zanetkov77
přečtené 646
Umlčaní
2018,
Marek Vagovič
Tahle knížka neměla vůbec vzniknout. Ještě si pamatuju, jak jsem psala vyjádření pro Mladé Zelené krátce po celé téhle tragédii. A teď už to bude skoro rok. Po roce čtu knížku. Knížku která bolí, protože díky ní poznáte Jana s Martinou mnohem víc než ze všech článků. Možná teď mnoho lidí ví, že Jano byl skvělý novinář a Martina nadějná archeologička, ale po téhle knížce si teprve opravdu uvědomíte jací to byli jedineční a dobrosrdeční lidé. A když se dostanete ke všem těm kauzám, které se Janovi podařilo odhalit, nebudete mít pocit, že je psal jenom výjimečný novinář, budete mít pocit, že je psal někdo, koho znáte, protože přesně tak jsem se cítila po první části knihy - jako bych Jana s Martinou sama znala, najednou to bylo mnohem osobnější a bolavější, než předtím. A tak i po roce si musíme zase připomenout, že jejich smrt nebyla zbytečná a že my všichni jsme teď ti, co musí něco udělat pro svůj stát (a je jedno, jestli jsi Slovák, Čech nebo kdokoli jiný) a pokračovat v tom, co dělal Jan, a ať je situace jakákoliv, nevzdávat se a dál bojovat za pravdu, protože v obou našich republikách se jí teď dostává velmi málo.... celý text
Hrobka
2010,
Howard Phillips Lovecraft
Moje první setkání s Lovecraftem je trochu rozporuplné, i když moje tři hvězdičky stále svědčí o tom, že stále o kousek spíše pozitivní než negativní. Možná jsem měla velká očekávání z pozitivních ohlasů kolem mě, anebo prostě jen tahle kniha neobsahuje úplně tak to, co se mu nejvíc povedlo - což je dle mého ta situace a jsem velmi zvědavá na jeho další díla. Spousta povídek měla velmi dobrý potenciál, ale nakonec jsem byla zklamaná, protože se mi nezdál být tak úplně využitý a především konce pro mě vždy byly nepříliš vydařené. Mám otevřené konce ráda, ale tady mi často chyběla nějaká myšlenka, nějaká pointa, která by tomu dodala to, co mi chybělo, takže jsem si často říkala: „To už je konec...?” Nicméně i tak jsem si našla pár povídek, které se mi velmi líbily (například Chrám nebo Obraz v domě) a bez debat jsem si zamilovala Lovecraftův jazyk a jeho fantazii, která je velmi rozmanitá, a jeho popisy neexistujících zemí a míst, prodchnuté exotikou, jsou ohromující. Velmi se od Poea liší, ale zároveň je ve spoustě dílech nepochybné, že pro něj byl velkou inspirací. V neposlední řadě oceňuji skvělou esej Podivný pán z Providence od Josefa Škvoreckého, který mi nabídl jiný pohled, jakým se na dílo Lovecraftovo možno dívat; a taktéž skvělé ilustrace Františka Štorma, které mi učarovaly již v Krchovského Nekonečném kalendáři.... celý text
Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy
2013,
Tim Burton
Básničky i ilustrace jsou milé a morbidní, tak jak se to k Burtonovi hodí. Co je ale z velké části zlé, je ten překlad (aspoň co se týče překladu od p. Podaného) - hodně básniček je úplně nerytmických, některé rýmy opravdu primitivní... Originál se mi líbí, ale tohle mi moc nesedlo.... celý text
Spánek
2013,
Haruki Murakami
Velmi zvláštní povídka, která, navzdory své zdánlivé jednoduchosti, v sobě má hlubší podtext. Vzhledem k krátkému rozsahu je nutné se o to víc zaměřit na samotné myšlenky „mezi řádky” nežli například na postavy, ke kterým si nelze vytvořit nějaký vztah nebo jistý postoj. Mě osobně se Spánek dotkl, protože mi přijde, že mládí hlavní postavy (knihy, studium literatury) se ztotožňuje s mým a zároveň její přítomnost je něco, co je mým strachem - strachem ze stereotypního života, z toho, že přestanu číst a hlavně z toho, že všechny ty knížky a příběhy zapomenu. To, že protagonistka začala trpět touto zvláštní nespavostí bez únavy, je vlastně skvělým prostředkem, který ji pomohl k tomu, aby si uvědomila, co ji kdysi naplňovalo, co má ráda, čemu se chce věnovat a že se nechce nechat konzumovat návyky. Uvědomila si, že má svou rodinu ráda, ale zároveň nevěnovala dost času svým potřebám a paradoxně si to uvědomila teprve když měla celou noc pro sebe. Ne všechno mi v té povídce dává smysl a z toho náhlého konce jsem byla poměrně zmatená, ale ta základní myšlenka mě poměrně zasáhla a přijde mi důležitá. (Mimochodem, půl-hvězdičku také za ty krásné ilustrace!) „Tohle jsem já, jaká bych měla opravdu být, uvědomovala jsem si. Tím, že jsem odhodila spánek, jsem totiž rozšířila sama sebe. Hlavní je dokázat se soustředit, cítila jsem. Žít život člověka, který se soustředit nedovede, to je jako mít otevřené oči a stejně vůbec nic nevidět.”... celý text
Spáčka a vřeteno
2015,
Neil Gaiman
Krásná feministická pohádka a zároveň úplně originální. A k tomu ty nádherné ilustrace!
Duchovný komunismus
1928,
Karel Sabina
Duchovný komunismus je velmi zajímavé a především nadčasové dílo. Sabina ho vydal roku 1861, tedy pouhé dva roky po pádu Bachova absolutismu, kdy se země ještě vzpamatovávala z jeho následků. Toto filozoficko-sociologické, částečně i politické, pojednání mohlo tedy dobře posloužit k povzbuzení českého národa. A myslím, že stejně důležité otázky jako tehdy, bychom si měli pokládat i dnes. Autor se zde zabývá poměrně širokým množstvím témat, ale všechny souvisí právě s oným duchovným komunismem, jež vede k zachování národa, což je hlavní myšlenkou celého díla. Rozebírá otázku národa, jeho morálky, duševní síly, vědomosti a nevědomosti, nemalou část věnuje vzdělávání a mnohému dalšímu. Co tedy znamená duchovný komunismus? Sabina upozorňuje, že tento nemá nic společného s komunismem politickým a sociálním, jeho hlavní myšlenkou je „sdílení ducha“ – tedy osvěta, šíření vědomostí a neustálé vzdělávání sebe sama na základě myšlenek druhých, které si však nelze jen přisvojovat, nýbrž je kriticky promýšlet a tvořit si vlastní názor a tento dále sdílet (nebýt „hloupým olovem, jež do každé cizí formy přelíti se dává“). Vyzdvihuje, že je důležité nejdříve proniknout sám k sobě, bez toho nelze poznat svá práva a povinnosti vůči národu. Duchovný komunismus není podle Sabiny „svrchovaným účelem“, ale prostředkem k obecnému blahobytu a žádoucí dokonalosti. Je to uznání práva (a povinnosti) každého člověka k obecnému vzdělání a přístupu k prostředkům ducha obohacujícím. A mně osobně přijde, že jeho myšlenky jsou nadčasové a důležité i pro nás, národ v 21. století. „Nastala nám doba tak důležitá, že potřebí, aby otázky podstatné se všech stran se pozorovaly a rozebíraly, i aby o nich se všech stanovišť se pojednávalo, neboť pravda, kterouž hledáme, nepodává se jedné mysli, nýbrž ze všech teprve vyplývá!“... celý text
