xbarborax přečtené 3

Buď připravena 2022, Vera Brosgol

Výborný komiks! Jen bych na něj dala varování, že těm, kdo jezdili/jezdí na tábor, a to ať jako vedoucí, nebo jako táborníci*e, může způsobit trauma. :D Malá Vera nezapadá mezi své vrstevnice – mimochodem, popis její narozeninové oslavy s přespávačkou, která se moc nepovede, je jednou z nejsmutnějších scén, jakou jsem kdy v komiksu viděla – a rozhodne se to aspoň trochu vylepšit tím, že se vypraví na tábor krajanů, je totiž ruská imigrantka. Na táboře se ukáže, že její původ není tak úplně tím, kvůli čemu nezapadá... Příběh je plný drobných vtípků a rozhodně není převážně smutný, je skvěle nakreslený – hrdinka nezapadá už stylizací tváře – a výborně odvyprávěný. Mihne se tu drobounce i historie skautingu v Rusku a možná, že kromě poselství, že nerozumět si s vrstevníky je pěkná otrava, tak trochu předává i myšlenku, že lidi z nějaké konkrétní země nemusí vždycky představovat to, co nám vadí na jejím politickém uspořádání, obzvlášť když před ním radši odešli jinam.... celý text

Ostrov duchů 2022, Klára Wang Tyl

První kniha, u které jsem se v kombinaci válka + pandemie + klimatická krize na chvíli zvládla odreagovat. Příjemná duchařina od autorky, která na Tchaj-wanu studovala a jejíž manžel je tchajwanec – zde se taky kniha odehrává. Postupně se v něm propojují příběhy, ve kterých hrají roli divné zvuky a přízraky. Trochu jsem se bála, aby si autorka nějak uměle nepřivlastňovala kulturu, do které patří jen zčásti, ale bylo to zbytečné - jediná postava, u které se více "vrtá" v její hlavě a vnímání nadpřirozena, je Evropanka. Tchajwanský přístup k duchům přitom přibližuje dostatečně, co je ovšem nedostatečné je počet stran, moc by mě zajímalo, jestli bude Mej-Lin Shadea dál pronásledovat... :-)... celý text

Já muže nesnáším 2020, Pauline Harmange

Tahle kniha vám jistě nadělá spoustu nepřátel, na řadu žen ale nejspíš zapůsobí podobně terapeuticky jako na mě. Pauline Harmange totiž nechce vyvolávat nenávist, ale přihlásit se k ní - k obrovskému naštvání na nerovnosti, na to, co všechno dělají ve vztazích i ve společnosti ženy, jaké nesou břemeno a za jak málo se tleská mužům, když se aspoň pokusí ženám ten náklad ubrat. Margaret Atwood už někdy v 80. letech prohlásila, že zatímco muži se bojí, že se jim ženy vysmějí, ženy se bojí, že je muži zavraždí. Proto je zařazení této knihy jako "misandrie" a "nenávist" poněkud úsměvné nebo spíš hysterické - nenávist k mužům, samozřejmě s výjimkou těch, kdo se reálně snaží bojovat proti nerovnostem, je totiž jen postoj, zatímco nenávist k ženám se propisuje do kriminalistických statistik. Knížečku - je to spíše esej nevelká rozsahem - rozhodně doporučuji všem feministkám, unaveným profesionálkám i matkám, ženám, které mají dost toho, že se večer bojí na ulici a mají hlavu otlučenou o skleněné stropy.... celý text