zanetkov77 přečtené 646
Pýcha a předsudek
1967,
Jane Austen
Pro někoho je Pýcha a předsudek zajímavým románem o lásce, pro někoho povrchním příběhem řešícím jen to, jak si sehnat manžela. Mně se na Austenové nejvíc líbí její ironie, její kritika soudobé společnosti a údělu dívek ze středních vrstev. Vyzdvihuje ženu, jejíž hlavní předností není krása (byť u Elizabeth nechybí), ale chytrost, vtipnost a charakternost. Vyzdvihuje ženu, která se vyrovnává muži a jedná s ním na stejné úrovni, nikoliv podřízeně. Odsuzuje vyhledávání partnerů na základě majetkových poměrů, výhodnosti svazku a krásy na úkor vztahu bez lásky a vzájemného respektu. Její postavy jsou více realistické, nejsou jen bouří emocí. Je to dílo, které v její době neodpovídalo romantickým ideálům, ale stalo se oblíbeným. A oblíbeným zůstává zaslouženě dodnes.... celý text
Obecné dějiny ničení knih
2013,
Fernando Báez
„Zvídavý čtenáři této kroniky pohrom, pomyslel bys snad někdy, že naše jednadvacáté století začne drancováním a loupením v samotné kolébce civilizace?” (kap. 10: Knihy zničené v Iráku) Obecné dějiny ničení knih jsou velmi obsáhlou a vyčerpávající zpovědí o zločinech i neštěstích v našich dějinách spojených s ničením knih, knihoven a dalších cenných památek od samého počátku jejich vzniku. Od ničení knih ve starověkém Řecku a Římě, zkáze Alexandrijské knihovny, přes středověké ničení kacířských knih až po moderní dějiny 20. a 21. století spojené se zločiny na knihách během světových válek, vzestupu nacismu i nadvládě komunismu, po vstup do 21. století, kde přes veškerou pokrokovost dějiny ničení knih zdaleka nekončí (válka v Iráku, teroristické útoky), a to ani s nástupem digitalizace a knih v elektronické podobě. Kniha je velmi zajímavým a pro běžného čtenáře i podrobným vhledem do dějin knih, byť místy možná až příliš podrobným a vyčerpávajícím, ve většině však ohromujícím a pozoruhodným. Na 600 stranách se dozvíme o všech neštěstích, katastrofách i válkách úplně z jiného úhlu pohledu než z běžných historických publikací. A rozhodně to stojí za přečtení. Pozn. Akorát z toho teď mám panickou hrůzu, že se doma stane nějaká nehoda a vyhoří nám byt s celou naší knihovnou.... celý text
Večný pocit nedele
2018,
Mirka Ábelová
Líbí se mi vývoj, který autorčiny básně prodělaly, a které můžeme pozorovat s každou novou sbírkou. Večný pocit nedele je sbírka o (ne)plodnosti, těhotenství a mateřství. Básně jsou ze života, věcné až ironické, ale neztrácející poetičnost. Jen na mě občas působily příliš depresivním dojmem, na druhou stranu je ale důležité vyzdvihnout i ty negativnější věci, které ženu a ženu-matku postihují a o kterých se tolik nemluví. Moc se mi líbí i skvělé ilustrace doplňující básně.... celý text
Un Lun Dun
2007,
China Miéville
YA žánr jde úplně mimo mě a k této knize jsem se dostala jistou náhodou, hlavně kvůli jejímu ekologickému tématu (které velmi oceňuji). Naproti tomu mi ale Un Lun Dun připadá jako povedený fantaskní román (nejen) pro děti a mládež. Ač je děj místy dost předvídavý a po jazykové i obsahové stránce pro mě trochu jednoduchý a občas přitažený za vlasy (ale to je spíš asi tím, že nejsem na tento žánr příliš zvyklá), celkově se mi moc líbí hlavní myšlenka, která je bezesporu velmi originální a nápaditá, stejně jako oceňuji fantazii při vytváření postav a celkového prostředí NeLondýna, které mi svou děsivou bizarností nemálo připomnělo Neila Gaimana (a například jeho Koralinu). Ke konci, když celý příběh vygraduje do velké bitvy (která mi zas evokovala poslední bradavickou bitvu z HP), stupňuje se i napětí a sled událostí se podstatně zrychluje. Co se týče konce, tak stále úplně nevím, jestli jsem spokojená nebo mi tam něco chybělo... každopádně, přesto, že je kniha dosti objemná, se mi díky krátkým kapitolám četla rychle a v podstatě sama a byla to moc příjemná oddechovka. Taky bych moc ráda vyzdvihla krásné ilustrace, které velmi povedeně vykreslují netradiční postavy tohoto příběhu.... celý text
