whale77
přečtené 791
Emil a Ida
2006,
Astrid Lindgren
Může být nejoblíbenějším autorem někdo, od koho jste četli jen tři knížky? To jsem si řekla poté, co jsem dočetla životopis Astrid Lindgrenové a kde jsem získala tip na několik dalších knížek, kterými bych si měla doplnit Pipi, Ronju a Děti z Bullerbynu. A začala jsem Emilem (resp. Michielem, protože jsem to předčítala dceři v holandštině). A zodpovědně si můžu odpovědět na otázku, viz výše: ano, může. Nemusíte znát spisovatelovu celou bibliografii, když se zamilujete byť jen do jedné jediné knížky, která ve vás zanechá něco pěkného na celý život, tak si pozici oblíbeného autora zaslouží. Spíš vás může napadnout otázka další, zda i jeho ostatní knížky budou stejně dobré. A i na to si po přečtení Emila a Idy můžu odpovědět kladně. V případě Astrid Lindgrenové je zárukou dobré knížky už hned její jméno.... celý text
Devatero pohádek
2008,
Karel Čapek
Jako dospělák s radostí čtoucí hravou, krásnou a nekonečnou češtinu jsem si tuhle knížku opět, už asi po dvacáté, užila. Jako předčítající rodič jsem ale nově naplněna pochybnostmi, jestli si to stejně radostně užívají i děti. Aspoň ty naše – jsme multilinguální rodina a jim je zatím bližší holandština a měla jsem trochu potřebu jim častěji něco objasňovat a „překládat“. Ale snad jen sýčkuji! Pro mě bylo třeba obohacením to, že teď z pohledu člověka učícího se právě holandsky, jsem si v Detektivní pohádce uvědomila, že tlustý holandský detektiv Valijse (pozor, někdo můžete mít jiné vydání, kde figuruje jako francouzský detektiv Valis!) se holandsky čte jako „valejse“, což zase věci přidalo nový rozměr :-) Samozřejmě pět hvězd a do dětské knihovničky (a vlastně i dospělácké knihovny) rozhodně patří!... celý text
Jak se mají Mayové aneb Proč bychom se neděsili
2010,
Zdeněk Šmíd
Kdysi, kdysi, strašně kdysi dávno jsem četla Šmídovo Pročnetopení a Pročnepocení. A líbilo se mi to, nadšená jsem byla. Jenže do dalších Pročnecokolivů se mi už nějak nechtělo, snad strach mi bránil, že „pokračování“ už nedosáhnou na „jedničku“. Takže mi doma už asi deset let ležely tahle mexická a ještě Za písní Severu a už jsem to viděla bledě. Ale naštěstí přišla Čtenářská výzva s „knihou, kde se jedna z postav jmenuje jako vy“ a já rychle prolistovala Maye, jestli i do Guatemaly cestovala také Lucie. A jo! Z jakéhosi musu jsem se tedy dokopala ke čtení a nutno říci, že tento „díl“ jedničku v mých očích předčil! Jemný humor, napínavé líčení cestovatelských zážitků i moudré předávání historických i zeměpisných poznatků v dobře namíchaném poměru od každého trochu je něco, řekla bych vyzrálejšího, než jsem čekala. Vážně opět nadšená! A do písně Severu půjdu už bez nucení se :-)... celý text
Muffin a čaj
2018,
Theo Addair (p)
Moje čtenářské odpanění na poli LGBT literatury proběhlo bezbolestně :-) Uchvátil mě pravopisně čistý a velmi čtivý sloh, dobře vyvolávající emoce: vzpomínky na první lásky, jemný humor, napětí i dojetí, ale i nenásilně zakomponované až téměř filozofické momenty (např. polemiky o pravdě), kde čtenář sám sebe nachytá, jak pokyvuje hlavou, že přesně takhle se mu myšlenky v hlavě taky občas „hádají“. Příběh s několika milostnými zápletkami mi hodně asocioval klasické dívčí románky (samozřejmě jinam orientované) - řemeslně dobře zpracováno, srovnatelné třeba se Stanislavem Rudolfem. Trošku škoda té poslední kapitoly, která sice v této knize byla fajn, jako ujištění, že všechno dopadlo dobře, ale pro chystaný díl druhý to je trochu jako spoiler.... celý text
