vystredni
přečtené 68
Demian
1994,
Hermann Hesse
Knihu jsem přečetla asi když mi bylo sedmnáct v hlubokých depresích, kdy si troufám říct, mi zachránila život jistým stylem... Teď už bych asi ani nedokázala říct proč, vybavila bych si možná jen tak základní děj, ale tehdy v mizerném stavu pro mě ta kniha znamenala hodně, už jen tím jak je plná prozkoumávání svého nitra, bez přetvářky a sluníčkaření, ale zároveň to není dekadentní záležitost, nýbrž je to plné naděje. Ovšem pamatuji si, že jsem nerozuměla všemu, nechápala jsem skoro vůbec jaký význam tam měla matka (??) Ale to pro mě ve výsledku nebylo ani tak moc důležité. Nemůžu říct, že by to pro mě byla nějaká srdcovka, ani Hesseho jako autora mimo tohle vůbec neznám, ale určitě kniha, která mě jistým způsobem ovlivnila a já jsem ráda, že jsem měla možnost si jí přečíst. Ale není to pro každého, pamatuji si, že jsem o tom tehdy velice horlivě vyprávěla svojí kamarádce a ona si na moje doporučení knihu koupila, asi o týden později mi ji dala s tím, že to absolutně nechápe :DD... celý text
Před povodní
2020,
Anna Bolavá (p)
Tohle bylo moje poprvé s autorkou a musím říct, že jsem byla opravdu překvapena. Příběh a především styl psaní mě úplně vtáhnul, cítila jsem jaro a řeku v kostech. Rozhodně se chystám přečíst si její další knihy.... celý text