Úvod do studia literární vědy
2000,
Eduard Petrů
Kniha charakterizuje základní funkce literatury, její znaky, formy, prostředky. Nahlédneme rovněž do základů versologie, textologie nebo translatologie. Je to velmi letmý přehled, což je ovšem dobře, neboť se jedná o úvod do studia literární vědy, který ani neusiluje o hlubší poznání daných badatelských okruhů, nýbrž o seznámení se s nimi a jejich hlavními činnostmi. Cílem publikace je mimo jiné zodpovězení si otázky co a k čemu je vlastně literární věda jako taková. Tato otázka je položena hned v úvodu a v doslovu se k ní opět vracíme. Za mě je to jako úvodní kniha do problematiky literární vědy velmi přístupné a zajímavé čtení neodrazující délkou ani složitostí výkladu.... celý text
Pouť krkonošská
1959,
Karel Hynek Mácha
Pouť krkonošská je velmi působivým dílem, ve kterém, ačkoli se jedná o prózu, nacházíme mnoho básnických prvků, které v textu podtrhují subjektivní vnímání světa a vyzdvihují lyrickou a filozofickou stránku nad samotný děj. Setkáváme se s poměrně typickým romantickým hrdinou ve formě osamělého poutníka, který je nešťastný ze ztráty svých životních představ i ze stesku nad ztracenou láskou. Jeho putování je symbolickým putováním po jeho duši, setkáváme se zde několikrát se smrtí a posmrtným životem, ať už v podobě zmrzlého motýla či kláštera s mnichy. Celý příběh je velmi ponurý a tragický, ale zároveň velmi krásný a filosoficky podnětný.... celý text
Antologie esesáckých básní
2015,
Piotr Macierzyński
Jak se normálně vyhýbám beletrii o druhé světové válce a koncentračních táborech, kterých vycházejí stále mraky, tohle je něco úplně jiného. Jedna báseň ve vás zanechá směsici pocitů od šoku, přes zhnusení až k děsu. Právě díky tomu, že jde o básně, do těch pár řádků je vtěsnán hrozivý objem toho, co se jinak dávkuje na 300 stranách prózy. O to zajímavější na tom je pohled z dvojí perspektivy, první část knihy jsou totiž básně Osvětimské (z pohledu obětí), druhou částí jsou básně Esesácké, z kterých vás bude mrazit možná ještě víc. „když jsem chtěl navštívit Inge odstřelil jsem jednoho Helga bydlela dál to jsem vždycky zabíjel dva během údajných pokusů o útěk dávali za to dovolenou na šest dní.”... celý text
Dubliňané / Portrét umělce v jinošských letech
2000,
James Joyce
Do Dubliňanů jsem se pustila nejdříve anglicky, ale vzhledem k tomu, že pro mě bylo trochu utrpení povídky číst, rozhodla jsem se číst knihu zároveň i v češtině. Což nakonec nějak příliš nepomohlo. Chápu, jaký měl autor těmito povídkami záměr a říkám si, že možná někdy dojdu do stádia, kdy budu na Dubliňany pohlížet z úplně jiného úhlu. Ale teď to pro mě byly povětšinou povídky, které mě ničím nezaujaly a nudily mě svou nedějovostí. Po tomto rozčarování z Dubliňanů jsem na Joyce však nezanevřela a naopak se hned pustila do jeho dalšího díla - Portrétu umělce v jinošských letech. A musím říct, že jsem byla mnohem příjemněji překvapena. Zůstává faktem, že Joyce je náročný autor a jeho díla rozhodně nepatří do oddechové četby, ba právě naopak. V Portrétu si musíte zvyknout především na volný tok myšlenek, který může být místy trochu zmatečný, a často dlouhé filozofické pasáže zabývající se především církví, vírou nebo uměním. Příběh se zabývá dospíváním Štěpána, u kterého detailně sledujeme především jeho nitro, jeho obrodu a změny myšlení a postojů. V poslední části knihy je čtení trochu namáhavější a únavnější než zpočátku, ale například takové kázání o pekle bylo velmi skvěle (a děsivě detailně) vykreslené. Možná mi Štěpán v něčem trochu připomínal Emila Sinclaira z Hesseho Demiana. Někdo říká, že je Joyce přeceňovaný spisovatel. Já si to nemyslím. Myslím si, že je to náročný spisovatel, který se soustředí víc než na čtivost, na přesnost myšlenek, které chce vyjádřit, což z jeho psaní činí ne úplně přístupná díla, no rozhodně toho mohou čtenáři spoustu dát, pokud si dá tu námahu s jejich čtením a snahou o pochopení.... celý text
