zanetkov77
přečtené 646
Od přírody podřadné – Jak se věda mýlila v ženách
2018,
Angela Saini
Jak se věda mýlila v ženách? Proč bychom neměli k vědeckým výsledkům vždy přistupovat jako k něčemu nutně objektivnímu a neomylnému? A. Saini ukazuje na základě mnoha výzkumů, že vnímat ženu jako „biologicky podřadnou“ není správné, že žena není nutně od přírody slabší, emotivnější nebo cudnější než muž. Ukazuje nové pohledy na věci, které byly dlouho vnímány příliš jednostranně, klade proti sobě vzájemně si konkurující výsledky výzkumů a snaží se přijít na pravou podstatu historického vnímání vrozené podřadnosti žen a nabídnout jiná řešení. Knížka je napsána populárně naučnou formou, porozumět jí tedy může každý, je čtivá, zajímavá a poskytne vám nové úhly pohledu a taky nové argumenty, pokud budete chtít někoho přesvědčovat, že ženy opravdu nejsou od přírody podřadné.... celý text
Příběhy z vnitřního města
2019,
Shaun Tan
Tohle je neskutečné. Neskutečně nádherné, dojímavé, ač často taky smutné a znepokojivé. Ke čtení jsem se chtěla i nechtěla vracet, každý jeden příběh mě hluboko zasáhl a dojal. Tanovy úžasné poetické příběhy spojující lidská a společenská témata s fantaskním, až snovým světem. Příběhy o (ne)soužití lidí a zvířat v městském prostoru. A ty úžasné surrealistické ilustrace dokonale podtrhly atmosféru jednotlivých příběhů. Myslím, že tuhle knihu můžete číst dvakrát, desetkrát nebo padesátkrát, a pokaždé tam naleznete něco nového k zamyšlení.... celý text
Vyprávění
2016,
Ursula K. Le Guin
Moje první setkání s autorkou, kterou jsem vlastně vůbec neznala. Vyprávění je takovým dystopicko-mytologickým sci-fi. Na jiné planetě, ovládané takzvaným Korporátním státem, jehož praktiky připomínají takový mix 1984 a Brave New World, lingvistka-historička pátrá po minulosti tohoto národa, objevuje jeho starý jazyk a knihy, jež jsou dávno zakázané. V malých vesnicích a divoké přírodě stále zůstávají stopy dřívější civilizace, kterou novodobý stát (ne)úspěšně potlačuje. Celá kniha je prodchnuta tajemnem a filozofií, dávnými příběhy a vyprávěním, kterým se zachovává lidská historie, věděním skrytým a tajně předávaným. Dýchne na vás magickou atmosférou a odnese do světa mimo novodobou civilizaci, jejíž klid a zvyky jsou ale právě touto civilizací neustále narušovány, takže jste ve stále konfrontaci s magií, historií a nepřátelskou realitou světa výrobců-spotřebitelů.... celý text
Svatá hlava
2019,
Hana Lehečková
„proč je život takový a ne jiný proč já vidím svět a ne někdo jiný proč moje hlava bolí myšlenkami přemýšlel jsem proč vidím před očima věci takové a ne jiné” Silné, hodně silné. Současná česká próza je něco, do čeho se příliš nepouštím, ale jsem moc ráda, že jsem udělala výjimku a vybrala si zrovna Svatou hlavu. Za mě je tohle brilantní počin, nesmírně silný a deprimující, ale úchvatný, a zároveň často také ironický a humorný. Život chlapce ze sociálně slabé rodiny, směs jeho zážitků, myšlenek a fantazie; někdy ani nevíte, co je co. Neskutečná typografie – chápu, že pro někoho možná velké mínus, ale mně stačilo pár stránek, abych si zvykla, a později jsem čím dál intenzivněji vnímala, jak je ten způsob psaní – téměř úplná absence interpunkce, různě velké písmo apod. – v harmonii s obsahem, jak tahle technika 'proudu vědomí' dotváří atmosféru textu. Vážně skvělý literární počin. „ M y š l e n k á m n i k d o n e z a b r á n í ”... celý text
Čaroděj
2008,
Vladimir Nabokov
Připomněla jsem si, proč mě tenkrát Nabokov se svou Lo-li-tou tolik uchvátil. Jeho psaní je místy čistá poezie, která vás naprosto ochromí. Ačkoliv Nabokov stojí mimo morální úvahy, čtenáři může přinést čtení Čaroděje velmi rozporuplné pocity – ani já se nedokázala úplně oprostit od etického hlediska, ale zároveň jsem neodolala podlehnout tomu vzrušení, vycházejícího jednak z představ hlavního hrdiny (tak dechberoucně krásných jako znepokojivých), jednak z autorova precizního popisu (a působivého použití kontrastů). Je „úchvatně krásný popis amorálnosti sám špatností”? – za mě rozhodně ne. Tahle „Lolita na sto stranách” – jak je tu často nazývána – mě naprosto pohltila a okouzlila. „Tak tedy budou žít – smát se, číst knihy, podivovat se světluškám, hovořit o kvetoucí temnici světa, a on jí bude vyprávět a ona bude poslouchat, jeho maličká Kordelie, a nedaleké moře bude dýchat pod lunou... A neobyčejně pomalu, zpočátku s veškerou citlivostí rtů, potom celou jejich tíhou, až na doraz, stále hlouběji, jen tak, napoprvé, do tvého zaníceného srdce, tak, prodírat se, tak, pohružovat se, mezi jeho tající okraje...”... celý text
