wooloong
přečtené 1068
Vlastní životopis
1987,
Agatha Christie
Vážená paní Christie, vždy jsem si vážila Vaší práce a milovala Vaše detektivky. Po přečtení Vašeho vlastního životopisu, který jste napsala s nebývalým nadhledem, pokorou, skromností a moudrostí jste mi dala možnost pochopit mnohé z Vašeho díla, poznat Vás a mít Vás ráda nejen jako spisovatelku, ale i jako člověka. Děkuji.... celý text
Sittafordská záhada
2008,
Agatha Christie
První Agatha, kterou jsem kdy četla, ještě jako dítě. Tehdy mě moc nezaujala, ale zpětně hodnotím výborný nápad, jak spáchat téměř dokonalou vraždu, i její řešení.... celý text
Babička
2005,
Božena Němcová
Česká školní klasika. Povinná literatura někdy v sedmé třídě. Slovo povinná ve mně vždycky vyvolávalo nejvyšší odpor, takže i sebevětší literární skvost bych nedokázala objektivně ocenit. Navíc žák sedmé třídy může toto dílo těžko pochopit ve všech souvislostech.... celý text
Anna Karenina
2008,
Lev Nikolajevič Tolstoj
Četla jsem ji kdysi jako povinnou školní četbu někdy v sedmnácti. A už tehdy mi přišla Anna prostě lehkovážná. Zamilovat se? To se občas stane, proč ne? Vyměnit syna za nezodpovědného milence? Hloupost a za hloupost se platí, děvenko.... celý text
Mořská panna
2012,
Camilla Läckberg
Autorka si u mě po Vraždě s vůní mandlí od dost vylepšila reputaci. Kdo vraždí mi bylo jasné zhruba od dvou třetin knihy, není to zrovna originální, jen jsem nepochopila, proč to jako první schytal právě Magnus. Jinak silný příběh, na kterém je hodně znát, že ho píše žena.... celý text
Evžen Oněgin / Евгений Онегин
1999,
Alexandr Sergejevič Puškin
Pro mě povinná školní literatura. Díky tomu asi nedokážu Puškina dostatečně ocenit.
Vražda s vůní mandlí
2013,
Camilla Läckberg
Sáhla jsem po ní, protože je taková pěkně tenká. tak akorát na jedno odpoledne. Zápletka byla dost průhledná, prostě slabota.
Dlouhá země
2013,
Terry Pratchett
Když porovnám s Pratchettovými zeměplošskými příběhy: - Jednoznačně zajímavý a nosný námět, který ovšem nebyl ani zdaleka využit pro vytvoření zajímavého čtivého příběhu. - Chybí správácky ulítlá hlavní postava, která jenom svou prostou existencí kolem sebe trousí vtipné situace. Jošua není ani Markoplaš ani bábi Zlopočasná či stařenka Oggová ani Elánius se svou partou podivných individuí, Ani Crowley s Arizafalem, abychom se nedrželi pořád té Zeměplochy. Je to prostě nudný patron. A jeptišky z Domova to nezachrání. - Ani Lobsang a Ši-mi to nevylepšujíí, na Zavazadlo a spol. prostě nemají. - Skoro žádné napětí a humoru pomálu. Když to shrnu - téměř čtyřistastránková nuda. Vlastně jsem tuhle knížku dočetla jen proto, abych se dozvěděla, jak to celé dopadne. A výsledek? Ono to vlastně - nedopadlo.... celý text
Mlha
2007,
Stephen King
Povídky mají kolísající kvalitu, pro mě nejlepší - Mlha, Opice, Jaunt, Prám, Obraz smrtky (líbí se mi to poeovské budování děsivé atmosféry, na tehdy osmnáctiletého kluka slibný začátek). Jinak skoro v každé povídce (i románech) je vždy něco - obraz, myšlenka, popis, postřeh, zamyšlení, kterým mě King dostane do kolen. Pan spisovatel.... celý text
Sváteční vraždy
2013,
Daniela Fischerová
Absolvovala jsem všech šest detektivek ve dvou knihách, takže už jsem snad připravená zodpovědně hodnotit: - Nevím, jak vám, ale mně chybí popis hlavních postav. Víme, kdo jsou, čím byly, rámcově známe jejich vlastnosti (obzvláště ty výjimečné), ale podle knížek mi místo konkrétních osob z masa a kostí před očima pobíhají jen neznatelné obrysy. Je Kristinka vysoká nebo drobná? Jakou má barvu vlasů a očí? Buď jsem byla nepozorná nebo se její (a Medardův a Silvestrův) popis jaksi v povídkách pořádně nevyskytují. Občas nějaký ten náznak. Jistou představu jsem si udělala jen o Tengizovi. - Detektivní příběhy mají všechny dost podobný scénář a hlavní zápletka nebývá nijak složitá. Většinou se dá vyluštit ještě dříve, než se k tomu dostanou hlavní protagonisté. Mnohem víc mi vyhovuje, když mě autor trochu vodí za nos, předkládá více motivů, postupně předhazuje různé podezřelé a na konci čeká nějaké pěkné zapeklité překvapení. - Autorka se občas dopouští vážných nelogičností. Jeden příklad za všechny (abych příliš nespoilovala). V penzionu se narodí dítě, je slyšet jeho pláč, uplyne pět šest dní, nikdo ho ještě neviděl, od té doby ho téměř nebylo slyšet, jeho matka si jen tak pobíhá po okolí a nikomu to není divné. Takovéto nedomyšlenosti dost ruší. - Po jazykové a vypravěčské stránce nemám co vytknout, vztah hlavních protagonistů prochází postupným vývojem, každá povídka má většinou své velké téma (v případě celé této knížky to byly nechtěné a nemilované děti), občas nám autorka s nenuceností dobrého pedagoga předhodí nějakou tu zajímavou informaci, občas zpestří děj vtipným momentem. - A z toho vyplývá, že pokud se autorka dopustí další sbírky detektivních povídek, ráda si je přečtu a budu doufat, že budou lepší a lepší.... celý text
Tři vraždy a král
2012,
Daniela Fischerová
Tři příběhy mají formát klasické detektivky jak podle Agathy Christie. Na místě s omezeným počtem účastníků se stane vražda, postupně jsou předkládány indicie, dvojice amatérských vyšetřovatelů vytváří různé hypotézy, a jak se na konci ukáže, všechny informace k nalezení vraha nám autorka postupně předložila, a tak si můžeme brousit svůj ostrovtip spolu s Kristýnkou a Medardem. Jednoznačně kladně bych ohodnotila autorčin jedinečný smysl pro humor a většinou správně ujeté protagonisty, záporně pak přeci jen trochu křečovité a docela průhledné zápletky. Žádné oslnivé dílo ani propadák. U mě průměr.... celý text