Rusko - vagon třetí třídy
2014,
Natalja Ključarjova
Skvělá kniha. O to víc, že to byl takový náhodný objev, od kterého jsem nic velkého ani nečekala. Od samého začátku mě kniha vtáhla do děje a nepustila. Příběh o Nikitovi, který vystupuje na náhodných stanicích vlaku a poslouchá, absorbuje a prožívá společně s nimi příběhy lidí, které potká. Příběhy tragické, smutné a kruté, které Nikita až příliš prociťuje. Přesto se celou knihou prolínají i humorné pasáže a osudy lidí se vzájemně prolínají. Při čtení jsem měla pocit jako by se snad od dob Sovětského svazu pramálo změnilo, jen náhodná zmínka o výdobytkách 21. století připomene, ve kterém časovém období se příběh vlastně odehrává. Příběh o lásce a nenávisti ruských lidí ke své zemi. Tohle dílo a jeho autorka si určitě zaslouží pozornost! „Špatných lidí je na světě strašně málo. Většina se prostě bojí nebo se nějak ostýchá být dobrými lidmi.“... celý text
Zápisky obviněného
2016,
Václav Havel
Zápisky obviněného jsou zajímavým vhledem do života Václava Havla během jeho prvního (čtyřměsíčního) pobytu ve vězení díky autentickým zápiskům z deníku, který si v té době vedl a především díky komentářům a analýzám Havlovi blízkých lidí, kteří se do zkoumání, přepisování a interpretaci jeho, často nečitelných nebo nesrozumitelných, poznámek pustili. Je super, že jsou zde otisknuté původní stránky tohoto diáře, no velmi mi tu chybí i nějaký přepis Havlova rukopisu, protože sama jsem si kromě několika, náhodou celkem čitelných, úseků (např. o jeho seznamu úkolů, které hodlá udělat po propuštění) dozvěděla tak akorát to, že asi rád maloval sluníčka, která se tam vyskytují celkem často. Nicméně pokud vás Havel a jeho život zajímá, tahle kniha může být zajímavým pohledem na jedno z jeho velmi náročných životních období.... celý text
Devadesát dnů za železnou oponou
2018,
Gabriel García Márquez
Márquez se v druhé polovině padesátých let rozhodl vydat za „železnou oponu“ sovětských zemí a přinesl skvělé svědectví - reportáže psané s odstupem a porozuměním, neviděl nic černobíle, snažil se nahlédnout pod učesanost SSSR připravenou pro cizince a zaměřil se na obyčejné lidi, všímal si detailů a lidskosti. Tahle poměrně útlá knížka reportáží z NDR, Československa, Polska, Ruska a Maďarska rozhodně stojí za přečtení. „Netoužil jsem vidět Sovětský svaz hezky učesaný, aby přijal návštěvu. Země, stejně jako ženy, je třeba poznat tak, jak ráno vstanou.“... celý text
Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu
1992,
Pavel Tigrid
Vlastně jsem původně ani nevěděla, co od téhle knížky očekávat, nicméně jsem z ní nadšená. A taky jsem si znovu uvědomila, jak moc špatně se učí dějepis. Tahle knížka (která rozhodně není jen pro ženy) mi dala krásně ucelený obraz na české dějiny 20. století. Všechny ty souvislosti, které mi chyběly, mi Tigrid pomohl dát dohromady, celý ten řetězec na sebe navazujících a vzájemně se ovlivňujících událostí. Celým vyprávěním neustále vyvstávala také ošemetná otázka týkající se nás Čechů, charakteru našeho národa a míry naší mravní zkaženosti a lhostejnosti, a ovšem i její oprávněnosti či neoprávněnosti. A k tomu dostanete hromadu odkazů na další doporučenou četbu, na kterou se už moc těším.... celý text