zanetkov77
přečtené 646
Hrdinové kapitalistické práce
2018,
Saša Uhlová
Něco takovýho jsme tu potřebovali. Tuhle knížku jsem přečetla pomalu jedním dechem a postupně si z vlastních (byť chabých brigádnických) zkušeností připomínala náročnost manuálních prací, jejich slabé ohodnocení (chvíle, kdy jsem zjistila, že beru víc než lidi, co tam pracují několik let na plný úvazek) a hlavně všechny ty lidi - stěžující si, smířené i relativně spokojené. Knížka vyvrací některá jednoduchá odsouzení typu "tak proč si nenajdou jinou práci?" a my zjistíme, že to pro všechny není úplně tak jednoduchý anebo že by to dokonce jejich situaci ani moc nevyřešilo, ne-li dokonce ztížilo. Saša Uhlová zachycuje skvělými reportážemi smutné osudy lidí - lidí opuštěných, zadlužených a unavených. Lidí akceptujících špatné pracovní podmínky ze strachu, že kdyby se ozvali, přišli by o práci nebo i jen z nevědomosti, že se zákony porušují. Lidí i dobrovolně pracujících neustále přesčas, na nočních směnách nebo o víkendech, protože jsou za to příplatky a dostanou víc peněz a díky tomu vyžijí. Hrdinové kapitalistické práce je opravdovým svědectvím o zločinech proti lidskosti. Jsem ráda, že se něco takového dostalo mezi veřejnost a pevně doufám, že i samotní zaměstnanci těchto pozic jednou dostanou víc odvahy se postavit za svoje práva, vyšší mzdu a lepší pracovní podmínky, protože díky tomu (jak nám už i dějiny ukázaly) se může opravdu nasměrovat současná situace k lepšímu. Jo, a taky už si nebudete stěžovat až budou fronty v supermarketu. „Bez ohledu na to, jestli jsou zákazníci bohatí (velké marnotratné nákupy), nebo chudí (nákupy za pár korun, přesně vypočítané), alkoholici (krabičáky, tvrdej a houska) nebo vyznavači zdravého životního stylu, čtenáři Lidovek, MF DNES, Blesku, Sportu, Aha, Práva, cizinci, Češi, staří, mladí, ženy, muži, prostě všichni jsou strašně milí a ohleduplní. Kromě malého procenta hulvátů, samozřejmě.” Pod to se podepisuju.... celý text
Tereza Raquinová
2014,
Émile Zola
Zola mě jen utvrdil v tom, jak mistrně zvládá naturalistickou psychologii postav a Tereza Raquinová ve mně vyvolávala podobné pocity jako kdysi Zabiják. Od začátku ponurá atmosféra a postupně gradující děj, který ve čtenáři zanechává směsici pocitů od šoku, přes znechucení po zlost a smutek. Na dvou set stránkách se odehrává urputný boj Terezy a Laurenta, které straší v myslích jejich zločin, kterým si chtěli přivodit vlastní štěstí a spokojenost. Byť si zpočátku myslí, jak jsou chytří, že unikli bez nejmenšího podezření komisařům a gilotině, jejich trest na sebe nenechá dlouho čekat, nakonec snad v mnohem horší podobě, která je postupně dovádí k šílenství a příběh nemůže skončit jak jinak než tragicky. V příbězích E. Zoly nemůžu hledat oblíbené postavy, ale přesto jeho romány přitahují právě svou surovostí a bezostyšným líčením utrpení, nízkosti a sobectví lidí. Právě sobectví je tu jedním z ústředních motivů, které zasahuje snad každou vystupující postavu. Kromě toho mi společně s G. Orwellem nabízí pohled na Francii a Paříž z pohledu chudých lidí, zločinu a utrpení, která nadobro zadusí představu Francie tak, jak ji známe dnes, tolik turisticky atraktivní. „Výstaviště mrtvol v Morgue je divadlem, které si může dovolit každá peněženka, je zadarmo pro chudáky i pro boháče. Dveře jsou otevřené, kdo chce, přijde. Jsou nadšenci, kteří si klidně zajdou, jen aby nezmeškali žádné z představení smrti. Když je dlažba márnice prázdná, odcházejí lidé zklamaní, jako by je někdo ošidil, cedí mezi zuby nespokojená slova. Když je ovšem dlažba dobře vybavená, když je tu pěkná výstavka lidského masa, tísní se tady návštěvníci, dopřávají si laciné emoce, děsí se, žertují, tleskají nebo pískají jako na divadle a pak odcházejí uspokojení a prohlašují, že dneska to v márnici stálo za to.”... celý text
Princ Kaspian
2006,
C. S. Lewis (p)
Předchozí díly byly docela milé a zajímavé, i když mě tahle série celkově zase tolik nechytila, ale tento díl mě značně nudil, připadal mi docela o ničem a prostě tomu příběhu chybělo nějaké kouzlo. Doufám, že další budou zase o něco lepší.... celý text
Rýmované komentáře
2013,
Karel Kryl
„Ač se lží ještě nežijem, jsme s pravdou rozvedeni...“ Krylovy komentáře k soudobým dějinám v předrevolučním až porevolučním období jsou skvělým úkazem jak samotných situací, tak jeho vlatních názorů a postojů v tomto období plném nadějí a velkých plánů, kdy jako jeden z mála zůstal kritický. A přestože mám ráda Havla právě pro jeho jisté snílkovství (které však šlo ruku v ruce s pokorou a rozvahou) a demokratické ideály, tak stejně tak mám ráda Kryla pro jeho kritický pohled a pragmatismus, který bohužel události předvídal mnohem lépe. Básně i písně jsou skvělé a úplně nejlepší je, když si potom všechny zhudebněné kousky zároveň i poslechnete, protože on sám, jeho styl a jeho hlas, tomu teprve dodá ten pravý zážitek z jeho tvorby. Díky za Krylova slova, která nám stále mají co říct. „Městem zní hymna. Národ místo nářku v zástupu zpívá, jda si pro bolestné, a v rohu zbrojnoš tluče květinářku: neb v této zemi - jsou i květy trestné...“... celý text