Uchovej mou duši
2018,
Ivo Fencl
Obvykle sci-fi a fantasy literaturu nečtu, už z jakéhosi předsudku, že mě to nebude bavit. Ale pokaždé, když se kousnu a jdu do toho, tak jsem mile překvapená, že to zase až tak nebolelo :-) Takže když jsem v kolektivu autorů zahlédla Březinu, kterého stejnak považuji víc za humoristu než za cokoliv jiného, neváhala jsem a pustila se do četby. A jo, Březina nezklamal - humorem protkanou scifárnu z Měsíce (odkud jinud, že?), s hlavním hrdinou drsnějším než stará Štiková, jsem vdechla, i když patřila mezi delší příběhy ze sborníku. Mile mě překvapila i Králové povídka, která byla až pohádkově lehce a hravě uvozená, aby vyústila v téměř hororovou záležitost. Vavřičkova povídka bude asi tahákem celé knížky, protože autor jde stručně a krátce rovnou na věc, což se v dnešní době internetové potřeby rychlých textů, nemine účinkem. Ale povídka mě zaujala i podobenstvím, které bylo z celé knížky nejbližší dnešnímu skutečnému světu. Za hodně profi – po stránce zpracování jak slohu, tak příběhového obsahu - považuji povídku od Urbana. Fakt mě dostal. Myslím, že tohle bude asi to postapo, o kterém jsem se v odborném světě knih dočetla a zase to bylo něco, co mě teoreticky odrazovalo, takže jsem se do toho nikdy dříve nepustila. Ale tady se mi to líbilo – i v propojení s příběhem v historickém pozadí a s využitím klasické pohádkové postavy. Byla to také delší povídka, ale jedna z takových, kdy bych klidně ještě četla dál. Klasický horůrek od Malinkové o duších, které dokážou páchat zlo i po smrti, vzdělávací thriller (překvapivě mladé) Pacákové z archeologického výzkumu v Egyptě a Fenclova ulítlá psychedelie o (o čemže vlastně?) nadržené zahradě jsou povídky, které mě neoslovily, ale ani bych si je netroufla označit za horší. Věřím, že své nadšené publikum si najdou. A to samé může platit i o posledních dvou povídkách, které mě tedy trochu potrápily. S hodnocením celé knížky jsem váhala mezi 3 – 4 hvězdičkami. Myslela jsem, že mi pomůže rozhodnout, když oboduji každou povídku zvlášť, ale i tam mi vychází tři a půl. Takže se přikloním k 4, protože kritičtější hodnocení je v mém případě hodně ovlivněné tím, že nejsem cílová skupina.... celý text
Mach a Šebestová na cestách
2004,
Miloš Macourek
Dítě osmdesátek (rozuměj já) tuhle knížku pořád vnímá jako novinku, byť jí je medle skoro dvacet let! Podpořeno je to i tím, že nové díly nemám ani zkouknuté v jejich večerníčkové podobě. Čímž mi chybí i zvuková představa Nárožného hlasu a tudíž mi text připadá méně zábavný než v klasickém díle prvním (M & Š ve škole). Přesto jsou i tyto jednoduché příběhy pěkné, hravé, poučné, děti (i dospělé) pobaví, v naší nejstarší jejich příběhy obecně probudily lásku ke čtení a navíc – Born. Za mě pět bodů (možná s malým mínusem, protože i Macourkův kolega Vorlíček, jak jsem zrovna dneska někde četla, tvrdí, že točit druhé díly filmů nemá smysl).... celý text
