šuplíku) a za to, že díky formě e-booku nemusel padnout žádný strom. A taky je to natolik krátké, že člověk času k přečtení tolik nelituje.... celý text

Aristokratka u královského dvora 2020, Evžen Boček

Sice jde stále o deníkové zápisky, ale popisují v podstatě souvislý děj. Pan Boček už netlačí tolik na pilu a vůbec to nevadí. Pořád vévodí absurdní situace, kterým se člověk směje ještě dřív než je dočte, protože když si je představí, tak jinak než absurdně dopadnout nemůžou, ale objevuje se i dobře vypointovaný slovní humor. Možná to tu schytám, ale nedá mi to, abych Vlnu zločinnosti a Královský dvůr nepostavil na roveň Saturninovi. Sice některým čtenářům vadí vulgarismy, ale jednak jich není zas tolik a kdo z nás je nikdy nepoužije? Jenom doufám, že Mariiny srdeční záležitosti autor dovede k závěru (a jsem opravdu zvědav, jak se z té kaše, kterou si navařil, dostane) a nenechá otevřený konec jako v Deníku kastelána.... celý text

Jsi divný 2017, Oliver Heyn

"Lepší 30 let o něčem, než 70 let o ničem." S tím se asi dá souhlasit. Jenže v tomhle případě hrdinovi knihy ještě těch 30 let evidentně zbývá. Protože popisovaný život s alkoholovými, drogovými a sexuálními dýchánky, bez obav o finanční krytí všech těch zábav je, aspoň z mého pohledu, o ničem. Na druhou stranu jsou tam momenty, které za přečtení stojí. Ale zase podané tak divným stylem... Uvidím, až se mi to trochu rozleží, jestli se dám i do pokračování.... celý text

Lavondyss 1994, Robert Holdstock

Tak přesně a přitom vtipně jako Jizi to okomentovat neumím. Stavba je podobná jako u Lesa mytág. První třetina (cca.) jako úvod a seznámení s osobami dobré, druhá excelentní, ale ve třetí jsem se občas ztrácel (a to jsem schopný se orientovat i v Dickovi). Nicméně pokud člověk vypne mozek a nechá na sebe slova a obrazy jenom působit, není zklamán.... celý text

Tajemný cizinec 2015, Mark Twain (p)

Tuhle knížku je snad hřích jenom číst, když je k dispozici v podání takových mistrů jako Jan Hartl a Boris Rösner. Knížka mě překvapila. Přeci jen mám Twaina zařazeného především jako humoristu a satirika, který mi moc nesedí. A on najednou překvapí takovýmhle až filozofickým spiskem. Tím nadhledem nad všedním lidským pinožením, snahou nevybočit ze společenských stereotypů a podobně trochu připomíná Komenského Labyrint světa. Ale nenabízí Komenského záchranu v náručí pravé víry. Naopak, církev to taky dost schytává. A tam, kde Twain popisuje budoucí války, se člověku s jejich znalostí zatají dech nad přesností jeho postřehů.... celý text

Proč si nerozumíme 2020, Malcolm Gladwell

Výborné, i když je pravda, že mírné zestručnění (cca 30 stran) by vůbec nevadilo.Dobře vybrané ilustrativní případy, doplněné psychologickými výzkumy a někdy vedoucí nejenom k psychologickým, ale i sociologickým závěrům. Tím, že jsem četl souběžně se Schacterovými Sedmi hříchy paměti, mi neodbytně naskakovala otázka, jak moc (nebo spíš málo) jsou svědectví u soudu opravdu důvěryhodná. Zejména v anglosaském soudním systému. A v obecnější rovině, že pravděpodobně opravdu každý žije ve své "realitě", která se s realitou těch druhých může krýt překvapivě málo.... celý text

Léčení - Zázrak v nás 2008, Clemens Kuby

První část knihy rekapituluje Na cestě do sousední dimenze a vysvětluje, proč se autor rozhodl napsat tuto. V dalších částech pak podává návod, jak aktivovat samoléčící procesy a co za nimi stojí. Vzhledem k tomu, že vychází z vlastních zkušeností a výsledků absolventů svých kurzů, lze se na metodu asi spolehnout. Jen mi, ve srovnání s knihou Na cestě do sousední dimenze, místy přišel styl poněkud těžkopádný. Ale to už je můj subjektivní názor.... celý text